strašidelné svícny

Mládě je celý týden doma nemocný. Dneska je mu už dobře, takže se začal nudit. Vymýšlet pořád něco nového je někdy dost náročné, zvlášť když ho v důsledku otrávení dlouhým pobytem doma jen se mnou, moc věcí nenadchne. Uznávám, že po tomhle týdnu toho mám docela dost, je hodně moc znát, že nechodí do školky, chybí mu kolektiv, je naštvaný z toho, že musí odpočívat atd. A protože má rád "příšeráky" na všechny způsoby, rozhodla jsem se ho překvapit a dnes jsme namalovali vlastní strašidelné svícny.

Vybrala jsem nepoužívané sklenice na zavařování, pomalovali jsme je akrylovými barvami podle nálady, Mládě mi vydatně radil jaké jim namalovat obličeje, nechali jsme je zaschnout a bylo hotovo.
Druhá verze svícnů je ještě snadnější-stačí totiž obyčejný obvaz a kousek papíru. Skleničky jsme obvázali, z papíru vystřihli oči a bylo hotovo:-)
Pak už jen stačí do každé sklenice dát svíčku a "pálíme" jak říká Mládě...Tak dneska tedy pálíme...a prý ty naše příšeráky vystavíme do okna, aby je viděl každý, kdo k nám půjde!

A takhle to vypadalo v během příprav...strašící Mládě:-)) Ale zabavil se, alespoň na chvilku a to je nejdůležitější. Doufám, že od nemocí bude zase chvilku pokoj! HUUUU :-))))

Máme doma kutila!

Kuchyňku má Mládě v dětském koutku už nějaký ten pátek. Vaří všem kolem kávu, peče dobroty-aktuálně peče nejraději ze všeho pizzu, protože ta se prý klidně hodí i k té kávě.  

Někdy se ale přihodí nečekaná "havárka" a je nutné zavolat pana opraváře. Takže naše nová oblíbená hra: na opravování kuchyňky. A aby bylo jasno, tak Mládě tuhle práci samozřejmě zastane úplně sám:-))

Nářadí pro kutily si přál už nějaký čas a když jsem objevila tohle , měli jsme jasno. Zatím se

jeví jako naprosto ideální a to nejen mě a muži, ale hlavně Mláděti, který by nejraději svůj pás nosil i do školky. Došlo mi, že je asi vážně hubenější, protože pásek jsem mu musela výrazně zkracovat a zabírat, aby mu nepadal. Mám podobné dřevěné hračky opravdu ráda a myslím, že i Mládě si je podvědomě vybírá víc a rád:-) 

 

Nápad s nářadím nebyl ani trochu krok vedle. Začalo to být  naprosto jasné ve chvíli, kdy se Mládě rozhodl, že když už je teda velikej chlap(velikej chlap se totiž pozná podle toho, že má vlastní sekyru, pilu, může je používat a tohle všechno v kutilském pásu našel:-), že by si mohl začít plánovat dostavby kuchyňského koutu. Obávám se, že za chvilku bude na tyhle věci lovit holky(protože to mu jde vážně dobře! :-))

...ale copak to jde, odolat mu? :-)))

týden/20

Polovina za mnou, tři a půl kila navíc a neúspěšné nákupy těhotenského oblečení.
Říkala jsem si, že to přeci není žádná věda. Když jsem čekala Mládě, prostě jsem si vybrala v H&M pěkné kousky v mé velikosti a bylo hotovo(on totiž tu mojí velikosti nikdo nechtěl a zbyla tam!:-), prošla pár dalších obchodů a bez dalších stresů bylo hotovo. Takhle naivně jsem šla nakupovat i v Liberci. H&M "těhotenské oblečení tady ale vůůbec nevedeme" Lindex "no to nemáme vůbec...to si můžete objednat na internetu". No nebudu lhát, moje těhotenské hormony pracují a já začala slzet, že tohle prostě nepůjde...Už to totiž dost hořelo, normální kalhoty nějaký čas neobleču.
V závěru jsem si (v jiném H&M, kde už diskriminace těhotných neprobíhala) koupila pohodlné a příjemné černé skinny. Hurá!
Cítím se střídavě. Občas unaveněji než obvykle, ale ještě pořád zvládám. Každý den o něco intenzivněji cítím pohyb v břiše a před pár dny, když mi Mládě dával ruku na břicho se slovy "tak už se mrskej" se tak stalo. Cítil maličký kopanec miminka a mám pocit, že od té chvilky to zase vnímá o něco reálněji. Začal vybírat hračky pro miminko, rozdělil svou hromadu plyšáků na "tyhle už nechám miminko, aby si mohlo hrát, až se narodí", plánuje i to, jak mu nechá svou peřinu, aby mu nebyla zima a celkově má občas nápady ohledně nového sourozence, že se nestačím divit. Třeba za mnou přišel se slovy "mami..tak mami...spolkni knížku!" "a proč?" "no, aby si mělo miminko co číst..!!" :-)
co reálněji. Mám radost z toho, že se těší. Už brzy mě čeká velký kontrolní ultrazvuk a já pevně doufám, že se dozvíme především to, že je všechno v nejlepším pořádku.
Mimochodem břicho mám každý den úplně jiné. Někdy vyloženě obrovské a někdy není poznat,že jsem těhotná(prý). Tak tentokrát jedno větší :-))

