pátek 30. ledna 2015

Týden/34

Přivřít si několikrát za sebou břicho do dvířek v kuchyni, to je vrchol. Aneb - 34 týden. Každé ráno po probuzení uklidím spodní část domu včetně řádné úpravy kuchyně. Předpokládám, že jde o nějakou formu "hnízdění" a říkám si, že co kdybych náhodou už musela jet do porodnice. 
Byla jsem na kontrole a samozřejmě se potvrdilo jen to, co je jednoznačná pravda. Prostě se to blíží.
Moje aktuální pocity se zmítají mezi "to určitě všechno zvládneme" a "ježišmarjá, co budu dělat?" 
Nemám tušení jaký je to pocit být dvojnásobná máma. Vím, že dokážu svojí lásku rozdělit spravedlivě, ale...zatím je to takový krok do úplného prázdna a já prostě jen čekám, co teda bude. Nebudu Mládě opravdu posouvat na další kolej jen kvůli miminku? Bude mě mít ještě pořád rád?

Ano a k tomu ještě pořád rostu, což okomentoval Mládě slovy "mami? víš že vypadáš jako dýně s nožičkama?" A já vím, že tak opravdu vypadám :-D Mám totiž přesně 70kg a vůbec si na svoje "nové tělo" nejsem schopná zvyknout. Kde se to najednou vzalo?:-))
Přemýšlím, že už pomalu začnu pít čaj z maliníku. Při prvním těhotenství jsem ho pila a i když nevím jestli to bylo tím, nebo nějakou velikou shodou okolností, porod jsem měla rychlý a tvrdím si říct, že dobrý. Takže čaji věrná zůstanu. Stejně tak i lněnému semínku, které se doporučuje.
Tak nějak máme všechno pohromadě, připravené a kdyby Mládě nebyl nemocný jako 90% školky, tak bych řekla, že odpočívám před porodem. Zatím řešíme Nurofen, teploty, únavu(nás všech) a rýmu. Jen doufám, že nic nechytnu, to už by se mi vážně nehodilo...
Ještě v rychlosti k pravidelné kontrole u doktora. Všechno až na málo železa v krvi je v naprostém pořádku, možná by to bylo klidnější, kdybych nepřiběhla na poslední chvilku a ve své rozjetosti skoro nerozbila půl ordinace. Ale pan doktor už mě nějak zná, takže dobrý :-)))


středa 28. ledna 2015

moji kluci&já

Jsou fotky o kterých vím, že si je s chutí prohlédnu i po letech a na dobu, kdy byly pořízené si moc ráda vzpomenu. A přesně takový je i náš poslední rodinný snímek. 


Tedy, poslední snímek v této sestavě. Já, moji dva pruhovaní kluci a maličko maskované břicho:-) Najednou to všechno dostává jasné obrysy. Čtyři! Mládě už nebude ten nejmenší, stane se z něj velký brácha. Pomalu, nenápadně se to všechno blíží. A i když si vůbec neumím představit jaké to bude, mít o trochu větší rodinu, moc se na to těším. Podzimní snímky jsou k vidění tady
Teď už zbývá jen počkat, jaké bude pokračování :-))

úterý 27. ledna 2015

U Bílé krávy

Restaurace U Bílé krávy je zaměřena na speciality z hovězího masa plemene Charolais. Toto bílé plemeno pochází z francouzského Burgundska, proslulého nejen skvělým vínem, ale i jeho snoubením s mnoha kulinárními specialitami. O každém kusu se můžete z tabule vyvěšené v restauraci dozvědět vše: jeho číslo, stáří, datum porážky i konkrétní dobu zrání masa. A přesně na tomhle místě, jsme byli včera s mužem na večeři-naše vzácná společná chvilka:-) 


Na úplný začátek domácí medovina. Vzhledem ke svému stavu jsem ji jen decentně ochutnala-velmi silná(ale jistě dobrá).

