pondělí 30. června 2014

On the road/den pátý-Pointe du Hoc

Ranní zastávka na Pointe du Hoc.


 Útesy, které jsou součástí pláží Omaha a hrály důležitou roli při vylodění spojenců v Normandii a v následné bitvě o ni. Velmi působivé a dost drsné místo! Téměř všude krátery po leteckých pumách a spousty dalších zajímavých míst. Z 225 nasazených, kteří museli zdolat třiceti metrový útes, na tomto místě padlo 90 mužů. 






Jsem nenamalovaná a dle svého výrazu zpětně soudím, že jsem ještě spala :-)))

Můj oběd. Neměla jsem chuť na nic jiného než na tartaletku se zapečeným sněhem. Uvnitř byl limetový krém a bylo to výborné a i když se nezdálo, tak velice osvěžující. No a kafe. Muž mi ho objednával a když se k němu blížím a vidím, že tam připravují cosi do velkého hrnku, první co mě napadlo bylo "kdo si dával polívku?". Ale nevadí, jednou za čas zvládnu i takhle velké:-)

Po obědě nás čekala cesta domů. Pomalu jsem se začínala těšit na Mládě, který si své prázdniny užíval u dědy nadšeně a se vším všudy(však si o tom spolu taky skoro každý den půl roku volali, že se už těší na ty společné prázdniny:-).
Byl to opravdu zážitek, tahle naše výprava:-)) 

neděle 29. června 2014

On the road/den čtvrtý- St.Marie du Mont&Cherbourg

Ráno nás čekala poslední a poměrně rychlá návštěva Utah beach, načerpali jsme energii a vydali se znovu na cestu. Čekalo nás město ve kterém jsme se předchozí večer dostali do kolony a fotila jsem odtud parašutisty. St. Marie du Mont. Bylo na čase ho pořádně poznat:-)


St.Marie du Mont jsem nechtěla nikdy opustit a chtěla jsem tam být už pořád. Ale s tím, aby všechno bylo tak retro, jako to bylo ten den:-) Bylo krásné počasí, všude hrála dobová hudba, procházeli jsme si stanové město, konečně jsem na sobě měla šaty a cítila jsem se jako já:-))) 











Cestou jsme udělali zastávku na místě, které jsme loni minuli/nestihli. Brécourt Manor-na tomto místě se udála jedna ze zásadních bitev. Akce která se dodnes vyučuje jako ukázková akce postupu a krycí palby proti mnohonásobné přesile:-))

Cite de la mer v Cherbourgu-obrovský komplex obsahující několik expozicí včetně velkých akvárií, nebo výstavu věnovanou Titanicu, který z místního přístavu vyplouval do Irska. Zůstali jsme tam pět hodin, ale stálo to za to.


La Redoutable-další a nejlákavější na celém Cite de la mer. Že je neskutečně obrovská-o tom jsem psala už minulé léto. Tentokrát jsme si ji šli prohlédnut i uvnitř. Bylo to hodně zajímavé (trochu stísněné:-), ale ani jsem nestihla mít strach. První ponorka ve které měl každý člen posádky své místo na spaní, do té doby se  jen střídali.
Měli jsme možnost projít se úplně dole, pod ponorkou a to už moc příjemné nebylo, je to opravdu obr. Celou dobu co jsem dole šla, jsem si představovala, jak se někde najednou něco takového vynoří z moře, zrovna když poplavu:-))) Trochu mě děsí představa velkých věcí, které jsou ještě k tomu ve vodě.








