pátek 30. září 2011

Nebel

V úterý jsme s mužem byli na premiéře filmu Alois Nebel...Šla jsem tam jako velký skeptik, ale nakonec jsem byla příjemně potěšena, dokonce jsem se přistihla, že se mi film líbil. Ovšem názor si musí udělat každý sám. Zdá se mi, že těch xx let práce tam bylo poměrně dost nesrovnalostí v detailech. Tyhle věci ale nakonec opravdu převálcoval fakt, že atmosféra mě zcela pohltila, dokonce jsem měla pocit, že když půjdeme ven z kina, určitě bude pršet...
Těsně před začátkem filmu, jsem se náhodně dozvěděla, že se jedná o velmi pomalý film a myslela jsem, že na poslední chvíli prchnu...když něco neodsýpá, tak jsem z toho nervózní a bohužel mám chuť seřvat někoho, kdo za to vůbec nemůže:-))) Přežila jsem!
Následnou temnou párty, která se konala v jakési staré nádražce, jsem taky zvládla. Nevím, jestli na jedničku, protože ve tři ráno jsem byla už trochu protivná a dělala jsem že neumím mluvit, protože jsem měla unavené nohy a vůbec jsem toho měla dost(vyšla jsem těžce ze cviku).
Cestu domů jsem prospala v autě a ihned zaplula do postele, ale ve spánku party pokračovala a v sedm se probudilo Mládě...celou středu jsem se tak divně plahočila(a to i přes to, že muž vstal a hrál si s Kryštofem a já jsem se snažila dospat).





čtvrtek 29. září 2011

agility

V tomhle směru jsem naprostý laik, nikdy jsem na podobné akci nebyla. Dělo se to všechno v Nymburce a potkali jsme se tam s částí rodinky...
Kryštof byl naprosto fascinován-všude kolem spousty pejsků..nádhera.
Krásný den...a odnáším si jeden zásadní poznatek. Agility absolutně není pro mě!! Před startem si to všichni soutěžící museli projít, celou trasu. Já bych to musela trénovat dva dny předem a stejně bych určitě zmatkovala(a pes taky...) vím to:-))))








a na závěr...řešičky:-D


úterý 27. září 2011

Musím uznat, že od té doby, co se Mládě začalo samo pohybovat a je schopné dostat se úplně všude, podstatně mi ubylo času. Podzim mi připravil jakousi zvláštní únavu, budu muset zvyšovat denní dávku kávy.
Čas na psaní není skoro žádný a když nějaký je, tak nezbývá energie. Pustila jsem se do vaření polévek(nejen, ale polévky mám v tomhle období opravdu nejraději).
Užíváme si babí léto, poslední kávy venku u řeky a začínáme přemýšlet, jestli máme nějaké sáňky:-)
Kryštof svou slovní zásobu rozšiřuje téměř pořád. V posledních dnech, když vidí někoho jíst, tak říká "papá"(a chce to ochutnat:-), rozhodně mu nestačí jen postýlka, ale ze všeho nejraději by měl volný výběh úplně všude, především krbová kamna ho fascinují, takže opravdu mám co dělat.
Všechno, co jsem si naivně představovala, že bude v tuhle dobu hotovo, samozřejmě hotovo není. Doufám, že alespoň spíž dotáhneme do zdárného konce(těším se moc!), zbytek se prostě uvidí(udělá). Potřebuji, aby měl den 48 hodin a já mnohem víc energie, než teď:-))

Fotky jsou z posledních dnů a procházek:-)





