sobota 28. června 2014

On the road/den třetí-Arromanches&Utah beach

Ráno jsme poměrně brzy vstávali a čekala nás složitá cesta do Arromanches. Autem jsme dojeli do města Carentan, nechali jsme ho na parkovišti u nádraží a vlakem jsme pokračovali do Bayeux, kde měl navazovat jakýsi spoj přímo do našeho cíle. Na poslední chvilku jsme se šli ještě zeptat v Bayeux na informace a dozvěděli jsme se, že tam vlastně nic nejede. Haha! Jeli jsme taxíkem (přeci se nevzdáme!). Taxikář sliboval, že nás tam doveze a nakonec to přes několik uzavírek doopravdy splnil. Byli jsme v Arromanches (přestala jsem tedy být nervózní, že nic důležitého neuvidíme:-)). Ve městě a hlavně na pláži bylo dost lidí, ale pořád jsem si to představovala mnohem horší. Všude hrála hudba, mohli jsme si projít lodě, prohlédnout stará auta a potkávat se s válečnými veterány, tedy s těmi, kteří tu před 70 lety bojovali, což mě samozřejmě nekonečně pořád dojímalo:-))) 












Tenhle pán dostal zásah přímo na srdce a vyprávěl, že ho zachránilo pouzdro na brýle, které tam měl. Dokonce to pouzdro měl i s sebou na ukázku. Takových příběhů bylo spousty..




Holky/paní chodily v retro šatech, s retro účesy a bylo to naprosto geniální.  Dlouho mě bude mrzet, že sem si na sebe žádné ze svých retro nevzala taky. Ale moc jim to slušelo:-)

A protože s námi nemohla být Marketulle, tak jsem jí alespoň nechala podepsat pohled od jednoho z těch, kteří se vylodění účastnili- Pohled jsme ale nakonec neodeslali a předali osobně. Kdyby se ztratil, tak bych si to moc vyčítala. Celý vzkaz od Tonyho Gibbinse si můžete přečíst zde .



Pozdě odpoledne/večer jsme začali přemýšlet, jak se vlastně dostaneme zpět. Taxíkem se nám už nechtělo a protože jsme odvážní, řekli jsme si, že buď někoho poprosíme o odvoz a nebo si někoho stopneme. Zastavil nám pán, který se ptal kam jedeme a když jsme mu řekli co a jak, tak nás dovezl až přímo k nádraží. Ušetřil nám tím spousty času(opět jsme byli připraveni jít i pěšky). Vlak nám navazoval zcela ideálně, po cestě jsme si docela odpočinuli a za chvilku jsme byli zase u auta. Bylo docela horko, ale říkali jsme si, že si dáme zastávku ve městě Carentan. Já tedy minimálně na kávu, protože mi začínala chybět pravidelná dávka kofeinu.






A i když únava už začínala být znát, stejně jsme si řekli, že se vydáme ještě na Utah beach. Ve městě St.Marie du Mont jsme se dostali do kolony aut a jak tak čekáme a já koukám na oblohu z okýnka, vidím, že nad hlavami nám skáčou s padákem. Stačila jsem zakřičet jenom "ježiši skáčou, vyběhla jsem z auta, abych si to teda vyfotila. Stihla jsem toho jenom trochu, ale stejně!!!



Utah beach. Já jsem věděla, že tam prostě musíme jet. Taky že jo, protože jsme viděli Damiana Lewise, což je můj oblíbený herec. A musím teda říct, že jsem nestihla nic, než blbě koukat:-))) Muž mi říká takovým tím hlasem jako když si ze mě dělá srandu "máš tam toho svýho oblíbence" a já na to asi pět minut, že hahaha, jenže on tam fakt byl!!! Džejna vůbec nechápala, proč se zdržuju nějakým zrzavým chlapem:-D
Na pláži to bylo zvláštní. Znala jsem to z loňska, ale tentokrát byly v písku po pláži různě položené, nebo zapíchnuté květiny, stmívalo se...tak jsem si sundala boty a šla jsem se projít. Nad mořem byl mlžný opar, myslela jsem na všechny ty, kteří tady umřeli a začala na mě padat únava 




Naše úplně poslední zastávka patřila památníku majora Richarda D.Winterse. Můj oblíbenec, není co dodat.



10 komentářů:

  1. musel to byť parádný výlet a ty si šik ako vždy :)

    OdpovědětVymazat
  2. asi bych byla hotová hned po té první akci. Obdivuji energii, musel to být skvěle prožitý den:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. moc díky Petro:-) Bylo to náročné, ale stálo to za to:-))

      Vymazat
  3. teď jsem dočetla všechny tři články,no musela to být paráda! :) fotky krásné a nevím proč, ale ta kde držíš kafé a za tebou jsou vidět vojáci s tou retro slečnou se mi líbí nejvíc! :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Amy, já jsem si vojáky s retro slečnou chtěla hrozně moc vyofotit sólo a nestihla jsem je, hodně mě to mrzí. Ale takových tam bylo hodně moc:-))

      Vymazat
  4. Kdybych potkala Damiana Lewise, tak bych se rozpustila štěstím!:oD

    OdpovědětVymazat
  5. Kdybych potkala Damiana Lewise, stojím na tom místě nejspíš ještě teď :DDD
    Ohromný výlet, opravdu. Velká závist, že jsi to mohla všechno prožít, věřím že to stálo za to:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mariko, já se dívím taky, že tam ještě pořád nejsem :-D

      Vymazat

Děkuji za milé komentáře;-)