Přivřít si několikrát za sebou břicho do dvířek v kuchyni, to je vrchol. Aneb - 34 týden. Každé ráno po probuzení uklidím spodní část domu včetně řádné úpravy kuchyně. Předpokládám, že jde o nějakou formu "hnízdění" a říkám si, že co kdybych náhodou už musela jet do porodnice.
Byla jsem na kontrole a samozřejmě se potvrdilo jen to, co je jednoznačná pravda. Prostě se to blíží.
Moje aktuální pocity se zmítají mezi "to určitě všechno zvládneme" a "ježišmarjá, co budu dělat?"
Nemám tušení jaký je to pocit být dvojnásobná máma. Vím, že dokážu svojí lásku rozdělit spravedlivě, ale...zatím je to takový krok do úplného prázdna a já prostě jen čekám, co teda bude. Nebudu Mládě opravdu posouvat na další kolej jen kvůli miminku? Bude mě mít ještě pořád rád?
Ano a k tomu ještě pořád rostu, což okomentoval Mládě slovy "mami? víš že vypadáš jako dýně s nožičkama?" A já vím, že tak opravdu vypadám :-D Mám totiž přesně 70kg a vůbec si na svoje "nové tělo" nejsem schopná zvyknout. Kde se to najednou vzalo?:-))
Přemýšlím, že už pomalu začnu pít čaj z maliníku. Při prvním těhotenství jsem ho pila a i když nevím jestli to bylo tím, nebo nějakou velikou shodou okolností, porod jsem měla rychlý a tvrdím si říct, že dobrý. Takže čaji věrná zůstanu. Stejně tak i lněnému semínku, které se doporučuje.
Tak nějak máme všechno pohromadě, připravené a kdyby Mládě nebyl nemocný jako 90% školky, tak bych řekla, že odpočívám před porodem. Zatím řešíme Nurofen, teploty, únavu(nás všech) a rýmu. Jen doufám, že nic nechytnu, to už by se mi vážně nehodilo...
Ještě v rychlosti k pravidelné kontrole u doktora. Všechno až na málo železa v krvi je v naprostém pořádku, možná by to bylo klidnější, kdybych nepřiběhla na poslední chvilku a ve své rozjetosti skoro nerozbila půl ordinace. Ale pan doktor už mě nějak zná, takže dobrý :-)))