pátek 29. října 2010

Na a co?

Nemám sbalenou tašku, všechno mě bolí, dítě se bude jmenovat Bivoj a hotovo :D
Už to zase začíná. Na facebookovém chatu už jsem si asi 99% lidí zablokovala, protože mi začali pokládat strašně stupidní otázky.
Nechápu, proč když se na ten blbej chat připojím, tak se najde NĚKDO, kdo mi napíše "ty nerodíš?" nebo podobně inteligentní otázku:D Kdybych asi rodila, nebyla bych někde na chatu že jo.
Krom toho..ještě je čas!
Další skvělé otázka je, jestli už mám sbaleno. Ne, nemám sbaleno a vůbec se za to nestydím. Taška se skrývá ve skříni a ještě v ní nic není. Na mojí odpověď "ještě je čas!" mi přijde většinou varování "NIKDY NEVÍŠ". Netvrdím, že jsem nějaká hrdinka, to vůbec ne, ale končím týden s číslem 35, na kontrole jsem byla, nic mi není, v pondělí jdu zas.
Další libůstka. Každej se snaží prosadit vlastní názor na jméno dítěte. Tamto je moc obyčejný a tohle zase moc extra a kdesi cosi. A ano, existují určití adepti, se kterýma jméno potomka diskutovat rozhodně nehodlám a kterým ho ani nechci říkat předem, že jo. Takže diskuze probíhá takto "a co jméno?" "hm...asi budeme losovat:D" (taktně se snažím) "v devátém měsíci a oni nevědí ani jméno!!!" Janina je offline :D
Takže teď opět svoje okolí nechávám v tom, že dítě bude Bivoj, tím je většinou umlčím a je klid :D
A ano...všechno mě bolí. Teda vlastně ne všechno, to bych byla moc velkej tragéd. Jen pod prsama to místo, kde dřív jsem mívala žebra a teď tam mám obrovskej břuch:)) To je největší krize. Pak mě někdo bolí, když se mi dítě v břiše protahuje a mám pocit, že se ručičkama opře do pánve a nožičkama do žeber...to se pak máme skvěle :))
U pana doktora to dopadlo dobře...teda asi takhle "jak se cítíte?" "v pořádku všechno" "kolik vážíte" "myslím že tak jako minule" "otoky máte?" "hm...ne!" "nějaké potíže?" "ne ani ne..." "otázky k porodu máte?" "..zatím se nechci
stresovat, ale zeptejte se mě za týden..." a tak dále :)) Pan doktor je na mě vždycky děsně moc hodnej a vždycky mě pochválí, že nejsem hysterka a baví se se mnou co je novýho a tak :D
A já mu za to věřím, že už budu velryba jen 3 až 4 týdny...
Moje sny jsou čím dál divnější. Třeba jdu na plánovanou operaci a na recepci takový divný nemocnice, mi vypadne zub a já dostanu záchvat z toho že musím před operací k zubaři. Přitom mi vypadne a nemám tam žádnou mezeru..nic :))
Nebo mi prostě rovnou nějakej vypadne a rozpůlí se a nazdar :)) Co to je jako?!
Nutně se potřebuju smířit s tím, že velikost kalhot 36 mě nejspíš na čas opouští, ale moc mi to nejde teda...Ale 38 je taky pěkné a hlavně pohodlné číslo(prostě mi to je, ale jen tak tak a nehodlám se mačkat v něčem, jen abych na sobě měla to správný číslo:-))
Nějak mi to do toho termínu najednou přestává utíkat...

2 v 1

úterý 19. října 2010

Olomouc

Protože jsem velmi statečná a tak vůbec, tak jsem souhlasila s výletem do Olomouce :) Ne, že bych nějak výrazně zbožňovala vlaky...ale nakonec(až na to, že mi byla úplně ukrutná zima a v osm večer jsem dost utahaná) to bylo hezké(třeba i proto, že jsme měli kupé pro rodiče s dětmi, kde jsem se mohla různě roztahovat, popocházet atd. :)) Vybrala jsem tedy pár fotek....aby bylo jasno :)





Jediná fotka, na které nevypadám strašně:D Asi proto, že nejsem vidět :D


Cesta....

Moje nohy:D
Nekecala jsem...fakt tam byla zásuvka :-D
Orloj

Rudiš :-))

Nedobrovolné focení:-))

úchvatná a jediná společná fotka :))

Čekání na tramvaj...

Kočičky mě fakt nadchly :)

...dělal že nás nezná nebo tak něco :D

Cesta domů....

Všichni mi radí...

