pondělí 10. listopadu 2014

týden/21

Zakřikla jsem své nevolnosti. Nechápu, co to je. Vlastně... mám trochu podezření, že mi je úplně normálně blbě z únavy. Ze školní únavy(aby toho nebylo málo). Ze školky jsem se totiž vyhrabala jeden den až ve 20:00(ne, že by tam byly v tu dobu ještě nějaké děti, ale měli/vlastně spíš měly!:-) jsme tam pedagogicko-psychologická praktika). U táty jsem vyfasovala obrovskou(a absolutně výtečnou!!)večeři a vědoma si brzkého vstávání, šla jsem ihned spát. No a druhej den ráno? Vstávání ještě fajn, snídaně jen tak tak, ale ještě to celkem šlo. Pak jsem začala polehávat po gauči, napila se vody a bylo hotovo...
To jsem ještě nic neříkala, abych tátu neplašila(ten den mě vezl ráno do školy). Chybný krok byl ten, že se mi po chvilce na terase udělalo o něco líp a já situaci zhodnotila tak, že si žádný sáčky do auta brát nepotřebuju-absolutní blbost samozřejmě!!!
No...polovinu sociální pedagogiky jsem úplně normálně prospala(ale něco jsem vnímala, to zase jo:-)
Probral mě až oběd s holkama, které mají pro mé stavy pochopení, poznají kdy to není ono a kdy už je to lepší a v těch lepších chvilkách mi podstrkují všechno od jogurtů, přes ovoce, nebo praženou kukuřici:-) Zvláštní je, že jinak je mi opravdu dobře.
Mám za sebou už i velký screening. Byla jsem z něj trochu nervózní, přeci jen kontrola všeho důležitého, jestli správně pracuje srdíčko, ledviny, jestli je všechno tak, jak má být a kde má být...
Dopadlo to skvěle, dokonce jsme si s mužem odnesli jako bonus malou fotogalerii :-)
Když doktor ukončil standardní prohlídku, požádal nás, zda by nemohl ukázat (asi nové) kolegyni práci s ultrazvukem na mém břiše, což mi nevadilo(vzpomněla jsem si na Izorku a Moni a říkala jsem si, že to přeci nemůžu odmítnout:-) a poprvé jsem byla svědkem i 3D utz. Naše drahé miminko si ovšem schovalo obličej, takže...jo, viděli jsme krásné 3D ruce :-)))






8 komentářů:

  1. Týjo, máš můj obdiv, že to všechno zvládáš. Školu, dítě, rodinu, těhotenství...Fakt respekt! :-)

    Petra Mat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Petro, mám pocit, že mi ten čas, kdy se snažím všechno jakž takž stihnout, utíká šíleně rychle...No je to někdy dost náročné:-)

      Vymazat
  2. Nádhera, Jani. Soucítím s tebou. A taky klobouk dolů před tím, jak vše zvládáš. Já jsem momentálně v 11. týdnu a už 5. týden jsem na neschopence a nejsem schopna ničeho jiného, než spát, číst a pohybovat se do 10ti metrů od záchodu :-))) takže odpočívám až až a doufám, že mě nevolnosti s prvním trimestrem opustí a já se budu moci vrátit do práce ;)
    přeji klidné těhotenství :-) krásný večer

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, gratuluji a zároveň přeji, ať je brzy dobře. Ono na tom, že s koncem prvního trimestru odchází ty nejšílenější nevolnosti a ve většině případů komplet problémy, fakt něco je. Držím palce:-)

      Vymazat
  3. Jani, taky se přidávám s obdivem. Já byla hotová jen z péče o Juniora, ale nezvládla bych chodit ještě do školy a všechny ty vaše aktivní výlety o víkendech. Gratuluji miminku k velkému UZ :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já už toho mám občas taky dost...zatím musím říct, že škola a Mládě jdou dohromady celkem v pohodě. Jak to půjde/nepůjde až budu mít dvě, to je ve hvězdách. Budu si ale věřit:-))

      Vymazat
  4. Jéé, pročítám blog trošku se zpožděním a díky za to, že sis na nás vzpomněla :-) :-) Kolegyně byla určitě taky ráda, žes ji neodmítla a mohla se podívat :D Hlavně, že je to všechno v pořádku!!!! :-) Moni

    OdpovědětVymazat

Děkuji za milé komentáře;-)