středa 23. července 2014

o tabletech a dětech

Před časem jsem na návštěvě u naší pražské babičky našla několik fotek z mého dětství. Tedy z našeho s Marketullí. Pokaždé, když jsem na tuhle dobu vzpomínala, říkala jsem si že to není zase tak dávno.
"Myslím, že to je tak 20 let" odepsala mi ségra, když jsem ji některé fotky přeposlala. A měla pravdu. Tak teda dobře no :-))))
Dnes mě fascinuje, kolik jsme toho stihli za prázdniny prožít. Nikdo nám nevymýšlel program a stejně jsme se dokázali zabavit. Většinou nás bylo od tří do šesti v partě a sjeli jsme se z celé republiky u prababičky na statku. Největší dobrodružství pro nás, městské děti. Svačinu jsme si utrhli na stromě, krmili jsme králíky/ovce/slepice/kachny, hráli jsme pořád nějaké hry, toulali jsme se ovocným sadem, třicetkrát jsme prolezli babiččinu půdu tam a zpátky. Ukázali jsme se na oběd, někdy ani to ne a vybraný jedinec(většinou Marketulle, jakožto nejmladší člen party)měl za úkol vplížit se domů a přinést něco sobě i ostatním:-))
Hráli jsme si na Profesionály, které ségra určitě nenávidí dodnes:-D Prostě jsme byli tři i více týdnů pryč a nikdy jsme se nedokázali nudit. Jsem za to ráda.
Myslela jsem si, jak něco podobného budu aplikovat na děti. Jak si to léto užijí alespoň trochu podobně. jako my kdysi.
Mládě to ještě docela umí, je maličkej a největší radost je, když může být na zahradě.
J. už to má ale naprosto jinak. Stejně jako můj brácha. Oběma je jim deset let. Oba frčí na tabletech, počítačových hrách, mobilních hrách a tak dále. U obou mě to vytáčí do absolutní nepříčetnosti.
Víkend, který jsem s nima oběma prožila byl ve znamení toho, že jsem se je zoufale snažila vyhnat na sluníčko.
Venku bylo nádherně, dokonalé léto, za oknem obrovská zahrada, opuštěný fotbalový míč...a kluci zavření v dětském pokoji, čučící do tabletů.
Jsem zklamaná i sama ze sebe, protože jsem je nebyla schopna namotivovat  na nějakou aktivitu venku.
Když šli ven, brali to totiž jako "za trest" a oba seděli v trávě a povídali si o tom, co budou hrát, jak to budou hrát až budou moct hrát. Všechno ostatní je prostě nuda.
Jasně, uvědomuji si, že dnešní dětská generace je úplně jiná. Vždyť to je úplně logické, ale vyhánět je ven za trest,  to by mě ani ve snu nenapadlo, že se mi stane. Pevně doufám, že mé (možná trochu naivní) plány budu schopná využít na Mládě.
A stále si stojím za tím, že tablet pro rozvíjející se osobnost dítěte NENÍ vhodným dárkem.
Zajímá mě, co si o podivných (ne)aktivitách dětí myslíte vy?

P.S:fotka není úplně kvalitní ani jako originál, ale přesto ji přidávám, protože tohle bylo naše dětství:-))) A všimněte si, že ségra má pořád stejný účes:-D

16 komentářů:

  1. Doba jde neskutečnou rychlostí kupředu..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To souhlasím a do určité míry jsem připravena se tomu podřídit. Jen nesnáším, když se děti místo běhání venku válí doma u tabletů a hrají nesmyslné blbosti, které jim v ničem neprospávají(a oni je fakt hrají a ideálně pořád...)

      Vymazat
  2. Pohlížím na to stejně... Když si vzpomenu, jak jsme trávili léto, obdobně jako vy :-) A jak pro nás bylo nejoblíbenější aktivitou hraní na schovku, plavení se na voru po rybníce, budování bunkrů a podobně, úplně mě mrazí, když si představím děti u tabletů.
    Nechci děti úplně odstřihnout od techniky, to v dnešní době ani pořádně nejde, ale k celodennímu "tupému" hraní bych to s nimi dopracovala nerada. Ale taky nevím, jak to ustojím a jestli děti mé snahy nebudou sabotovat :-)
    Každopádně zatím je to dobrý, venku jsou rádi...tak uvidíme dál...
    Tobě držím palce, ať to s mládětem vyjde a co se těch desetiletých týče...těžko říct. Nepomohla by nějaká bojovka? Pošťouchnout je pro začátek řízenou aktvitou :-) Nějaká stopovačka, honba za pokladem, nebo i nčí bojovka :-) My to jako děti milovali, i když jsme si vystačili sami, a moje děti si to taky užívají :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Báro, díky za nápady:-) Příště se na ně řádně připravím. Popravdě, já jsem vůbec nečekala, že tohle budu muset řešit, měla jsem pocit, že se na sebe kluci tak těší a že hned vyběhnou na zahradu. Velká chyba!
      Tohle celé se už nesmí opakovat...(doufám, že to není jen další z mých naivních přání:-)).

      Vymazat
  3. Já jsem popravdě ráda, že to v mém dětství nebylo, taky jsem toho tolik zvládla a to jsem byla vlastně pecivál, vůbec mi nevadilo, když pršelo, mohla jsem si aspoň číst... ale když bylo hezky, hrála jsem si u babičky na zahradě, chodila nakupovat a byla hrdá že můžu, stavěla jsem si lesní domečky a pořád něco tvořila. No a nevím, jestli se tohle podaří zreplikovat (už proto, že nikdo z příbuzných nemá zahradu...) Je jiná doba :/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Quanti, přesně!:-) Když pršelo, tak jsem si četla a měla jsem z toho vlastně tak nějak radost...
      Je mi jasné, že ne vždycky tohle jde opakovat...a o to víc mě štve, když Ti dva mají obrovskou zahradu za oknem, ale mají ho zatažené, protože je při hraní sluníčko děěěsně otravuje...

