úterý 21. září 2010

OGTT

Chcete vědět jaký to bylo na testech OGTT? To je hrozivý, ten název je prostě sám o sobě divnej:-) Takže pro všechny, které to čeká jednou....není to nic hroznýho!
Největší chyba v tom všem byla ta, že jsem si do vyhledávače zadala těhotenská cukrovka a čekala mě tam miliarda diskuzí maminek, které omdlévaly, zvracely atd. atd. atd. Pak jsem se bála jeden dlouhej den si do nemocnice zavolat na objednání.
Když jsem to už udělala, tak mě sestřička(nebo kdo to byl)opravila, že nejde o žádnou těhotenskou cukrovku, ale o zátěžový test tolerance glukózy, čímž to vylepšila a já jsem se začala bát ještě víc. Instrukce byla jasná- v úterý nastoupit v bídných 6:30 do nemocnice, přinést si ranní moč!!!(důležité zvláště pro exota jako já-skleničku na čůrání jsem si pro jistotu dala hned tak, abych na ní viděla ráno:-)), ale hlavně NALAČNO! Víte co pro znamená pro mě nalačno? Krizi, katastrofu, zoufalství, vztek a možná i to zmiňovaný omdlívání. Jojo, pravda je, že jsem se nebála odběru krve, pití hnusu...ale toho hladu! Já totiž zoufale ráda a hodně snídám. A snídám třeba tři chody a dokážu snídat tak dlouho až najednou obědvám....atakdále:-))
Byla jsem tam v 6:30 přesně. Na řadu jsem přišla v 7:45!!!! Mezitím jsem asi 30krát vyslechla vyprávění paní, která tam byla se svou dcerou o tom, že tohle za jejich těhotenství to nebylo takový vymoženosti a zbytečnosti a taky to všichni přežili..atd..atd..atd.. Zábava. Snažila jsem se číst si "muži kteří nenávidí ženy" ale úplně mi to nešlo, byla jsem trochu unavená, maličko stresovaná a hlavně hladová. Nemám ráda nemocnice, chtěla jsem jít domů, nebo alespoň ven. To čekání, než mě jednou malou jehličkou píchnou do ukazováčku, dají i do ruky hrneček se sladkým pitím a pošlou mě do čekárny, to bylo asi nejhorší, ale jinde se třeba tolik nečeká. Pár kapek krve mi nic neudělalo, hrneček jsem vypila za necelých pět minut(mám ráda sladký!). Chutnalo to asi jako když si dáte 4 lžičky moučkovýho cukru, kávovou lžičku citronový šťávy a zalijete trochou vody. A pak mě pustili domů! Na dvě hodiny jsem si lehla, nemyslela jsem na hlad a pak jsme se s mužem vrátili, aby mi odebrali krev z žíly. Doteď mám modřinu, ale když jsem pak přišla domů a snědla asi tři rohlíky, byla jsem nejšťastnější na světě. A pravda je, že jsem se stresovala naprosto úplně zbytečně. Nebylo mi špatně, dalo se to vypít, neomdlela jsem. Lepší je jednou provždy nečíst diskuze. Kdybych šla podruhý, tak strach nemám rozhodně.
Ještě nevím výsledky, ale mám pocit, že se tím není třeba stresovat. V nemocnici si brali číslo, kdyby to bylo prý akutní, tak budou volat. Nevolal nikdo...Tak snad :)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za milé komentáře;-)