Rozhodla jsem se, že nebudu už nic řešit. Žádný rychlozavinovačky, fusaky do autosedačky, megasuper vyteplený fusaky do kočárku a další věci, protože se v těch věcech doma prostě nemusíme utopit že jo. A taky by mi z toho začalo asi brzo slušně hrabat, protože vždycky najdu něco co ještě nemáme a co nám chybí, něco bez čeho se prostě neobejdeme. Základ+ hromadu věcí navíc prostě máme, jediný co ještě hodlám nějak řešit je vanička a taška na kočárek(HEZKÁ TAŠKA NA KOČÁREK-původní se mi prostě nelíbí, ať jsou jak chtějí dobrý!), dětská kosmetika a taška do porodnice. Ano, znervózněla jsem, původně jsem si myslela, že tašku do porodnice budu řešit v polovině listopadu:-))
Dostávám teď spoustu "dobrých rad" většinou od lidí, se kterýma vůbec nemám náladu řešit, jak se dítě bude jmenovat, jestli kope hodně, nebo málo, že jsem strašně obrovská a mám teda asi co nosit, kolik jsem přibrala a jestli je to hodně nebo málo.
A nejvíc ze všeho mě vytáčí, jak mi v poslední době všichni tihle radiči předpovídají kritický porod, že to bude bolet, bude to náročný, bude to těžký a pak to bude ještě těžší :D Já se nebojím, těším se(ne na porod jako takovej, ale až to budu mít za sebou). Tyhle připomínky mě prostě nenervujou, ale strašně moc štvou.
A jinak? Nevím jak je to možný, ale je mi pořád zima. Venku vydržím chvilku(v kabátě co jsem běžně dřív nosila v mrazech) a jsem zmrzlá. V říjnu!!
Jo a je teda pravda, že jsem poslední týden nějaká rozmrzelá. Nemůžu dlouho ani sedět, ani ležet, ani stát, takže se to snažím tak nějak střídat a stejně mě ty žebra bolí, protože dítě není už žádná 6cm fazolka, ale pěkně velká fazole, která se umí ozvat. Však už má taky na dozrání jen pár týdnů. Vždycky když je mi nejhůř, vzpomenu si na kamarádku, která čeká dvojčata a má 2krát tolik problémů co já a říkám si, že nemám co kňourat, dvojčata jsou větší zápřah:-)
A začala jsem jíst pizzu! Já, která tohle jídlo jím maximálně tak jednou za půl roku...:D

pátek 15. října 2010

Poslední dobou&mrkvový speciál :))

Pár fotek...protože na nic dalšího nemám energii. Dnes mi volal táta a tak nějak soucitně konstatoval, že teď to asi je těžký. No doslova :D Ale ještě pořád zvládám náhodou(až na včerejšek, kdy mi nešlo obout boty)!
Ve středu jsme s mužem a Leni vyrazili na Pražskou klubovou noc. V pořadí již třetí.
Kombinace Hitfakers&Navigators mě zajímala:)) Na místě jsme
s Lenkou zjistily, že dechaři jsou
kradený z Madfinger, takže to bylo tak nějak všechno dohromady. Ale vlastně docela dobrý.
Loni jsem nikam nešla, předloni na after:-)))
Jinak? Nic...vadí mi dlouho sedět, děti nesnáší wasabi, tu tašku si doopravdy sbalím a župan koupím!!! :-)) A nechci aby pršelo!


Už se strašně těším, až nebudu mít
obří břicho:-))

Procházkaaa...

Před EKG :-)))


Smráděcí oblečky(jakože tohle jsou jen
ty vybrané kousky dohromady je jich
mnohem MNOHEM víc:-)))

Můj muž:-))

Vypadám po nemoci bohužel dost bídně...
Pražská klubová noc


Speciál z kavárny především pro Lenku(muhehee):D
Já, knížky&pití:))

MRKVOVÝ DORT:D moje nejvíc oblíbený jídlo:D

Pohled od stolu na bar :)))

středa 13. října 2010

hodně moc dětských oblečků...asi hnízdící syndrom :))

Zdají se mi hrozný blbosti! Třeba o tom, že když nemám vybranou hudbu u které chci rodit, tak mě pošlou z porodnice domů, že až si vyberu, tak máme přijít. Nebo jsem na horách, uvězněná v závějích v cizím domě s cizíma lidma a rodím. A sanitka nikde, tak nakonec v tom velkým cizím domě porodím dětskou mrkací panenku-holčičku a všichni čekáme, jestli obživne(nakonec ano).
Jednou se mi dokonce zdálo, že jsem porodila už oblečenýho chlapečka v dupačkách, kterýmu bylo asi půl roku:D
Atakdáleatakdále....
Kdybych měla psát každej šílenej sen z poslední doby, tak bych asi vypadala jako blázen:))
Jsem už zdravá. Podle mě ano, ještě počkám jak to zhodnotí pan doktor, zase půjdu na krev, miliondvěstětisíc odběrů a tak.
V devátým měsíci se cítím tak trochu použitě, chybí mi podstatná část energie(tahám se se svýma 66 kilama!!) a je mi pořád zima. Alespoň už vstávám ráno jako dřív, ne v jedenáct jako když jsem byla na ATB. A pořád mám hlad a když nemám náhodou hlad, tak mám na něco chuť, takže se neobejdu bez zlatých oplatek a dalších věcí. Jsem na sebe zvědavá, jak budu vypadat po vánocích :))
Začala jsem s praním dětských pidi oblečků. Jsou jich mraky! A neubývá to. Navíc s vypráním samozřejmě přichází nutnost oblečky vyžehlit, uložit..
Krom toho jsem se rozhodla, že za chvilku už bude čas sehnat si věci do porodnice a sbalit tu tašku jak o ní píšou v chytrých knihách, že musí být připravená nejlépe někde u postele:))
A to máme teprve od včera kočárek a postýlku.
Ten kočárek na chodbě je asi fakt znamení, že brzy už nebudu nosit to velký břicho. Poslední dva týdny jsem se budila s pocitem, že vůbec nevím, jak to všechno zvládnu(podle příruček a tak, je to určitě naprosto v pořádku), ale vždycky jsem ten strašnej pocit nějak zahnala. A teď? Teď už si to neumím představit vůbec.
Mimochodem v tom snu, jak jsem psala na začátku jsem nakonec porodila a hrál k tomu Johnny Cash :D


