středa 8. července 2015

Nevlastní máma

Nějaký čas uvažuji o napsání článku s podobným tématem. O tom, jaké to je být macechou, tedy nevlastní maminkou. Tou paní za kterou jednou za čtrnáct dnů přijede na víkend chlapeček z mužova prvního manželství a ona se snaží, aby všechno fungovalo. A jak se tak snaží-a není to žádný srandy kopec, spíš pořádná nakládačka kolikrát, stane se něco. To něco nevlastní mámu úplně srazí k zemi a říká si, jestli to má vůbec smysl. A pak si uvědomí, že má. Protože tohle už není jen o nás, ale především o dětech. Přesně takhle se dnes cítím. Trochu blbě, protože jsem se s příchodem prázdnin dozvěděla jednu takovou nepěknou věc. Neumím s ní pořádně naložit a dělám co můžu. 


Cílem nebude vyšťourat že někdo povídal. Někdo prostě povídal, nebylo to hezké a najednou mi ta moje role přišla jako ta nejnevděčnější záležitost vůbec.
Snažíš se? Děláš co umíš? Macecha je prostě bez dalšího rozmýšlení často "ta zlá"
Paradoxně mě ale právě tohle nakoplo k tomu, abych už konečně ten článek dala dohromady.
A chci o tom psát, protože určitě nejsem sama, kdo něco podobného zažívá.

Hraju tuhle nevlastní roli už šestým rokem. Když jsem J. poznala, byl to klouček jako je dneska Mládě. Dneska je z něj už velkej kluk, kterému se snažím dopřát soukromí, vyslechnu ho, když se mi chce s něčím svěřit a snažím se, aby bylo všechno fajn. 
Všichni víme, že všechno fajn být nikdy nemůže. Bez problémů by to nebyl život. Beru to tak.

Můj muž byl před mnoha lety(doufám, že se neurazí, že jsem to napsala takhle) ženatý a z tohoto svazku se narodil chlapeček. Byl to J. kterého znáte z článků. Nepíšu o něm moc. Není to kvůli tomu, že bych ho nebrala jako součást naší rodiny-ostatně cílem mého snažení je právě to, aby se tak cítil. Jen absolutně respektuji jeho soukromí a rozumím tomu, že není žádný extrovert. Navíc je dost velký a dost možná si právě tohle čte. Takže v tom není žádná macešská nespravedlnost, jen a pouze respekt.

A stejně jako respektuji toto soukromí, tak jsem od začátku věděla a chápala, že můj muž měl rodinu a od té se prostě nikdy neodstřihne. Mohla jsem se na to hned na začátku vykašlat a říct si, že na to nemám energii, náladu, nevím co ještě. Jenže jsem se zamilovala tak strašně moc, že mi bylo jasné, že nic není překážka. A děti? Copak děti za něco můžou? 

Začala jsem tedy bojovat. O to, aby to doma fungovalo, aby se režim u nás alespoň trochu protnul s režimem, na který je J. zvyklý z domova. Abych neřekla něco špatně, neudělala něco, co se nehodí, aby se u nás J. cítil skvěle-a ne vždycky se mi tohle všechno dařilo. Chtěla jsem, aby nepocítil změny, které se staly s narozením Mláděte, zároveň jsem si nechtěla hrát na maminku, protože to přísluší někomu úplně jinému.
A pak jsem na pokraji svých sil brečela ve spíži, protože mi bylo líto, že nemůžu dělat nic víc, že mi to nejde, že jsem unavená, že bych to chtěla všechno úplně jinak, že se rodiče nedohodnou a že já jsem jenom taková figurka, která si vlastně může jen myslet. A nikdy by neměla říkat nahlas před dítětem, které si musí názor udělat samo(a to by mělo platit vždycky!!).

Celé je to dlouhodobá záležitost na které musíme pracovat. Výrazně mi v tomhle směru pomohla škola, naučila jsem se několik hodně důležitých věcí a snažím se nezapomínat. Chci, aby J. byl sám se svým tátou, alespoň chvilku, snažím se, aby s námi mluvil o problémech, běžných věcech, o škole. Někdy to jde líp a někdy hůř. Situace se(alespoň si to myslím) zlepšila. A pak vypluje další problém a jede to dokola. Neverending story.

Být nevlastní mámou je náročná a šílená zkouška. Nejen osobní, ale i partnerská, protože každý problém se zákonitě na vztahu odrazí. Držím se jak můžu. Nevděčná pozice, ve které se "nevlastní mámy" jako já nacházejí je někdy ubíjející, únavná, stresující a těžká. A já jí budu dělat dál. Prostě proto, že jednou to tak nevděčně vypadat nebude.
Jsem trpělivá.