Předkrm se skládal z mořského ježka s kaviárovou pěnou, šneků v v krémové polévce s bylinkami a mousse foie gras. Do ježka jsem si, ač mám moc ráda nové chutě, musela dodat trochu odvahy. Cítila jsem z něj moře, což mi samo o sobě nevadí, ale...opravdu jsem netušila, co od něj čekat, takže jsem ze začátku trochu váhala.
Polévka  byla výtečná, s trochou kopru a dalších bylinek. Vlastně mi lehce připomínala chuť kulajdy, až na ty šneky samozřejmě:-)
Pěna z bílých husích jater-výborné, jemné. Přesně takové věci mám moc ráda. K předkrmu bylo podáváno Sauvignon Blanc z oblasti Languedoc.

Jehněčí roláda s kaštanovou nádivkou, celerovo-petrželové pyré a rozmarýnová demi-glace. Už se těším, až nějaký kaštanový recept vyzkouším doma. Opravdu úžasná chuť! Doprovázeno vínem Merlot taktéž z oblasti Languedoc.

Jako další přišla na řadu variace steaků z uzrálého hovězího Charolais, brambory Grenaille a šalotkové demi-glace. Od nejbližšího kousku-hovězí pupek, hřbet a poslední kýta. 

Dezert v podobě Crème brûlée a espressa. Dokonalá sladká tečka! Uznávám, že jsem v závěru už opravdu měla co dělat:-)) A můj muž si už dal jen kávu=snědla jsem vlastně víc než on. Uf!

Můj mírný boj s ježkem v předkrmu:-)


 Na úplný závěr je důležité poděkovat švagrové, za to, že nám nejen nadělila vouchery na Grand Restaurant Festival, ale také nám přišla večer pohlídat Mládě. Díky, bylo to super!:-)

pondělí 26. ledna 2015

V AnonymouS Coffee

Neděle se skvělým cappuccinem, domácí limonádou, brownies a hlavně super společností! To bylo přesně to, co jsem včera potřebovala:-))
AnonymouS Coffee byl rozhodně dobrý tip(i když už vlastně ani nevím kdo s ním přišel). Příjemné sezení, milá obsluha, ale to kafe! Mňam...už dlouho se mi nestalo, abych šla do kavárny a byla takhle nadšená! V kombinaci s citronovou limonádou, opravdu paráda:-)
Mimo to je k dispozici kohoutek s pitnou vodou, policí na kterou jsou neustále doplňovány skleničky a lze si libovolně natočit vody, kolik je třeba(velké plus!)
Mládě, když viděl fotky pronesl "to je kavárna? Tam bych chtěl jít, ale musí tam být ty holky....":-))
Vlastně mě ani nějak nepřekvapil(možná ho tam vezmu na horkou čokoládu:-)



A takhle to vypadalo: nás sedm na plurksrazu! Ráda jsem všechny viděla:-)) Mimochodem-nevím jak je to možné, ale i přes to, že mám termín porodu až po quanti, tak mám rozhodně větší břicho. Absolutní nespravedlnost!!:-D




pátek 23. ledna 2015

Týden/33

Jak už to tak bývá, když se nejvíc stresuji, je to naprosto zbytečné. Ale možná právě to mě donutí k těm nejlepším výkonům. 
Čekala mě cesta do školy. Ve 33 týdnu už nic moc, ale věděla jsem, že musím. A dobře jsem udělala. I když jsem říkala, že se na to určitě podívám, že budu pravidelně cvičit hru na klavír(hahaa). Všem je asi jasné, že denně jsem nehrála a virtuos asi nikdy nebudu. Ale ve škole jsem zahrála! Akorát doteď nechápu, jak se mi to přihodilo:-))) Z padesáti cvičení mi vybral to správné a dětskou píseň dle vlastní volby. Takže třikrát hurá! (ale nebudu lhát, trochu si myslím, že mě pan profesor nechal, abych mu předčasně neporodila na přehrávkách:-)))

V úterý večer jsem dopsala poslední práci na speciální pedagogiku a od té doby jsem začala uvažovat v úplně jiné rovině. Například jsem se začala zabývat taškou do porodnice(což obnášel nákup nové, dokonalé a krásné:-), vytřídila jsem oblečení pro úplně nejmenší miminka. Mládě chtěl jeho první oblečky moc vidět a když jsem mu je ukázala, tak mi tvrdil, že to je určitě na panenky. HIstorku o tom, že i tohle maličký oblečení mu bylo veliký, to už nechtěl poslouchat vůbec :-))
Myslím si, že se tohle všechno uklidní hned jak budu mít tašku připravenou, nějak to tentokrát potřebuju mít hotové s větším předstihem. Věřím, že moje podvědomí v tomhle směru víc co dělá. A Mládě se taky narodil pěknou chvilku před termínem, takže...asi je čas.

