úterý 30. listopadu 2010

Doma

Tak to máme za sebou a od soboty jsme doma!
Zvládli jsme to, myslím si, celkem dobře. Minulé pondělí jsem byla na pravidelné prohlídce u doktora, který mi oznámil, že druhý den to vidí na porod. Byla jsem celkem v klidu.
Doma jsem si na chvilku lehla, vesele si psala po skypu a pak jsme šli ještě na procházku a do kavárny(samozřejmě) na poslední kafe&colu:) Seděli jsme tam docela dlouho, nějak jsme neřešili, že druhý den už to bude. Pobolívalo mě břicho. Nejdřív jsem tomu nepřikládala velkou váhu, přeci jen jsem byla po vyšetření...jenže jsem zjistila, že bolest se opakuje po 15-20 minutách. Stále jsem byla v klidu. Dokonce jsem měla chuť na čínu, tak mi pro ní muž došel, zatím co já jsem ještě posedávala v kavárně. Bylo po šesté hodině, když jsme se vydali domů a já jsem tušila, že nejspíš pojedeme do porodnice, ale pořád mi to přišlo nějak neskutečný, pořád jsem si říkala, že to bude dobrý, že určitě plaším, dojdeme domů a tam to přejde. Hm...nepřešlo. Chvilku jsem si lehla, pak jsem naházela posledních pár věcí do tašky a pokusila jsem se sníst čínu. Do toho jsem si psala se ségrou o tom, že se podívám na Přešlapy a pojedeme. Ségra mi na to odpověděla, že haha, že určitě budu ráda, když stihnu Okresní přebor od osmi...a pak už bolest jednou za pět minut. Muž volal do porodnice, řekli nám, že máme hned přijet. Tak jsme jeli. Bylo půl osmé. Byla jsem pořád ještě v klidu.
V porodnici byla strašně zvláštní sestřička zrovna(možná na mě jenom tak působila, těžko říct), poslali mě na monitor a u toho jsem musela odpovídat na spousty otázek o kterých jsem neměla vůbec sílu přemýšlet, protože mě to fakt bolelo často.
Pak mě vyšetřil cizí doktor a byla jsem propuštěná za mužem do pokoje, šla jsem do vany, která mi ze začátku strašně pomáhala, ale pak už mi v ní bylo na omdlení...
Potom už jenom vím, že jsem si nechala sundat moje medvídkový naušnice, dostala jsem epidural a přijel můj doktor, takže jsem byla hrozně šťastná, že u porodu nebude ten, co mě vyšetřoval.
Pořád jsem od sester slyšela, že času je dost a dost...a byla jsem trochu vzteklá, že mi moc nevěří, když říkám, že to už fakt nejde. Jenže jsem neměla vůbec sílu nějak něco dělat, nebo mluvit, posílala jsem muže, ať jim dojde říct, že už fakt nemůžu, že už budu rodit...a když teda mě sestra došla zkontrolovat, tak zjistila, že nekecám a šli jsme na sál. Bylo to hrozně rychlý. Najednou jsem tam ležela, kolem mě nějaký lidi, který jsem nevnímala, jenom muže, jak mi dává kyslík. Byla jsem hrozně ráda, že tam je. Ten porod mě nebolel tak jako ta procedura předtím. Věděla jsem, že musí ven, že mi bude mnohem líp. Za jak dlouho přesně byl venku samozřejmě netuším, ale mám pocit, že to bylo hrozně rychle. Než jsem to stihla čekat, měla jsem na břiše dítě. Ani jsem se nestihla rozbrečet, nebo něco, jenom jsem nevěřícně zírala, že už je fakt se mnou. Pak jsem jenom řekla "jéé mimi..." A to ještě sestřička řekla nejdřív, že to je holka, takže jsem chvilku netušila co teda :D Jinak se všechno obešlo bez poranění a porod byl úplně v pořádku. Uf...věci, kterých jsem se nejvíc obávala, mě díkybohu minuly. Pak ještě odběr pupečníkové krve. Pro ty, kdo se na to ptal-nebolí to vůbec:-))
Po dvou hodinách na sále, jsem došla do sprchy, napila jsem se čaje, odešla jsem na připravený pokoj a bylo mi dobře. Žádný na omdlení a tak, což pořád očekávala sestřička. Prostě jsem se fakt cítila výborně. Muž šel slavit a já jsem usnula se zvláštním pocitem, že jsem bez břicha. V noci jsem se několikrát vzbudila, abych sama sebe ujistila, že to je pravda, že už máme dítě...
Chvilku jsme si ještě pobyli v nemocnici, nejdřív nechtěl přibrat a potom žloutenka, ale teď už jsme konečně doma:))
Těch pár dnů v porodnici proběhlo dobře, byla jsem ráda, že jsem se rozhodla rodit v Nymburce a ne někde jinde. Měla jsem klid, velkou postel pro sebe a vlastní sprchu, mohla jsem mít neomezeně návštěvy a výběr ze dvou jídel. Rozhodně si nemůžu stěžovat.
Ten minulý týden byl tak nějak hodně porodní. Já jsem rodila v pondělí, ve středu a čtvrtek další dvě kamarádky porodily dvojčata. Takže jim všem přeju hodně štěstí a zdraví:-))