25 komentářů:

  1. Jani, držím moc palce a obdivuju tvoji sílu... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pod to se také podepíšu. :)
      Lindt

      Vymazat
    2. Holky, děkuju moc oběma! Když mi bylo nejhůř, tak jste mi(i s Puff a Evitkou)moc pomohly:-)

      Vymazat
  2. Ahoj, jo, tohle je přesně jak píšeš. Bohužel stepmom bude vždycky ta špatná, nebo minimálně ta horší... ( do doby, než dětem bude tak 30 .-)) ). A nejde s tím nic moc dělat, než být trpělivá a doufat, možná zkusit si to tolik nebrat. Tuhle situaci znám z pohledu "dítěte", tak bych doporučila ještě přidat smysl pro humor, když tě někdo testuje. Ať je to teď jaké chce, určitě to bude lepší. Hezký den, B.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Báro, díky. Právě že vím, že máma je máma a nechtěla jsem nikdy hrát roli ve stylu "já jsem ta lepší" to vůbec ne. Z pohledu dítěte to znám trochu taky. Vlastně...znám-neznám, protože jsem od patnácti žila jen se ségrou a tátou, což je velmi netradiční, takže se umím vžít do role dítěte rozvedených rodičů, ale už ne to, že navštěvuju jednou za čas tátu..
      Humor by to chtělo, díky za radu. Vzpomenu si na ní vždycky, když budu mít pocit, že už to dál nejde:-)
      Jinak ještě doplnění-to že je moje role nevděčná ve vztahu stepmom-dítě, s tím se vyrovnávám docela v pohodě, vím jaké jsem byla sama. Horší pak je, když se dozvím, že jsem prý na J. zlá(křičím) což jsem nikdy neudělala, vlastně to byl v závěru někdo jiný, ale bylo to hozeno na mě. Ať si to užije macecha..A to mě teda vážně dokáže zničit.

      Vymazat
  3. Přesně! Líp bych to nevystihla. Drž se!:) Jednou ti J. poděkuje za to, jaká jsi tehdy byla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky If, beru to přesně takhle:-)

      Vymazat
    2. Já taky, ale v tu chvíli mě to vždycky hrozně mrzí.

      Vymazat
  4. Krásně napsáno... A ano, máš (i) můj obdiv, občas to musí být hodně hodně složitý...
    Ať se ti daří i jako nevlastní mámě!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Puff a děkuji za obrovskou podporu i mimo blog :-)

      Vymazat
  5. Tohle ja bych absolutne nedavala. To je neco, co si neumim vubec predstavit.

    Mnoho sil!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Martino, já jsem si to vlastně taky nikdy neuměla představit. A najednou to přišlo...tak bojuju, jak jen to jde:-)
      Díky:-)

      Vymazat
  6. ... taky si kolikrát sama pro sebe říkám, jestli jsem vůbec věděla do čeho jdu, protože čím je nevlastní dítě starší, tím, řekla bych, je to horší a horší a vyplouvají stále nové problémy a těžkosti se kterými se nevlastní máma musí vyrovnávat... můj přítel si vždycky moc přál mít dítě a když se to s jeho bývalou konečně podařilo, tak od něj ve čtvrtém měsíci odešla k novému partnerovi... po příteli tehdy chtěli aby se ho vzdal, ale neudělal to... občas jsem přemýšlela nad tím, co by bylo v takovéto situaci pro dítě to nejlepší - jestli zcela zmizet z jeho života, nebo o něj bojovat... jednoznačná odpověď asi neexistuje... dnes když máme vlastní dítě, naprosto chápu, že o něj nechtěl přijít... sám svého vlastního otce od pěti let až do patnácti neviděl a navázat s ním pak znovu nějaké vztahy bylo těžké... já znám prcka od jeho prvního roku a teď už mu jsou čtyři... a taky jsem kolikrát brečela... občas je to dost náročný... vždycky mi nějak pomůže, když si uvědomím, že dneska je to takhle a jednou to může být úplně naopak... čím bude starší, tím víc si bude uvědomovat v jaké je situaci... navíc se u dětí opravdu všechno každou chvíli mění, podle toho jakou má zrovna náladu... jednou se k nám těší, pak se mu sem zase nechce... možná nám jednou řekne, že už k nám jezdit nebude... nevím... možné je naprosto VŠE a na to všechno by měla být nevlastní maminka připravená... no... není to lehká životní role... V.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No...tak to je příběh...Myslím si, že zmizet dítěti z života bez boje, je věc, kterou dítě v dospělosti nepochopí a často rodiči ani neodpustí. Jenže...tohle je opravdu velmi těžké. Moc vám držím palce, ať je situace jen a jen lepší. Role nevlastní mámy je opravdu jedna z nejtěžších, ale já pořád doufám, že se dá zvládnout:-)
      Krásný den!

      Vymazat
  7. Jani,

    ty jsi tak krásná

    a ještě tak moudrá! Držím ti palec. A sleduju tě. A kdybych za tebou měla hnedka přiletět s kapesníky do komory, dej mi prosím vědět, hned jsem tam!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Roso, děkuji! Za podporu, krásná slova a vůbec za všechno:-) Jsi skvělá!

