Vyhrajte Plan Toys kostky s vodou!

Znáte Plan Toys? Výroba jejich hraček je založena na ekologické bázi, což se mi hodně líbí. Využívají dřevo z kaučukovníků, které již neprodukují latexové mléko, toto dřevo vykupují od farmářů, pro které již nemá žádnou hodnotu, ale zároveň dbá na to, aby byly opětovně vysazovány stromy nové. Právě tím, je výroba trvale udržitelná, ekologická a navíc z vysoce kvalitního materiálu. 

A protože se mi zalíbila nejen jejich aktivita, ale i produkty, rozhodla jsem se někomu z vás věnovat Water Blocks.

Kostky jsou výbornou pomůckou nejen pro rozvoj motoriky, ale díky svým průhledným výplním s barevnou vodou může dítě skládat kostky na sebe a vytvářet stále nové barvy. Tento princip rozvíjí v dítěti fantazii a podporuje rozvoj jeho smyslů.

Co musíte pro výhru udělat?

1. Dát lajk mému blogu na FB, případně přes IG  

2. Napsat mi do komentářů, jak mě sledujete, mejl a vzkaz, jaké další hračky od Plan Toys se vám 

    líbí.

3. Soutěž bude ukončena v neděli 8.11 přesně o půlnoci a další den vyhlásíme s Mládětem vítěze

    nebo vítězku.

Přejeme hodně štěstí!

miniMládě/7měsíc

Proboha, fakt už? Protože mně to přijde(omluvte to děsný klišé, já si prostě nemůžu pomoct!), že je to chvilka co se narodil. Takže sedmý měsíc! Uf!

První a zásadní změna-konec klidných nocí. Asi jsem ještě nikdy nebyla takhle dlouhodobě a vlekle unavená, nevstávala jsem s tím, že jediné řešení je padnout do postele a spát(umřít!).

Zkusit se prý má všechno, takže tak činím.

MiniMládě si neví rady s tím, že se mu klubou zuby, je naštvanej i protivnej a pak nám to vynahradí úžasnýma chvilkama, které to všechno smažou. Třeba když se s Mládětem jen tak přitulí k sobě a Mládě mu vypráví. Nebo když se ke mě připlazí s úsměvem a zatahá mě za kalhoty. 

Snažíme se nastavit nějaký pravidelnější režim, hlavně co se usínání týče. Uvidíme jak moc to zabere, Mládě funguje prakticky dodnes tak, jako když byl miminko(až na pár výjimek).

Z nehybného miminka se stalo pohyblivé. Plazí se jako o život a začalo ho to velmi bavit. V poslední době k tomu přidal ještě velmi vtipné přískoky, jak se snaží dostat k hračkám co nejrychleji.

Už asi měsíc mám intenzivní pocit, že nic nestíhám tak, jak bych měla. Věci do školy píšu se zpožděním, nebo se připravuji ve vlaku, večer padám do postele bez ohledu na to, kolik kafí jsem večer vypila. Ale ještě se nějak držím. I muž se drží ze všech sil. Aktuálně mám pocit, že rozhodnutí mít dvě děti je těžká partnerská zkouška, kterou zatím procházím. Snad to tak bude i nadále:-)

A opravdu strašně, strašně moc mi to utíká. Všechno je rychlejší než poprvé!

když máte nejlepší ségru na světě...

Plánování oslav je někdy náročné samo o sobě. Když se rozhodnete udělat oslavu jako překvapení, je to ještě o maličko náročnější. Nám se to ale povedlo a Markéťulle měla v sobotu narozeninovou oslavu jak se patří. Museli jsme si to řádně zorganizovat, vymyslet, jak ségru vytáhnout v pravou chvilku z domu, rozdělit si přípravu občerstvení a další věci a pak už to šlo skoro samo. Takže když přišla v sobotu odpoledne domů, už jsme tam všichni čekali. A slavili jsme. A pili na malého "Krtka" v břiše a pevné zdraví jich obou.

Díky všem, kterým jsem navrhla tuhle akci, že do toho šli bez váhání se mnou. Že všichni připravili kus občerstvení, pomohli s čím bylo třeba a že chtěli udělat ségře radost. Zaslouží si to :-)

Více fotek a povídání najdete na blogu Pochoutky.

