Týden/38

Tak si už říkám, že to možná(třeba, SNAD)jedna z posledních těhotenských rekapitulací, které píšu. Ale...uvidíme:-)
Energie trochu přibývá, což mi připomíná stav před narozením Mláděte, ale už jsem se naučila, že nic nefunguje dvakrát stejně(alespoň u mě) a proto si nedělám žádné obrovské iluze.

Ale...jsem na řadě! Všechny holky s termínem kolem mě už mají miminka. Mládě má nového bratrance Bertíka, Quanti Viktora, oba jsou krásní a já se nemůžu dočkat!
Malého Bertíka jsem si totiž už mohla i pochovat a najednou se mi vybavilo, jak miminka voní, jak jsou maličká a krásná. A dojalo mě to(protože, zcela upřímně-dojímá mě v posledních dnech naprosto všechno a slzím!). Jako kdyby mi najednou došlo, že za maličkou chvilku...
Mimochodem-čerstvé miminko s tak obřím těhotenským břichem jako mám já, se vážně blbě chová:-)) Taky jsem měla pocit, že jsem všechno zapomněla...člověku se skoro třesou ruce, když má před sebou něco tak maličkého.

Chybí mi pohyb! Strašně, strašně moc. Ob den myslím na to, jak mě bude zase bolet celé tělo z cvičení a jak mi z toho bude dobře. Návrat do původní kondice bude sice drsný, ale bude rozhodně stát za to. Zatím můžu přát Markétulli, že jela lyžovat a že to bylo super:-)

Mládě je smutný, protože by už chtěl mít brášku doma, sám pro sebe ideálně. Bertík se mu zalíbil a teď mě trochu nutí, abych už odjela a miminko se mi narodilo. Kéž by to bylo takhle snadné:-))
Připravila jsem alespoň kočárek, důkladně ho vyčistila, umyla, vnitřky jsou vyprané...a Mládě si do něj nastěhoval medvídka, kterého vozí. Trénuje se vším všudy:-)

A jako bonus na závěr: zjistila jsem, že v oblíbené restauraci, kam jsme šly s Terezou na oběd se téměř nevejdu za stůl. Ale i tak jsem ráda, že jsme se ještě před porodem stihly vidět:-)