neděle 18. září 2011

(nejen) v Táboře

Minulý čtvrtek jsme se vydali na jih. Byl to ten nejzmatenější den jaký si vůbec lze představit, vůbec nechápu, že ještě žiju:-))
Muž měl přijít někdy po půl čtvrté z práce, cestou jsme se měli zastavit u mého doktora, pro recept, protože ordinoval po dovolené a jet do Tábora. Takže...do čekárny jsem přiklusala přesně za 4 minuty konec ordinačních hodin, lehce mě uklidnilo, že tam sedí ještě 5 nervózních paní. Ticho...čekáme...ticho...najednou, jak jsem se konečně zastavila, sedla si atd. mi došlo, že mám hroznej hlad. A začalo mi kručet v břiše. Nejdřív jen trochu, tak jsem si kryla břicho, aby to nebylo tolik znát, ale pak už na mě ostatní koukaly, tak jsem se prostě normálně začala smát(co taky jinýho:-))
Pak jsme se ovšem museli vrátit naházet věci na celý dlouhý týden do auta a konečně vyjet. Bylo třeba zastavit se na Chodově, neb mi ruply kalhoty, nevěděla jsem, jestli nebude zima atd. atd.
Navštívili jsme Vandu v Paulovi, dali jsme si kafe a za tmy vyjížděli(kalhoty mám!).
Vlastně od čtvrtka ráno do neděle večer jsem se vůbec nezastavila. V pátek ráno jsem jela s mužem na nějakou pracovní akci, kam ho pozval Vodafone. Dobře jsem udělala, že jsem do auta hodila holinky, protože bez nich bych byla naprosto ztracená. Bláto a bláto...a bláto. Auta, motorky, čtyřkolky. Když jsem to viděla, musela jsem se s tím chvilku srovnávat. Nejdřív to vypadalo, že asi hned odjedu, ale vydržela jsem a jsem za to ráda. Muž se samozřejmě chtěl projet. Nakonec jsem jela taky a bylo to neuvěřitelný. Jeli jsme autem, který jezdí Dakar. To auto ze mě málem vytřepalo duši. Když jsem si tam sedala, tak jsem se dost bála(hlavně teda toho, že mi bude špatně), ale ono to prostě nejde stihnout, aby člověku bylo špatně:-)))
No a když jsme zastavili s tím autem, tak se mi tak třásly ruce, že jsem se nemohla sama skoro ani odpoutat, fakt jsem byla tak nějak v šoku, ale zároveň jsem překonala sama sebe. Rychlý a velký auto prostě:-)
Odpoledne jsme s maminkou udělaly výměnu dětí. Nechali jsme doma spát Kryštofa a vzali s sebou na Táborské slavnosti brášku.  Nic nového se nekonalo...průvod. ohňostroj, medovina...brácha začal po ohňostroji usínat, tak jsme se vydali spát(já jsem toho taky měla až nad hlavu).
Potkali jsme tolik známých za ten jeden víkend, jako už dlouho ne, viděli koncert Kryštof, Traband, Vltavy(jenom kousek, já i ségra jsme padaly únavou).  
Nedělní program byl hlavně ve znamení Komiskové dílny, kterou pořádala naše bývalá paní učitelka ze SŠ(asi jediná normální). Měly jsme obě se ségrou pocit, že by to mohlo bráchu zajímat a zadařilo se:-))) Nakonec se do komiksu zapojil i Kryštof, což bude vidět na fotkách.
Ještě jsme se vydali do Strašidelného podzemí, což je část katakomb, kde jsou různě nainstalované figuríny s useknutou hlavou a podobně. Závěr je poměrně dlouhá, tmavá cesta a my tři jsme tam asi pět minut stáli a nemohli jsme se rozhodnout, jestli půjdeme dál(nechápu, jak jsme mohly se ségrou chtít být agentky FBI, když ani neprojdeme tmavou chodbou, kde nám nic nehrozí:-))))
Pak už nás čekal koncert Anny K., která byla super. A Kryštof pískal, tleskal, tančil, že jsem se nestačila divit:-)
Od neděle jsme zůstali s Kryštofem u maminky a za těch pár dnů se Kryštof s bráchou stali úplně nerozlučnou dvojkou, úplně jak bráškové kdyby byli :-))
Hned v pondělí mi odešel notebook, jinak by tohle všechno bylo na několik zápisků, takhle je to moc dlouhé, takže fotky zde:-)
"muž čeká, až si vyberu kalhoty":-)

Vanda v práci:-)

"čekání..."

"tímhle jsme jeli..."





Tábor-náměstí-čekání na průvod-muž :-))

Kočárkování se ségrou a tetou:-)

Bráška s hadem...nevěděl, jestli se radovat, nebo bát:-))

Sobotní průvod:-)

Kryštof a Adam

Z oka do oka:-)))


vyprosila jsem si od maminky kabelku, která mě pamatuje, jako dítě:-)))

Komiksová dílna...






Takhle srovnané kolíčky na prádlo jsem náhodně objevila při procházce Táborem...:-)

Ségra, unavená pani učitelka:-))))



Jednou za čas se nám nad hlavama projel vláček :-))

Jediná fotka ze Strašidelného podzemí...

Fashion bráška:-D :-D

Dnes má svátek chlapeček můj:-)))

Procházky u maminky.....:-)
Loučení...

6 komentářů:

  1. nemám ráda slovo vodafone :DDD

    ta fotka jak jdete s kočárkama <3

    OdpovědětVymazat
  2. nat, pardon..to mi vůbec nedošlo:D:D:D

    OdpovědětVymazat
  3. vláčková kavárna je super, v poslední době jedna z mála tady :-(
    strašně se mi líbí fotka - z oka do oka :-)

    OdpovědětVymazat
  4. přítelkyně, my už ani jinam na kafe nechodíme...Jednou jsme si tam zašli i na snídani a byla jsem spokojená:-)
    Když jsem byla těhotná, tak občas AUX, ale co se kafe týče, tak v kavárně s vláčkem je asi nejlepší..

    OdpovědětVymazat
  5. jééé, to je ale natřísklej blogpost :))) až se stydím, ale kolíčky jsem měla taky srovnaný, ne teda takhle vedle sebe, ale na každý šňůře jednu barvu...

    OdpovědětVymazat
  6. Quanti, to se vůbec za kolíčky nestyď, mě se to hrozně líbí právě:-)))

    OdpovědětVymazat

Děkuji za milé komentáře;-)