sobota 29. listopadu 2014

adventní kalendář

S Vánoci jsem to měla tak nějak různě. Dokonce jsem v dospělosti prožila i období, které jsem jako dítě nikdy nebyla schopna pochopit-nebyla chuť nic slavit, připravovat, nechtělo se mi těšit se. Později to přešlo a já jsem se vždycky ihned po Dušičkách dostala do Vánoční nálady. Od chvíle co se nám narodil Mládě to mám posunuto o trochu dál, ale pravidelně po jeho narozeninách už chytám tu správnou náladu. Letos jsme mu připravili speciální adventní kalendář:-)





Uvnitř najde v průběhu měsíce pomůcky k různým výtvarným činnostem:-) Drobnosti, které by si přál mít už vlastní, ale pořád si musí ještě půjčovat ty moje(a už ho to půjčování asi moc nebaví:-). Vlastní štětce, ořezávátko, vodovky, nůžky, omalovánky, šablony na zažehlování korálků voskovky....Mezi tyhle motivační dárečky jsme mu zařadili pár sladkostí a drobných hraček. Na Štědrý den má připraven balíček největší-knihu Kocour v botách. A já se už nemůžu dočkat, co řekne v pondělí ráno, až otevře oči a na dveřích najde 24 balíčků:-)

pátek 28. listopadu 2014

broskvové cakepops

Na oslavu Mláděcích narozenin jsem kromě dortu připravila i pár kousků cakepops. Rozhodla jsem se, že by chuť měla ladit a proto jsou broskvové-měla jsem na ně připravenou speciální domácí zavařeninu. A protože ochutnal i Mládě a nezůstalo to jen u jednoho nakousnutí(a dokonce ani u jednoho kousku!) tak mám pocit, že výsledek nebyl vůbec špatný. Teď už zase nějakou chvilku nechci oslavy řešit ani z dálky...


Na 20 lízátek:

400g korpusu-použila jsem opět stejný jako na dort
5 lžic broskového džemu
3 lžíce čokoládového krému

Čokoládový krém:
100g čokolády
25 ml smetany na vaření
1 lžíce másla

Čokoládu nalámeme na kostičky, nasypeme do misky a přidáme lžíci másla. Smetanu zahříváme a až se začne vařit, tak ji sundáme a přelijeme čokoládu. Necháme pár minut odstát a potom pomocí metly mícháme, dokud nevznikne hladký krém. Misku přetáhneme potravinářskou fólií a uložíme do lednice, dokud neztuhne.

Piškot nadrobíme co nejjemněji, přidáme broskvovou marmeládu a postupně přimícháme dvě lžíce čokoládového krému. Vypracujeme lepivé těsto, které uložíme zpět do lednice trochu ztuhnout a poté vytvarujeme kuličky, které do lednice ještě na 15 minut vrátíme. 

Poleva&zdobení:

Na polevu jsem použila cca 50g hořké čokolády a lžičku másla, které jsem rozpustila. Tyčinku na lízátko namočíme do čokolády, zapíchneme do těsta a lízátka zase vratíme do lednice.
Každé lízátko namočíme do čokolády, necháme okapat a zapíchneme do aranžovací hmoty(k dostání v květinářství). Než čokoláda zaschne, můžete lízátka libovolně nazdobit - posypat barevným zdobením atd.


čtvrtek 27. listopadu 2014

strašidelné domečky

Poslední podzimní inspirace. Mládě si k netopýrům přál ještě "strašidelné domečky". Bohužel moje škola, nemoc, příprava narozenin(a mraky dalších věcí) nám realizaci umožnili až v minulých dnech, takže opět trochu mimo sezónu. Pravda ale je, že jsme se společně při přípravě, lepení i kreslení vyřádili oba do sytosti a to je úplně nejdůležitější. Na strašidelné domečky patří podle Mláděte netopýři, čarodejnice, kočka a sova. Čarodejnice dostala jméno "Kočičí čarodejnice" a tohle jsou její nové strašidelné domečky.







