středa 22. prosince 2010

Měsíc

Už se pomalu začínám soukat do starých kalhot, ale zatím to není žádná sláva, přijde mi neuvěřitelný, že jsem někdy byla tak maličká, abych se vešla do 90% mého šatníku. Myslím ale, že to vykompenzuje běhání do schodů. Po dlouhé době je totiž konečně vyběhnu na jeden zátah a neplazím se stylem schod-pauza-schod :) Chuť k jídlu je trochu problém, ale snažím se zlepšovat(už mám dokonce i občas na něco chuť sama od sebe. Rozpoutala to Quanti s francouzskýma bramborama:) A ještě nikdy v životě jsem nepila víc než teď. Dokonce se v noci budím žízní, což se mi nestalo za celých dlouhých 26 let mockrát. Teď je to normálka. Dokonce jsem si navykla na čaj pro matky a chutná mi(ale to je normální, mě chutnal i kontryhel:))
Akorát pořád ještě nejím pravidelně tak, jak jsem byla zvyklá dřív.
Unavená na smrt se necítím, protože mládě v noci celkem dost dobře spí(což jsem vůbec nečekala), málokdy se stane, že by nás úplně nenechal vyspat. Za ten měsíc se to stalo asi jen jednou.
Chybí mi procházky, což je v tomhle počasí celkem nereálné. Když je nad nulou tak ještě jo, když mrzne, tak to nemá smysl. S kočárkem jsme byli dvakrát na procházce a zbytek mých výletů na čerstvý vzduch obstarali návštěvy u doktora.
Ale jsem šťastná, protože mládě je skvělý prostě :)) Těžko se to dá popsat, je to prostě moc hezký...Až na jeho zálibu chytat mě za vlasy(novinkově i za brýle:)
Konečně začal přibírat tak, jak by doopravdy měl, takže se mi docela ulevilo...
Vánoční nálada-pořád nic. Nemám ještě skoro žádné dárky...nemám ani náladu. Nějak mi přijde, že je to strašně rychle. Zasekla jsem se asi v listopadu a nedochází mi to. Psala jsem si se ségrou a ani ona netrpí žádným předvánočním stresem. Včera prý pomalu začali s tátou nakupovat dárky :) Ale třeba to u mě ještě přijde...třeba zítra. Nic se nemá přehánět že...Podle mě jsem jen nepodlehla davovému šílenství, protože jsem většinu času doma, koledu jsem letos neslyšela ještě ani jednu:D Dokonce jsem se podívala na Lásku nebeskou a nic...
Novinkově máme krbová kamna-protože mám šikovného a hodného muže, tak už v nich topíme a vypadá to výborně. Akorát se plameny odráží v okně, takže vždycky když jdu z obýváku do kuchyně, tak se leknu, že venku něco hoří:))
Jo! A držím tradici-včera mi muž přivezl Elle s diářem, vše je tedy v pořádku :))

Před měsícem touhle dobrou jsem už byla v porodnici a přijde mi to neuvěřitelný :)



První ohýnek v krbových kamnech :-)



Janina a Kryštůfek:-))


:-)


Dnes v retro outfitu :D






čtvrtek 9. prosince 2010

Nový záznam :))