neděle 28. listopadu 2010

Mládě

Kryštof se narodil 22.11 2010 ve 22:23


neděle 21. listopadu 2010

třicátýdevátý týden těhotenství teď!:-)

Tak zítra zase na kontrolu. V pátek jsme byli na nečekané návštěvě v porodnici, protože mi začalo být divně, ve středu byl svátek a nebyla jsem u svého doktora, měla jsem prostě divnej pocit, že by se mohlo něco stát a tak...Naštěstí jsem neplašila, nenápadně jsem napsala muži, že to asi není úplně ono a během dvaceti minut se jelo. V porodnici monitor, sestra se tvářila tak nějak neurčitě, jednou nám řekla, že doktor přijde, pak nás za ním poslala na ambulanci... Ano v tu chvíli jsem se trochu bála, protože jsem vůbec netušila. Jenom to, že mám hodně nízkej tlak.
Pan doktor byl moc hodnej, ujistil mě, že můj příjezd byl v pořádku, že je lepší už to kontrolovat, protože se mláděti může přestat líbit v břiše kdykoliv. Ještě pro jistotu zkontroloval ultrazvukem, jak se mládě má. Má se dobře samozřejmě. A pohyby cítím míň, protože má 2937 g. Do dneška prý porod nehrozí. Jsem tedy zvědavá, co mi přinese tento, v pořadí již 39 týden :)) Pátek jsem celkově prospala, večer jsem si dala vanu a pomohlo mi to. V sobotu jsem se vzbudila a cítila jsem se výborně, takže jsme se vydali ven, na blešák(trochu nuda) a na farmářský trh-rozhodně větší zábava. Bylo krásně, bylo mi dobře. Nádhera :) Na nádraží jsme si dali sraz s Terezou, která byla na cestě domů, zašli na kafe, mládě jí hezky pokopalo, aby jí nebylo smutno, vyrazili jsme domů. Chvilku jsem měla pocit, že nezvládnu vůbec nic, ale nakonec jsem se doma najedla(dva tousty s nugetou, jogurt, acidofilní mlíčko a quiche od muže-nejlepší!! Leni konstatovala, že to je opravdu divoká kombinace:-)) a ještě jsme zašli na kafe. A měla jsem zůstat u toho, že jdeme na kafe, protože jsem si dala kakao a bylo mi pak pěkně blbě. JO! Leni měla pravdu, byla to jedna z těch šílenějších kombinací-ani dort jsem si nedala:) Ostatní jsem trochu vyděsila svým břichem-zvlášť když jsem si vyhrnula tričko v rychlosti, abych ukázala, jak to teda vypadá :)) Byl to vlastně dost vydařenej den, i když to vypadalo v pátek celkově na ležení a ležení a ležení...Snad to bude v klidu i zítra. Dneska ráno mi psala kamarádka, že jí zbývají tři dny před nástupem do porodnice. Konec klidných dnů :D




Janina na blešáku




Muž:-)










Rodinka...teda spíš rodiče :))



Čekání na Terezu :))




Usínala jsem z toho příšernýho vedra...