Funění a dýchání vygradovalo na nejvyšší stupeň. Po celých šesti stránkách pohádky, čtené Mláděti před spaním, nemůžu popadnout dech dalších deset minut, spím(pokud to jde) i přes den a nehraju si na hrdinku. 

A na závěr... Marketulle mi opět vybrala pár pěkných kousků, do kterých se mi vejde břicho. Aktuálně nejoblíbenější jsou šaty(v mém případě spíš teď delší triko) se srnečkem-jsou super pohodlné a břicho mi krásně zahřívají:-)) 

čtvrtek 22. ledna 2015

Na lyže

Já vím, že děti se rychle učí, zvládají spousty věcí rychleji než my dospělí, jsou tvárné a dá se s nimi skvěle pracovat. Ale i tak mě nepřestává udivovat, jak Mládě najednou jede na lyžích sám. O tom jsem si v jeho věku mohla nechat jen zdát:-) V rámci jeho lyžařské výuky jsme si včera udělali výlet na Obří sud. A protože jsem nemusela do školy, neměla jsem ani žádné jiné povinnosti, mohli jsme konečně jet všichni. Jsem na něj pyšná, protože opravdu dělá viditelné pokroky, už nemá strach a naopak má větší sílu, aby to všechno zvládl:-)
Mimochodem-opravdu obdivuji práci instruktorů/instruktorek, kteří pracují s nejmenšími. Jsem si jistá, že tohle je přesně ta věc na kterou bych neměla trpělivost ani sílu. Uf...!
Mládě měl moc milou slečnu se kterou si nejspíš docela porozuměl, takže to šlo všechno ještě o to líp:-)
Lyžujete se svými dětmi? Máte nějaké osvědčené lyžařské školičky, kam se vracíte? Nebo naopak čekáte, až budou o trochu starší? 




A jedna velryba v lyžařské školce. Sněhu bylo všude kolem tak málo...vlastně mě ani nenapadlo být smutná z toho, že letos lyžovat určitě nebudu. Ale byla jsem ráda, že tam i tak můžu být a vidět Mládě, jak se učí.



Za odměnu bobová dráha s mužem. Absolutně nejlepší, hlavně když se jede hodně rychle :-)))




úterý 20. ledna 2015

Jako táta-Mládě a jeho námořnický styl



Mládě neuvěřitelně vyrostl. Mám pocit, že od chvíle, kdy začal chodit do školky  je to snad ještě rychlejší než dřív. Pořád nám něco vypráví, má tolik zážitků, že je sotva zpracovává. Občas už u něj slyšíme zřetelné r. Většinou jen když se nesoustředí na to jak mluví, ale plynule něco vypráví. Když se pokouším o to, aby to zopakoval, zase tak dobře to nejde. 
Umí výborně vzdorovat. zkouší kolik toho jako rodiče jsme schopni v tomto směru vydržet. Vytrvalost by tu byla:-)
A ve školce nejraději vaří-Kristýnce. Což mi potvrdila před pár dny i paní učitelka, když jsem pro něj přišla. Snaží se sbalit holky na vaření(má to dokonale vymyšleno:-)
A od muže přebral námořnický styl, kdo jiný by taky měl být jeho vzor, než vlastní táta!

pondělí 19. ledna 2015

Naposledy?

Je velice pravděpodobné, že tahle cesta do školy je má poslední těhotenská. Měla bych obstojně zahrát na klavír, napsat test z teorie hudby a úplně neplavat v pedagogicko-psychologických praktikách. A i když jsem si říkala, že nikdy(NIKDY!)nepojedu do školy nepřipravená, tak dnes je ten den, kdy se naprosto nepřipraveně cítím. Už dlouho jsem si to neříkala, ale...jestli tohle zvládnu-pak už zvládnu hravě všechno:-)
Tak mi držte palce. Tentokrát je to vážně důležité. 
A všem samozřejmě přeji krásné pondělí!


