úterý 30. prosince 2014

Týden/28

Odpočinek, spánek, odpočinek..pořád dokola. Pěkně jsem za ten týden přibrala-to, že nebyl ani minimální pohyb se samozřejmě ihned projevilo. Ale to je to poslední, co bych řešila. Je jasné, že přibírat v těhotenství je normální a já jsem se tím nikdy moc nestresovala. Jen jsem byla překvapená, jak rychle lze nabrat dvě kila. Takže 66 kilo:-)
Krom toho únava z nicnedělání...dva dny jen tak polehávat-to ještě jde, ale víc už je vážně náročná věc(alespoň pro mě). Školu jsem tentokrát vynechala úplně, protože mi to za prvé nebylo doporučeno(čti zakázáno).
Mrně se naštěstí hýbe tak moc, že jsem nemusela být vůbec na pochybách, jestli je v pořádku. Opírá se mi o žebra a já mám pocit, že už dál růst nemůže, protože moje břicho už je veliké jako s Mládětem před porodem. Co budu dělat v únoru?:-))
Jediná moje větší akce byla premiéra filmu Hodinový manžel, kde jsme si s Elilínou plánovaly, že se uvidíme. Kupodivu jsem měla ten den nečekaně mnoho energie a jak jsem se bála, že se podíváme na film a pofrčíme kvůli mě s mužem domů, tak to dopadlo úplně jinak. Odcházeli jsme mezi posledními(což samozřejmě neznamená večírek do pěti ráno, ale...stejně:-). A mrně probudilo tleskání po filmu tak, že se pak nechtělo v tom břiše zastavit:-)) 
Celkově to byl příjemný a milý večer s párem, který se k sobě tak moc hodí a doplňuje se, že by si člověk myslel, že to snad ani není možné-a ono je! ;-)

A jedna společná i s břichem na závěr..



pondělí 29. prosince 2014

Vánoce

Letos, i když to tak ze začátku ani trochu nevypadalo, se nám Vánoce opravdu neuvěřitelně podařily. Všechno proběhlo v naprostém klidu, Mládě na nás přenesl v ten pravý čas, vánoční atmosféru. Vlastně to začalo fungovat od chvilky, kdy jsem si řekla, že se nic neděje, když prostě ty Vánoce budou trochu jinak. Večer před Štědrým dnem muž ozdobil stromeček, aby měl Mládě ráno překvapení, poslední balíček na adventním kalendáři čekal...

Dokonce i čerstvá vánočka k snídani byla!

Mládě měl ze stromečku radost ohromnou. Už půl sedmé byl nasyslený u nás v posteli a řešil, jestli dole nějaký stromeček bude, nebo ne. Když zjistil, že ano, tak si ještě v pyžamu vyžádal mašli kolem pasu, ležel pod stromkem a volal "jsem váš dáááreeek" :-)))

A i když jsem tomu moc šancí nedávala, tak i cukroví bylo!

 
Mládě upravený, načesaný, na večeři(a především na Ježíška) čekající:-) Diskutoval samozřejmě nejvíc o tom, jestli najde nějaké dárky...a byl opravdu nejhodnější za poslední dobu:-)))

Na Štědrý den nevaříme ani rybí, ani žádnou typickou, ale naší rodinnou "černou" polévku. Vlastně jsem nikdy v životě žádnou jinou na vánoce nejedla a jsem moc ráda, že muž tento recept převzal a můžu jí večeřet(a pak obědvat a snídat...) i dál:-) Je to zeleninová, hustá polévka do které se přidávají houby a domácí nudle. Jen děláme trochu širší nudle než si pamatuji z dětství, ale to už opravdu ničemu nevadí:-)

...čekání...zkrácené společným focením a natahováním uší, jestli UŽ! :-)


Naprostá spokojenost pod stromečkem u rozbalování dárečků. Ježíšek nezapomněl, Mládě rozdával(=vymýšlel si komu co patří:-))), ale hlavně-byl vážně šťastný u úplně všeho - "mami, cítíš, jak nám ten stromeček krááásně voní?" atd:-)





A příští rok? Už ve čtyřech....:-)


pondělí 22. prosince 2014

vánoční přání


Naše letošní přání:-) 
Tím, že jsem musela ležet a odpočívat(což vlastně musím tak nějak pořád), jsem se do nich letos konečně mohla pustit. Co taky pořád s těma podloženýma nohama na gauči dělat:-) A tak jsem za pomoci Mláděte stříhala, lepila, (proděravěla si palec)...a výsledek je tady na fotce.
Přejeme všem krásný Štědrý den a vůbec celé vánoční svátky. 
J&A&Mládě :-))