      Vymazat
  4. Měla jsem podobné dětsví jako ty. Trávili jsme jej na jedné nebo druhé chatě mých prarodičů, z čehož jedna byla bez elektřiny a vody, takže jsme svítili svíčkami a petrolejkou, chodili do studánky pro vodu, sbírali lesní plody, na rybníku proháněli loďku, koupali se, stavěli bunkry, domečky z mechu, večer se pálily táboráky, občas jsme my děcka s dědou upytlačili nějakou rybku... prostě paráda. A i když jsme byli doma, tak jsme stejně lítali furt po venku - kupa děcek hrála vybišku, schovku, stopovanou, stavěli jsme za barákem stany, po dešti hráze a rybníčky, chodili jsme do sadu krást třešně... Strašně ráda na to vzpomínám. A je mi moc smutno, když vidím dneska ty děcka, co jim je třeba jen dvanáct a oblečený jsou jak dospělý (zvlášť u holek je to hrůza - o šminkování takových malých holčiček ani rači nemluvím), v uších mají furt vražený sluchátka, čučí do mobilů/tabletů. Mám dvouletého syna a úplně se děsím toho, jak se s tímhle popere. Člověk nemůže dítě úplně odstřihnout od technických novinek, ale je pak otázka, zda půjde najít ten kompromis - teď se jde ven a mobil nech doma, a teď si můžeš hrát na tabletu hry...
    Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jano, já se také děsím toho, jak se s tím Mládě jednou popere. Zatím je hodně tvárný, ale mám strach, že se to taky jednou změní a já ho budu vyhánět na zahradu za trest.
      Děti dneska už nevylezou na strom, rodiče se bojí, aby se jim něco nestalo a nedají jim dost prostoru a dětem to vlastně vyhovuje...

      Vymazat
  5. Tak ja znam zenu, ktera koupila tablet diteti co nechodi jeste ani do prvni tridy a to decko neumi pozdravit ani vlastni rodinu :( a jeste to argumentuje tim, ze to tomu diteti kupuje kvuli tomu, ze to ona v dectvi nemela. :( smutne

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. takový případ znám bohužel taky. čtyřleté dítě dostalo tablet. Ano, to je velice výchovné a vzdělávácí, posadit ho k tomu, aby byl klídek. Obecně zastávám názor, že kdo chce mít klídek, neměl by mít děti. I když je to asi drsné...

      Vymazat
  6. Taky s tím bojuju, byli jsme na kamarádčině chalupě, obrovská zahrada, trampolína, bazén, kola, koloběžky, prázdné fotbalové hřiště a prolízačky a čtyři děti ve věku 8 - 13 let. Člověk by si myslel že jim tam nemůže nic chybět, ale pokud jsme je někam nevytáhli nebo je nějak neinspirovali ke hře, tak jsme je našli sedět někde ve stínu všechny vedle sebe a čučet do mobilu a tabletu. Strašně se snažím svým dvěma klukům nabízet jiné alternativy zábavy, ale mám dojem že se na všech výletech stejně těší domů až si zalezou k počítači.
    Taky vzpomínám na svoje prázdniny na chatě, bývalo to moc fajn a dělali jsme přesně ty všechny věci co tady výše ostatní popisují. A čtení když prší, to je to nej nej co může být !! Dneska je všechno jiné, ale dětem to tak nepřijde, pro ně je tohle normální život...bohužel....
    L.S.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. no to je přesně ono! Dokáže mě vytočit, když vymyslíme program čistě pro kluky, říkáme si, že to bude určitě super, vymýšlíme spousty blbostí kolem a oni se vlečou a vlečou a povídají si o tom, jak se těší, že budou hrát na počítači...

      Vymazat
  7. Jani, pokrok prostě nezastavíš! Ve všem co píšeš máš pravdu a jediné co nám zbývá je, že se budem snažit učit ty naše prcky, aby si co nejvíc hrály venku atd. Jenže to záleží i na ostatních dětech a budoucích kamarádech...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Amy, já vím...ani nechci zastavovat pokrok, ale přijde mi úplně šílené, že fakt neumí dělat něco jiného. Kdyby celý den běhali venku a v osm začali něco dělat na tabletech, tak jim klidně i protáhnu večerku na později-mají přeci prázdniny. Takhle jsem naštvaná a oni otrávení, což je šílenosti. A máš rozhodně pravdu v tom, že hodně záleží na ostatních dětech. Na konci školního roku-poslední týden- řekla bráchova třídní celé třídě, že si můžou děti vzít do školy tablety atd. Brácha si ho nevzal, mámě to přišlo jako blbost. No...měli ho všichni, celá třída. Chudák tam prý seděl a nikdo si ho ani nevšiml, všichni hráli. Dopadlo to tak, že musel s učitelkou nosit učebnice. Další den už tablet s sebou dostal...

      Vymazat
  8. Máš pravdu, Profesionály nenávidím pořád...Jinak to byly ale skvělý prázdniny...Mimochodem ta ofina na fotce je těsně před ostříháním (babička mě ostříhala nůžkama na ovce;) ).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. no jo, to jsem nezmínila, stříhání nebožátek nůžkama na ovečky:-D

      Vymazat

Děkuji za milé komentáře;-)