Od porodu uplynulo 17 dnů, rozhodla jsem se tedy zjistit škody, které na mém těle napáchalo těhotenství..Takže:mám přibližně 4 kila navíc, který mě netěší, ale zároveň z toho zatím nedělám žádnou velkou vědu a povolený břicho, což je poměrně logická věc:-)) Strie-nic! Hurá a sláva!
Dneska jsem byla poprvé od příchodu z porodnice domů venku, protože jsme byli s mládětem u doktora. V čekárně jsem si vyslechla hovor maminky-hysterky a dcery-puběrťačky. Maminka dcerce vyčítala, že se kamarádí se samýma klukama, dcera brečela, že žádný kamarádky nemá, pak si ještě řešily mezi sebou nějaký školní problémy, z čehož vyplynulo, že maminku vyloženě baví slečnu trápit úplnýma kravinama....
Od doktora jsme šli ještě na kafe-musela jsem mláděti ukázat místo, kde se málem narodil:-)), ale moc ho to nezajímalo a skoro celou dobu, až na dvě tři zakníkání to prospal :) Já jsem byla ráda, že jsem vůbec někde jinde než v obýváku, nebo ložnici, protože z toho věčnýho sezení doma by mi postupně možná začalo hrabat...
Cítím se jinak výborně. Nejsem unavená, ani nevyspalá - zatím spí přijatelně, takže bych klidně chodila ven pořád. Kdyby tam ovšem nebyl ten hroznej mráz, zima, náledí a další takový věci, při kterých se fakt s kočárem jezdit nijak moc nedá...Strašně se těším na léto!!
Vánoční nálada mě vůbec nepostihla. Asi je to tím, jak jsem doma a vůbec nevnímám, že UŽ je prosinec. Vánoce bych zrušila letos, nebo třeba posunula až za půl roku...
Celkem mě překvapilo, že malý dítě nic nepotřebuje(krmena neustálýma připomínkama typu "spi, po porodu se nevyspíš" popřípadě "po porodu už nebudeš stíhat vůbec nic", jsem totiž úplně zblbla a nabyla jsem dojmu, že okolo miminka se fakt musí skákat 24 hodin denně). Nakrmit, přebalit, vykoupat, pochovat....nic víc po mě nechce, mám tedy relativně dost času. V klidu nabírám sílu do dalších dnů! Navíc jsme na to dva, muž mi hodně pomáhá, takže všechno celkem jde..
Akorát jsem skoro ztratila chuť k jídlu. Vůbec to nechápu, ale jím fakt málo, občas mě to samotnou překvapuje. Nemám chuť fakt skoro na nic a do jídla se musím nutit...A rozhodně to není kvůli těm čtyřem kilům navíc...prostě jenom nemám vůbec hlad a doufám, že mě to rychle přejde:-)
A teď jsem si uvědomila, že mi hodně lidí předpovídalo, jak budu přenášet až někdy do poloviny prosince. Jo to jistě :D

Ještě pár fotek bez komentáře...Snad jen, že ta první je z dnešního výletu :)


