neděle 21. prosince 2014

Týden/27

Oteklá noha. Levá. Chvilku jsem si říkala, že mám prostě jen nohy unavené z minulého týdne. Na chvilku to sice přešlo, ale...za dva dny opět! A zase levá a nijak málo-nezapnula jsem botu, věc, která se mi zatím nikdy v životě nestala. Uff...když už to i nepříjemně bolelo, volala jsem ke svému doktorovi(trochu jsem čekala, že mi řekne něco o odpočinku, poradí mast a rozloučíme se). Doktor mě chtěl vidět nejlépe ihned, takže jsme jeli. Už po cestě mě napadalo spousty věcí o tom, že by mě mohl poslat na vyšetření do nemocnice, ale pak se zase uklidňuju, že to určitě nic nebude.
Jenže...když jsem předvedla své nohy v ordinaci, lekla se skoro si sestra a já pochopila, že to není úplně sranda. Ještě rychlé vyšetření na utz, aby bylo jasné, že miminko v ohrožení není a dostávám papír a instrukce o nástupu do nemocnice. Podezření na trombózu a další věci, takže si poležím-musím být pod kontrolou. Byla jsem puštěna domů zabalit si věci a ihned jsem měla nastoupit.
Mládě naštěstí zůstal u švagrové, aby s námi nemusel do nemocnice a mě čekal kolotoč dalšího utz, dalších stejných otázek, vyšetření a následné přijetí v nemocnici. 
Stihli jsme se v rychlosti s mužem rozloučit a mizím se ubytovat. Paní se kterou pokoj sdílím je milá, takže se necítím tak mizerně jako když mi doktor řekl o trombóze, hospitalizaci, případném heparinu atd. Ještě ten večer mě objednali na sono s nohou, kde mě přijala mladá a milá doktorka. Uklidnila mě, že tam nic strašného nevidí, vyloučila trombózu a dostala jsem rady co a jak dál. Prý budu určitě jednou řešit křečové žíly, ale teď snad nic. Ve vteřině se mi ulevilo-nejraději bych si ihned balila věci a jela domů. Jenže...tak snadné to samozřejmě nebylo-i když jsem zkoušela od sestry zjistit co si myslí o mém propuštění v nejbližší době, nedozvěděla jsem se nic a musela jsem vydržet do rána.
Ráno jsem dostala tisíc a jednu instrukci co smím a co ne. Ležet a odpočívat ano, cokoliv dalšího neexistuje. Před Vánoci ideál, zvlášť když jsem si tentokrát většinu věcí nechala na poslední chvilku...
Když jsem slíbila, že všechno dodržím jak mám a v případě dalších problémů ihned pojedu na kontrolu, byla jsem propuštěna.
Pevně doufám, že moje další návštěva nemocnice bude až při porodu.


Přivítání doma ale stálo za to :-))

sobota 20. prosince 2014

tipy/knihy, které kluci najdou pod stromečkem

Ještě těsně před Vánoci jsem připravila knihy a publikace, které najdou děti letos pod stromečkem:-) Moc ráda bych přidala i ty pro dospělé, ale to by pak pár lidí nemělo vůbec žádné překvapení...Takže 
tentokrát ty dětské. Před časem jsem dostala otázku, zda nakupuji i knihy pro mě, nejen pro děti. Věřte mi, že mám za prvé: ohromnou zásobu knih na "až budu mít trochu času" a za druhé: no...mě to prostě baví jim pořád něco vybírat. Kombinujeme knihy, které jsem četla jako malá s knihami, které aktuálně vycházejí. Zatím stále úspěšně.

Znáte Zahradu? My jsme začali s večerníčkem, poměrně náhodně-měla jsem trochu pocit, že je na to ještě malej, ale zkusili jsme. Mláděti se příběh kluků bojujících s kocourem ve staré zahradě zalíbil. Taky létající sloni a vůbec jedna z postav vypadá jako tatínek, takže si teď myslí, že tatínkova práce je ráno jít pryč, hrát v pohádce a pak se zase vrátit:-))) No a já jsem si říkala, že co jiného, než mu k Vánocům zabalit Zahradu jako knihu. 



Baobab mám vážně moc ráda, ideálně bych si tam nakoupila naráz 99% knih, ale držím se(ono to přijde s novou knihovnou, mám takový pocit). Původně jsem se nemohla rozhodnout jestli To je Paříž a nebo Londýn, protože obě města mám opravdu moc ráda. Vyhrála Paříž, mám k ní přeci jen o dost blíž. Když jsem si tak knihu prohlížela, zastesklo se mi, hned bych se tam vydala a je úplně jedno, že jsem tam byla asi před půl rokem. Představuje nejdůležitější historické památky Paříže, obrázky jsou výstižné a já myslím, že by se mohla líbit nejen mě, ale časem i Mláděti. Mimochodem tohle město bylo úplně první, kam se s námi vydal, ještě jako miminko:-))
Těším se, až budeme mít v rodinné knihovně komplet edici. Příště Londýn!



