čtvrtek 19. února 2015

s Mládětem v divadle!

Napadlo mě to minulý týden. My si vlastně pořád slibujeme, že vezmeme Mládě na loutkové divadlo a ještě pořád jsme to nezrealizovali.!! A hned vzápětí mi došlo, že už moc času nezbývá a pokud ho chceme doprovodit oba dva a v dohledné době, musíme opravdu rychle. 
Volba byla jasná, miluje přeci Hurvínka. Sehnali jsme lístky na představení "Jak pan Spejbl Prášil" (i když jsem se trochu bála, že by to vůbec nemuselo vyjít) a Valentýn, ač ho vlastně neslavíme, jsme strávili společně ve třech v divadle Spejbla a Hurvínka.
Mám pocit, že Mládě je představením a divadlem vůbec, ovlivněný na celý život. 
Celé to pro něj byla obrovská událost na kterou se připravoval i doma a celé sobotní dopoledne nás popoháněl, že už musíme honem do toho divadla:-)) Když jsme byli na místě, tak řešil, jestli může povídat nahlas, nebo už ne, jak má sedět, jak se jmenuje tohle a tohle, nezapomněl dělat oči na slečny uvaděčky(to by snad ani nebyl on, kdyby to nezkusil:-)) a bylo na něm vidět, že se na představení těší opravdu moc. 

Já jsem si připadala trochu jako velryba, což umocňovalo nesčetné množství nechápavých pohledů okolí. Copak těhotná nesmí jít se svým synem do divadla? To už mám vážně ležet doma a jenom čekat? Občas mi přijde, že pro někoho je těhotenství vyloženě společensky nepřijatelné...
Bylo to lepší, než jsem čekala. Nikdy jsem totiž nebyla na Hurvínkovi a neuměla jsem si představit jak téma Barona Prášila bude v tomhle případě pojato. A bylo to fajn, občas jsem jedním okem koukala na Mládě a vypadal, že je do děje zabraný a baví ho to. Představení je hodinové a s ohledem na děti je v polovině přestávka, takže naprostá paráda.

Na konci Mládě brečel. Protože představení končí, protože by chtěl být v divadle pořád a střídat se na představení s Hurvínkem a protože tam byl s námi. Přiznám se, že když tohle řekl, skoro jsem brečela s ním, protože mě opravdu dojal.
A od té doby doma neřešíme nic než Hurvínka:-)))
Mimochodem-trochu zklamání přinesla návštěva školky. Ráno si všechny děti vyprávějí co zažily o víkendu a Mládě mluví o divadle a Hurvínkovi a panu Spejblovi...a děti vůbec netuší o čem je řeč(on to totiž není Spiderman že...).

A ještě jeden drobný poznatek. Doma jsme si s Mládětem vyprávěli i o tom, že v divadle(v sále) se nesmí jíst, jsou na to přeci speciální místa/bary atd. A pak přišla realita: do sálu i přes zákazy nakráčí rodiče, držíc v ruce párek v rohlíku(a další rodiče rozbalují svačiny, sušenky a dávají svým dětem opravdu skvělý příklad). Člověk si někdy připadá jako rodič z jiné planety...



11 komentářů:

  1. Když byly mé dceři 4 roky, rozhodla jsem se, že ji musím vzít do Národního divadla. Protože sama jsem tam nikdy nebyla (a zlobila jsem se kvůli tomuto nedostatku na své rodiče). Vybírala jsem něco pro děti, tenkrát zrovna dávali operu Čert a káča. Koupila jsem pro jistotu lístky do poslední řady, abychom nerušily, kdyby ji to nebavilo a vstávala by v půli představení. Ale moc jí to bavilo a i když to bylo dlouhé snad přes 3 hodiny, vydržela :) A já se rozplývala, jakou mám šikovnou dceru a jak jí ta róba sluší, měla krásné šatičky a růžové boa přes ramena, lakovky a kabelku. :) Od té doby jsme ale v Národním nebyli, škoda.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Radko, dcera je dobrá. Mládě si neumím představit, jak by to Mládě zvládl:-)))
      Víc divadelních akcí pro děti:-)

      Vymazat
  2. Děkuji za tento článek! Spejbl a Hurvínek byl a je postavička mého mládí a jako malá jsem ho naprosto zbožňovala. Ani mi neříkej, že ho dnešní děti opravdu neznají. To by mě zajímalo, co bude za těch pár let, až budu mít sama děti. Jinak, jídlo v divadle, kde je hlavní divák dítě bych ještě překousla, ale kamarádka dělá uvaděčku v Divadle Hybernia a není snad představení, kdy by neupozorňovala diváky, že v hledišti se prostě nejí. Docela smutné...

    Skills of Art

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem moc ráda, že článek potěšil:-) Dnešní děti znají jen animované pohádky...protože zapnout televizi je přeci mnohem snažší, než se dětem doopravdy věnovat. Chci to dělat jinak a doufám, že se mi to podaří:-)
      A nevychovanost v divadlech...smutný příběh:(

      Vymazat
  3. Zajímavý poznatek. S kojencem, kterého mám doma, jsem pochopitelně v divadle ještě nebyla, ale už se moc těším, až povyroste a na něco pěkného a pro děti vhodného zajdeme. Každopádně je šílené, když někdo nakráčí s hot dogem do hlediště! Když jsem byla malá, tak jsme měli třeba malý pytlík bonbonů (a to ještě zřídkakdy), ale nedovedu si představit rozbalovat svačinu...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No...já jsem si to taky nikdy neuměla představit...A dneska je to bohužel realita:(

      Vymazat
  4. ...á rodič z jiné planety, to znám! Hezký článek!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Martino, jsem ráda, že v tom nejsem sama. Děkuji:-)

      Vymazat
  5. Paráda, že jste šli do divadla. Myslím, že i jako dospělý si na to bude pamatovat. Ono se to třeba nezdá, ale já si dodnes pamatuju, že když mi bylo asi 8 let, tak mě mamka vzala do kina na Princeznu se zlatou hvězdou. To bylo v 80. letech, takže to nedávali pohádky v televizi tak často jako dnes.. a hlavně, byla jsem tam s mamkou, že, a byla tam ta veliká nařasená opona (víš jakou myslím, je tady v tom našem kině dodnes :) )

    Petra Mat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Petro, je tím opravdu poznamenaný, už o tom všem vyprávěl, chtěl by jít zase do divadla a už vymýšlíme, kam vyrazíme příště:-))
      Tyhle zážitky s rodiči jsou pro děti asi fakt nejvíc. Škoda, že dneska už se to moc nedělá(nebo mám z dětí v okolí takový pocit občas)...

      Vymazat
  6. To je nádhera, že chodíte do divadla na takovou klasiku :o)) Mládě tedy bude divadelník? :o))

    OdpovědětVymazat

Děkuji za milé komentáře;-)