pondělí 17. června 2013

Jaroslav Rudiš Národní třída


"Vždycky může vyhrát jen jeden. Takhle a ne jinak funguje svět. A když zkusíš někoho zmlátit, tak pochopíš, jak to funguje a nebudeš mít potřebu dál pátrat a tápat. Někoho poučíš o životě a sám budeš taky poučenej."




Když se mi dostala do rukou nová kniha Jaroslava Rudiše, nečekala jsem od ní vůbec nic. Možná proto, že Konec punku v Helsinkách se mi nepodařilo dočíst(asi to bude tím, že tak nějak ve stejné době jsem přečetla "Ještě jedno pane Lehmanne" s částečně podobným tématem) a že Potichu mi na první přečtení přišlo fajn, ale na to další už nikoliv.
Někdy je asi lepší nečekat vůbec nic.
Někdy je prostě lepší jenom číst.
Musela jsem si zvykat na krátké věty, občas se opakující pro větší důraz. Na spousty přímé řeči. Pak už jsem byla stržena příběhem.
Hlavní hrdina si říká Vandam. Osamělý rváč a hrdina z městské periferie. Bojuje se sebou, svou minulostí a rodinnými démony. Ostatně..celá kniha je plná soubojů.

Mám ráda příběhy, jejichž závěr mi vyrazí dech. V tomhle případě se to autorovi dokonale povedlo.
Paradoxně mě tahle sídlištní novela prý "o chlapech pro chlapy" oslovila po knize Nebe pod Berlínem asi nejvíc. Stojí za to přečíst!

Doporučený soundtrack-Umakart



6 komentářů:

  1. nebe pod Berlínem je můj životní zásek. Čtu už tolik let a furt mě to překvapuje. Bzry se pustím i do Národní třídy. Děkuju za tip .)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vyzkoušej, uvidíš. Opravdu jsem byla překvapena:-)

      Vymazat
  2. Sedí! a doporučený soundtrack je to pravé

    OdpovědětVymazat
  3. To zní zajímavě. Až dodělám všechny resty, tak se zkusím začíst!:)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za milé komentáře;-)