úterý 30. listopadu 2010

Doma

Tak to máme za sebou a od soboty jsme doma!
Zvládli jsme to, myslím si, celkem dobře. Minulé pondělí jsem byla na pravidelné prohlídce u doktora, který mi oznámil, že druhý den to vidí na porod. Byla jsem celkem v klidu.
Doma jsem si na chvilku lehla, vesele si psala po skypu a pak jsme šli ještě na procházku a do kavárny(samozřejmě) na poslední kafe&colu:) Seděli jsme tam docela dlouho, nějak jsme neřešili, že druhý den už to bude. Pobolívalo mě břicho. Nejdřív jsem tomu nepřikládala velkou váhu, přeci jen jsem byla po vyšetření...jenže jsem zjistila, že bolest se opakuje po 15-20 minutách. Stále jsem byla v klidu. Dokonce jsem měla chuť na čínu, tak mi pro ní muž došel, zatím co já jsem ještě posedávala v kavárně. Bylo po šesté hodině, když jsme se vydali domů a já jsem tušila, že nejspíš pojedeme do porodnice, ale pořád mi to přišlo nějak neskutečný, pořád jsem si říkala, že to bude dobrý, že určitě plaším, dojdeme domů a tam to přejde. Hm...nepřešlo. Chvilku jsem si lehla, pak jsem naházela posledních pár věcí do tašky a pokusila jsem se sníst čínu. Do toho jsem si psala se ségrou o tom, že se podívám na Přešlapy a pojedeme. Ségra mi na to odpověděla, že haha, že určitě budu ráda, když stihnu Okresní přebor od osmi...a pak už bolest jednou za pět minut. Muž volal do porodnice, řekli nám, že máme hned přijet. Tak jsme jeli. Bylo půl osmé. Byla jsem pořád ještě v klidu.
V porodnici byla strašně zvláštní sestřička zrovna(možná na mě jenom tak působila, těžko říct), poslali mě na monitor a u toho jsem musela odpovídat na spousty otázek o kterých jsem neměla vůbec sílu přemýšlet, protože mě to fakt bolelo často.
Pak mě vyšetřil cizí doktor a byla jsem propuštěná za mužem do pokoje, šla jsem do vany, která mi ze začátku strašně pomáhala, ale pak už mi v ní bylo na omdlení...
Potom už jenom vím, že jsem si nechala sundat moje medvídkový naušnice, dostala jsem epidural a přijel můj doktor, takže jsem byla hrozně šťastná, že u porodu nebude ten, co mě vyšetřoval.
Pořád jsem od sester slyšela, že času je dost a dost...a byla jsem trochu vzteklá, že mi moc nevěří, když říkám, že to už fakt nejde. Jenže jsem neměla vůbec sílu nějak něco dělat, nebo mluvit, posílala jsem muže, ať jim dojde říct, že už fakt nemůžu, že už budu rodit...a když teda mě sestra došla zkontrolovat, tak zjistila, že nekecám a šli jsme na sál. Bylo to hrozně rychlý. Najednou jsem tam ležela, kolem mě nějaký lidi, který jsem nevnímala, jenom muže, jak mi dává kyslík. Byla jsem hrozně ráda, že tam je. Ten porod mě nebolel tak jako ta procedura předtím. Věděla jsem, že musí ven, že mi bude mnohem líp. Za jak dlouho přesně byl venku samozřejmě netuším, ale mám pocit, že to bylo hrozně rychle. Než jsem to stihla čekat, měla jsem na břiše dítě. Ani jsem se nestihla rozbrečet, nebo něco, jenom jsem nevěřícně zírala, že už je fakt se mnou. Pak jsem jenom řekla "jéé mimi..." A to ještě sestřička řekla nejdřív, že to je holka, takže jsem chvilku netušila co teda :D Jinak se všechno obešlo bez poranění a porod byl úplně v pořádku. Uf...věci, kterých jsem se nejvíc obávala, mě díkybohu minuly. Pak ještě odběr pupečníkové krve. Pro ty, kdo se na to ptal-nebolí to vůbec:-))
Po dvou hodinách na sále, jsem došla do sprchy, napila jsem se čaje, odešla jsem na připravený pokoj a bylo mi dobře. Žádný na omdlení a tak, což pořád očekávala sestřička. Prostě jsem se fakt cítila výborně. Muž šel slavit a já jsem usnula se zvláštním pocitem, že jsem bez břicha. V noci jsem se několikrát vzbudila, abych sama sebe ujistila, že to je pravda, že už máme dítě...
Chvilku jsme si ještě pobyli v nemocnici, nejdřív nechtěl přibrat a potom žloutenka, ale teď už jsme konečně doma:))
Těch pár dnů v porodnici proběhlo dobře, byla jsem ráda, že jsem se rozhodla rodit v Nymburce a ne někde jinde. Měla jsem klid, velkou postel pro sebe a vlastní sprchu, mohla jsem mít neomezeně návštěvy a výběr ze dvou jídel. Rozhodně si nemůžu stěžovat.
Ten minulý týden byl tak nějak hodně porodní. Já jsem rodila v pondělí, ve středu a čtvrtek další dvě kamarádky porodily dvojčata. Takže jim všem přeju hodně štěstí a zdraví:-))

neděle 28. listopadu 2010

Mládě

Kryštof se narodil 22.11 2010 ve 22:23


neděle 21. listopadu 2010

třicátýdevátý týden těhotenství teď!:-)

