úterý 30. září 2014

T&V= ...

Svatba. 
Tak krásná podzimní svatba s atmosférou, kterou jsem si vůbec neuměla představit. Nádherné místo, dokonalé počasí, všechno jak má být...
Ale hlavně! 
Ta nejzásadnější svatba vůbec:-) 
Kdysi jsme si plánovaly, že se brzy vdáme, pořídíme si každá děti, hned se rozvedeme a bydlet budeme společně. Jedna z mých prvních vzpomínek z doby kdy nám  bylo asi pět let:-D
Teď nám bude třicet a od soboty jsme obě vdané. Troufám si říct, že tak šťastně, že žádné rozvody se nebudou konat, naše děti se jednou budou kamarádit(a když to půjde, tak se vezmou a tak dále:-))))
Mimochodem, tyhle věci si prý kolem pátého roku života plánuje většina malých slečen:-)) 
Byla jsem svědkyně nevěsty. Když jsem tak čekala, až ji tatínek přivede, tak se mi vybavilo několik zásadních společných vzpomínek(třeba první společný Stádlecký most a Love planet!!:-) a věděla jsem, že je všechno jak má být. 
Jsme v dalším levelu a i když se samozřejmě tak moc nemění, tak se těším, až si dáme kafe jako dvě vdané paní:-)))
A že jsme si od školky těch životních etap prošly...
P.S: koncert ve svatebních šatech. Nejoriginálnější nevěsta prostě! :-))












středa 24. září 2014

inspirace/těhotenské outfity

Začínám nenápadně měnit šatník. Při svém prvním těhotenství jsem si toho nemusela moc pořizovat, původní oblečení mi vydrželo opravdu dlouho. Tentokrát je to úplně jiné a musím začít nosit o něco větší a pohodlnější kousky už teď. Zapátrala jsem a vybrala několik aktuálních outfitů, které se mi líbí. Přidávám je sem jako inspiraci:-)
Pěkný začátek podzimu!









zdroj:pinterest

pondělí 22. září 2014

čteme/týden s nemocným Mládětem

Není to žádná velká legrace, udržet Mládě, aby ještě chvilku ležel a nedělal vylomeniny jako to má ve zvyku. Doma ho to už nebaví, chybí mu děti, školka a běhání po zahradě. Vybrali jsme tedy pěknou hromádku knih, on se schoval pod deku a já znovu oprášila vzpomínky na dětství. Chvilku jsem četla, chvilku jsme si jen prohlíželi obrázky a pak zase "četl" Mládě mě. Popisoval podle obrázků svůj vlastní příběh, což byla chvilkama opavdu zábava...
Dnes má konečně dole obvaz z prstu a zbyla jen malá náplast. Nemoc je snad pryč a já doufám, že nás zase na chvilku nic podobného nepotká...:-)
Když jsme tak listovali v knihách, říkala jsem si, že bych o nich
vlastně mohla napsat i sem, protože o knihách jsem nepsala už dlouho. Tak jsem vybrala několik zásadních...


 Moc si nepamatuji, jak se k nám domů tahle kniha dostala. Mám matnou vzpomínku na to, že jsem si jí tak často prohlížela u babičky, že mi jí jednou zabalila s sebou, ale po těch mnoha letech vůbec nedokážu posoudit, jestli je pravdivá. Pořád jsem měla v hlavě ilustrace, částečně i příběhy, ale nepamatovala jsem si přesně ani název ani autora, nic. A pak byla po letech znovu nalezena. 
Vyprávění příběhů zvířátek z lesní společnosti-Ježkova lesní kniha.


Mládě se do knihy zamiloval stejně jako kdysi já, Přečetli jsme ji víc než třikrát, všechny obrázky už má podrobně prozkoumané a pořád ho nepřestávají bavit. A já nevím o nikom (krom mé rodiny), kdo by jí znal taky! V téhle knize jsem poprvé viděla mravkolva na obrázku a dlouho jsem byla přesvědčena, že to je jen výmysl v rámci téhle knihy:-))


Začarovaný mlýn. Dostala jsem ji jako úplně malá holka a hodně mě bavila. Nevím jestli to byl tehdy dárek "jen tak od oka" nebo to mělo nějaký hlubší smysl, ale trefila se mi do vkusu. Nebyla totiž o žádných princeznách a princích, ale byla docela strašidelná, tajemná a proto jsem ji hned měla ráda. 
Dvě děti, které mají létající větrný mlýn a snaží se zachránit smutné město Kakabusů. 
Od té doby mám slabost pro větrné mlýny:-)



Putování žabáka Filemóna. Poměrně nový kousek do sbírky-koupili jsme ho Mláděti na Knihexu. Měla jsem ji už nějaký čas vyhlédnutou a můj odhad byl správný. Jsem z ní nadšená, přečetli jsme ji poprvé na pokračování před spaním, teď při nemoci už to bylo spíš o prohlížení obrázků:-)
Žabák Filemón je plyšák. A celý jeho plyšákovský svět se otočí vzhůru nohama, když na sobě najde cedulku se jménem továrny, kde ho vyrobili. Uteče s plyšovými ovečkami Peřinkou a Bimbalkou najít jeho pravý domov. 
Vždycky, když četl Mláděti večer muž(čteme mu na střídačku ob den), tak mi pak musel převyprávět, co se stalo, abych měla jasno v příběhu, tak moc mě to bavilo:-))






Nejklasičtější z dětských knih. Alespoň pro mě. V naší knihovně nesmí chybět. Když jsem bývala jako malá holka nemocná, byla to jedna z prvních, které jsem si dala k posteli. Tak jsem to dělala vždycky-a Mládě jsem to naučila taky. Vybrat hromadu knih, odpočívat a listovat postupně v každé. Najít na tom ležení alespoň něco dobrého:-)
Děti z Bullerbynu představovat jistojistě nemusím, určitě je každý zná. Ale je tak zásadní, že jsem si nedovolila ji jen tak opomenout:-) 



Mimochodem...těšila jsem se, že konečně uvidím tenhle příběh zpracovaný jako film a v závěru jsem z něj byla docela smutná. Vůbec to neodpovídalo mým představám, tomu jak mají děti vypadat...Asi mám ilustrace Heleny Zmatlíkové opravdu pod kůží.

