pondělí 21. září 2015

miniMládě/6měsíc



Půlroční! Spousty legrace, ale i pár probdělých nocí. To je další rekapitulace s miniMládětem.

První důležitá změna je postupné zavedení příkrmů. Chvilku se s tím pral, protože nechápal, proč by měl jíst mrkev, ale teď už krásně zvládá nejen zeleninu, ale i ovocné pyré docela obstojně.
Vzhledem k tomu, že půlroční kontrola ho teprve čeká, tak nevím přesné míry, ale vyrostl neuvěřitelně. Až tak, že už se pomalu loučím s korbičkou, protože se tam jednoduše nevejde. Já se přiznám, že bych ho tam klidně ještě do jara viděla, kdyby bylo víc místa. V téhle situaci už to ale asi nezvládneme.

Zuby ho sice ještě netrápí, ale pár protivných nálad a ne úplně příjemných nocí jsme si zažili. Původně jsem to přisuzovala právě zubům, ale nejspíš bohužel chytil školkovou chorobu od Mláděte. Září je v některých směrech vážně náročné. Doufám, že teď bude (zasloužená) chvilka klidu.

Má za sebou první výlet do Berlína. Zatím to vypadá, že bude stejně jako Mládě malý cestovatel:-)
Zvládl to poměrně dobře, vlastně asi ze všech tří kluků nejlépe.

Rád se mnou chodí pro Mládě do školky. Dokonce už se byl podívat i mezi dětmi ve třídě, což Mládě velmi prožíval a byl pyšný na to, že může dětem představit svého malého brášku.

Mnohem víc času tráví na hrací dece s hrazdičkou, baví ho okusovat a jinak trápit všechny hračky, které najde. Nejoblíbenější je aktuálně plyšový lilek, který mu ze své kuchyňky zapůjčil Mládě. Vlastně ještě k tomu plyšové farfalle. Aby toho nebylo málo:-))
Nenápadně ze sebe začal loudit slabiky, které připomínají slova. První co jsme od něj slyšeli bylo něco jako "děda" a kdybychom u toho nebyli s mužem oba, určitě nám to nikdo neuvěří.
Baví ho děla "ne, ne, ne.." kroutí hlavou a směje se tomu. A dělá to samozřejmě na úplně všechno a všechny:-))

Já jsem se přestala vážit, takže absolutně netuším, jak na tom jsem a jestli se moje nějak váha pohnula. Cítím se(poměrně) dobře a to mi přijde nejdůležitější.
Zvládla jsem školu o které jsem byla přesvědčená, že to je určitě konečná, protože rozjezd po dvou měsících "nicnedělání" byl vážně strašně těžký. Ale nakonec jsem se do tempa celkem dostala.

Mám za sebou trochu krizi, protože po dvou týdnech kdy jsem byla nemocnáa já a nebo děti, jsem měla pocit, že si začnu povídat i s kytkama(kdybychom doma nějaké měli-jsem ovšem mizerná zahradnice, takže nic:-))), tak moc mi chyběl nějaký(jakýkoli!) kontakt s lidmi.

Doufám, že další měsíc bude o něco málo klidnější:-)




Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za milé komentáře;-)