Tak zítra zase na kontrolu. V pátek jsme byli na nečekané návštěvě v porodnici, protože mi začalo být divně, ve středu byl svátek a nebyla jsem u svého doktora, měla jsem prostě divnej pocit, že by se mohlo něco stát a tak...Naštěstí jsem neplašila, nenápadně jsem napsala muži, že to asi není úplně ono a během dvaceti minut se jelo. V porodnici monitor, sestra se tvářila tak nějak neurčitě, jednou nám řekla, že doktor přijde, pak nás za ním poslala na ambulanci... Ano v tu chvíli jsem se trochu bála, protože jsem vůbec netušila. Jenom to, že mám hodně nízkej tlak.
Pan doktor byl moc hodnej, ujistil mě, že můj příjezd byl v pořádku, že je lepší už to kontrolovat, protože se mláděti může přestat líbit v břiše kdykoliv. Ještě pro jistotu zkontroloval ultrazvukem, jak se mládě má. Má se dobře samozřejmě. A pohyby cítím míň, protože má 2937 g. Do dneška prý porod nehrozí. Jsem tedy zvědavá, co mi přinese tento, v pořadí již 39 týden :)) Pátek jsem celkově prospala, večer jsem si dala vanu a pomohlo mi to. V sobotu jsem se vzbudila a cítila jsem se výborně, takže jsme se vydali ven, na blešák(trochu nuda) a na farmářský trh-rozhodně větší zábava. Bylo krásně, bylo mi dobře. Nádhera :) Na nádraží jsme si dali sraz s Terezou, která byla na cestě domů, zašli na kafe, mládě jí hezky pokopalo, aby jí nebylo smutno, vyrazili jsme domů. Chvilku jsem měla pocit, že nezvládnu vůbec nic, ale nakonec jsem se doma najedla(dva tousty s nugetou, jogurt, acidofilní mlíčko a quiche od muže-nejlepší!! Leni konstatovala, že to je opravdu divoká kombinace:-)) a ještě jsme zašli na kafe. A měla jsem zůstat u toho, že jdeme na kafe, protože jsem si dala kakao a bylo mi pak pěkně blbě. JO! Leni měla pravdu, byla to jedna z těch šílenějších kombinací-ani dort jsem si nedala:) Ostatní jsem trochu vyděsila svým břichem-zvlášť když jsem si vyhrnula tričko v rychlosti, abych ukázala, jak to teda vypadá :)) Byl to vlastně dost vydařenej den, i když to vypadalo v pátek celkově na ležení a ležení a ležení...Snad to bude v klidu i zítra. Dneska ráno mi psala kamarádka, že jí zbývají tři dny před nástupem do porodnice. Konec klidných dnů :D




Janina na blešáku




Muž:-)










Rodinka...teda spíš rodiče :))



Čekání na Terezu :))




Usínala jsem z toho příšernýho vedra...




Ale stejně jsem neodolala a šla jsem do kavárny. A vydržela jsem na můj vkus velice dlouho :)

úterý 16. listopadu 2010

Návštěva porodnice

V pondělí jsem šla na první kontrolu do porodnice. Byla jsem z toho samozřejmě trochu ve stresu, protože nějak ty doktory a tak dále, zrovna nejlíp neprožívám. Ale stresovat jsem se naštěstí začala až chvilku před odchodem a pro ten případ jsem měla v tašce Piknik. Sladké uklidňuje prostě:)
Sestřička nás poslala do čekárny, že na monitoru teď někdo je, ale že hned potom pro nás dojde atd atd. V čekárně bylo úplně čerstvě narozený miminko s maminkou-přišla za nima návštěva. Trochu mě to dojímalo, za chvilku budu mít něco podobnýho v ohrádce taky:D
Paní z monitoru odešla a asi dalších 30 minut se nic nekonalo(krom toho, že mi z toho Pikniku jaksi zaskočilo a začala jsem se dusit, dávit, kašlat, takže jsem vypadala jako tuberák, co se snaží budit cizí miminka:)))
Když se pořád nic nedělo, tak se muž sebral a šel to popohnat. Za chvilku přiběhla sestra, provedla nás oddělením, předvedla nám pokoje+nadstandartní pokoje, řekla nám co a jak u porodu, ukázala nám porodní sály...no prostě úplně všechno. Otázky k porodnici jsem neměla, takže se šlo na věc.
Usadila jsem se do křesílka, sestřička mě opásala a začala kontrolovat srdíčko.
Na to bylo třeba, aby dítě bylo vzhůru, takže to samozřejmě téměř komplet prospal. Jindy se snažím prokopnout mi břicho co to jde, ale tentokrát se nenamáhal a dával nám dost jasně najevo, co si asi myslí o tom všem:))) Lechtali jsme ho, chytali za nožičky, tleskali a vůbec všechno a NIC se nekonalo samozřejmě. Naštěstí si mě tam nenechali, z čehož jsem měla obavu největší, protože jsem chtěla ještě do kina a taky koupit povlečení s lištičkou do postýlky(fakt:-))). Dneska ráno jsem si očichala dokonce i dětský olejíčky a další věci, které jsme koupili v neděli. Obávám se, že dlouho nevydržím :D
Aktivitu přes dopoledne jsem už nadobro vzdala, jen polehávám, čtu si. K životu se probudím většinou až okolo druhé odpoledne. Nikdo už po mě nemůže chtít ve 38 týdnu víc :)
Jinak porodnice, pokoje a vůbec všechno se mi líbí. Vypadalo to tam docela klidně, hezky(na nemocnici teda určitě ano). Trochu mě děsí, že nebudu moct jíst...to bude pro moje tělo určitě obrovský šok :D
Zároveň myslím na kamarádku, která čeká dvojčata a celou dobu těhotenství se vzájemně podporujeme, dodáváme si optimismu a předáváme rady našich doktorů a tak. TP jsme měly úplně nastejno. Ve středu nastupuje do nemocnice na plánovaný císařský řez s holčičkama, tak jí moc držím palce, že to opravdu do středy vydrží a neporodí dřív :)) Alespoň ví, kdy to bude... já zatím čekám, popíjím čaj z maliníku a doufám, že to proběhne
v klidu. I když-proběhlo u mě někdy něco v klidu? :D


