pondělí 28. listopadu 2011

narozeninová oslava

Něco málo fotek z narozenin(a příprav).
Ne všechny jsou takové, jaké jsem si přála, zachycen je jen Kryštůfkův dětský dortík(ve skutečnosti byl ještě jeden pro ostatní)a vůbec...můžeme být rádi, že máme alespoň něco :-)
Oslava byla fajn. Kryštof dostal spousty moc pěkných dárků. Dnes vyzkoušíme dárek největší - zimní fusak(konečně budu spát spánkem klidné matky, doteď jsme totiž měli jen tlustou deku a nánožník:-)) Mimo to i hračky od kterých se moc nechce hnout. Chlapeček to s námi vydržel do půl sedmé a pak mi usnul na rameni, zatímco jsem ho odnášela do postýlky(v noci pak říkal ze spaní pořád dokola "tataaa tataaa")
První narozeniny...pořád tomu nemůžu věřit:-)












úterý 22. listopadu 2011

Kryštof má dnes své první narozeniny. Měla jsem pořád pocit, že vypadá stejně, ale když jsem vybírala fotky z jeho prvních měsíců do současnosti, nemohla jsem tomu uvěřit...
Tak všechno nejlepší chlapečku :-)




















pondělí 21. listopadu 2011

sami doma

Kryštofa jsme ve středu odpoledne odvezli na podzimní prázdniny. Na jihu zůstal se ségrou a jejím přítelem do neděle a jsem přesvědčená o tom, že si to opravdu užil:-) Fotky jsou(až na tu poslední)dokumentací toho, co jsme dělali sami doma. Máme novou jídelnu a já mám dobrý pocit. Mimo to jsem stihla ještě předělat jednu koupelnu, vyklidit neuvěřitelně moc věcí ze schodů na půdu, najít a zachránit staré divadelní kukátko, jít se podívat na dva koncerty, skvělou večeři a oběd s mužem a jednu opravdu krásnou sobotní snídani. 



Cestou domů jsme si dali zastávku u Vandy v práci, že si jako dáme kafe.
Vzhledem k rozbitému kávovaru jsme si ho museli dát jinde, ale vyfasovali jsme nejlepší malinové makronky s sebou:-)

Před malováním....


....po malování


Nejlepší snídaně-základ dne:-)) 

První drink :-))

Hovězí líčka na víně s bramborovo hráškovým pyré. Bylo to výborné!!


Koncert kamarádčiny kapely. V pořadí ten druhý. Na prvním jsem nefotila. Naštěstí!

Můj muž...2x :-)))

Chtěla jsem vyfotit svůj poslední nákup, ale nešlo to jinak, než s malým vetřelce :-)))

pátek 11. listopadu 2011

S podzimem výrazně ubylo času. No dobrá...Možná, že to není úplně podzimem, ale tím, že Mládě vyrostlo, rozhodlo se, že už ho nebaví jen sedět a dělat na nás oči. Přišlo na řadu postupné vstávání. Po pár nevydařených(a velmi navztekaných)pokusech, se zadařilo a během chvilky nebyl problém vstát u židle, gauče...:-)
Přibylo mnohem víc naštavných kníkání, když nedosáhne, kam si zamane nebo spadne zpátky na zadek. Jedno takové padnutí provázelo i zakousnutí se, do mé ruky. Děti jsou radost:-)))
Najednou mi přijde, že nevím, co jsem dřív dělala s volným časem. Snažím se všechno nějak poskládat dohromady, ale ne vždycky to vyjde.
Oblíbená hra je předávání si čehokoli. Kryštof si něco ukořistí a pak ze sebe vyloudí něco jako "na!" a tu věci mi podá. Hned ale vyžaduje, aby mu byla navrácena. Nedělá mu problém podělit se(sám od sebe)o rohlík.
Stále bubnuje, tahle radost ho drží už dost dlouho...
Baví ho koukat se, jak se vaří oběd/večeře. Občas se při vaření motá v nohách a dělá pejska(skákal mi na nohy a opakoval něco jako "haf haf haf "). Přijde mi, že se strašně rychle vyloupl z toho maličkýho chlapečka, kterej pořád spal, v maličkou tvrdohlavou osobnost.

A jinak ještě...dnes ráno, vařila jsem bramboračku, Kryštof mi "pomáhal" a najednou někdo klepe na okno a
tam je můj muž. Přinesl mi flanelové pyžámko o kterém jsem jen tak mimochodem, prohlásila, že se mi moc líbí a hodilo by se. Najednou jsem ho měla. Byla jsem hrozně překvapená, ale hrozně mě to potěšilo. Mám pocit, že tyhle nečekané dárky jsou lepší, než všechny ty povinně vybrané "aby něco bylo". Tohle je to, co doopravdy potěší(tedy v mém případě).
Dnes jsem zjistila, že se začínám opravdu těšit na Vánoce(po několika letech).

Je třeba do křesílka nacpat i medvídka:-)





neděle 6. listopadu 2011

spíž

Na spíž jsem se chystala(odhodlávala) poměrně dlouhou dobu. Nakonec ale moje touha po vlastní spíži vyhrála a já jsem se pustila do práce. Část věcí vyházel muž a zbytek byl na mě. Hodně věcí nás opustilo,
ale mám z toho krásný pocit. Za jeden se podařilo vyklidit, vyházet, položit podlahu.
Ráno jsem se hned byla podívat, jestli se mi to nezdálo...a ono nezdálo můžu zabydlovat:-)

před

po zákroku:-)