kafe&vlaky

Mládě měl dnes svátek. Těšila a plánovala jsem si, že to hezky oslavíme, do školky mu upeču něco dobrého, nebo alespoň vybereme bonbóny. No...dopadlo to všechno úplně jinak. V pondělí, cestou ze školky si Mládě začal stěžovat na únavu, pak začal s tím, že domů už nemá sílu dojít a v závěru jsem zjistila, že má horečku. Od úterka je tedy doma, odpočívá a leží, koukáme na pohádky(návrat do dětství s Lucie, postrach ulice!)

Že se oslava svátku ve školce nebude konat, bylo tedy jasné. Dobře, uděláme mu tedy radost a oslavíme to doma i když v pyžamu. Že Mláděcí svátek strávíme na chirurgii a budou mu řezat do ukazováčku, to by mě nenapadlo. Stalo se! Musel podstoupit nepříjemný zákrok kvůli bouličce na prstu. A byl statečnější než já, která jsem byla posazena na židli, abych nezkolabovala(musela jsem vypadat fakt vyděšeně). Skoro nezabrečel, zatímco já jsem v duchu trpěla za něj a bylo mi ho strašlivě líto. Zafungoval pocit každé matky, která by nejraději všechnu bolest vzala na sebe. Od dnešního dne má na ruce dlahu(kterou samozřejmě nesnáší a pořád vymýšlí, jak se jí zbavit). Naštěstí s ním po celou dobu zákroku seděl na lehátku muž, což ho Mláděti určitě pomohlo. V sobotu jdeme na převaz a já doufám, že už další pohromy nepřijdou.

P.S: Vzpomněla jsem si, jak mi jako malé holce píchali v nemocnici ucho a zatímco já jsem to zvládla v pohodě, moje máma omdlela. 

Dneska už jí naprosto chápu. 

Fotka je pár dnů stará, ale mám ji moc ráda, přikládám ji proto místo aktuální, kterou jsem původně měla v plánu. Takhle chodí Mládě ze školky...:-)