Večeře po nákupu liščího povlečení :D



Janiny nohy v porodnici:D Zbytek je otřesně nepublikovatelný:)))



Nejaktuálnější foto:Janina 38 tt, zoufalý výraz, nejlepší boty na světě a tak :)))

středa 10. listopadu 2010

ekg o lásce a punku...


Jen pár fotek z úplně posledního EKG, na které jsem nejspíš tento rok šla:-) Křest knihy Konec punku v Helsinkách v divadle Archa...

Modelky ve Světozoru :D



Takhle jsem vypadala před odchodem. Pokud máte pocit, že vypadám nějak divně, tak mi chybí namalovaný obličej, to dělám pravidelně až v autě:-))



Výzdoba sálu:)



Jaroslav Rudiš&Tobiáš Jirous



Jaromír 99







Tento chlapec se mi pokoušel nabídnout vodku Helsinki :D



Já, Leni a slečna Vajíčko:-))








Rudiš pod stolem:-))



Nějakej pán (Igor Malijevský)



Tobiáš Jirous







Krásná fotka: z Janiny je prostě už vidět jenom to břicho:D




Punkové zátiší










Křest knihy...




...a závěr večera....










Výsledek :))

úterý 9. listopadu 2010

...babičky, taška do porodnice a tak nějak všechno :))

