"Mami? nemohla bys mě už naučit taky číst?" řekl mi před časem Mládě zcela vážně a odhodlaně.
Každovečerní čtení se začíná projevovat:-)
Jeho dětskou hlavičku čtením zahlcovat ještě moc nechci. Nejsem z těch rodičů, kteří by nutili děti ke čtení ještě ve školce a za každou cenu, jen aby to mohli všude kolem hlásit(a věřte mi, že se tací nacházejí). Na co ale nastal čas, bylo dětské oddělení knihovny. Spousty dětských knížek všude kolem, možnost výběru=pro Mládě dokonalost.
Z nápadu měl obrovskou radost, včera jsem ho vyzvedla ve školce a celou cestu do knihovny si cvičil jak hezky pozdraví, podá paní knihovnici kartičku, vybere si co budeme číst:-)) Vzal to zodpovědně.
Zůstali jsme tam dlouho. Dětské oddělení je fajn. Čtecí koutek, malé stolečky, děti se nenudí a nenudil se ani Mládě. Vybral pár knih, zabral polštáře a "pročítal":-)
Po knihovně jsme si spolu dali kakao a Mládě mi "četl" prohlížel, vyprávěl příběhy k obrázkům. Jsem moc ráda, že je takhle nadšen a že bral celou návštěvu knihovny jako jeden z důležitých kroků. Když jsme pak šli po schodech dolů, tak si oddechl "mami! zvláádl jsem to!!" :-))
Na Lesní majáles jsem Mládě navedla já. Když jsem byla malá, měli jsme ji doma a já jsem jí přečetla a následně s malou ségrou prohlédla obrázky nesčetněkrát. Příběh zvířátek z lesa ale končí zvláštně s odkazem na druhý díl. Jenže jako malá holka jsem čekala až vyjde "Lesní majáles 2" a ono nic:-)) Až včera jsem zjistila, že pokračování lesních příběhů je dalších pět a že názvy mají různé:-)) Už se nemůžu dočkat, až začneme číst! Další z velmi příjemných návratů do dětství...
Zatím máme první tři a za měsíc zase další:-)
Prdlé pohádky si Mládě vybral hned jak jsme přišli a už se jí nevzdal. Vůbec jsem jí neznala a jsem docela zvědavá, co z toho nakonec bude. 10 herců píše pohádky pro děti. No...tak uvidíme:-)
A Všechno nejlepší paní Láryfáry, to byla naprosto jasná volba. Nejjasnější, protože čtyři knihy o kouzelné Láryfáry máme přečtené tolikrát, že Mládě už umí části příběhů nazpaměť:-)))
Tyhle jsou nové, Betty MacDonald je začala psát, ale dokončila je až její dcera a kniha vyšla v roce 2007. Další čtení na které se těším:-)