Pod novinovým papírem se ukrývají úplně obyčejné krabičky od mléka a tablet do myčky. Z kartonu jsme jim vyrobila navíc střechy a připevnila je obyčejnými špendlíky. Pak jsme už s Mládětem lepili novinový papír. Nechali jsme schnout a pustili jsme se do výroby oken a dveří, které jsme pak rozmístili podle libosti. Kočičku a sovu jsme přilepili na špejli a do střechy jen zapíchli. 
Opět se potvrdilo, že ta nejjednodušší zábava děti zabaví nejvíc a na dlouho. Mládě má radost a úplně nejvíc má radost z toho, že večer dělají domečky se zvířátky na střechách stíny. Takže jsou strašidelné, potvrzeno prý! :-))

středa 26. listopadu 2014

týden/23

63 kilo. Už mám ten divný pocit neohrabanosti, chodím mnohem(mnohem!!) pomaleji a většina věcí mě unaví rychleji než obvykle.

Ve škole se mi špatně sedí, takže se pořád kroutím, zase rovnám, natahuju a krčím nohy, snažím se najít co nejpohodlnější polohu k sezení. Když už to nejde jinak, musím se jít projít po škole:-)) 
Spolužačka mi naposledy celý den zkoumala břicho, protože nechápala, kde se to tam během té chviličky vzalo. Je zvláštní, že od některých lidí mi připomínky na břicho(jakékoliv připomínky) docela vadí a vyloženě mě dráždí, protože pak je skupina lidí od kterých to beru v klídku, dokážu to nějak normálně vstřebat. Co ale nedokážu jsou veřejné debaty o jménech. Nikdy nikomu nebudu říkat, jaké jméno má, nebo nemá dát svému dítěti a proč. Nikdy nikomu nevykládám věci jako "ježiši Anežka? no cože? tak se jmenovala moje doktorka a byl DĚSNÁÁÁ...to nedávejte!!" To stejné ovšem trochu naivně čekám od svého okolí. Je to věc rodičů a nikoho dalšího, takže když mi někdo řekne, že chtějí mít Maxe, tak jim to přeju a nebudu jim vykládat, že Max(příklad) se mi nelíbí protože se tak jmenoval sousedovic pes. Mě by to totiž taky nezajímalo.

Nemusím/nepotřebuji se přeci zavděčit celému světu tím, že vyberu superskvělé jméno. Takže: otázka "a co jméno?" je v pořádku, jen ty (nevyžádané) rady už poslouchat nechci:-)
Jinak se cítím dobře, dokonce jsem zvládla jít si ráno(bez snídaně!)na krev bez katastrof.
To, že jsem měla v kabelce pečivo a uzeniny, abych se hned po vyběhnutí z ordinace mohla nacpat, to už je věc druhá :-)))

úterý 25. listopadu 2014

tipy/bez čeho se v posledních dnech neobejdeme


Dalo se to čekat, to je jasné. S nástupem do kolektivu dětí ve školce to čeká (téměř) každého rodiče. A neminulo to ani nás. "Ve školce se objevily vši, prosíme prohlížejte důkladně dětem vlasy" přečetli jsme si před pár časem na nástěnce. Kdo zná Mládě jistě chápe, že jeho vlasy jsou pro něj absolutní základ. Jen ho trochu ostříhat stojí hodně úsilí, přesvědčování a stejně je vždycky trochu naštvaný. Co teprve mu vybírat z vlasů vši!!.  Preventivně používáme Paranit. Trochu jsem se toho bála, přeci jen jsem generace pro kterou hrozba vší znamenala postříkat vlasy "difusilem" ze kterého mi bylo akorát zle a čekat, jak to dopadne. To se (naštěstí!!)už neděje, protože tenhle sprej je jemný, příjemně!! voní a Mládě má pocit, že se ráno "šlechtí" do školky, takže ho aplikujeme velice snadno  a bez boje. Zatím se drží a v hlavě nic nemá:-) K dostání  například zde.




Když minulý měsíc onemocněl Mládě a týden po něm i já tak moc, že už mi dlouho nebylo tak špatně, rozhodla jsem se udělat alespoň trochu pro svou/naší imunitu. Ve školce se totiž choroby, virózy, bolesti v krku a další libůstky točí pořád dokolečka. Chytit jednu znamená občas jeden velký začarovaný kruh a to bych nepřála jemu a vzhledem k těhotenství nechci riskovat ani já. Našla jsem variantu pro nás jednu společnou variantu: sirup MultiIMUN.
Jak už vyplývá z názvu, měl by podpořit imunitu, snížit i únavu a vyčerpání a celkově trochu nám pomoct. Z čeho mám ale radost, že ho mohou užívat nejen děti od jednoho roku, ale také těhotné a kojící ženy. Denně si dáváme dávku 5 ml a doufám, že už nás žádné velké katastrofy nečekají. Vypadá to velice nadějně! Huráááá!! Zakoupíte tady 


