pondělí 1. prosince 2014

týden/24

"Tak se podíváme, jestli náhodou nerodíte..." řekl mi pan doktor na pravidelné kontrole. Vyvalila jsem oči, protože mi vůbec nepřijde, že bych byla TAK daleko, aby se už kontrolovalo tohle. Naštěstí je všechno v pořádku(ukázkově prý!) a mrně nám ukázalo zadek. Samozřejmě, jak jinak:-)) Druhá věc je ta, že už vážně nejsem na začátku, jak mi to občas přijde(je to hrozně divný pocit, přijde mi, že je to totiž opravdu chvilka, co jsem si dělala test).
Moje břicho je ráno nijaké, po obědě mi vyroste a večer jsem ráda, že dýchám. Doslova!!
Mám veliký problém číst Mláděti pohádku a nezadýchat se a naposledy jsem po čtení, když už usnul nebyla schopna vstát z křesla ve kterém jsem mu četla. Nevím jak se to stalo, ale stalo se. Prostě to nešlo, víc než pět minut jsem se trápila, bála se, že Mládě znovu probudím a uvažovala, že teda budu muset dětskou chůvou zavolat muže, aby mi přišel podat ruku. Ve 24 týdnu!!!
Přestala jsem řešit těhotenské kabáty(zatím), protože jsem s Marketullí udělala výměnu. Dala jsem jí všechny, které aktuálně nosit nemůžu a je škoda, aby si je nikdo nevzal na sebe a ona zase vybrala ty, do kterých lze schovat břicho. Zatím to jde celkem úspěšně:-)
V těhotenské průkazce mám všechna razítka, od stomatologa, obvodní lékařky, dvakrát jsem byla na EKG(asi i za to první těhotenství, kde jsem to nestihla:-)). Už mi tam zbývá jen stránka "co s sebou do porodnice" a pár řádek na běžné vyšetření. 
Mládě se téměř každý den zeptá na miminko, řeší praktické věci jako jestli tam má co dělat, jestli tam nemá tmu, nebo jestli už se učí povídat. Občas mi pohladí břicho a zavolá na něj "mám Tě moc rááááád". Někdy tím vykompenzuje celý náročný den. Mimo to, že se těší na miminko, má totiž teď dost rozjeté období. Vlastně asi úplně nejvíc. Ze školky nosí nové hlášky(ne ze všech jsme vždycky nadšení, ale o tom až jindy), ale i nové triky a zlobení na nás. To je jasné, nemůže odkoukávat jen to dobré, kolektiv udělá své. Občas zlobí prostě jen proto, že má jako každé dítě potřebu zkusit co my na to...No...nikdo nám neříkal, že to bude lehké-bojujeme. Jen s tím břichem se mi bojuje někdy líp a někdy trochu hůř:-)
A fotka...s Mládětem a trochu maskovaným břichem :-)))






3 komentáře:

  1. Už bych si to ani nedovedla představit, no přiznám se, že ani nechci. Moc ti přeji, ať je vše, jak má být!

    OdpovědětVymazat
  2. Mám Tě moc rááád, to je krásné <3 tak ať mu to vydrží

    OdpovědětVymazat

Děkuji za milé komentáře;-)