úterý 30. listopadu 2010

Doma

Tak to máme za sebou a od soboty jsme doma!
Zvládli jsme to, myslím si, celkem dobře. Minulé pondělí jsem byla na pravidelné prohlídce u doktora, který mi oznámil, že druhý den to vidí na porod. Byla jsem celkem v klidu.
Doma jsem si na chvilku lehla, vesele si psala po skypu a pak jsme šli ještě na procházku a do kavárny(samozřejmě) na poslední kafe&colu:) Seděli jsme tam docela dlouho, nějak jsme neřešili, že druhý den už to bude. Pobolívalo mě břicho. Nejdřív jsem tomu nepřikládala velkou váhu, přeci jen jsem byla po vyšetření...jenže jsem zjistila, že bolest se opakuje po 15-20 minutách. Stále jsem byla v klidu. Dokonce jsem měla chuť na čínu, tak mi pro ní muž došel, zatím co já jsem ještě posedávala v kavárně. Bylo po šesté hodině, když jsme se vydali domů a já jsem tušila, že nejspíš pojedeme do porodnice, ale pořád mi to přišlo nějak neskutečný, pořád jsem si říkala, že to bude dobrý, že určitě plaším, dojdeme domů a tam to přejde. Hm...nepřešlo. Chvilku jsem si lehla, pak jsem naházela posledních pár věcí do tašky a pokusila jsem se sníst čínu. Do toho jsem si psala se ségrou o tom, že se podívám na Přešlapy a pojedeme. Ségra mi na to odpověděla, že haha, že určitě budu ráda, když stihnu Okresní přebor od osmi...a pak už bolest jednou za pět minut. Muž volal do porodnice, řekli nám, že máme hned přijet. Tak jsme jeli. Bylo půl osmé. Byla jsem pořád ještě v klidu.
V porodnici byla strašně zvláštní sestřička zrovna(možná na mě jenom tak působila, těžko říct), poslali mě na monitor a u toho jsem musela odpovídat na spousty otázek o kterých jsem neměla vůbec sílu přemýšlet, protože mě to fakt bolelo často.
Pak mě vyšetřil cizí doktor a byla jsem propuštěná za mužem do pokoje, šla jsem do vany, která mi ze začátku strašně pomáhala, ale pak už mi v ní bylo na omdlení...
Potom už jenom vím, že jsem si nechala sundat moje medvídkový naušnice, dostala jsem epidural a přijel můj doktor, takže jsem byla hrozně šťastná, že u porodu nebude ten, co mě vyšetřoval.
Pořád jsem od sester slyšela, že času je dost a dost...a byla jsem trochu vzteklá, že mi moc nevěří, když říkám, že to už fakt nejde. Jenže jsem neměla vůbec sílu nějak něco dělat, nebo mluvit, posílala jsem muže, ať jim dojde říct, že už fakt nemůžu, že už budu rodit...a když teda mě sestra došla zkontrolovat, tak zjistila, že nekecám a šli jsme na sál. Bylo to hrozně rychlý. Najednou jsem tam ležela, kolem mě nějaký lidi, který jsem nevnímala, jenom muže, jak mi dává kyslík. Byla jsem hrozně ráda, že tam je. Ten porod mě nebolel tak jako ta procedura předtím. Věděla jsem, že musí ven, že mi bude mnohem líp. Za jak dlouho přesně byl venku samozřejmě netuším, ale mám pocit, že to bylo hrozně rychle. Než jsem to stihla čekat, měla jsem na břiše dítě. Ani jsem se nestihla rozbrečet, nebo něco, jenom jsem nevěřícně zírala, že už je fakt se mnou. Pak jsem jenom řekla "jéé mimi..." A to ještě sestřička řekla nejdřív, že to je holka, takže jsem chvilku netušila co teda :D Jinak se všechno obešlo bez poranění a porod byl úplně v pořádku. Uf...věci, kterých jsem se nejvíc obávala, mě díkybohu minuly. Pak ještě odběr pupečníkové krve. Pro ty, kdo se na to ptal-nebolí to vůbec:-))
Po dvou hodinách na sále, jsem došla do sprchy, napila jsem se čaje, odešla jsem na připravený pokoj a bylo mi dobře. Žádný na omdlení a tak, což pořád očekávala sestřička. Prostě jsem se fakt cítila výborně. Muž šel slavit a já jsem usnula se zvláštním pocitem, že jsem bez břicha. V noci jsem se několikrát vzbudila, abych sama sebe ujistila, že to je pravda, že už máme dítě...
Chvilku jsme si ještě pobyli v nemocnici, nejdřív nechtěl přibrat a potom žloutenka, ale teď už jsme konečně doma:))
Těch pár dnů v porodnici proběhlo dobře, byla jsem ráda, že jsem se rozhodla rodit v Nymburce a ne někde jinde. Měla jsem klid, velkou postel pro sebe a vlastní sprchu, mohla jsem mít neomezeně návštěvy a výběr ze dvou jídel. Rozhodně si nemůžu stěžovat.
Ten minulý týden byl tak nějak hodně porodní. Já jsem rodila v pondělí, ve středu a čtvrtek další dvě kamarádky porodily dvojčata. Takže jim všem přeju hodně štěstí a zdraví:-))

3 komentáře:

  1. ty jo to je hrozně zvláští jak jsi vnímala ten porod a jak na to vzpomínáš...přijde mi to hrozně klidný :-) ale hlavně ať se vám daří

    OdpovědětVymazat
  2. Mně to přijde taky strašně v pohodě, vždycky když čtu ty hrůzyplný reporty, tak mi to připadá jako bitva u Verdunu, a z tohohle má člověk dojem, že by si mohl odskočit porodit mezi svačinou a večeří :)))

    OdpovědětVymazat
  3. Já jsem si to hrozně přála, aby všechno proběhlo v klidu a jsem strašně šťastná, že se to povedlo. Samozřejmě že netvrdím, že to nic nebylo, ale snažila jsem se neztratit nervy...A taky si myslím, že hodně pomohlo, že jsme nejeli hned při těch prvních bolestech, ale až později. Možná bych byla vystresovaná mnohem víc, kdybych ležela půl dne v porodnici a čekala...

    OdpovědětVymazat

Děkuji za milé komentáře;-)