neděle 23. listopadu 2014

Lentilkový dort

Včerejší oslava narozenin Mláděte se nemohla obejít bez dortu. Tipů na vzhled bylo hned několik, ale v úplném finále zůstal lentilkový. Jestli totiž něco Mládě opravdu zbožňuje, tak lentilky:-))
Vnitřek byl (na přání) stejný jako pro Mišáka, takže broskve a světlý korpus i krém. Jako bonus jsem využila cukrářské piškoty. Myslím, že se Mláděti líbil, ale stejně ho trochu podezřívám, že v závěru pro něj bylo absolutně nejdůležitější, aby měl svíčky a abychom ty svíčky několikrát zapálili:-)))






Korpus (2x)27cm:
240g hladké mouky
240g cukru krupice
5 vajec
5 lžic oleje
Z bílků a cukru vyšleháme tuhý sníh. Postupně zašleháme žloutky. Poté vmícháme mouku, ale už ne mixérem.
Vlijeme do vysypané a vymazané formy a pečeme ve středně vyhřáté troubě cca 25 minut.
Korpusy jsem pekla dva a následně je rozřízla na polovinu.

+10 krabiček lentilek

Krém:
4 zakysané smetany
4 šlehačky
8 vanilkových cukrů
Šlehačku vyšleháme, přidáme zakysané smetany a vanilkové cukry. V lednici necháme zatuhnout a poté promažeme silnou vrstvou korpusy.
Na vrstvy krému jsem pak  položila plátky broskví s trochou čokoládových hoblin.
Dort jsem v závěru potřela celý, na boky jsem přilepila cukrářské piškoty a na úplný vršek jsem nasypala lentilky. V úplném závěru jsem ještě ozdobila dort stuhou a nechala chladit:-)

sobota 22. listopadu 2014

Čtvrté narozeniny


Dnes jsou to přesně čtyři roky, kdy se nám narodilo Mládě. Zatímco píšu tyhle řádky, tak běhá kolem s autíčkem a je šťastný, že "už je velikej", že odpoledne začne jeho oslava a že bude mít nejkrásnější den.
Já si dávám krátkou kávovou pauzu, než to všechno vypukne a zamýšlím se.
Ještě si totiž pořád pamatuju, jak jsem ho nosila v břiše, čekala jsem, jak bude vypadat, tvářit se, jaký to bude člověk. Dneska už vím, že je to ten největší šašek, jaký se mi mohl narodit, že mi do všeho mluvil snad ještě dřív než začal opravdu chodit a vůbec, že je přesně takový, jak jsem to očekávala(a nejen já, ale většina mého okolí:-)
Chodí do školky a já si pořád ještě nemůžu zvyknout, že má svoji partu dětí, řeší to, co jsme kdysi řešívaly my děti ve školkách, ale hlavně: než se v té školce rozkouká, bude se připravovat do školy. A všichni víme, jak to s dětma utíká:-)
A i když má v poslední době tendence zkoušet nás rodiče, co všechno vydržíme(nebo nevydržíme), jsem šťastná, že je s námi.
Všechno nejlepší k narozeninám Mládě naše:-))

pondělí 17. listopadu 2014

týden/22

Ve znamení nemoci. Od začátku tohoto týdne mi bylo divně. Prostě tak nějak neidentifikovatelně. Pořád jsem se cítila unavená, ale říkala jsem si, že jde o podzimní únavu. Jít pěšky dál než pro Mládě do školky, nebo na krátkou procházku=usnutí nejdéle v devět večer na gauči absolutním vyčerpáním.
Poslední kapka byla asi naše dušičková procházka na hřbitov. Došli jsme tam, ale už to moc nešlo zpět. A to dokonce ani když jsem si dala jako záchytný bod cestou zpět-cukrárnu a odpočinek tam.  A to dokonce ani když jsem si dala jako záchytný bod cestou zpět-cukrárnu a odpočinek tam. Viděla jsem se doma, v teple s kávou a pod deku.
V pondělí jsem se probudila s divnou bolestí v krku, ale s pocitem, že stačí jeden den ležet a bude zase dobře, jen musím vypít spousty zázvoru a dát si zábal na krk. V úterý ráno jsem věděla, že nemám na výběr a strávila jsem téměř tři hodiny(!!) v čekárně u doktorky. Můj stav se jí nelíbil, takže jsem putovala na interní ambulanci, tam jsem byla uklidněna, že všechno je v pořádku a zase zpět ke své doktorce, která mi ještě napsala papír na vyšetření na ORL, aby nic nebylo zanedbáno. Tam jsem vyfasovala diagnózu zánět(všechno co snad v krku lze), antibiotika a putovala jsem s papírem zpět k obvodní. Cestu domů autem jsem už skoro nevnímala, jak jsem potřebovala spát.
Následující dny jsem nebyla schopna vstát z postele a čekala, kdy atb zaberou. Mládě jsem viděla ráno při odchodu do školky a večer, když šel spát-nic víc. Bála jsem se, aby se nenakazil ještě on, což se naštěstí nestalo. Skoro týden jsem nebyla schopná jíst nic jiného než polévku a to ještě v leže, protože sednout si na víc než minutu byl nadlidský výkon. Kdybych byla sama s Mládětem, tak nevím co bych dělala. Takhle jsem věděla, že je o něj postaráno úplně normálně a ještě jsem byla vykrmována vývarem a ovocným freshem, abych nabrala alespoň trochu sil. Doufám, že svoje nemoci jsem si už do konce těhotenství vybrala...a že teď už to bude jen dobré:-)


