Jednou to přijít muselo. Že máme zahradu, to už jsem určitě zmiňovala, že se o ní vlastně vůbec neumím starat to je věc druhá. Tedy neumím...nějak jsem věděla, že některé věci musí přijít postupně, musím si k nim dospět sama. Tohle je přesně ten případ. Jsem velice špatný pěstitel, zahradník a vůbec všechno...nikdy jsem nic nevypěstovala a nikdy jsem k tomu neměla vztah. Nesnášela jsem muškáty v oknech a všechny tyhle kýčovité úpravy, nelíbí se mi skalky,ale zároveň neumím vymyslet něco originálního. Jenže teď, možná díky tomu, že se do zahradničení pustila i Marketulle a hlavně proto, že Mládě je čím dál větší a na zahradě chce trávit spousty času, jsem si řekla, že s tím opravdu musím něco provést. Začala jsem hledat na pinterestu nějakou inspiraci, postupně jsem si sama ujasnila, že nepotřebuji, abych měla na zahradě stodvacet druhů kytek a Mládě nesmělo nikam stoupnout. Od malička miluju šeříky, krásně voní, hezky vypadají. Takže jeden zkušební keřík už máme:-) A taky jsem si ujasnila, že co mě opravdu baví pěstovat je to, co se dá sníst. Dýně, bylinky a další...Vypadá to nadějně, oprostila jsem se od hrozných představ muškátů v okně a začnu tím, co mě zajímá. Věřím, že se to postupně srovná:-)

Mimochodem, je to vlastně skoro k tématu: včera jsem šlápla na kaktus. Nikomu bych takové zranění nepřála, je to šílená bolest a já mám na chodidle krásnou modřinu...když jsem si ránu ošetřila, stoupla jsem s ní přímo do kbelíku s vodou. Jak z blbého vtipu...ale vidět sama sebe, asi se směju jako blázen :-))))

zdroj:pinterest

Dnešní slunečné počasí se muselo využít! Mám takový pocit, že zítra se už nebude opakovat. 

V Poděbradech bych mohla klidně bydlet, tak moc se mi tam líbí. Upravený park, lázeňská pohoda, chytání Mláděte, aby neskončil úplně ve vodě, káva...prostě krása:-)

Mládě se konečně nechal ostříhat, což je vždycky obrovský boj, dlouhé přemlouvání,trochu uplácení a stejně to nikdy není takové, jak by být mohlo. Zatím jsem ráda, že konečně nemá dlouhou ofinu a něco vidí. Před pár dny mi totiž odhodlaně řekl, že už se nikdy nenechá vlasy ostříhat:-))

 Takže co myslíte? Prošli to?! :-)))

jablka pod sněhovou krustou

Dnešní recept je vlastně možná trochu podzimní, ale když jsem viděla jaké vládne venku počasí nešlo odolat. Ideální kombinovat s dobrým kakaem a nebo horkou čokoládou, propršený den je hned lepší:-)

3 větší jablka

40 g másla + na vymazání formy

2 lžíce třtinového cukru

1 lžička mleté skořice

2 vejce, žloutky a bílky zvlášť

Troubu předehřejeme na 200 °C. Oloupeme jablka, zbavíme jádřinců a nakrájíme na kostičky(cca 2cm). Dáme je do  rendlíku, přidáme máslo a lžíci cukru. Na mírném ohni vaříme(s občasným zamícháním), dokud nejsou jablka úplně měkká. Poté necháme asi pět minut zchladnout a přidáme lžičku skořice. Z bílků vyšleháme pevný sníh, postupně k nim zašleháme půlku vanilkového cukru a půl lžíce cukru.

Žloutky vmícháme k jablkům. Směsí naplníme  máslem vymazané zapékací mističky(asi do tří čtvrtin) a navrch naneseme sníh. Pečeme asi 10 minut, až začnou bílky zlátnout. Servírujeme teplé.

Celé moje dětství jsem vždycky měla krátké vlasy. Ani nevím přesně proč, třeba ségra měla culíčky snad co se narodila:-)) Já byla ostříhaná jako kluk a slibovala jsem si, že "až budu velká" tak budu mít tak dlouhé vlasy jako Terezka se kterou jsem sdílela společnou lavici. A taky jsem si slibovala, že až budu mít dlouhé vlasy, budu mít každý den jiný účes, dám si záležet, naučím se. Opravdu dlouhé vlasy mám posledních sedm let a za tu jsem se naučila jen minimum účesů a to většinou jen když jdu na nějakou svatbu, nebo podobnou akci. V poslední době jsem měla vlasy v takovém stavu, že už jsem uvažovala o nějakém radikálním střihu. Po všech možných experimentech jsem se vrátila k úplně obyčejnému březovému a kopřivovému šamponu a ono to nějak funguje. Vlasy se dávají dohromady, vypadají o něco zdravěji a já mám pocit, že to byl dobrý krok. A tak jsem si říkala, že se konečně naučím nosit něco víc, než nosit culík a rozpuštěné vlasy:-)

Vybrala jsem pár zajímavých fotek účesů, které chci v blízké době vyzkoušet..

