Mírně opožděně z víkendu. V posledních několika dnech mi přijde, že mám snad o polovinu méně času a jsem jednou tolik unavená. Část víkendu jsem strávila ve škole-začala jsem hrát na klavír. Přála jsem si to už jako dítě, pak jsem se věnovala flétnám, kytaře a postupně jsem se smířila s tím, že mi asi není souzený. A teď najednou to přišlo a já se to možná vážně naučím:-)) Důkaz toho, že nikdy není pozdě, jsem za to ráda!
Když jsem se zrovna neučila, tak jsme si užívali rodinného klídku, Mládě a můj táta dooslavili narozeniny(mají oba v listopadu), Markéťulle upekla svůj naprosto úžasný dort(recept najdete tady) a Mládě si to užilo. Mimochodem, co táta umí udělat, aby Mládě rozesmál...to mi přijde neskutečné a vlastně i dojemné, protože jsem ráda, že si takhle rozumí. Mládě dokonce včera chodil a hlásil
"já jsem celej děda!" :-)
Dostali jsme s sebou domů balíček výborných perníčků. Začínám se neskutečně těšit na Vánoce. Odpočítáváme u adventního kalendáře, tak ještě dvacet..;-)
Je báječné mít velkou rodinu. Krásné perníčky.
OdpovědětVymazatMartino, rodina je základ. Jsem za ní vděčná:-)
VymazatDokonalé fotky. Hlavně vysmáté Mládě je boží :-)
OdpovědětVymazatLishko, díky moc:-))
VymazatKlavír závidím, to jsem vždycky chtěla umět..
OdpovědětVymazatMariko, já taky, ale teď si vůbec nejsem jistá, že to někdy zvládnu
VymazatTen papír se sovičkama! <3
OdpovědětVymazatno ten je úplně nejlepší!:-))
VymazatKrásné fotky, úplně z nich je cítit rodinná pohoda:)
OdpovědětVymazat