čtvrtek 13. listopadu 2014

My tři!

Fotek Mláděte, nebo fotek jednoho z nás s Mládětem...těch máme strašně moc. Ale scházelo nám pár společných, kde budeme všichni tři(vlastně v našem případě už by se dalo říct, že všichni čtyři:-)), do sbírky. Využili jsme jeden z posledních hezkých podzimních dnů a nechali jsme se, jen tak pro radost, vyfotit :-) Mládě totiž roste šílenou rychlostí a přišlo mi líto nemít žádnou vzpomínku na tohle období...




A tahle fotka? Tak ta nás(a hlavně Mládě!)naprosto vystihuje:-))) Chtěl se fotit pořád a pořád, neměl dost(máme velice extrovertního chlapečka), takže myslím, že tohle rozhodně nebylo poslední focení, které jsme společně podstoupili. Ale příště...příště už asi fakt ve čtyřech :-)

úterý 11. listopadu 2014

Netopýři

Dušičky, Halloween...všechno už je pasé, já to samozřejmě vím. Ale u nás v dětském pokoji vládnou netopýři. A ne jen tak nějací obyčejní netopýři!
Mládě o nich už nějaký čas mluvil a já jsem měla v hlavě docela jasný plán, že vymyslím nějakou netopýří dekoraci. Uznávám, že když se do nápadu zapojil muž, tak to teprve začalo stát za to taky uznávám, že kdyby mi nepomohl se samotným sestavením, tak bych se u toho vztekala ještě dneska.
V klučičím pokoji to aktuálně vypadá asi takhle...



Jediné, co jsem potřebovala byl karton a černá barva. Na pověšení pak provázek a špejle. Nakreslila a vystřihla jsem dvě verze-velké a malé a pak jsem je postupně všechny nabarvila. Měla jsem pocit, že těch šest kousků bude málo, ale teď si říkám, že kdyby jich bylo víc, tak vůbec netuším, kam je budeme věšet. Mimochodem Mládě je absolutně nadšený. Bála jsem se, že první noc za námi přiběhne z pokojíku vyplašený, protože se bude bát divných stínů, ale...nic:-) 



pondělí 10. listopadu 2014

týden/21

Zakřikla jsem své nevolnosti. Nechápu, co to je. Vlastně... mám trochu podezření, že mi je úplně normálně blbě z únavy. Ze školní únavy(aby toho nebylo málo). Ze školky jsem se totiž vyhrabala jeden den až ve 20:00(ne, že by tam byly v tu dobu ještě nějaké děti, ale měli/vlastně spíš měly!:-) jsme tam pedagogicko-psychologická praktika). U táty jsem vyfasovala obrovskou(a absolutně výtečnou!!)večeři a vědoma si brzkého vstávání, šla jsem ihned spát. No a druhej den ráno? Vstávání ještě fajn, snídaně jen tak tak, ale ještě to celkem šlo. Pak jsem začala polehávat po gauči, napila se vody a bylo hotovo...
To jsem ještě nic neříkala, abych tátu neplašila(ten den mě vezl ráno do školy). Chybný krok byl ten, že se mi po chvilce na terase udělalo o něco líp a já situaci zhodnotila tak, že si žádný sáčky do auta brát nepotřebuju-absolutní blbost samozřejmě!!!
No...polovinu sociální pedagogiky jsem úplně normálně prospala(ale něco jsem vnímala, to zase jo:-)
Probral mě až oběd s holkama, které mají pro mé stavy pochopení, poznají kdy to není ono a kdy už je to lepší a v těch lepších chvilkách mi podstrkují všechno od jogurtů, přes ovoce, nebo praženou kukuřici:-) Zvláštní je, že jinak je mi opravdu dobře.
Mám za sebou už i velký screening. Byla jsem z něj trochu nervózní, přeci jen kontrola všeho důležitého, jestli správně pracuje srdíčko, ledviny, jestli je všechno tak, jak má být a kde má být...
Dopadlo to skvěle, dokonce jsme si s mužem odnesli jako bonus malou fotogalerii :-)
Když doktor ukončil standardní prohlídku, požádal nás, zda by nemohl ukázat (asi nové) kolegyni práci s ultrazvukem na mém břiše, což mi nevadilo(vzpomněla jsem si na Izorku a Moni a říkala jsem si, že to přeci nemůžu odmítnout:-) a poprvé jsem byla svědkem i 3D utz. Naše drahé miminko si ovšem schovalo obličej, takže...jo, viděli jsme krásné 3D ruce :-)))






