pondělí 24. října 2011

o srazu...

Třídní sraz se základkou, probíhal překvapivě dobře...Čekala jsem nějakou katastrofu, pološílené chronické matky a tak, ale sešla se vlastně úplně jiná parta lidí, ta druhá(a menší část), kterou jsem tam vůbec nečekala.
Matky jsme tam byly jen dvě a obě poměrně netypické. S některými jsem se neviděla deset let, někteří hlásili jak přijdou a pak nic, někteří přišli s růžovou barvou na vlasech, jiní s přítelem, seděli v koutku a špitali si....
Z těch lidí, kteří tam seděli u stolu mám vlastně celkem dobrý pocit, ale jak už to tak bývá, mluvilo se také o těch, kteří tam nebyli. A to mi přišlo jako hodně smutné příběhy. Jen namátkou z holčiny, která seděla přede mnou v lavici a byla vždy premiantka s vyznamenáním, je vyžilá návštěvnice psychiatrie se žloutenkou, kluk,  co mi byl sympatický se profetoval ke krádežím, jedna z mála spolužaček, se kterou jsem se vídala i na střední, je nezaměstnaná a zahrabaná v Horní Dolní s jakýmsi postarším pánem(nemám nic proti postarším pánům, ale...tak je mi to líto trochu).
Přišla jsem v pořadí jako čtvrtá a podstoupila jsem neuvěřitelnou palbu otázek(jak se mám co dělám kde bydlím), ale poslechla jsem si i dost pochval, protože jsem se od základní školy dost změnila:-))
A prý po porodu vypadám dobře(tyhle věci prostě potěší:-)
Jsem ráda, že krom mamin, je v naší bývalé třídě psycholožka, slečna co pracuje s mentálně postiženými, nebo třeba překladatelka z ruštiny.
Zatím jsme se všichni poznali, nebo spíš všechny poznaly, ze začátku jsme tam byly samé holky. Později přišli i dva spolužáci(oba jsem programátoři, ve volném čase programují a jejich koníčkem je programování) Myslím ale, že i za 10 let se poznáme, protože facebook(nebo něco dalšího)určitě bude fungovat:-))
Neslyšela jsem jedinou výchovnou radu, jen otázku "jaký byl porod" a dejme tomu...bylo to fajn...
Čekala jsem typickou hospodu a divný lidi. Prostředí bylo v rámci možností dobré a lidi normální...tak asi tak:-)
Asi nemá smysl vystavovat fotky lidí, sedících u stolu, asi by to nikomu nic neřeklo, ale dám sem dvě fotky co jsem pak našla v mobilu(ke kvalitě asi tolik, že bylo už pozdě a nějaké to víno a prostě tak :-))

A znovu se mi potvrdilo, že svět je neuvěřitelně maličkatej, protože bývalá spolužačka na mě vybalila, jestli znám toho a toho kluka a jeho ženu z Prahy, že ona je zná náhodou taky atd. a hned potom z ní vypadlo, jestli neznám tu a tu, že měla se mnou chodit do třídy na střední(myslela jednu z mála, se kterýma jsem si rozuměla) a že prý je to její sestřenice nevlastní:-)
A pak už jsem jen slyšela "a víte s kým chodí ta a ta? s jedním spisovatelem brejlatým, zrovna v Táboře četl..." tohle je fakt moc malej rybník:-)))


2 komentáře:

  1. tak to je pěkný... Vždycky je lepší mít nižší očekávání a být příjemně překvapená ;)

    OdpovědětVymazat
  2. přesně tak...a povedlo se:-) přiznávám ale, že hodně myslím na ty tragický případy a je mi jich líto..jsem citlivka!

    OdpovědětVymazat

Děkuji za milé komentáře;-)