středa 30. července 2014

Léto v plném proudu. Mládě se znovu zamiloval do plavání, takže každou volnou chvilku trávíme v bazénu. Mimochodem, je to skvělé unavovací aktivita pro všechny děti:-)) 
Já jsem vedra odnesla dvoudenní intenzivní migrény, dokonce takovou, že jsem nemohla vstát z postele. Nestalo se mi to už strašně dlouho. Ta bezmoc je šílená a nezbírá nic, jen ležet, čekat, občas spát, chladit si čelo něčím studeným..
Doufám, že mě to zase na dlouho opustí(nezlobila bych se, kdyby definitivně a navždy!).




Zcela takticky jsem si na léto nechala lehčí literaturu, protože během roku jsem četla buď odbornou a nebo válečnou literaturu. A pořád někde ujídám něco sladkého :-))
Pro Martinu Formanovou mám slabost od její prvotiny Skladatelka voňavého prádla. Snědla dětem sladkosti je sice dobrá, ale pořád ještě skladatelku nepřekonala...




I přes vedra, která teď panují, stejně mám pořád chuť na domácí burgery. Navíc těm, které připravuje muž nelze nikdy odolat, jsou opravdu výborné!


A když už nevíme coby, fotíme se pod vodou:-))))

pátek 25. července 2014

Lešany

Výlet do Lešan před časem a pár fotek z něj.
Mládě byl nadšen, protože aktuálně má nejraději tanky a až bude velkej, bude jeden řídit:-))
Takže taková malá příprava:-)





Expozice uvnitř(rozdělené na různá období) jsme museli procházet s mužem každý zvlášť, Mládě na to neměl náladu a zkoumal raději vystavená auta venku. I tak to stálo za to(a píšu si na seznam míst, kam se vydám i bez dětí, pořádně všechno prostudovat. Připomíná mi to historku o tom, jak nás se ségrou jednou málem zavřeli po celém dni v muzeu, protože jsme pořád ještě neměli dočteno. Ale držely jsme dlouho, dokud fakt nezhaslo světlo :-)))




Zastávka v koloniálu:-)



 A na závěr jedno dost vyčerpané Mládě(já byla mnohem víc:-))


středa 23. července 2014

o tabletech a dětech

Před časem jsem na návštěvě u naší pražské babičky našla několik fotek z mého dětství. Tedy z našeho s Marketullí. Pokaždé, když jsem na tuhle dobu vzpomínala, říkala jsem si že to není zase tak dávno.
"Myslím, že to je tak 20 let" odepsala mi ségra, když jsem ji některé fotky přeposlala. A měla pravdu. Tak teda dobře no :-))))
Dnes mě fascinuje, kolik jsme toho stihli za prázdniny prožít. Nikdo nám nevymýšlel program a stejně jsme se dokázali zabavit. Většinou nás bylo od tří do šesti v partě a sjeli jsme se z celé republiky u prababičky na statku. Největší dobrodružství pro nás, městské děti. Svačinu jsme si utrhli na stromě, krmili jsme králíky/ovce/slepice/kachny, hráli jsme pořád nějaké hry, toulali jsme se ovocným sadem, třicetkrát jsme prolezli babiččinu půdu tam a zpátky. Ukázali jsme se na oběd, někdy ani to ne a vybraný jedinec(většinou Marketulle, jakožto nejmladší člen party)měl za úkol vplížit se domů a přinést něco sobě i ostatním:-))
Hráli jsme si na Profesionály, které ségra určitě nenávidí dodnes:-D Prostě jsme byli tři i více týdnů pryč a nikdy jsme se nedokázali nudit. Jsem za to ráda.
Myslela jsem si, jak něco podobného budu aplikovat na děti. Jak si to léto užijí alespoň trochu podobně. jako my kdysi.
Mládě to ještě docela umí, je maličkej a největší radost je, když může být na zahradě.
J. už to má ale naprosto jinak. Stejně jako můj brácha. Oběma je jim deset let. Oba frčí na tabletech, počítačových hrách, mobilních hrách a tak dále. U obou mě to vytáčí do absolutní nepříčetnosti.
Víkend, který jsem s nima oběma prožila byl ve znamení toho, že jsem se je zoufale snažila vyhnat na sluníčko.
Venku bylo nádherně, dokonalé léto, za oknem obrovská zahrada, opuštěný fotbalový míč...a kluci zavření v dětském pokoji, čučící do tabletů.
Jsem zklamaná i sama ze sebe, protože jsem je nebyla schopna namotivovat  na nějakou aktivitu venku.
Když šli ven, brali to totiž jako "za trest" a oba seděli v trávě a povídali si o tom, co budou hrát, jak to budou hrát až budou moct hrát. Všechno ostatní je prostě nuda.
Jasně, uvědomuji si, že dnešní dětská generace je úplně jiná. Vždyť to je úplně logické, ale vyhánět je ven za trest,  to by mě ani ve snu nenapadlo, že se mi stane. Pevně doufám, že mé (možná trochu naivní) plány budu schopná využít na Mládě.
A stále si stojím za tím, že tablet pro rozvíjející se osobnost dítěte NENÍ vhodným dárkem.
Zajímá mě, co si o podivných (ne)aktivitách dětí myslíte vy?

