pondělí 17. listopadu 2014

týden/22

Ve znamení nemoci. Od začátku tohoto týdne mi bylo divně. Prostě tak nějak neidentifikovatelně. Pořád jsem se cítila unavená, ale říkala jsem si, že jde o podzimní únavu. Jít pěšky dál než pro Mládě do školky, nebo na krátkou procházku=usnutí nejdéle v devět večer na gauči absolutním vyčerpáním.
Poslední kapka byla asi naše dušičková procházka na hřbitov. Došli jsme tam, ale už to moc nešlo zpět. A to dokonce ani když jsem si dala jako záchytný bod cestou zpět-cukrárnu a odpočinek tam.  A to dokonce ani když jsem si dala jako záchytný bod cestou zpět-cukrárnu a odpočinek tam. Viděla jsem se doma, v teple s kávou a pod deku.
V pondělí jsem se probudila s divnou bolestí v krku, ale s pocitem, že stačí jeden den ležet a bude zase dobře, jen musím vypít spousty zázvoru a dát si zábal na krk. V úterý ráno jsem věděla, že nemám na výběr a strávila jsem téměř tři hodiny(!!) v čekárně u doktorky. Můj stav se jí nelíbil, takže jsem putovala na interní ambulanci, tam jsem byla uklidněna, že všechno je v pořádku a zase zpět ke své doktorce, která mi ještě napsala papír na vyšetření na ORL, aby nic nebylo zanedbáno. Tam jsem vyfasovala diagnózu zánět(všechno co snad v krku lze), antibiotika a putovala jsem s papírem zpět k obvodní. Cestu domů autem jsem už skoro nevnímala, jak jsem potřebovala spát.
Následující dny jsem nebyla schopna vstát z postele a čekala, kdy atb zaberou. Mládě jsem viděla ráno při odchodu do školky a večer, když šel spát-nic víc. Bála jsem se, aby se nenakazil ještě on, což se naštěstí nestalo. Skoro týden jsem nebyla schopná jíst nic jiného než polévku a to ještě v leže, protože sednout si na víc než minutu byl nadlidský výkon. Kdybych byla sama s Mládětem, tak nevím co bych dělala. Takhle jsem věděla, že je o něj postaráno úplně normálně a ještě jsem byla vykrmována vývarem a ovocným freshem, abych nabrala alespoň trochu sil. Doufám, že svoje nemoci jsem si už do konce těhotenství vybrala...a že teď už to bude jen dobré:-)


5 komentářů:

  1. Jani, to sis užila, tak hlavně, že už jsi zdravá a Mládě to nechytl. My si to tu taky předáváme, ale snad už bude líp. Držte se.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já myslím, že jsem to částečně chytila právě od něj a když už byl v pohodě, odpadla jsem zase já. Oblíbené předávání bacilů. A ty školkové, ty jsou teda extra třída...takhle špatně mi nebylo už roky..

      Vymazat
  2. sluší vám to oběma neskutečně moc <3

    OdpovědětVymazat

Děkuji za milé komentáře;-)