Ale stejně jsem neodolala a šla jsem do kavárny. A vydržela jsem na můj vkus velice dlouho :)

úterý 16. listopadu 2010

Návštěva porodnice

V pondělí jsem šla na první kontrolu do porodnice. Byla jsem z toho samozřejmě trochu ve stresu, protože nějak ty doktory a tak dále, zrovna nejlíp neprožívám. Ale stresovat jsem se naštěstí začala až chvilku před odchodem a pro ten případ jsem měla v tašce Piknik. Sladké uklidňuje prostě:)
Sestřička nás poslala do čekárny, že na monitoru teď někdo je, ale že hned potom pro nás dojde atd atd. V čekárně bylo úplně čerstvě narozený miminko s maminkou-přišla za nima návštěva. Trochu mě to dojímalo, za chvilku budu mít něco podobnýho v ohrádce taky:D
Paní z monitoru odešla a asi dalších 30 minut se nic nekonalo(krom toho, že mi z toho Pikniku jaksi zaskočilo a začala jsem se dusit, dávit, kašlat, takže jsem vypadala jako tuberák, co se snaží budit cizí miminka:)))
Když se pořád nic nedělo, tak se muž sebral a šel to popohnat. Za chvilku přiběhla sestra, provedla nás oddělením, předvedla nám pokoje+nadstandartní pokoje, řekla nám co a jak u porodu, ukázala nám porodní sály...no prostě úplně všechno. Otázky k porodnici jsem neměla, takže se šlo na věc.
Usadila jsem se do křesílka, sestřička mě opásala a začala kontrolovat srdíčko.
Na to bylo třeba, aby dítě bylo vzhůru, takže to samozřejmě téměř komplet prospal. Jindy se snažím prokopnout mi břicho co to jde, ale tentokrát se nenamáhal a dával nám dost jasně najevo, co si asi myslí o tom všem:))) Lechtali jsme ho, chytali za nožičky, tleskali a vůbec všechno a NIC se nekonalo samozřejmě. Naštěstí si mě tam nenechali, z čehož jsem měla obavu největší, protože jsem chtěla ještě do kina a taky koupit povlečení s lištičkou do postýlky(fakt:-))). Dneska ráno jsem si očichala dokonce i dětský olejíčky a další věci, které jsme koupili v neděli. Obávám se, že dlouho nevydržím :D
Aktivitu přes dopoledne jsem už nadobro vzdala, jen polehávám, čtu si. K životu se probudím většinou až okolo druhé odpoledne. Nikdo už po mě nemůže chtít ve 38 týdnu víc :)
Jinak porodnice, pokoje a vůbec všechno se mi líbí. Vypadalo to tam docela klidně, hezky(na nemocnici teda určitě ano). Trochu mě děsí, že nebudu moct jíst...to bude pro moje tělo určitě obrovský šok :D
Zároveň myslím na kamarádku, která čeká dvojčata a celou dobu těhotenství se vzájemně podporujeme, dodáváme si optimismu a předáváme rady našich doktorů a tak. TP jsme měly úplně nastejno. Ve středu nastupuje do nemocnice na plánovaný císařský řez s holčičkama, tak jí moc držím palce, že to opravdu do středy vydrží a neporodí dřív :)) Alespoň ví, kdy to bude... já zatím čekám, popíjím čaj z maliníku a doufám, že to proběhne
v klidu. I když-proběhlo u mě někdy něco v klidu? :D


Večeře po nákupu liščího povlečení :D



Janiny nohy v porodnici:D Zbytek je otřesně nepublikovatelný:)))



Nejaktuálnější foto:Janina 38 tt, zoufalý výraz, nejlepší boty na světě a tak :)))

středa 10. listopadu 2010

ekg o lásce a punku...