Už teď vím, že nestíhám vyprat a vyžehlit úplně komplet všechny dětské oblečky a trochu mě to štve. Jenže asi nemám sílu nebo co a oblečku pořád přibývají a přibývají. Dneska se celý den tak nějak plácám, půl odpoledne jsem spala a hlavně jsem zjistila, že už druhý den vlastně nemám chuť k jídlu. Prostě vůbec! Na nic nemám chuť, nic si nevyberu, musím se nutit, abych vůbec snídala a i to je celkem katastrofa. Musím se asi víc snažit nebo co. Ani jsem nemohla dojíst mrkvový dort(a to je co říct) a včera jsem váhala, jestli se mi opravdu chce do Světozoru, takže se se mnou fakt něco děje :)
Krom toho tenhle trochu línej a unavenej den umocnila konverzace přes Skype s mými prarodiči. Komedie je to samozřejmě téměř vždycky, dneska mě to asi bere nějak víc...
Ob dva dny ke mě přiletí dotaz, co je nového. Takže napíšu, že nic, nebo nějakou tu blbinu o tom, že dneska bylo hezky, byli jsme na výletě...:)) pak přijde dotaz, jestli jsem ještě celá. Takže po 30967 napíšu, že ANO, a že kdyby se něco dělo, tak se to samozřejmě dozví taky. Proč bychom to taky měli tajit že jo!
Pak následuje otázka, kdy budu rodit. Kdy? Jak to mám asi vědět...??! Takže jim zopakuju to, co mi říkal pan doktor, že to vypadá na listopad spíš, než na prosinec, kdy máme termín atd atd atd. Chvilku ticho, načež se mě zeptají, jestli mi doktor neřekl, jak moc budu přenášet. Tak co na to pořád psát že?:))
Dneska jsme šli na "procházku". Takové procházky už vypadají většinou jen tak, že dojdeme maximálně do kavárny, dám si kafe a pak se zase belháme zpátky, protože mám dost...
V kavárně seděly dvě slečny a hlasitě se bavily, takže jsem je poslouchala, zatímco muž blbnul s mobilem. A zjistila jsem, že všude je to tak nějak podobně. Jak jsme se shodly s Terezou, babičky jsou praštěný úplně všude.
Slečny si vyprávěly o babičce jedné z nich, která nesouhlasila s rozchodem jejího bratrance a jeho přítelkyně, kterou si oblíbila, tak moc, že se rozhodla zakročit a mimo jiné psala té bývalé přítelkyni ukecávací dopisy a další kraviny, zburcovala půl rodiny a tak dále. Dokonce se jí snažila utáhnout na vhodný genetický materiál. Samé lepší věci :))
I bráška má vypečenou babičku. Je to ten typ "zvědavá revizorka". Denně chodí kontrolovat, jestli se brácha vypravil do školy, jestli papal a jestli přišel ze školy, co dělá a nedělá, co se u nich doma děje a do všecho strašně krafe...Já bych na to teda neměla nervy ani trochu. Obdivuju máminu trpělivost, že jí ještě neposlala někam! Jednou přišla na kontrolu, bylo to v létě, my byli v bazéně, a ona vydržela stát na kraji a sledovat co děláme asi 10 minut:)) Nekecám :)
A jinak? Taška sbalena. Trvalo to chvilku a už jí mám přichystanou u skříně v šatně a čeká tam, co teda bude...Ještě tam nemám boty a župan. Protože!!!!V županu bydlím. Ráno vstanu a beru si župan, polehávám v něm až do oběda. A večer v něm zalézám pod peřinu a svleču ho jen když je mi úplně teploučko :)) Takže přesně vím, že až pojedeme do porodnice, tak se ještě jeden z nás(a já to asi nebudu:-)))), bude muset vrátit pro heboučkej župan a pantofle :D
A ještě něco...dneska jsem si prohlídla vyvolané fotky ze svatby!! Teprve dnes totiž doputovaly k nám domů:D Ale byl to fakt hrozně krásnej den, tak jsem si to na fotkách připomínala. Některý ty obrázky mám fakt ráda! Musíme akorát vybrat nějaký fotoalbum, doufám, že to nebude trvat tak dlouho jako ty fotky :))




pondělí 8. listopadu 2010

Naposledy na jihu :)

Víkend v Táboře. Vypadá to, že na dlouhou dobu(do porodu se na jih už nechystáme) a úplně naposledy jen ve dvou. Cesty autem už mi nedělají dobře. Je mi pořád jenom vedro, z vedra je mi špatně, pak se začnu tak různě kroutit, dítě se vzteká a já úplně zelená se nemůžu dočkat, až budeme na místě a život mi zachrání jenom karamelovej Nogger :D Takže jsem si předsevzala, že už odpočinek a tak dále...
Dobře, to nebylo úplně správně. Řekla jsem si, že už žádné dlouhé trasy autem.
Jako obvykle byla sobota ve znamení návštěvy u maminky-dostali jsme mraky oblečků, tepláčků, čepiček na zimu, botičky a navrch Lovelu, abych to měla v čem vyprat:)
Když jsem se snažila bráchovi říct, že příště přijedu bez bříška, ale s miminkem, tak zvedl tak nějak napůl očka od pohádky, kterou ještě neviděl a pronesl něco ve smyslu "radši ho nevozte..stejnak ho budu učit jenom samý lumpárny a kravinky..." Je to totiž maximální exot:))
V neděli jsem se probudila o půl sedmé!! Zázrak, protože jinak se budím už ve 3:40 a pak do šesti kňourám, že nemůžu spát. Po snídani jsme se rozhodli, že zajdeme do nějaký kavárny na kafe, pak k tátovi a odtud jsme putovali do další kavárny, sbalit věci a domů :))
A po příjezdu jsem se tak strašně vylekala prasknuté žárovky, až mě z toho rozbolelo břicho, a skutečně jsem se chvilku bála, že to celé dopadne tak, že pofrčím do porodnice. Plus mi došlo, že nemám nachystanou tašku! Takže dneska mám jasný plán, vybrakovat lékárnu :D Ještě před lékárnou navštívím pana doktora, dozvím se hned tři výsledky různých testů a odběrů, které jsem podstoupila. Doufám, že si mě tam ještě nenechá...to by se mi úplně nehodilo.
Začínám 37 týden. Podle některých chytrých knih do porodu zbývá 0 až 5 týdnů. Minule mi pan doktor říkal něco jako že maximálně tři. A taky doufám, že nebudu vážit přes 70kg...už teď mám dost:)

Jo...a už asi týden jsem nečelila žádným blbým otázkám, zda mám strach z porodu a další libůstky. Že by? :D






Je zvláštní, že mám různý fobie...