neděle 18. září 2011

(nejen) v Táboře

Minulý čtvrtek jsme se vydali na jih. Byl to ten nejzmatenější den jaký si vůbec lze představit, vůbec nechápu, že ještě žiju:-))
Muž měl přijít někdy po půl čtvrté z práce, cestou jsme se měli zastavit u mého doktora, pro recept, protože ordinoval po dovolené a jet do Tábora. Takže...do čekárny jsem přiklusala přesně za 4 minuty konec ordinačních hodin, lehce mě uklidnilo, že tam sedí ještě 5 nervózních paní. Ticho...čekáme...ticho...najednou, jak jsem se konečně zastavila, sedla si atd. mi došlo, že mám hroznej hlad. A začalo mi kručet v břiše. Nejdřív jen trochu, tak jsem si kryla břicho, aby to nebylo tolik znát, ale pak už na mě ostatní koukaly, tak jsem se prostě normálně začala smát(co taky jinýho:-))
Pak jsme se ovšem museli vrátit naházet věci na celý dlouhý týden do auta a konečně vyjet. Bylo třeba zastavit se na Chodově, neb mi ruply kalhoty, nevěděla jsem, jestli nebude zima atd. atd.
Navštívili jsme Vandu v Paulovi, dali jsme si kafe a za tmy vyjížděli(kalhoty mám!).
Vlastně od čtvrtka ráno do neděle večer jsem se vůbec nezastavila. V pátek ráno jsem jela s mužem na nějakou pracovní akci, kam ho pozval Vodafone. Dobře jsem udělala, že jsem do auta hodila holinky, protože bez nich bych byla naprosto ztracená. Bláto a bláto...a bláto. Auta, motorky, čtyřkolky. Když jsem to viděla, musela jsem se s tím chvilku srovnávat. Nejdřív to vypadalo, že asi hned odjedu, ale vydržela jsem a jsem za to ráda. Muž se samozřejmě chtěl projet. Nakonec jsem jela taky a bylo to neuvěřitelný. Jeli jsme autem, který jezdí Dakar. To auto ze mě málem vytřepalo duši. Když jsem si tam sedala, tak jsem se dost bála(hlavně teda toho, že mi bude špatně), ale ono to prostě nejde stihnout, aby člověku bylo špatně:-)))
No a když jsme zastavili s tím autem, tak se mi tak třásly ruce, že jsem se nemohla sama skoro ani odpoutat, fakt jsem byla tak nějak v šoku, ale zároveň jsem překonala sama sebe. Rychlý a velký auto prostě:-)
Odpoledne jsme s maminkou udělaly výměnu dětí. Nechali jsme doma spát Kryštofa a vzali s sebou na Táborské slavnosti brášku.  Nic nového se nekonalo...průvod. ohňostroj, medovina...brácha začal po ohňostroji usínat, tak jsme se vydali spát(já jsem toho taky měla až nad hlavu).
Potkali jsme tolik známých za ten jeden víkend, jako už dlouho ne, viděli koncert Kryštof, Traband, Vltavy(jenom kousek, já i ségra jsme padaly únavou).  
Nedělní program byl hlavně ve znamení Komiskové dílny, kterou pořádala naše bývalá paní učitelka ze SŠ(asi jediná normální). Měly jsme obě se ségrou pocit, že by to mohlo bráchu zajímat a zadařilo se:-))) Nakonec se do komiksu zapojil i Kryštof, což bude vidět na fotkách.
Ještě jsme se vydali do Strašidelného podzemí, což je část katakomb, kde jsou různě nainstalované figuríny s useknutou hlavou a podobně. Závěr je poměrně dlouhá, tmavá cesta a my tři jsme tam asi pět minut stáli a nemohli jsme se rozhodnout, jestli půjdeme dál(nechápu, jak jsme mohly se ségrou chtít být agentky FBI, když ani neprojdeme tmavou chodbou, kde nám nic nehrozí:-))))
Pak už nás čekal koncert Anny K., která byla super. A Kryštof pískal, tleskal, tančil, že jsem se nestačila divit:-)
Od neděle jsme zůstali s Kryštofem u maminky a za těch pár dnů se Kryštof s bráchou stali úplně nerozlučnou dvojkou, úplně jak bráškové kdyby byli :-))
Hned v pondělí mi odešel notebook, jinak by tohle všechno bylo na několik zápisků, takhle je to moc dlouhé, takže fotky zde:-)
"muž čeká, až si vyberu kalhoty":-)

Vanda v práci:-)

"čekání..."

"tímhle jsme jeli..."





Tábor-náměstí-čekání na průvod-muž :-))

Kočárkování se ségrou a tetou:-)

Bráška s hadem...nevěděl, jestli se radovat, nebo bát:-))

Sobotní průvod:-)

Kryštof a Adam

Z oka do oka:-)))


vyprosila jsem si od maminky kabelku, která mě pamatuje, jako dítě:-)))

Komiksová dílna...






Takhle srovnané kolíčky na prádlo jsem náhodně objevila při procházce Táborem...:-)

Ségra, unavená pani učitelka:-))))



Jednou za čas se nám nad hlavama projel vláček :-))

Jediná fotka ze Strašidelného podzemí...

Fashion bráška:-D :-D

Dnes má svátek chlapeček můj:-)))

Procházky u maminky.....:-)
Loučení...

pátek 16. září 2011

Jsme doma, vydařilo se nám babí léto, deštník jsem nakonec ani nepoužila(ono je to asi dobře, ale znáte ten pocit, když máte něco nového, tak to musíte co nejdřív používat:-) Úplně nečekaně, jsme si udělaly(já+ségra+maminka) nakupovací dny a myslím, že se celkem zadařilo. Teď doufám, že ještě nějakou(úplně maličkou chviličku) budu moct nosit maxi šaty. Mimochodem, když já a ségra jdeme nakupovat, tak na nás už pomalu divně koukají. Jsme stejné a v 90% případů máme identický i nákup, jinak tomu nebylo ani tentokrát...
A hned, jak budu mít víc času, vypíšu se z celého minulého týdne...byl to pestrý program a byla jsem hodně odvážná:-) Teď tedy pár úlovků...


Dlouho jsem potřebovala(dobře...chtěla) kostkované košile, tak konečně...
A tu kytičkovanou jsem taky nemohla nemít:-)

"Potřebovala bych ještě nějaký maxišaty..." říkala jsem, když jsme se procházely mezi regály "Já taky..ale přesně" odpověděla mi ségra...a najednou, jsme otočily stojan a tam...dvoje šaty. Velikosti úplně přesné a každé z nás padly do ruky ty správné, cena přijatelná. To je prostě štěstí :-))) 
A tomuhle nešlo odolat:-))