Jak se svými vlasy pracujete vy? Máte nějaký oblíbený účes na který nedáte dopustit?

zdroj: Pinterest

Jidáše

Velikonoce jsem si nikdy neoblíbila. Pamatuji si, že jako dítě jsem byla z toho všeho poměrně rozpačitá a moc jsem nechápala co slavit. Navíc se barví vajíčka, následně se pak konzumují a já jsem do svých dvaceti šesti let vajíčka nejedla. Jednoduše mám k tomuhle svátku vztah asi takový, že ideál je zmizet někam, kde mě nedostihne nikdo s pomlázkou. Nedělám ani výzdobu i když bych asi možná měla(třeba paní sousedka naproti má v oknech zajíčky a vajíčka od začátku března-já jsem ostuda ulice a nemám nic). Letos jsem ale udělala vstřícný krůček kupředu! Poprvé v životě máme jidáše, takže za rok už to možná bude i s nějakou(mírnou výzdobou:-)

 60 g krupicového cukru

500 g hladké mouky

300 ml dvanáctiprocentní smetany

40 g droždí 

2 žloutky

150 g změklého másla

nastrouhaná kůra z jednoho citronu

2 lžičky citronové šťávy

1 vanilkový cukr

špetka soli

1 vejce na potření

med na pokapání

Ze lžíce cukru, mouky, trochy vlažné smetany a droždí připravíme kvásek. Zhruba po čtvrthodině ho smícháme se zbytkem cukru a mouky, žloutky, měkkým máslem, citronovou kůrou a šťávou, vanilkovým cukrem a trochou soli. Na závěr přilijeme vlažnou smetanu a  zaděláme těsto, které necháme ještě asi hodinku kynout.

Troubu předehřejeme na 180°C (horkovzdušnou na 160 °C). Z vykynutého těsta oddělujeme kousky a vyválíme z nich válečky. Na plechu je stočíme do spirály a necháme je ještě čtvrt hodiny kynout. Pak je potřeme rozšlehaným vajíčkem a přibližně na pětadvacet minut dáme do trouby. Podáváme pokapané medem.

Paní Láryfáry

Znám ji už dvacet let. Knihy o ní jsem od chvíle, kdy mi je věnovala babička jako malé holce, přečetla snad stokrát. Vracela jsem se k nim i v pozdějším věku, protože čtení o paní Láryfáry mi pomáhalo ve spoustě smutných okamžiků. Pak jsem se začala těšit až jednou tyhle příběhy budu prožívat s Mládětem a ta doba právě nastala:-) Paní Láryfáry totiž (nejen)děti zbožňují. Žije na farmě se spoustou zvířat, její dům je postavený vzhůru nohama a neustále vymýšlí pro ostatní různá dobrodružství. Mimo to ovšem radí nešťastným rodičům vždy když u jejich ratolestí vypukne nějaká "dětská choroba". Setkáváme se tak postupně s nahluchlicí, čurbesajdou, s léčením kašpařin, žalobajdou, atd. a jejím následným léčením ať už kouzelným sirupem, nebo pobytem na farmě.
Musím přiznat, že některé kapitoly čteme pořád dokola(léčení kašpařin!!:-)) Mládě je z knih celkově hodně nadšen a mám pocit, že jednou se k nim sám vrátí. Děti, kterým rodiče čtou před spaním jsou prý nejšťastnější a já když tak slyším Mládě jak se před spaním vesele směje v postýlce vím, že to tak určitě je:-) 

Pro všechny, kteří Paní Láryfáry od Betty Macdonaldové znají a mají rádi. Před časem jsem objevila i audioknihy nečtené paní Šafránkovou. Vřele doporučuji, do auta na delší cesty naprosto ideální(já totiž v autě moc často číst nemůžu).

 I když jsem dostala i nové vydání, tedy všechny díly v jedné knize, mám naprostou slabost pro tyhle staré ohmatané a nespočetněkrát přečtené první vydání:-)

čokoládo-jahodový dort

Pro J. k jeho desátým narozeninám. 

Základem jsem se inspirovala u Dity P. , protože jsem věděla, že ho má rád a doplnila jsem ho o další ingredience, tedy jahody. Je to ten nejčokoládovější dort, jaký jsem kdy pekla, ale stojí za to ho ochutnat:-)) 

250 ml vody
125 g másla
35 g kakaa
300 g hladké mouky
1 lžička jedlé sody
400 g krupicového cukru
2 vejce
125 ml podmáslí