...ale myčky se nebojím :D



Cestou na jih zastávka na masíčko:-)) A já jsem se musela projít, bolely mě záda:)



Nová kavárna v Ta...museli jsme vyzkoušet :-))



Sestry na náměstí :-))






pátek 29. října 2010

Na a co?

Nemám sbalenou tašku, všechno mě bolí, dítě se bude jmenovat Bivoj a hotovo :D
Už to zase začíná. Na facebookovém chatu už jsem si asi 99% lidí zablokovala, protože mi začali pokládat strašně stupidní otázky.
Nechápu, proč když se na ten blbej chat připojím, tak se najde NĚKDO, kdo mi napíše "ty nerodíš?" nebo podobně inteligentní otázku:D Kdybych asi rodila, nebyla bych někde na chatu že jo.
Krom toho..ještě je čas!
Další skvělé otázka je, jestli už mám sbaleno. Ne, nemám sbaleno a vůbec se za to nestydím. Taška se skrývá ve skříni a ještě v ní nic není. Na mojí odpověď "ještě je čas!" mi přijde většinou varování "NIKDY NEVÍŠ". Netvrdím, že jsem nějaká hrdinka, to vůbec ne, ale končím týden s číslem 35, na kontrole jsem byla, nic mi není, v pondělí jdu zas.
Další libůstka. Každej se snaží prosadit vlastní názor na jméno dítěte. Tamto je moc obyčejný a tohle zase moc extra a kdesi cosi. A ano, existují určití adepti, se kterýma jméno potomka diskutovat rozhodně nehodlám a kterým ho ani nechci říkat předem, že jo. Takže diskuze probíhá takto "a co jméno?" "hm...asi budeme losovat:D" (taktně se snažím) "v devátém měsíci a oni nevědí ani jméno!!!" Janina je offline :D
Takže teď opět svoje okolí nechávám v tom, že dítě bude Bivoj, tím je většinou umlčím a je klid :D
A ano...všechno mě bolí. Teda vlastně ne všechno, to bych byla moc velkej tragéd. Jen pod prsama to místo, kde dřív jsem mívala žebra a teď tam mám obrovskej břuch:)) To je největší krize. Pak mě někdo bolí, když se mi dítě v břiše protahuje a mám pocit, že se ručičkama opře do pánve a nožičkama do žeber...to se pak máme skvěle :))
U pana doktora to dopadlo dobře...teda asi takhle "jak se cítíte?" "v pořádku všechno" "kolik vážíte" "myslím že tak jako minule" "otoky máte?" "hm...ne!" "nějaké potíže?" "ne ani ne..." "otázky k porodu máte?" "..zatím se nechci
stresovat, ale zeptejte se mě za týden..." a tak dále :)) Pan doktor je na mě vždycky děsně moc hodnej a vždycky mě pochválí, že nejsem hysterka a baví se se mnou co je novýho a tak :D
A já mu za to věřím, že už budu velryba jen 3 až 4 týdny...
Moje sny jsou čím dál divnější. Třeba jdu na plánovanou operaci a na recepci takový divný nemocnice, mi vypadne zub a já dostanu záchvat z toho že musím před operací k zubaři. Přitom mi vypadne a nemám tam žádnou mezeru..nic :))
Nebo mi prostě rovnou nějakej vypadne a rozpůlí se a nazdar :)) Co to je jako?!
Nutně se potřebuju smířit s tím, že velikost kalhot 36 mě nejspíš na čas opouští, ale moc mi to nejde teda...Ale 38 je taky pěkné a hlavně pohodlné číslo(prostě mi to je, ale jen tak tak a nehodlám se mačkat v něčem, jen abych na sobě měla to správný číslo:-))
Nějak mi to do toho termínu najednou přestává utíkat...

2 v 1