Vánoční knížka-váhala jsem mezi touto a Kočičkou z kávové pěny. Vyhrála atmosféra Vánoc:-)
Už nějaký čas jsem přemýšlela nad tím, že Mládě se určitě začne ptát, jak to vlastně všechno je, kde se vzal Ježíšek a hledala jsem pro něj srozumitelnou formu. Myslím že tahle krásně zpracovaná věc od Terezy Říčanové je ideální!



První číslo časopisu pro děti Raketa-nakladatelství Labyrint. Podle prvního a jediného čísla zatím těžko nějak moc hodnotit. Každý si v něm najde něco. Mládě rozhodně zaujmou medvědi na lyžích a sáňkách a  J. si určitě přečte komiks(protože co je komiks, to čte okamžitě:-))





Proč obrazy nepotřebují názvy. Jasná volba pro J. (takže doufám, že už to tady nečte!). Věděli jsme, že z Knihexu si ji rozhodně musíme odnést a taky že jo. Publikace poprvé představuje nejvýznamnější období historie výtvarného umění snadno pochopitelnou a zábavnou formou, která zaujme jak děti, tak jejich rodiče. Čtenáři se mohou dozvědět, jaký je rozdíl mezi galerií a muzeem nebo co je to aukce a depozitář. V knize je navíc napínavý detektivní příběh v komiksové podobě(takže výhra!:-) a obrazový rejstřík slavných umělců a jejich děl. Vydává Labyrint v edici pro malé čtenáře Raketa.





čtvrtek 18. prosince 2014

diy/sobí spřežení&sněhuláci

Vymýšleli jsme co s Mládětem o adventu vytvořit...a on si moc přál "sobíky". Viděl je v pohádce a pořád o nich mluvil. A taky sněhuláky, kteří neroztají a vydrží nám třeba až do jara(no jasně, aby je vidělo i miminko PŘECE!:-)
A protože se nezaleknu ničeho, rozhodla jsem se, že je čas využít všechny schované ruličky od papíru a něco vymyslíme. Vzpomněla jsem si, že na učitelských stránkách, ještě na podzim, viděla sobí spřežení, dárečky, sáně jako dekoraci a moc se mi to líbilo. Zkusila jsem to tedy taky...
Mimochodem v poslední době(vlastně od chvíle co jsem se vrátila do školy nevyhazujeme kartony, krabičky, ruličky. Vždycky se najde příležitost, kdy se tyhle věci hodí a já si  pak říkám "no ještě, že jsem to nevyhodila" i když to není vůbec estetické a na chodbě to jednou za čas vypadá jako ve sběrně papíru:-))
Sobi jsou vystřižení z ruliček a nos mají z vlny. Nic víc nebylo třeba, jen fixa na dokreslení očí...
Spojila jsem je obyčejným provázkem a (nebudu lhát, neměla jsem už energii, ani mi nešlo vymýšlet složitou konstrukci) sáně na dárky jsem si půjčila z hraček. Třeba to příště nějak vymyslím...
Sněhuláci jsou z plata na vajíčka(vystříhané a slepené k sobě) a muž tvrdí, že jsou jako z hororu. Mláděti se ale moc líbí, tak nevím na koho mám dát víc:-)))
Když jsme tak lepili, stříhali a barvili, vzpomněla jsem si na pohádku "Kam odchází sněhuláci zjara" od Marie Kubátové. Měla jsem jí na desce a na druhé straně byla pohádka "O kozlíčkovi Kryšpínovi a koze Róze". Točila jsem to pořád dokolečka a moc dobře vím, že si rodiče zacpávali uši, protože už toho měli docela dost :-D
Tu o sněhulácích jsem poslouchala vždycky víc a teď jsem ráda, že ti naši nikam neodejdou:-) 







