čtvrtek 12. března 2015

vytoužená procházka!

Mládě mohl konečně, po týdnu doma, ven. Už to bylo dost dlouhé jak pro něj, tak i pro mě. Sice jsem využila možnosti alespoň občas na chvilku zmizet, ale stejně to nebylo úplně ono. Každé ráno si nešťastně stěžoval, že se mu stýská po kamarádech, po školce a že už nechce mít neštovice. 
Naštěstí jich měl opravdu jen pár. Ze začátku jsem si říkala, jestli to vůbec neštovice jsou. Na obličeji měl asi jen dvě, zbytek hlavně po těle. Absence ve školce ho trápí mnohem víc, než pupínky. Doma už se se mnou nudil(což chápu, protože s mým břichem, únavou, omezenou schopností pohybu, už je to vážně trochu o ničem). Včera si to alespoň trochu užil, za což jsem moc ráda. Vzniklo pár posledních(?) společných fotek, kde jsem ještě 2v1 :-) A v pondělí prý může do kolektivu. Jupí! Vypadá to, že nejhorší máme vážně za sebou...






A samozřejmě jsme museli jít pozdravit i kamarády nutrie k vodě. Bez toho by ta procházka nebyla vůbec kompletní, to je naprosto jasné:-) 

1 komentář:

Děkuji za milé komentáře;-)