čtvrtek 15. ledna 2015

Týden/32

"ježišmarjá, vám to utíká! Vy jste ve 32 týdnu!" uvítala mě sestřička na odběru krve ráno u doktora.
Nesnáším odběry. Krev mi nevadí, vlastně ten samotný proces odběru mě vždycky dost zajímal(chtěla jsem jeden krátký časový úsek být zdravotní sestřička), ale...odběry nalačno. Fuj, fuj, FUJ. To je utrpení. Když se nenajím, tak mám omdlívací stavy, když se nenajím těhotná, je ještě větší zle. Navíc nemám doktora úplně za rohem a cesta autem mi dává zabrat. Tentokrát to bylo asi úplně nejnáročnější, protože i když jsem se ihned po vypadnutí z ordinace najedla, účinek to nemělo žádný. Do celých deseti dopoledne jsem byla absolutně a zoufale nepoužitelná, ležela jsem na gauči s nohama nahoře, upadala do mikrospánků a snažila se vzpamatovat.
Nohy...ty už jsou zase oteklé. V oblasti lýtek, ale tentokrát souměrně, což je prý běžná těhotenská obtíž. Zmizí po porodu(doufám a věřím, že opravdu jo!!).
A taky doufám, že se za rok touhle dobou budu smát historce o tom, kterak mi praskl na mých oblíbených, ale bohužel již 6 let starých kozačkách zip a já si ihned objednala nové. Po zvyku, mou velikost, přesně takové, jaké jsem si představovala. A bez podpatku samozřejmě, protože podpatků mám hodně a nemůžu nosit dlouho žádné takové boty. 
Tak už je mám doma a jsou krásné. Jen se mi do nich nevejdou oteklá lýtka!! Takže jsem si musela vybrat ještě jedny, vyloženě sezónní válenky, které jsou mi pohodlné. Ještě totiž musím do školy, že...
Sestřička sice říkala, jak mi to utíká, ale můj pocit je úplně jiný. Spíš mi přijde, že to v posledních dnech utíkat docela přestalo. 
Vůbec poprvé jsem dostala chuť vyndat a vytřídit úplně nejmenší oblečení po Mláděti, abych trochu tušila(pokud si dobře pamatuji, má všechno v bílé a neutrální barvě). Přijde mi, že tím prvním těhotenstvím jsem se zabývala vlastně jen tak decentně.
Asi to přichází trochu i s věkem, nebo je to ten pocit, že s největší pravděpodobností je tohle všechno naposledy(i když samozřejmě nikdy neříkej nikdy...) a chci si to nějakým způsobem "užít" a dohnat/dokoupit věci, které jsem s Mládětem prošvihla, nestihla atd. 
Ale ještě nic netřídím, počkám na prádelník a pomaličku...začnu. Přeci jen mám ještě docela čas a říkala jsem si, že nejdřív teď musím zvládnout školu a pak už si naordinuju "mateřskou dovolenou" se vším všudy:-)



10 komentářů:

  1. Milá Jani, objevila jsem tvůj blog teprve včera a normálně jsem se začetla několik let zpátky :)) Mám totiž doma podobně starou holčičku ( září 2010) a k tomu ještě rok a půl starého chlapečka. Je možné ,že budeš mít také holčičku, protože při prvním těhotenství jsem byla celá oteklá, nevešla jsem se do žádných bot a nemohla jsem navléknout ani snubní prstýnek:) a při druhém těhotenství ,když jsem čekala kluka se nic takového nedělo. Je pro mě inspirativní vidět, jaké to je vychovávat kluka..ten holčičí svět je přeci jenom trochu jinej Se školou máš můj obdiv, já prošla Pedf před narozením mé dcery a ráda na tu dobu vzpomínám a říkám si ,jak jsou všechny ty teorie vzdálené od reality a na klavír už jsem dávno hrát zapomněla..Máš v plánu někdy pracovat ve školce nebo je studium pro tebe spíš relax a inspirace? Taky bych se někdy ráda vrátila do školy ,protože v té je to tak nějak všechno jednodušší než v reálu. Měla bych na tebe tisíc otázek, ale od toho ty blogy asi nejsou, člověk by si měl umět chránit své soukromí... Měj se moc hezky, ať se vám všem daří..budu se těšit na další příspěvky
    p.s. A pozdravuj Járu :) je to prima týpek
    Zdraví Bára

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Báro, moc děkuji za komentář:-)
      Já se obávám, že klavír také brzy zapomenu, pokud nebudu po škole aktivně hrát a hrát:-)
      Co se práce týče, tak po škole bych ráda začala pracovat ve školce a případně dál svůj vystudovaný obor rozvíjela. Uvidíme co přinese čas. Já občas vzpomínám na dobu, kdy mou jedinou povinností bylo připravit se do školy, protože to už dneska neznám a snažím se to všechno zvládnout dohromady s vlastní domácností a rodinou. Ale vlastně mi tenhle větší press vyhovuje a donutím se tak ke spoustě věcem:-)
      Járovi pozdrav vyřídím jen co se uvidíme:-)

      Vymazat
  2. Jani, drz se! Odbery nesnasim a hlad uz vubec.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Martino, díky moc. Hlad je pro mě horší než odběr. Kdyby se nemuselo chodit na krev s prázdný, žaludkem, bylo by to jednodušší...

      Vymazat
  3. jo Jani není to nic příjemného, a tehdy sem to měla podobně. Ale jinak mi to nikdy nedělalo větší problém až právě při jednom z posledních odběrů před porodem se mi udělalo tak zle, že jsem tam musela půl hodiny sedět (ležet) abych neomdlela nebo se nepozvracela. No hrůza! Jak píšeš FUJ! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Amy, no taky nic moc:( já jsem to nakonec nějak zvládla, ale doufám, že dlouho zase nic podobného podstupovat nebudu...uff..

      Vymazat
  4. Vypdáš skvěle, moc Ti to sluší, mamino! A buď v klidu, nohy splasknou. Užij si těšení a chystání. Ty věcičky tak krásně voní! Já už vyřazuju dvě velikosti ��

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, díky, díky:-) Na splasknuté nohy se už fakt těším(mimo to všechno ostatní samozřejmě:-))

      Vymazat
  5. A bude ještě hůř! Podle svých vlastních zkušeností můžu zodpovědně tvrdit, že období mezi 36 a 40 týdnem trvá zhruba tak 4 měsíce, někdy i dýl! Marcela

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marcelo, doufám, že to nějak vydržím:-)

      Vymazat

Děkuji za milé komentáře;-)