Týden/33

Jak už to tak bývá, když se nejvíc stresuji, je to naprosto zbytečné. Ale možná právě to mě donutí k těm nejlepším výkonům. 

Čekala mě cesta do školy. Ve 33 týdnu už nic moc, ale věděla jsem, že musím. A dobře jsem udělala. I když jsem říkala, že se na to určitě podívám, že budu pravidelně cvičit hru na klavír(hahaa). Všem je asi jasné, že denně jsem nehrála a virtuos asi nikdy nebudu. Ale ve škole jsem zahrála! Akorát doteď nechápu, jak se mi to přihodilo:-))) Z padesáti cvičení mi vybral to správné a dětskou píseň dle vlastní volby. Takže třikrát hurá! (ale nebudu lhát, trochu si myslím, že mě pan profesor nechal, abych mu předčasně neporodila na přehrávkách:-)))

V úterý večer jsem dopsala poslední práci na speciální pedagogiku a od té doby jsem začala uvažovat v úplně jiné rovině. Například jsem se začala zabývat taškou do porodnice(což obnášel nákup nové, dokonalé a krásné:-), vytřídila jsem oblečení pro úplně nejmenší miminka. Mládě chtěl jeho první oblečky moc vidět a když jsem mu je ukázala, tak mi tvrdil, že to je určitě na panenky. HIstorku o tom, že i tohle maličký oblečení mu bylo veliký, to už nechtěl poslouchat vůbec :-))
Myslím si, že se tohle všechno uklidní hned jak budu mít tašku připravenou, nějak to tentokrát potřebuju mít hotové s větším předstihem. Věřím, že moje podvědomí v tomhle směru víc co dělá. A Mládě se taky narodil pěknou chvilku před termínem, takže...asi je čas.

Funění a dýchání vygradovalo na nejvyšší stupeň. Po celých šesti stránkách pohádky, čtené Mláděti před spaním, nemůžu popadnout dech dalších deset minut, spím(pokud to jde) i přes den a nehraju si na hrdinku. 

A na závěr... Marketulle mi opět vybrala pár pěkných kousků, do kterých se mi vejde břicho. Aktuálně nejoblíbenější jsou šaty(v mém případě spíš teď delší triko) se srnečkem-jsou super pohodlné a břicho mi krásně zahřívají:-))