čtvrtek 15. ledna 2015

Týden/32

"ježišmarjá, vám to utíká! Vy jste ve 32 týdnu!" uvítala mě sestřička na odběru krve ráno u doktora.
Nesnáším odběry. Krev mi nevadí, vlastně ten samotný proces odběru mě vždycky dost zajímal(chtěla jsem jeden krátký časový úsek být zdravotní sestřička), ale...odběry nalačno. Fuj, fuj, FUJ. To je utrpení. Když se nenajím, tak mám omdlívací stavy, když se nenajím těhotná, je ještě větší zle. Navíc nemám doktora úplně za rohem a cesta autem mi dává zabrat. Tentokrát to bylo asi úplně nejnáročnější, protože i když jsem se ihned po vypadnutí z ordinace najedla, účinek to nemělo žádný. Do celých deseti dopoledne jsem byla absolutně a zoufale nepoužitelná, ležela jsem na gauči s nohama nahoře, upadala do mikrospánků a snažila se vzpamatovat.
Nohy...ty už jsou zase oteklé. V oblasti lýtek, ale tentokrát souměrně, což je prý běžná těhotenská obtíž. Zmizí po porodu(doufám a věřím, že opravdu jo!!).
A taky doufám, že se za rok touhle dobou budu smát historce o tom, kterak mi praskl na mých oblíbených, ale bohužel již 6 let starých kozačkách zip a já si ihned objednala nové. Po zvyku, mou velikost, přesně takové, jaké jsem si představovala. A bez podpatku samozřejmě, protože podpatků mám hodně a nemůžu nosit dlouho žádné takové boty. 
Tak už je mám doma a jsou krásné. Jen se mi do nich nevejdou oteklá lýtka!! Takže jsem si musela vybrat ještě jedny, vyloženě sezónní válenky, které jsou mi pohodlné. Ještě totiž musím do školy, že...
Sestřička sice říkala, jak mi to utíká, ale můj pocit je úplně jiný. Spíš mi přijde, že to v posledních dnech utíkat docela přestalo. 
Vůbec poprvé jsem dostala chuť vyndat a vytřídit úplně nejmenší oblečení po Mláděti, abych trochu tušila(pokud si dobře pamatuji, má všechno v bílé a neutrální barvě). Přijde mi, že tím prvním těhotenstvím jsem se zabývala vlastně jen tak decentně.
Asi to přichází trochu i s věkem, nebo je to ten pocit, že s největší pravděpodobností je tohle všechno naposledy(i když samozřejmě nikdy neříkej nikdy...) a chci si to nějakým způsobem "užít" a dohnat/dokoupit věci, které jsem s Mládětem prošvihla, nestihla atd. 
Ale ještě nic netřídím, počkám na prádelník a pomaličku...začnu. Přeci jen mám ještě docela čas a říkala jsem si, že nejdřív teď musím zvládnout školu a pak už si naordinuju "mateřskou dovolenou" se vším všudy:-)



středa 14. ledna 2015

inspirace/6 věcí, které bych si přála nejen pro Mládě

V poslední době se mi sešlo několik věcí-a možná i v rámci toho, že přemýšlím a uvažuji, jaké to bude, až budeme mít o jednoho člena rodiny víc-o kterých si říkám, že je prostě musím(e) nutně mít. A protože se nejedná jen o věci pro miminko, ale i pro Mládě, rozhodla jsem se, že se s nimi podělím i tady. Je to takový maličký wishlist toho, co bych za poslední dobu chtěla stihnout(a nebo alespoň to, co bych chtěla stihnout koupit:-)

1. Velrybí plakát od Jiřího Trnky pro Mládě. Zahradu má pořád moc rád a velryba je super-líbí se mu i v knize, co teprve jako obrázek. Už ji živě vidím nad jeho postelí!