Jen pár fotek z úplně posledního EKG, na které jsem nejspíš tento rok šla:-) Křest knihy Konec punku v Helsinkách v divadle Archa...

Modelky ve Světozoru :D



Takhle jsem vypadala před odchodem. Pokud máte pocit, že vypadám nějak divně, tak mi chybí namalovaný obličej, to dělám pravidelně až v autě:-))



Výzdoba sálu:)



Jaroslav Rudiš&Tobiáš Jirous



Jaromír 99







Tento chlapec se mi pokoušel nabídnout vodku Helsinki :D



Já, Leni a slečna Vajíčko:-))








Rudiš pod stolem:-))



Nějakej pán (Igor Malijevský)



Tobiáš Jirous







Krásná fotka: z Janiny je prostě už vidět jenom to břicho:D




Punkové zátiší










Křest knihy...




...a závěr večera....










Výsledek :))

úterý 9. listopadu 2010

...babičky, taška do porodnice a tak nějak všechno :))

Už teď vím, že nestíhám vyprat a vyžehlit úplně komplet všechny dětské oblečky a trochu mě to štve. Jenže asi nemám sílu nebo co a oblečku pořád přibývají a přibývají. Dneska se celý den tak nějak plácám, půl odpoledne jsem spala a hlavně jsem zjistila, že už druhý den vlastně nemám chuť k jídlu. Prostě vůbec! Na nic nemám chuť, nic si nevyberu, musím se nutit, abych vůbec snídala a i to je celkem katastrofa. Musím se asi víc snažit nebo co. Ani jsem nemohla dojíst mrkvový dort(a to je co říct) a včera jsem váhala, jestli se mi opravdu chce do Světozoru, takže se se mnou fakt něco děje :)
Krom toho tenhle trochu línej a unavenej den umocnila konverzace přes Skype s mými prarodiči. Komedie je to samozřejmě téměř vždycky, dneska mě to asi bere nějak víc...
Ob dva dny ke mě přiletí dotaz, co je nového. Takže napíšu, že nic, nebo nějakou tu blbinu o tom, že dneska bylo hezky, byli jsme na výletě...:)) pak přijde dotaz, jestli jsem ještě celá. Takže po 30967 napíšu, že ANO, a že kdyby se něco dělo, tak se to samozřejmě dozví taky. Proč bychom to taky měli tajit že jo!
Pak následuje otázka, kdy budu rodit. Kdy? Jak to mám asi vědět...??! Takže jim zopakuju to, co mi říkal pan doktor, že to vypadá na listopad spíš, než na prosinec, kdy máme termín atd atd atd. Chvilku ticho, načež se mě zeptají, jestli mi doktor neřekl, jak moc budu přenášet. Tak co na to pořád psát že?:))
Dneska jsme šli na "procházku". Takové procházky už vypadají většinou jen tak, že dojdeme maximálně do kavárny, dám si kafe a pak se zase belháme zpátky, protože mám dost...
V kavárně seděly dvě slečny a hlasitě se bavily, takže jsem je poslouchala, zatímco muž blbnul s mobilem. A zjistila jsem, že všude je to tak nějak podobně. Jak jsme se shodly s Terezou, babičky jsou praštěný úplně všude.
Slečny si vyprávěly o babičce jedné z nich, která nesouhlasila s rozchodem jejího bratrance a jeho přítelkyně, kterou si oblíbila, tak moc, že se rozhodla zakročit a mimo jiné psala té bývalé přítelkyni ukecávací dopisy a další kraviny, zburcovala půl rodiny a tak dále. Dokonce se jí snažila utáhnout na vhodný genetický materiál. Samé lepší věci :))
I bráška má vypečenou babičku. Je to ten typ "zvědavá revizorka". Denně chodí kontrolovat, jestli se brácha vypravil do školy, jestli papal a jestli přišel ze školy, co dělá a nedělá, co se u nich doma děje a do všecho strašně krafe...Já bych na to teda neměla nervy ani trochu. Obdivuju máminu trpělivost, že jí ještě neposlala někam! Jednou přišla na kontrolu, bylo to v létě, my byli v bazéně, a ona vydržela stát na kraji a sledovat co děláme asi 10 minut:)) Nekecám :)
A jinak? Taška sbalena. Trvalo to chvilku a už jí mám přichystanou u skříně v šatně a čeká tam, co teda bude...Ještě tam nemám boty a župan. Protože!!!!V županu bydlím. Ráno vstanu a beru si župan, polehávám v něm až do oběda. A večer v něm zalézám pod peřinu a svleču ho jen když je mi úplně teploučko :)) Takže přesně vím, že až pojedeme do porodnice, tak se ještě jeden z nás(a já to asi nebudu:-)))), bude muset vrátit pro heboučkej župan a pantofle :D
A ještě něco...dneska jsem si prohlídla vyvolané fotky ze svatby!! Teprve dnes totiž doputovaly k nám domů:D Ale byl to fakt hrozně krásnej den, tak jsem si to na fotkách připomínala. Některý ty obrázky mám fakt ráda! Musíme akorát vybrat nějaký fotoalbum, doufám, že to nebude trvat tak dlouho jako ty fotky :))