P.S:fotka není úplně kvalitní ani jako originál, ale přesto ji přidávám, protože tohle bylo naše dětství:-))) A všimněte si, že ségra má pořád stejný účes:-D

úterý 15. července 2014

Víkend na jihu. Po celém dlouhém roce návštěva bez povinností, nebo učení. A konečně trochu času stráveného s bráchou. Vydali jsme se do Bechyně. My dva s mužem a tři děti. Zjistila jsem, že tři dny jsou někdy až až-zvlášť když Ti starší se čím dál hůř motivují k jakékoli akci:-))
Vystoupali jsme na bechyňskou věž(a to tam jako půjdeme opravdu pěšky?!) a zatímco všude jinde pršelo, užívali jsme si celkem dobrého počasí:-) 




Brácha je velký vzor pro našeho chlapečka. Někdy je to dost vidět:-)))

Zjistili jsme, že hasičské muzeum, na které jsme kluky lákali, letos nefunguje. Náhradní program byl zcela
jasný. Lázeňské oplatky jsou nejlepší!:-) 

 









V závěru jsem se cítila trochu jako "zasloužilá matka", ale prý to ještě není vidět :-)))




Nejlepší domácí limonáda. Vlastně jsem jenom prošla zahradu a natrhala pár kousků rybízu, malin a mátu. Výsledek byl výtečný:-) 

 Kluci  v závěru dne po fotbale:-)) Utahaní a spokojení!

sobota 5. července 2014

Janiny červen

Protože můj červen byl opravdu hektický a psát jsem stíhala jen minimálně, připravila jsem rekapitulaci události z fotek, které se do jiných postů nevešly:-)

 Mládě ukončil svou docházku do školky a čeká ho ta velká, kam bude od září chodit každý den. "Tablo" měly děti Šmoulí a samozřejmě, že na něm jsou vedle sebe s jeho největší oblíbenkyní. Přišlo mi, že to je chvilička, co jsem ho tam vedla poprvé a najednou loučení..


Začala jsem jezdit na (svém stařičkém)kole a doufám, že se toho budu držet i nadále. Loni jsem neměla vůbec čas, letos jsem to uvítala poměrně s chutí. Projíždět se v začínajícím létu po okolí je nádhera. Mládě si to oblíbil také, veze se vzadu na sedačce a popohání nás:-)))


 Marketulle mi před cestou do Normandie dala krásný balíček dárků, z nichž vybírám tyhle dokonalé náušnice, na kterých jsou relikvie smrti z Harryho Pottera. V poslední době nenosím nic jiného:-)))



Že jsme byli ve Francii, to je jasné, ale co dělal v tomto čase náš chlapeček? Mládě byl na prázdninách s dědou. Užíval si to se vším všudy, dobrodružství, cesty vlakem, jízdy na koni...přijel domů se spoustou zážitků, kterém nám postupně servíroval ještě asi týden. Pořád se ptá, kdy už pojede za dědou zase:-)))


Dva dny po návratu domů nás čekal koncert Lucie s Marketullí, Famou a mužem. Na jejich koncert jsem šla po celých 11 letech. Zestárli chlapci, ale hrajou pořád celkem dobře:-) A Robert Kodym s podmalovanýma očima si stále nechá větrákem foukat do vlasů, (skoro)jako za starých časů...


 Třídní sraz po deseti letech. Obav bylo spousty, ale zjistila jsem, že jsme asi nějak dospěli a že jít na tuhle akci byl dobrý nápad. Vyřešila jsem si sama v sobě spousty věcí, které jsem považovala za dlouhodobě neřešitelné a vlastně se mi dost ulevilo. 

Naše výroční svatby jsme oslavili možná trochu netradičně(asi se chodí spíš  na romantické večeře atd.). My jsme šli na tatarák a pivo, protože jsem na tuhle kombinaci měla ukrutnou chuť. A bylo to nejlepší oslavení čtyř let od svatby:-)) 

Jedno z kafí na Knihexu/Dětském komiksfestu. Tohle bylo ale úplně nejlepší!:-) 


Cesta do pivovaru vlakem. Mládě se po cestě trochu bál parní lokomotivy, ale po příjezdu se dokonce nechal i vyfotit:-) Zůstali jsme ale jen chvilku, zjistili jsme, že děti ani nás to tam vlastně letos moc nebaví a že v kině dávají Jak vycvičit draka 2. Jasná volba. Šla jsem s J. a stálo to za to. Moc pěkná pohádka:-)

A to zásadní na úplný závěr. V červnu jsem ukončila první ročník. Poslední týden jsem nedělala nic jiného, než že jsem dopisovala svůj výtvarný deník, doma jsem toho moc nestíhala a do školy jsem jela s různými náladami, ale dopadlo to dobře! Dokonce líp než jsem čekala. Pořád tomu nějak nemůžu uvěřit, ale mám vlastně prázdniny:-)))) Díky mým klukům, kteří to se mnou zdárně přežili:-))