v knihovně

"Mami? nemohla bys mě už naučit taky číst?" řekl mi před časem Mládě zcela vážně a odhodlaně. 

Každovečerní čtení se začíná projevovat:-)

Jeho dětskou hlavičku čtením zahlcovat ještě moc nechci. Nejsem z těch rodičů, kteří by nutili děti ke čtení ještě ve školce a za každou cenu, jen aby to mohli všude kolem hlásit(a věřte mi, že se tací nacházejí). Na co ale nastal čas, bylo dětské oddělení knihovny. Spousty dětských knížek všude kolem, možnost výběru=pro Mládě dokonalost.  

Z nápadu měl obrovskou radost, včera jsem ho vyzvedla ve školce a celou cestu do knihovny si cvičil jak hezky pozdraví, podá paní knihovnici kartičku, vybere si co budeme číst:-)) Vzal to zodpovědně.

Zůstali jsme tam dlouho. Dětské oddělení je fajn. Čtecí koutek, malé stolečky, děti se nenudí a nenudil se ani Mládě. Vybral pár knih, zabral polštáře a "pročítal":-) 

Po knihovně jsme si spolu dali kakao a Mládě mi "četl" prohlížel, vyprávěl příběhy k obrázkům. Jsem moc ráda, že je takhle nadšen a že bral celou návštěvu knihovny jako jeden z důležitých kroků. Když jsme pak šli po schodech dolů, tak si oddechl "mami! zvláádl jsem to!!" :-))

Na Lesní majáles jsem Mládě navedla já. Když jsem byla malá, měli jsme ji doma a já jsem jí přečetla a následně s malou ségrou prohlédla obrázky nesčetněkrát. Příběh zvířátek z lesa ale končí zvláštně s odkazem na druhý díl. Jenže jako malá holka jsem čekala až vyjde "Lesní majáles 2" a ono nic:-)) Až včera jsem zjistila, že pokračování lesních příběhů je dalších pět a že názvy mají různé:-)) Už se nemůžu dočkat, až začneme číst! Další z velmi příjemných návratů do dětství...
Zatím máme první tři a za měsíc zase další:-)

Prdlé pohádky si Mládě vybral hned jak jsme přišli a už se jí nevzdal. Vůbec jsem jí neznala a jsem docela zvědavá, co z toho nakonec bude. 10 herců píše pohádky pro děti. No...tak uvidíme:-)
A Všechno nejlepší paní Láryfáry, to byla naprosto jasná volba. Nejjasnější, protože čtyři knihy o kouzelné Láryfáry máme přečtené tolikrát, že Mládě už umí části příběhů nazpaměť:-)))
Tyhle jsou nové, Betty MacDonald je začala psát, ale dokončila je až její dcera a kniha vyšla v roce 2007. Další čtení na které se těším:-)

Kančí kýta se šípkovou omáčkou

Když vaří můj muž, je to vždycky dokonalé. Dnešní oběd byl ale naprosto výjimečný. Kančí kýta je totiž jedno z nejlepších jídel, co připravil. Jsem ráda, že mi povolil přidat sem recept, ačkoli to není vůbec moje práce. Vážně ani trochu:-)) 

Tak tedy: dnešní recept v režii muže...

800 g kančí kýty
100 g slaniny
sůl
pepř
100 ml červeného vína
olej
hladká mouka
200 g šípkové zavařeniny
citronová šťáva
cukr krupice
strouhaný perník
mletá skořice
masový vývar
kořenová zelenina (mrkev, celer, petržel)
cibule
divoké koření (celý pepř, nové koření, bobkový list)
ocet

Kančí kýtu očistíme a svážeme motouzem do válečku.