2. liščí hračka pro miminko do postýlky. Uvažuji jestli oprášit šicí stroj a snažit se(vztekat se:-) a ušít je(nebo ějaké podobné) sama. Líbí se mi totiž opravdu moc a myslím, že bych nemusela být sama(a mrně se v břiše nadšeně vrtí-asi na souhlas:-)


3. Něco ti povím, Johane. Nevíte, proč ji nemáme už dávno? 


4. A když už jsme v tom nakladatelství běžíliška: Ferdinande! je leporelo, ale...ne úplně nenápadné a obyčejné. Je to totiž leporelo, ze kterého se dá nejen číst. Dá se z něj i vystavět i netopýří domeček. Aktuálně je na něj Mládě už velký a miniMládě ještě úplně malé. Nicméně v hlavě mám krásnou(a samozřejmě, že do jisté míry asi naivní) představu o tom, jak si spolu hrají. Jeden staví, ukazuje obrázky a vypráví a....mrně má prostě jenom obyčejnou radost z velkého bráchy a z toho, jak hezky si hrají:-)



5. Kdybych náááhodou zvládla lišky, možná by bylo docela fajn, pokusit se o něco podobného nad postýlku. Balóny jsou super:-)


6. Pamatujete si tuhle promítačku? My jsme jí s Marketullí měly, k ní pár pohádek, které jsme si ve vzácné chvilce mohly promítat. Já vím, v dnešní době už asi trochu nuda, ale toužím po tom sehnat jí a promítat si s Mládětem pohádky. Doufám, že se zadaří-i když nejsem schopna odhadnout, jestli ho to bude vůbec bavit:-)


pondělí 12. ledna 2015

co čteme/Encyklopedie Larousse pro nejmenší


Aktuálně nejčtenější, nejdiskutovanější, nejprohlíženější kniha u nás doma. Mládě totiž zjistil, že jedna z prvních kapitol vůbec je "narození miminka" a to je přeci nejvážnější věc posledních týdnů, když taky jedno už skoro máme. Od té doby se jí nechce vzdát.
Z téhle dokonale zpracované encyklopedie ale není nadšený sám, líbí se i mě(a mám k tomu samozřejmě takovou tu správnou radost, že mám zvídavé a hodné dítě, které si prohlíží rádo knihy:-).
Encyklopedie je rozdělena do několika tématických kapitol právě od Lidského těla, přes Dům a město (doma, na ulici, na stavbě, na nákupech, ve škole, sporty, cirkus, cestování, hasiči), Historii (dinosauři, pravěk, Egypt a faraoni, rytíři, Vikingové, piráti až po dnešní svět), Přírodu (střídání ročních období, venkov, les, voda, hory, moře), Svět zvířat (zvířata domácí, na venkově i na statku, v lese, rybníce, ale i v savaně či v pralesích nebo na poušti), až po Vesmír (Země, Slunce a Měsíc a naše planeta ve vesmíru).
U nás zatím opravdu důkladně zkoumáme lidské tělo a ještě asi chvilku potrvá, než ho doopravdy chytnou i ty další kapitoly-jsem si ale jistá, že i k tomu dojdeme. 

Vhodná je pro děti od tří let, nejde o žádné zdlouhavé a poučné texty, jen pár slov ke každému obrázku, které si děti snadno zapamatují. Mláděti se ale líbí i to, že je na deskách "plyšová":-) 
Má i dostatečně silné a pevné stránky, takže opravdu lze prohlížet bez rizika poškození(u těch mladších). 
Za nás ji opravdu můžeme doporučit a děkujeme Ježíškovi, který to odhadl úplně přesně ;-)




"Mami? Ta maminka tady plave, taky plaveš s miminkem v břiše?" případně "Mami! Tady maminka leží na gauči a čte. Umíš to taky tak? Ukááž, ukáááž" instruuje podle obrázku v knize, dokud není zcela spokojen, že dělám s miminkem v břiše všechno hezky a správně:-) 



Už naprosto přesně ví, jak to bude. Půjdu do porodnice, chvilku se prý budu mračit a pak budeme mít miminko. Jasná věc přece neee?:-)




pátek 9. ledna 2015

Týden/30+31

Výjimečně dvě spojené rekapitulace, protože o 30.týdnu můžu říct jen to, že jsem odpočívala/jedla/rozbalovala dárky/jedla/odpočívala u prohlížení dárků...:-)))
Byli jsme u babičky, oslavit Vánoce s mojí rodinou. Vlastně jsem se hodně těšila, přestože byla doba(=moje puberta), kdy jsem po každém setkání naříkala, že nikdy nikoho z mých partnerů nemůžu na takové setkání přivést, protože by to jednoduše nedal/utekl by mi/nepochopil by. Muž to už pěkných pár let dává docela dobře, řekla bych:-)) 