Snaha o zavázání si bot...a stejně jsem uvízla na schodech :))



Hladová velryba :D





čtvrtek 7. října 2010

Maličko nemocná...

Žádná nastydlá jsem vůbec nebyla! Malá velryba hypochondr si prodělala hezky ledvinovou koliku a další "milé" věci. V pondělí ráno jsme jeli do nemocnice, protože jsem přestala být největší hrdina a začala jsem mít strach. Dostala jsem antibiotika(a pochvalu že jsem přišla včas), abych neměla zánět ledvin, že prý bych taky nakonec z toho mohla rodit dřív a to popravdě ne, že by se mi úplně chtělo.
Takže se tady už týden tak nějak plácám a jediná moje aktivita je, že se z ložnice přesunu v pyžamu do obýváku, kde stejně ležím na rozloženým gauči pod dekou a večer zase zpátky do ložnice. Alespoň nemám pocit, že se pořád jen válím v posteli(i když je to jen optickej klam). Včera jsme byli na kontrole a musím ležet v teple, odpočívat, nenamáhat se, nahřívat se. Dokud nedoberu prášky, nepůjdu ani ven.
A jsem díky atb jak praštěná. Sotva se dovleču do kuchyně pro snídani a nazpět.
Už aby to přešlo(předpokládám, že se to uklidní po neděli až doberu poslední prášek). Dítko se má ale naštěstí dobře, kope mě do žeber a další libůstky si spolu užíváme, včera vypadal prý dobře a ukázkově(až na to, že ho pan doktor maličko podráždil a celou cestu se mi v břiše tak nějak dost ukázkově vztekal:) Kontrola stanovena za 2 týdny, tak jsem na nás zvědavá...
Nepočítám to, že vypadám opravdu dost hrozně, že už se skoro i stydím. Má ale cenu se upravovat, když celý dny ležíte? A když jsem zoufale nechtěla, aby mě muž viděl, tak mi řekl, že vypadám úplně stejně jako jindy. Nevím jestli tak strašlivě a nebo je to ještě normál:))
A mám pořád neuvěřitelnou chuť na jablkový koláč!!!
A chci jet na výlet...
A na koncert...




neděle 3. října 2010

Jsem velryba!

A velrybám se žije občas pěkně blbě. Můžu být ovšem ráda, že to přišlo až teď, kdybych to měla delší dobu, tak mi z toho asi začne hrabat. Moje tělo si zvyká na zátěž. Někdy mám pocit, že se ráno vzbudím a jsem zase o kousek větší. A taky jsem snad úplně poprvé uvízla ve vaně a vstávala pomalu a postupně(ne že bych byla taková veliká, ale vstát naráz je prostě problém!)
Jsem ve 32 týdnu a jsem přibližně o 9 kilo těžší, mám nárok:-)
Taky jsem začala svoje okolí terorizovat, protože jsem hodně často smutná, každou blbinu řeším víc než kdy jindy, hodně věcí si beru osobně, nezvládnu toho tolik co dřív(i když já bych moc chtěla, tak moje tělo prostě řeklo ne a musím mnohem častěji polehávat a nedělat nic). Sama sebe bych za to umlátila, fakt! Jenže to nejde ovlivnit a tak si taky říkám, že kdyby to se mnou třískalo tak moc celou dobu, tak nevím jak by to dopadlo.
Trochu mě uklidnil fakt, že na kontrole jsem dostala dotazník o jméně a papíry co s sebou do porodnice, takže se to blíží. Jenže jsem taky dostala dobrou radu, abych se nenamáhala, nic nedělala a hlavně odpočívala(no jo!)
Jelikož jsem se docela těšila na víkend s tím, že bude hezky a pojedeme někam ven, tak jsem se v pátek zjistila, že jsem dost nastydlá, v noci nespala skoro vůbec, sobotu naopak prospala celou...paráda. Ještě dneska se necítím úplně tak, jak bych si představovala, takže se všelijak nahřívám, chodím ve svetru a vypadám jako těhotná domovnice. Prostě ideál:))