pondělí 8. listopadu 2010

Naposledy na jihu :)

Víkend v Táboře. Vypadá to, že na dlouhou dobu(do porodu se na jih už nechystáme) a úplně naposledy jen ve dvou. Cesty autem už mi nedělají dobře. Je mi pořád jenom vedro, z vedra je mi špatně, pak se začnu tak různě kroutit, dítě se vzteká a já úplně zelená se nemůžu dočkat, až budeme na místě a život mi zachrání jenom karamelovej Nogger :D Takže jsem si předsevzala, že už odpočinek a tak dále...
Dobře, to nebylo úplně správně. Řekla jsem si, že už žádné dlouhé trasy autem.
Jako obvykle byla sobota ve znamení návštěvy u maminky-dostali jsme mraky oblečků, tepláčků, čepiček na zimu, botičky a navrch Lovelu, abych to měla v čem vyprat:)
Když jsem se snažila bráchovi říct, že příště přijedu bez bříška, ale s miminkem, tak zvedl tak nějak napůl očka od pohádky, kterou ještě neviděl a pronesl něco ve smyslu "radši ho nevozte..stejnak ho budu učit jenom samý lumpárny a kravinky..." Je to totiž maximální exot:))
V neděli jsem se probudila o půl sedmé!! Zázrak, protože jinak se budím už ve 3:40 a pak do šesti kňourám, že nemůžu spát. Po snídani jsme se rozhodli, že zajdeme do nějaký kavárny na kafe, pak k tátovi a odtud jsme putovali do další kavárny, sbalit věci a domů :))
A po příjezdu jsem se tak strašně vylekala prasknuté žárovky, až mě z toho rozbolelo břicho, a skutečně jsem se chvilku bála, že to celé dopadne tak, že pofrčím do porodnice. Plus mi došlo, že nemám nachystanou tašku! Takže dneska mám jasný plán, vybrakovat lékárnu :D Ještě před lékárnou navštívím pana doktora, dozvím se hned tři výsledky různých testů a odběrů, které jsem podstoupila. Doufám, že si mě tam ještě nenechá...to by se mi úplně nehodilo.
Začínám 37 týden. Podle některých chytrých knih do porodu zbývá 0 až 5 týdnů. Minule mi pan doktor říkal něco jako že maximálně tři. A taky doufám, že nebudu vážit přes 70kg...už teď mám dost:)

Jo...a už asi týden jsem nečelila žádným blbým otázkám, zda mám strach z porodu a další libůstky. Že by? :D






Je zvláštní, že mám různý fobie...



...ale myčky se nebojím :D



Cestou na jih zastávka na masíčko:-)) A já jsem se musela projít, bolely mě záda:)



Nová kavárna v Ta...museli jsme vyzkoušet :-))



Sestry na náměstí :-))