31.týden
Ve znamení další kontroly na ultrazvuku. Tentokrát i s Mládětem. Vůbec poprvé od chvíle co ví a uvědomuje si, že bude mít sourozence, jsem ho vzala s sebou do ordinace. V obrázcích, které viděl na obrazovce nepoznal nic, ale pocit, že tam je někde to miminko, to mu asi zatím bohatě stačilo. Kromě toho si mohl prohlédnout jak to na takovém ultrazvuku vypadá a co to všechno obnáší. Jako ohromně zajímavou věc zhodnotil ihned gel na břiše "je to k jídlu? Docela mám hlad, tak bych si dal..." 
Trochu čekal, že si už miminko odneseme domů. I přes to, že jsem mu už vysvětlovala, jak nejdřív půjdu do porodnice, tam se miminko narodí a pak teprve domů, má pocit, že když jdu na kontrolu, vyjdu ze dveří s novorozencem. Kéž by to bylo takhle krásně snadné! :-)
31 týden byl docela dost náročný. Břicho, které mi do té doby nedělalo zase až tak veliký problém, mě najednou táhne k zemi. Doslova! Nejde to vysvětlit nijak líp, prostě jdu občas k zemi. Matně si pamatuji, že tenhle problém jsem měla s Mládětem až opravdu těsně před porodem. Co budu teď dělat ten zbylý čas? Prý se to ještě trochu srovná, budu tomu věřit. Zároveň mě ze spaní budí bolest pod žebry, což není taky nic příjemného a ještě jsem nenašla způsob, jak si od toho alespoň na chvilku odpomoct. 
Mažu si břicho už nejen kvůli striím(zatím nic, ale jsem smířená s tím, že třeba budou), ale hlavně proto, že mi to večer dost pomáhá. 
Další věc, kterou aktuálně hodně řeším je pleť. Na začátku těhotenství se mi začala příšerně mastit, ale během pár týdnů se všechno vrátilo do normálu. 
Mým aktuálním problémem jsou červené fleky, které se mi dělají na obličeji. Po pár dnech mizí, ale naposledy po nich zbyla extrémně suchá pokožka a dokonce se loupe! Uff...Doufám, že to není nějaký ekzém, ráda bych "závěr" těhotenství prožila alespoň trochu v klidu:-)
Mládě pokračuje ve svém těšení se a mrně na něj reaguje docela dost výrazně. Stačí, aby mi dal pusu na břicho a chvilku mluvil-ihned se mi začne vlnit břicho. Často říká co dělal během dne a "mám Tě ráád". Jsem moc zvědavá, jak to bude vypadat třeba za půl roku :-))

čtvrtek 8. ledna 2015

Kindle

Ještě před časem jsem si neuměla nic takového představit. Ono taky...na co já bych potřebovala zrovna TAKOVOU věc? Já, člověk který kdysi studoval obor KNIHOVNICTVÍ! Proboha, já přeci nebudu číst knihy na nějaké "elektronické blbině". A to si pak dám do knihovny jeden přístroj s tisícem knížek? A co moje sny o velké knihovně, kam budou chodit děti čerpat inspiraci? A kde si já budu jako starší paní po večerech číst ve velkém ušáku? 

Jenže můj muž mě prostě zná:-) Pod stromečkem čekal s mým jménem nenápadný, lehký balíček. Netušila jsem...a uvnitř jsem našla svůj vlastní Kindle! Okamžitě se mi vybavila situace asi tři týdny zpět, kdy sedíme v autě a já poměrně zuřivě vysvětluju, že pro mě je taková věc jednoduše úplně zbytečná, protože jí využiju maximálně tak na dovolené. Zpětně jsem se strašně moc zastyděla, protože bylo jasné, že tehdy už ho musel pro mě dávno mít objednaný. 