Procházka, pláž a místní Cider-zpět v Saint vaast La Hougue. Náš poslední večer v Normandii, tak jsme si řekli, že by byl dobrý nějaký odpočinek. Seděli jsme u vody dokud nás nevyhnala zima:-))



sobota 28. června 2014

On the road/den třetí-Arromanches&Utah beach

Ráno jsme poměrně brzy vstávali a čekala nás složitá cesta do Arromanches. Autem jsme dojeli do města Carentan, nechali jsme ho na parkovišti u nádraží a vlakem jsme pokračovali do Bayeux, kde měl navazovat jakýsi spoj přímo do našeho cíle. Na poslední chvilku jsme se šli ještě zeptat v Bayeux na informace a dozvěděli jsme se, že tam vlastně nic nejede. Haha! Jeli jsme taxíkem (přeci se nevzdáme!). Taxikář sliboval, že nás tam doveze a nakonec to přes několik uzavírek doopravdy splnil. Byli jsme v Arromanches (přestala jsem tedy být nervózní, že nic důležitého neuvidíme:-)). Ve městě a hlavně na pláži bylo dost lidí, ale pořád jsem si to představovala mnohem horší. Všude hrála hudba, mohli jsme si projít lodě, prohlédnout stará auta a potkávat se s válečnými veterány, tedy s těmi, kteří tu před 70 lety bojovali, což mě samozřejmě nekonečně pořád dojímalo:-))) 












Tenhle pán dostal zásah přímo na srdce a vyprávěl, že ho zachránilo pouzdro na brýle, které tam měl. Dokonce to pouzdro měl i s sebou na ukázku. Takových příběhů bylo spousty..




Holky/paní chodily v retro šatech, s retro účesy a bylo to naprosto geniální.  Dlouho mě bude mrzet, že sem si na sebe žádné ze svých retro nevzala taky. Ale moc jim to slušelo:-)

A protože s námi nemohla být Marketulle, tak jsem jí alespoň nechala podepsat pohled od jednoho z těch, kteří se vylodění účastnili- Pohled jsme ale nakonec neodeslali a předali osobně. Kdyby se ztratil, tak bych si to moc vyčítala. Celý vzkaz od Tonyho Gibbinse si můžete přečíst zde .



Pozdě odpoledne/večer jsme začali přemýšlet, jak se vlastně dostaneme zpět. Taxíkem se nám už nechtělo a protože jsme odvážní, řekli jsme si, že buď někoho poprosíme o odvoz a nebo si někoho stopneme. Zastavil nám pán, který se ptal kam jedeme a když jsme mu řekli co a jak, tak nás dovezl až přímo k nádraží. Ušetřil nám tím spousty času(opět jsme byli připraveni jít i pěšky). Vlak nám navazoval zcela ideálně, po cestě jsme si docela odpočinuli a za chvilku jsme byli zase u auta. Bylo docela horko, ale říkali jsme si, že si dáme zastávku ve městě Carentan. Já tedy minimálně na kávu, protože mi začínala chybět pravidelná dávka kofeinu.






A i když únava už začínala být znát, stejně jsme si řekli, že se vydáme ještě na Utah beach. Ve městě St.Marie du Mont jsme se dostali do kolony aut a jak tak čekáme a já koukám na oblohu z okýnka, vidím, že nad hlavami nám skáčou s padákem. Stačila jsem zakřičet jenom "ježiši skáčou, vyběhla jsem z auta, abych si to teda vyfotila. Stihla jsem toho jenom trochu, ale stejně!!!



Utah beach. Já jsem věděla, že tam prostě musíme jet. Taky že jo, protože jsme viděli Damiana Lewise, což je můj oblíbený herec. A musím teda říct, že jsem nestihla nic, než blbě koukat:-))) Muž mi říká takovým tím hlasem jako když si ze mě dělá srandu "máš tam toho svýho oblíbence" a já na to asi pět minut, že hahaha, jenže on tam fakt byl!!! Džejna vůbec nechápala, proč se zdržuju nějakým zrzavým chlapem:-D
Na pláži to bylo zvláštní. Znala jsem to z loňska, ale tentokrát byly v písku po pláži různě položené, nebo zapíchnuté květiny, stmívalo se...tak jsem si sundala boty a šla jsem se projít. Nad mořem byl mlžný opar, myslela jsem na všechny ty, kteří tady umřeli a začala na mě padat únava 




Naše úplně poslední zastávka patřila památníku majora Richarda D.Winterse. Můj oblíbenec, není co dodat.