Na oleji orestujeme nakrájenou mrkev, celer, petržel, koření, pak přidáme nakrájenou cibuli, restujeme, vložíme slaninu nakrájenou na kostičky, opět restujeme, přidáme citronovou šťávu, ocet, strouhaný perník, mletou skořici, šípkový protlak, červené víno, cukr krupici, necháme zkaramelizovat, poté zalijeme vývarem, přivedeme k varu, vložíme maso, osolíme, opepříme a necháme dusit asi 1,5 hodiny. Když je maso měkké, vyjmeme jej, odstraníme provázek, nakrájíme a omáčku propasírujeme.

Karlovarský knedlík

400 g housky
300 ml mléka
3 vejce
sůl
50 g hrubé mouky
10 g petrželky
25 g másla

Housky nakrájené na kostičky zvlhčíme mlékem rozšlehaným se žloutky a solí a necháme prosáknout. Po chvilce vmícháme rozehřáté máslo, mouku se solí a tuhý sníh z bílků. Z těsta vypracujeme šišku, vložíme ji do mokrého dobře vyždímaného plátna(stačí obyčejná, čistá utěrka). Utěrku ovineme kolem knedlíku, na obou koncích zavážeme nití u těsta, pak ještě o centimetr dále. Vložíme do vroucí vody, vaříme mírným varem a po 5 minutách nitě těsně u těsta rozstřihneme, knedlík obrátíme a vaříme ještě 20 minut. Uvařený knedlík vybalíme z utěrky, nožem ho nakrájíme.

tipy/můj nekonečný hlad

S těhotenstvím se mi výrazně rozhodily chutě, ale nejen chutě. Jakmile mám prázdný žaludek(a to se mi teď děje pořád!) začne se mi být pomaličku a nenápadně špatně a já se musím najíst. A je naprosto jasné, že "dát si kafe a vydržet" už opravdu nejde aplikovat. Ať jsem kde chci, musím prostě jíst! Přemýšlela jsem, jak to budu řešit ve škole, kde musím sedět celé odpoledne do osmi hodin večer, nebo celý den do čtyř jen s delší pauzou na oběd. Naprosto šílená představa, protože já mám půl hodiny po obědě už zase hlad...

Ale vyřešila jsem!:-)

Mám ráda ovoce i zeleninu nejen jako fresh juice(mimochodem to je moje obrovská závislost), ale i jako dobrou svačinu, takže základ vypadá takto:

Jak jsem už psala, školu mám občas dlouhou a jídlo musí chvilku vydržet, abych po pár hodinách neměla místo ovoce a zeleniny neurčitou hmotu. Tady jsem si vybrala krabičku, která má jako bonus ledovou kostku(může a nemusí se použít), což je naprostý ideál na moje dlouhé cesty a školní aktivity a používat ji určitě budu. Vlastně je to taková mini verze cestovní chladící tašky, kterou si pamatuju z dětství:-)) Myslím si, že jsem neudělala chybu, zatím se totiž skvěle osvědčila. A 1,3 l mi opravdu vystačí na dlouho:-)

Součástí setu je skládací příbor, což bych využila, kdybych si s sebou nosila saláty(ale to jsem, přiznám se, ještě nezkusila). Předpokládám, že v létě, až nebudu mít ten svůj šílený pocit hladu na každém kroku, budu do krabičky balit svačiny pro děti a příbor bude využíván hojně:-)

A kdyby mi v krabičce náááhodou něco zbylo? Bude z toho fresh juice, jak jinak;-)

Týden/19

Jsem téměř v polovině! Končím 19 týden těhotenství a mám pocit, že to uteklo nějak rychle. Rozhodně rychleji než s Mládětem, ale ono to nejde moc porovnávat. Všechno je totiž úplně jinak. Prvním těhotenstvím jsem proplula, ani jsem o něm nevěděla.

O druhém jsem už trochu věděla, protože mi ze začátku nebylo úplně dobře. Pochopila jsem, co je ranní nevolnost, ale i to jsem postupně překonávala. Hodně mi pomohlo snídat ještě v posteli, vždycky jsem měla něco připravené a s prázdným žaludkem jsem nevstávala:-)

Zvládla jsem i road trip k moři a myslím, že tam se to zlomilo a udělalo se mi definitivně dobře. 

Aktuálně mám +3kila, ale že jsem těhotná je na mě občas vidět dost. Doufám, že budu přibírat pořád takhle pomaličku a postupně...