No a já jsem pekla dort. Podzimní, ostružinový s lehkým krémem. Prostě dort pro nejlepší ségru!:-)

P.S: Vždycky jsem to chtěla udělat! :-))

Bráchové

Jsou chvilky, kdy už fakt nemůžu, tenhle podzim je opravdu jeden z nejúnavnějších. Snažím se, ale pořád mám pocit, že nic nestíhám. A pak jsou chvilky jako třeba tahle a já si říkám, že mi to stojí za tu únavu. Za mrkev ve vlasech, nestíhání, budíček tak brzy, že by se člověku chtělo brečet. Protože máme úplně super kluky. A miluju je! Mládě často říká "jsme lásky" a má pravdu. Jsou. Ty největší lásky!

Ještěd

Není to zase tak dlouho, co jsme na Ještědu měli rande, úplně sami, jen tak a myslím, že tehdy i dost neplánovaně.

Malý skok a jsme tu my a dvě děti.

Tentokrát jsme si dali ale část pěšky-koleno přestalo bolet, takže jsem měla pocit, že bude všechno v pohodě. Cesta dolů mi ovšem moc nepomohla, takže to zase trochu pobolívá. 

I tak jsem ale byla ráda, že jsme to zvládli. Stálo to za to, asi jsem už potřebovala jít chvíli sama(s kočárem a mít kolem sebe ticho a krásný výhled. Kluci si totiž dali jinou trasu a sraz byl až nahoře, takže malá bojovka. A protože Mládě zvládl výstup sám, dostal za odměnu zmrzlinový pohár. Plus taky sbalil(jen tak cvičně) nějakou holčičku!

Konečně ten hezký podzim, který mám ráda!

Akorát asi budu muset zvýšit denní dávku kofeinu. Dochází mi energie...

Stínové divadlo

Vymysleli jsme si s Mládětem novou podzimní zábavu. Spojení faktu, že se brzy stmívá a jeho lásky k divadlu vedlo v jedno jediné. Stínové divadlo. 

Kdysi jsem viděla obrázek něčeho podobného-tehdy byl Mládě ještě dost malý, ale ten nápad jsem v hlavě nosila dál. A když zase zůstal doma ze školky, protože to vypadalo, že se přihlásí zase nějaká podzimní choroba, věděla jsem, že přišel čas na realizaci. A vůbec bych nevěřila, kolik radosti mu udělá. Teď už nám hraje sám. Dokonce i představení pro malého brášku, což mě úplně dojalo a já se dmula pýchou, jak to zafungovalo :-)

Máme dvě loutkové série. Jedna je čistě námořnická, ta druhá má naopak hodně podzimní, až trochu strašidelný nádech a i když jsem si myslela, že Mládě nebude moc bavit, právě ta podzimní ho zaujala víc. Takže nám hraje příhody ze strašidelného domečku. 

Jedna krabice z kartonu, průsvitný papír, pár špejlí a nůžky=spousty zábavy. 

Nenudíme se!

Run Tour

Aneb, jak jsem taky málem běžela. Bohužel vážně jen málem, protože týden před závodem jsem si poranila pravé koleno a bylo vyřízeno. Vlastně zakázáno, protože na ortopedii jsem dostala vynadáno, (ideálně) klidový režim a tak dále...

Ale nevzdali jsme to. Run Tour se konala v sobotu na Ladronce a abych nebyla smutná, běžel Mládě.

Byl to jeho první běžecký závod vůbec a já jsem na něj opravdu moc pyšná. Běžel s mým tátou a bratrancem a dali to skvěle všichni tři.

Táta si pak dal ještě s Káťou 5 km, což mi bylo trochu líto, protože jsem se těšila jak konečně taky poběžíme spolu. Takže doufám, že za rok už to vyjde. Když jsme čekali až poběží, stál za námi nějaký tatínek s chlapečkem za krkem a ten volal "maami, do tohoo, maaamii, do tohoo!". Budu doufat, že tohle mě taky jednou čeká. Po závodech jsme si užili hezké společné odpoledne. Jsem moc ráda, že naše rodina drží takhle moc při sobě!

A Marketulle se decentně zakulacuje a sluší jí to čím dál víc:-)