Úplně nejnovější knihou jsou Krysáci, které dostal Mládě k svátku(a tak trochu jako bolestné za všechny nemocniční útrapy). Vlastně jsme už někdy v létě začali druhým dílem-Krysáci jsou zase spolu a až teď čteme ten první, ale ono to vlastně vůbec nevadí. Kdo trochu sleduje večerníčky, tak ví. Příběhy krysích kamarádů ze smetiště nedaleko Vizovic jsou prostě fajn:-) 


čtvrtek 18. září 2014

Mládě měl dnes svátek. Těšila a plánovala jsem si, že to hezky oslavíme, do školky mu upeču něco dobrého, nebo alespoň vybereme bonbóny. No...dopadlo to všechno úplně jinak. V pondělí, cestou ze školky si Mládě začal stěžovat na únavu, pak začal s tím, že domů už nemá sílu dojít a v závěru jsem zjistila, že má horečku. Od úterka je tedy doma, odpočívá a leží, koukáme na pohádky(návrat do dětství s Lucie, postrach ulice!)
Že se oslava svátku ve školce nebude konat, bylo tedy jasné. Dobře, uděláme mu tedy radost a oslavíme to doma i když v pyžamu. Že Mláděcí svátek strávíme na chirurgii a budou mu řezat do ukazováčku, to by mě nenapadlo. Stalo se! Musel podstoupit nepříjemný zákrok kvůli bouličce na prstu. A byl statečnější než já, která jsem byla posazena na židli, abych nezkolabovala(musela jsem vypadat fakt vyděšeně). Skoro nezabrečel, zatímco já jsem v duchu trpěla za něj a bylo mi ho strašlivě líto. Zafungoval pocit každé matky, která by nejraději všechnu bolest vzala na sebe. Od dnešního dne má na ruce dlahu(kterou samozřejmě nesnáší a pořád vymýšlí, jak se jí zbavit). Naštěstí s ním po celou dobu zákroku seděl na lehátku muž, což ho Mláděti určitě pomohlo. V sobotu jdeme na převaz a já doufám, že už další pohromy nepřijdou.
P.S: Vzpomněla jsem si, jak mi jako malé holce píchali v nemocnici ucho a zatímco já jsem to zvládla v pohodě, moje máma omdlela. 
Dneska už jí naprosto chápu. 


Fotka je pár dnů stará, ale mám ji moc ráda, přikládám ji proto místo aktuální, kterou jsem původně měla v plánu. Takhle chodí Mládě ze školky...:-)

středa 17. září 2014

Naše nedělní, už téměř podzimní procházka. Mládě měl radost, že může běhat v blátě a spadaném listí v holinkách. Já jsem byla ráda, že jakž takž stíhám. Rostu rychleji, než jsem čekala a pořád si na to zvykám.
Mládě je z mého rostoucího břicha nadšený, vypráví mu od začátku spousty věcí a tajností a je přesvědčený o tom, že to bude určitě další brácha:-)
A snad poprvé se nám podařilo udělat si (hezkou) společnou fotku!







úterý 16. září 2014

setkání

Jednoho krásného srpnového dne mi přišla tahle pozvánka! No copak jsem vůbec mohla váhat? Bylo to jasné, na tenhle sraz musím!:-)


A i když jsem byla přemožena jakousi těhotenskou únavou a asi to na mě bylo hodně znát, do Cafe Lajka jsem přišla! Uf...trvalo mi chvilku, než jsem se zorientovala, možná jsme si měly připravit každá jmenovku jakou po nás chtěla ve škole profesorka psychologie na úplně prvním sezení:-))) 

Děkuji Rose za pozvání a příště(pokud bude:-) jde Marketulle se mnou ;-)

jednu ilustrační jsem si vypůjčila od milé Rosy(snad promine)
a další zajímavé čtení a fotky na blogu Myyny :-)

středa 10. září 2014

"Klokan přiletí v březnu"

Jedna utajená z road tripu.
Někdy je to vidět míň a někdy trochu víc, ale rozhodně už to nejde tajit.
Mládě bude mít ségru nebo brášku:-)


úterý 9. září 2014

Před pár dny jsme byli na svatbě. Mládě se na ni důsledně připravoval, vybíral kravaty, košile, těšil se, až si konečně vezme sako!:-)) Probral mužovo skříň a prozkoušel si některé jeho kravaty(co kdyby byla náhodou lepší!) Dle jeho slov teď potřebuje alespoň pět dalších kravat:-)
A samotná svatba byla hezká a na krásném a zajímavém místě(kdybych o něm před pěti lety tušila, tak o něm uvažuji taky:-)
V poslední době je takových krásných svateb čím dál víc!
Přejeme hodně štěstí:-))







Nevěsta byla nejkrásnější(Mládě se ptal, jestli je teď teda princezna, nebo jak to vlastně je:-)))