středa 17. prosince 2014

Týden/26

Jeden z nejnáročnějších týdnů vůbec, bez ohledu na to, že jsem těhotná. Dostala jsem nabídku upéct šest dortů. Běžně mám na jeden kousek čas cca měsíc, nakreslím návrhy, zjistím jaké chutě ano, jaké naopak ne, všechno to sepíšu. Prostě a jednoduše aby člověk, pro kterého dort peču měl naprosto jasnou a stoprocentní představu o čem to bude a jak bude dort vypadat. Měsíc...
Jenže já jsem dostala nabídku na šest dortů. Z toho dva mají mít dvě patra, pokud možno.
A néé za měsíc. Za týden!
Během víkendu jsem udělala návrh, v pondělí jsme se dohodli a já měla na programu jen jedinou věc:dorty.
Limetkový krém s trochou hořké čokolády, světlý korpus, marcipánový potah, srdíčko a nápis "dětem". Nápis i číslo pobočky jsem vyřezávala ručně-absolutní šílenost. Měla jsem si sehnat nějakou vytlačovací šablonu na marcipán, jenže tolik času nebylo. Prostála a proseděla jsem u toho opravdu několik dnů a když jsme odevzdali poslední dva kousky(muž mi totiž výrazně pomáhal), byla jsem šťastná, že několik dnů nemusím přemýšlet o těstech, korpusech, o tom kolik mám času a hlavně jsem nechtěla slyšet nic o dalším pečení. Před Vánoci trochu problém:-)) Ale cítila jsem, že už to fakt nejde dál a celý jeden den po téhle práci jsem ležela a odpočívala.
Těhotenství mi nějak utíká...ani jsem ten 26 týden nějak nestihla, jen jsem cítila, že mám opět velmi unavené nohy a že to není úplně ono. Ve vlaku chodím automaticky do kupé pro těhotné, protože už si nepřipadám nemístně-je to na mě vidět a nevypadám jako drzá holka, která někomu zasedla místo:-) Mám stále hlad a většinou mi stačí tři sousta, abych se cítila naprosto zoufale přejedená. Hlad se opakuje po dvaceti minutách. Chudák můj muž, který moje nářky o hladu a přecpání musí neustále poslouchat! 







úterý 16. prosince 2014

Vánoční besídka

Další rodičovská meta zdolána. Vánoční besídka ve školce je za námi a já vybírám fotky. Mládě měl trému. Je zvláštní, že vystoupení v divadle vůbec neřešil, ale to ve školce, to už byla naprosto vážná věc. Včera ráno se probudil a první co se mnou řešil bylo, že se bojí, aby něco nepokazil. Několikrát jsem ho ujistila, že i kdyby neřekl ani slovo, nic se přeci neděje, což asi trochu pomohlo.
Když jsem ho pak viděla, jak se jde připravit do jídelny, bylo mi jasné, že obavy má pořád. Zbytečně:-)
Zvládli to všichni úplně v pohodě, úměrně věku a necelým čtyřem měsícům docházky do školky. 
Extrémně jsem soucítila učitelkama, které se pro to správné vystoupení musí trochu "ztrapnit" tančením, předváděním, zpěvem, který začínají samotné a děti se postupně přidávají (a já to vím taky, protože mě brzy čeká příprava samostatného bloku:-)).
Mimochodem-říkají se pořád ty stejné básničky a zpívají stejné písně, jako když jsem chodila do školky já a Marketulle! 






Po vystoupení nám Mládě ukázal nejoblíbenější hračky, všechno co se mu ve třídě úplně nejvíc líbí a předal dárečky pro paní učitelky(měly velikou radost:-). A protože už nás zná, uvařil nám v jejich dětském kávovaru pořádnou kávu!
A pěkně ho to vystoupení zmohlo, když jsme odcházeli bylo na něm znát, že toho má tak akorát dost a těší se na spánek:-)



úterý 9. prosince 2014

Knihex 4 1/2

V neděli jsme všichni tři(čtyři) šli na Knihex, vybrat pár dárků pro děti(a nějaké nám jen tak pro radost:-) I když přiznávám, že sobě před Vánoci moc knih nekupuji-dostala jsem dokonce zákaz, abych náhodou některé tituly neměla dvakrát:-))
V poslední době mě Knihex baví mnohem víc než Svět knihy na kterém jsem letos byla snad jen z nostalgie k původnímu povolání. Knihex je svižnějš, zajímavější, živý! Tentokrát v novém prostoru Jatka 78- naprosto ideální. Alespoň tedy já jsem byla nadšená. Vlastně-nadšená jen do chvilky než jsem zasahovala v dětské rvačce, které se bohužel účastnil i Mládě. Celkem krušná chvilka, která byla ukončena ránou do hlavy. Mládě to schytal od chlapečka, který byl bez dozoru a já nestihla dostatečně rychle oba dva odtrhnout od sebe. Natáhl se a ještě mu jí stihl vyšít do čela dětskou pánvičkou. Naštěstí se to obešlo bez následků a po dobrotě z Divokých matek už bylo zase dobře:-) 
Mládě měl od začátku jednu jedinou starost, jestli vybereme nějakou knížku miminku:-)) A tak jsem se dívala na leporela, mapovala co a jak...Trochu mě překvapilo, že Kolala Petřínská z nakladatelství běžíliška není leporelo, jak jsem si ho vysnila. Přitom vlastně ani nevím, jak mě to napadlo:-) 
Pro miminko jsme nakonec nevybrali nic, jsem asi vážně pověrčivá, ale "předvybrali" jsme několik pěkných kousků, které dostane hned jak se narodí:-)))
Když jsem nevybírala knížky, tak jsem...se cpala-jak jinak. Nevydržím bez jídla ani chvilku.
Našemu výběru knih věnuji jeden následujících postů-doufám, že co nejdřív:-)