Mládě má ze sourozence velikou radost. Netuším, jestli mu to vydrží i později(pevně doufám, že ano), ale moc si ségru nebo bráchu přál a zatím to vypadá, že si to bude užívat. Kontroluje mi břicho, mluví na něj(trochu zklamání přišlo, když pochopil, že mu z břicha nikdo neodpoví) a já se už těším, až ucítí nějaký pohyb a bude to pro něj zase o něco jasnější. 

Pohyby zatím cítím jen já, každý den o něco víc a je to uklidňující pocit. Vážně tam je, budeme všechno prožívat znovu. Mládě bude velký brácha. Před pár lety jsem si ho v takové roli nedokázala představit:-) Ale vlastně...před pár lety jsem si sama sebe nedokázala představit jako dvojnásobnou mámu a za chvilku to bude realita:-)

Nick Cave: 20 000 dní na Zemi

Ve čtvrtek 9.října jsme se s mužem zúčastnili premiéry filmu v kině Světozor. Pro tenhle film je třeba jeden jediný a zásadní předpoklad. Musíte mít rádi Nicka Cavea. A to já mám, vlastně oba s mužem máme:-) Je ale pravda, že jsem ho musela trochu přemlouvat, protože se bál, že to bude hodina a půl nudy. Já bych asi nekriticky vydržela hodinu a půl čehokoli, v čem by nějak figuroval, takže nakonec mi udělal radost a šli jsme. Nebyla to nuda! Možná až na jeden/dva kratší okamžiky...

Film začíná zazvoněním budíku v den, který je pro Nicka Cavea 20 000 dnem na Zemi. Celá hodina a půl se věnuje tomu konkrétnímu dni od probuzení až do noční procházce po pláži. Jen těžko říct, které okamžiky jsou nahrané a které jsou reálným dokumentem, ale odcházela jsem naprosto nadšena s myšlenkou, že určitě budu všem doporučovat, takže tak(i když s mírným zpožděním)činím. Pokud máte rádi tohoto charismatického zpěváka, určitě se film bude líbit a jděte na něj do kina. A já bych klidně šla zase na koncert:-)

Včera jsme měli úplně obyčejné rande. Jako dřív, kdy jsme se procházeli, čas jsme neřešili a jediný dlouhodobější plán, který jsme měli byl někde si dát kávu:-)

A já jsem jako vždycky nadšeně prohlašovala, že Poděbrady jsou nejlepší a že bych tu chtěla žít:-)

I ten podzim je tu krásný, lidí jen pár, konec sezony, listy na stromech žloutnou, ale fontána ještě není vypnutá. A není zase taková zima, aby nás hned zahnala někam se ohřát. Zjistila jsem, že při normální chůzi a mluvení zároveň už to neudýchám(dřív obvyklá norma:-)), ale ještě pořád to nějak jde. A na některých fotkách jako kdybych snad ani nebyla těhotná!

No a večer jsme šli do kina. Jen tak, žádné velké plánování...

Gone girl-naprosto super! Knihu jsem sice předem, jako hodně lidí kolem nečetla, ale i tak se mi film líbil a hodně jsem o něm přemýšlela. Možná až moc, protože jsem se v noci docela budila a měla jsem zvláštní sny. Každopádně doporučit musím!

Blogerka roku 2014

Myslela jsem si, že loni to byla jen nějaká vtipná náhoda. Letos jsem ale podle všeho opět v nominacích na blogerku roku:-) 

Pokud mě budete chtít podpořit svým hlasem, můžete tak provést zde.

Všem děkuji-i za nominaci, protože to vypadá, že můj blog fakt někdo čte ;-)

Moc si toho vážím!

Zase o něco větší, na včerejší procházce ve dvou. Do soboty jsme sami doma, bez Mláděte, který si podzim užívá u babičky. Je to ale zvláštní nezvyk, včera odpoledne jsem se málem začala chystat do školky:-)) Těším se, že si uděláme čas třeba na kino, nebo i večerní procházku(a zázvorový čaj!) v kavárně, kde jsem v poslední době pila kafe většinou jen tak rychle, že ani nevím jaké přesně bylo:-)

Nechci tím v žádném říct, jak jsem ráda, že jsem se Mláděte zbavila. Jen mám pocit, že by nám trochu odpočinku mohlo prospět-oběma stranám:-) 

Zatím se vejdu poměrně dobře do většiny původních kousků ze svého šatníku a mám pár fotek, dokud ještě nejsem úplně obří:-)

P.S: podzim mě fakt baví, pořád sbírám kaštany(i sama!) a mám chuť vyřezávat dýně...:-)