pátek 7. listopadu 2014

Broskvový dort angry birds

Když mi Puff. napsala, že by si přáli dort pro Myšáka k šestým narozeninám na téma angry birds, měla jsem velkou radost a opravdu moc jsem se na tuhle práci těšila(i když obavy mám vždycky, přeci jen nejsem žádný profesionál, dorty peču skutečně především pro radost). Jak už to tak bývá, všechno se mi sešlo v jeden jediný den. Pekla jsem dort, jeli jsme s nemocným Mládětem k doktorovi, znovu dort, večer jsem byla objednaná na velký utz(cesta do Kolína a zpět). Když už, tak ať!:-) Ale když jsem dort po půlnoci dávala chladit, měla jsem dobrý pocit, že by se mohl líbit..
Každopádně, když si Puff. přijela pro dort, byla jsem pobledlá, utahaná a použitá matka, tak doufám, že se moc nelekla:-) Jsem moc ráda, že jsem tenhle dort mohla připravit!


Korpus 27cm:
240g hladké mouky
240g cukru krupice
5 vajec
5 lžic oleje
Z bílků a cukru vyšleháme tuhý sníh. Postupně zašleháme žloutky. Poté vmícháme mouku, ale už ne mixérem.
Vlijeme do vysypané a vymazané formy a pečeme ve středně vyhřáté troubě cca 25 minut.

+asi 500g marcipánové hmoty na potažení a zdobení.
+domácí broskvový džem

Krém:
2 zakysané smetany
2 šlehačky
6 vanilkových cukrů
Šlehačku vyšleháme, přidáme zakysané smetany a vanilkové cukry. V lednici necháme zatuhnout a poté promažeme silnou vrstvou korpusy.
Na vrstvy krému jsem pak  položila plátky broskví s trochou čokolády. 
Nechala jsem promazané korpusy odpočívat v lednici a připravila jsem si marcipánové těsto ze kterého jsem postupně tvarovala postavičky angry birds. Dort jsem poté komplet potřela domácím džemem, potáhla marcipánem, ozdobila a nechala do rána chladit v lednici.

čtvrtek 6. listopadu 2014

Dětský KomiksFest

Mládě se po týdnu doma opravdu potřeboval nějakou zajímavou akci a proto jsme se v sobotu vydali na další dětský komiksfest, tentokrát v Meet Factory. 
Musel se trochu rozkoukat, přeci jen tolik lidí, dětí a výtvarných dílen byl přeci jen trochu šok, ale pak se snažil zapojit a myslím, že se mu tam líbilo.
V dílně Jakub a hvězdy si například namaloval vlastní souhvězdí. Mimochodem knihu už máme doma a zatím se mi moc líbí:-)

Jedna společná s Mládětem:-))


Takhle to vypadalo většinu času. Spousty dětí, které baví něco tvořit. Vypadá to, že ne všechny nutně musí zírat do tabletů a počítačů:-)


Tady to Mládě bavilo asi úplně nejvíc, vytvořil s pomocí muže svého "batmana na kajaku":-))

Ale také nám vyrobil vlastní placky! Sice s poměrně abstraktní kresbou, ale...jsou od něj a jsou prostě nejlepší:-)

Komiksový mošt, který mi ve vydýchaném vzduchu zachraňoval život...Už nevydržím skoro nic..