Čokoládový krém:
600 ml smetany ke šlehání
550 g hořké čokolády

Čokoládová poleva:
150 g čokolády
50 ml smetany
50 g másla

Předehřejeme troubu na 160 °C. Do kastrolu nalijeme vodu, přidám máslo a kakao a za stálého míchání zahříváme na mírném ohni, až se máslo rozpustí. Do velké mísy nasypeme mouku, jedlou sodu a cukr, přilijeme rozehřátou kakaovou směs a vše důkladně promíchám. Nakonec přidáme vejce, podmáslí a ještě jednou promícháme.
Těsto rovnoměrně rozdělíme do dvou kulatých dortových forem o průměru 18 cm(vymazané máslem a vysypané hrubou moukou. Pečeme asi 40 minut. Upečené korpusy necháme ve formě 10 minut chladnout, pak je opatrně vyndáme a necháme je vychladnout úplně. Připravíme čokoládový krém. Ve vodní lázni smícháme máslo, smetanu a čokoládu a umícháme krém. Necháme vychladnout(zatuhnout).
Korpusy rozřízneme na poloviny, promažeme připraveným krémem, na který dáme jahody na kolečka a necháme v lednici vychladit. Ze smetany, másla a čokolády připravíme polevu, kterou dort polijeme a ozdobíme.

Máme doma oficiální přijetí Mláděte do školky. Je to na papíře, platí to a od září vypukne jeho školková docházka. Je duben a on se mě skoro každý den ptá, kdy že už to bude, kdy už půjde do té VELKÉ školky. Vždycky, když ho vedu do té "malé" školky(což vlastně oficiálně není školka, jen ddm, ale nechceme mu v tom dělat zmatek), chodíme okolo a musíme se zastavit a zkontrolovat co je nového a teprve potom můžeme pokračovat:-) Jak jsem se tak koukala na ten papír, vybavil se mi, okamžik kdy jsem na něj koukala úplně poprvé v porodnici a říkám si, že vyrostl strašlivě rychle. 

Když jsem ještě neměla žádné děti a uvažovala o nich jako "jednou určitě, ale.." tak mi většina lidí předvídala, že moje dítě, ať syn nebo dcera, budou každopádně užvanění, až to pěkné nebude. Čím dál víc zjišťuji, že to byla velká pravda. Mládě mluví pořád, mluví od chvíle kdy ráno otevře oči a přestane až když večer usne. Komentuje úplně každého a všechno, paroduje naše rozhovory s mužem-velice poučné!:-D

V sobotu jsme byli na pražském půlmaratonu(podívat se) a hlasitě fandil každému, kdo kolem něj proběhl. Je to velmi společenský chlapeček a jestli mu to vydrží do září(s největší pravděpodobností ano), tak se mají paní učitelky na co těšit:-))) 

Já jsem se rozhodla provést pořádný jarní úklid se vším všudy a nemám tušení, jak dlouho mi to bude ještě trvat(musím postupně, protože reálně není možné uklidit během jednoho dne celý dům). V takových chvilkách s láskou vzpomínám na 2+kk, které(když se hodně chtělo) bylo uklizeno za 20 minut:-D
Mimo to jsem z celého jara tak moc nadšená, že mám neustále nějaký úraz, nebo chytám chřipku. Ale i přes to bojuji, když to jde(neležím úplně vyčerpaná)cvičím(online s Markéťullí:-))) a vymýšlím nějaký road trip. 

Mám zase chuť cestovat:-)

weekend diary

Opět jeden hezký víkend za námi:-)

V pátek odpoledne, jsme se vydali do pivovaru, kde se ke 100.výročí narození Bohumila Hrabala. Křtilo nové pivo a četlo z Hrabalových knih. Moc povedené:-)) Navíc nám přálo i počasí, děti si hrály venku, měla jsem opravdu chuť na pivo. Všechno do sebe zapadalo. Mládě "sbalil" o několik let starší slečnu, postavili si společně dům a polovinu odpoledne nás vůbec nepotřeboval(k čemu taky, vždyť jsme jenom rodiče:-)).

A já jsem se konečně alespoň částečně podívala dovnitř do pivovaru. 

 Zjistila jsem, že mi vlastně vyhovuje zacvičit si hned ráno, mám ze sebe potom takový lepší pocit. Jsem mnohem dříve unavená, ale i tak mě to baví a baví. Možná proto, že poprvé v životě cítím, že mi pohyb dělá dobře a nedělám to za nějakým konkrétním účelem, jen pro radost. O cvičení jako takovém se nejspíš za čas zmíním v samostatném postu:-)

Sobotní odpoledne bylo ve znamení procházky, užívání si sluníčka a první kávy venku u vody.

Neděle a Zoo v Liberci. Mládě nás pořád přemlouvá, že chce na zvířátka, že musíme do zoo a podobně. Když jsem byla ve škole, udělali si s mužem výlet do Zoo ve Dvoře Králové a v neděli jsme trochu takticky vybrali Libereckou zoo. Hroši(aktuálně nejoblíbenější zvíře)tam sice byli jen dřevění, ale Mládě byl stejně nadšen, všechno dostatečně okomentoval a zůstali jsme až do zavíračky, protože nechtěl odejít. Jsem ráda, že už je zase prostor pro akčnější víkendy, sezení venku, procházky. Letos jsem se na to opravdu moc těšila:-)