Jednou to přijít muselo. Že máme zahradu, to už jsem určitě zmiňovala, že se o ní vlastně vůbec neumím starat to je věc druhá. Tedy neumím...nějak jsem věděla, že některé věci musí přijít postupně, musím si k nim dospět sama. Tohle je přesně ten případ. Jsem velice špatný pěstitel, zahradník a vůbec všechno...nikdy jsem nic nevypěstovala a nikdy jsem k tomu neměla vztah. Nesnášela jsem muškáty v oknech a všechny tyhle kýčovité úpravy, nelíbí se mi skalky,ale zároveň neumím vymyslet něco originálního. Jenže teď, možná díky tomu, že se do zahradničení pustila i Marketulle a hlavně proto, že Mládě je čím dál větší a na zahradě chce trávit spousty času, jsem si řekla, že s tím opravdu musím něco provést. Začala jsem hledat na pinterestu nějakou inspiraci, postupně jsem si sama ujasnila, že nepotřebuji, abych měla na zahradě stodvacet druhů kytek a Mládě nesmělo nikam stoupnout. Od malička miluju šeříky, krásně voní, hezky vypadají. Takže jeden zkušební keřík už máme:-) A taky jsem si ujasnila, že co mě opravdu baví pěstovat je to, co se dá sníst. Dýně, bylinky a další...Vypadá to nadějně, oprostila jsem se od hrozných představ muškátů v okně a začnu tím, co mě zajímá. Věřím, že se to postupně srovná:-)
Mimochodem, je to vlastně skoro k tématu: včera jsem šlápla na kaktus. Nikomu bych takové zranění nepřála, je to šílená bolest a já mám na chodidle krásnou modřinu...když jsem si ránu ošetřila, stoupla jsem s ní přímo do kbelíku s vodou. Jak z blbého vtipu...ale vidět sama sebe, asi se směju jako blázen :-))))
![]() |
zdroj:pinterest |