      Vymazat
  8. Jani, drž se a buď taková, jaká jsi. J. bude jednou tak velký, že všechno pochopí. Život dospělých není jednoduchý a děti na to mají svůj pohled, který jim nemůžeme vyčítat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji za pěkná slova. A je to pravda, mohu jedině souhlasit. Děti mají svůj pohled a nesmíme jim ho vyčítat:-) Proto bojuji a nechci, aby to zasáhlo děti:-)

      Vymazat
  9. Ahoj
    taky si to neumím představit, znám jen z filmů. Neumím si ale představit, že ke každodenním starostem - děti, domácnost by ještě přibylo řešení takového typu. I to, že jednou za 14dní je téměř jasno, jaký bude program, tzn. že je jen polovina víkendů, kdy to může být úplně dle tebe....
    V dospělosti se to většinou vykrystalizuje. vidím to u známých. Až J. bude velký a bude potřebovat hlídat své děti, bude rád, že bude možnost navíc, kam své potomky s klidem dát:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za vzkaz:-) Ono to půjde, když jsem to psala, byla jsem zklamaná z přístupu některých lidí, kteří mě ani neznají, ale soudí. Což nemám ráda nikdy.
      Chce to pevné nervy a vydržet. Snažím se a nevzdávám, takže to snad bude mít nějaký účinek:-)

      Vymazat
  10. Přestože nějaký ten pátek v tichosti sleduji, tohle jsem nějak nepostřehla. Držím pěsti aby pláče v komoře bylo co nejméně. Já jsem z kompletní rodiny, tak si tohle nedokáži představit, ale znám případ, kdy děti vysoudil po několika letech otec a matka, přestože je na živu, tak je pro ty "děti" v současnosti již dospělé v podstatě mrtvá, protože se o ně nikdy nezajímala.... A kdyby něco, tak přestože se osobně neznáme, tak klidně nějaký ten kapesník také pošlu:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc, moc, MOC děkuji za podporu a krásná slova:-) Vážím si toho!
      Mimochodem...případy matek, které nevychovaly své děti a z jejich strany byl jen a jen nezájem, znám pár taky...

      Vymazat
  11. Jani, vykašli se na to co říkají lidé, kteří Ti za to nestojí. Přemýšlej jak moc Ti lidé, které sotva znáš zasahují do života, je to úplně zbytečné. Ten, kdo Tě poznat chce a zná ví, že jsi ta nejskvělejší, nejhodnější máma, která by si domů vzala všechny nešťastné děti rodičů, kteří se starat nechtějí;o) drž se jak je to jde, mám Tě ráda:o)

    OdpovědětVymazat
  12. Ahoj Jani, přesto, že se neznáme, moc ti držím palce. Jsem máma tří dětí, z toho nejstarší 12letý chlapec je nevlastní, starám se o něj od jeho 6ti let, jeho máma neměla zájem, zůstali s tátou sami a mě jich bylo hrozně líto. Zamilovala jsem si je oba. Po tom, co se ke mě nastěhovali, snažila jsem se pro prcka udělat první poslední. Někdy je to vážně těžké. Když si vzpomněl na mámu a chtěl za ní, bylo to těžké pro mě i pro partnera, ve všem jsme mu vyhověli. Když se od mámy vrátil, byl ve strašném stavu, jak psychicky, tak fyzicky. Teď už mám vlastní dvojčátka 3letá a můj nevlastní syn je občas na vedlejší koleji. Ale snažím se mu stále vysvětlovat, že stejně jako jsou holky moje dcery, tak bude vždy i on mým synem. Občas jsem vážně vyčerpaná a někdy řeknu něco ošklivého, nebo na něj zvýším hlas. Ale pak jdu a vysvětlím mu, že ho mám moc ráda a že jsem jen unavená. Jsem mu moc vděčná, za to jak vše zvládá. Jsem hrdá na to, že je mým chlapečkem. Ano, i já sedím čas od času v komoře a spotřeba kapesníčků je nemalá, ale jako máma se prostě vždy musím vzchopit a jít dál. Nevlastní mámy jsou superženy, když si uvědomíme, co vše musí zvládat :D

    OdpovědětVymazat
  13. Asi to uz tak v zivote je. Vlastna mama je vlastna mama, hoci je dieta napriklad v detskom domove, na "vlastnu mamu", ktora ho TAM odlozila, spravidla neda dopustit. Takze v pripadoch podobnych tvojim - "poor" step moms... mozno docasu, mozno navzdy... Je to o rozhodnuti, do akeho vztahu s muzom idem... ak ma ON minulost, stava sa automaticky aj minulostou MOJOU... v tomto pripade v podobe uz narodenych deti, ktore maju DVOCH VLASTNYCH rodicov... dolezite je asi to DIETA.Ono si mamu a otc nevybralo, naopak. No vidim tu potencial pre "stepmom"... v laske... bezpodmienecnej... v laske k dietatu, hoci nevlastnemu... je to vyzva... od ZIVOTA.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za milé komentáře;-)