Dárek měl(a má)svou logiku. Už teď mám uvnitř učebnice a spousty věcí, které už nemusím aktuálně tahat do školy. S břichem a velkou taškou se ne vždycky cestuje úplně pohodlně-jasné. Odpadla mi i starost "jak nacpu tu velikou rozečtenou knihu do tašky, když už tam skoro není skoro na nic místo?"
A poslední bonus? Ten je úplně jasný. Od března budeme mít v ložnici opět full stav, což by za normálních okolností znamenalo konec čtení před usnutím. Kindle Paperwhite je pro mě snadná cesta jak si dál číst a nikoho tím nerušit. Není to žádná novinka, což si uvědomuju, ale já jsem se s tím musela poprat. Vlastně ne...kdybych nedostala tenhle dárek, asi bych pořád prskala:-)
Všechno tohle ale pořád neznamená konec nakupování klasických knížek-rozhodně ne pro mě. Listování knihou u krbovek pod dekou a v létě u bazénu...toho se nevzdám nikdy! :-))

V jakém formátu knihy čtete vy? Zůstáváte věrni těm papírovým? Nebo už definitivně jedete ve čtečkách?  A myslíte si, že tohle všechno je konec těch "obyčejných" knih, nebo to lze nějakým způsobem vybalancovat?




středa 7. ledna 2015

Teribear

..aneb jak jsme se rozhodli přispět na dobrou věc:-)
Ježíšek mi pod stromeček nadělil diář. Ten letošní byl z kolekce Teribear, po kterém jsem už delší dobu pokukovala, takže trefa. Pro ty, kteří tápou: Teribear je charitativní projekt Nadace Terezy Maxové, který pomáhá dětem vyrůstajícím v náhradní rodinné péči, zejména pěstounské péči, ale také těm, kterým hrozí odebrání z rodiny do dětského domova. 
Když jsme po rozbalování dárků spolu s Mládětem seděli, povídali si a všechno bylo tak dokonalé, že už to snad ani nešlo líp, začala jsem přemýšlet právě o dětech, které to štěstí nemají. 
Víte, že si Česká republika drží smutné evropské prvenství v počtu dětí vyrůstajících mimo rodinu (na počet obyvatel)? V daném ohledu jsme na tom hůře než Bulharsko, Ukrajina či Rumunsko...
Začala jsem si povídat s Mládětem o dětech, kteří nemůžou Vánoce trávit s maminkou a tatínkem...o tom, že bychom jim mohli pomoct alespoň trochu...A vybrali jsme si dalších pár věcí na eshopu Teribear. Například plyšového medvídka, který se sice Mláděti na první pohled moc líbil, ale po našem vyprávění mi(sám od sebe!!)sdělil, že bychom ho mohli dát "smutným dětem" až nějaké potkáme. V mém stavu jsem se dojala skoro k slzám:-)

Mimochodem(nejen) medvědího hrdinu už máme doma. A já si říkám, že jsem udělala chybu, když jsem si nevybrala ještě hrneček, a...zápisník...a taky hru Mlsný medvídek...a tak dále. Ne eshopu sami zjistíte, že jde jen těžko odolat:-)
A Mládě? Trénuje prý na miminko...







pondělí 5. ledna 2015

Týden/29

Osmý měsíc! Je to vůbec možné?
Můj pocit, že jsem se nějak"rozšířila" je s největší pravděpodobností reálný, prý se to opravdu děje. Tělo se pomalu připravuje. Začínám mít pocit, že sotva jsem se rozkoukala v tom, že jsem těhotná, blíží se(pomalu, ale jistě)porod! Uff...měla bych zcela vážně uvažovat o porodnici-jsem totiž stále na vahách mezi dvěma, ale o tom až jindy(tedy...až se to přiblíží ještě víc).
To, že se zadýchám i při telefonátu s rodiči...běžná praxe. Začínám se těšit, až si zase obuju sportovní boty a začnu cvičit. Strašně moc mi to tentokrát chybí. Ne, že bych se nesměla vůbec hýbat, ale těhotenské cviky jsou přeci jen trochu jiná káva.
Na konci tohoto týdne jsem šla na kontrolu. S obrovskou obavou, že něco nebude v pořádku, noha znovu oteče, prostě se stane něco...minule jsem z ordinace putovala do nemocnice a nechtělo se mi to opakovat ani v nejmenším. Naštěstí všechno v pořádku, rychlá kontrola na utz také. Konečně ze mě všechno spadlo a já jsem během jednoho dne ozdobila cukroví, připravila vánoční stůl a vůbec jsme ten den stihli společně s mužem spousty věcí:-)

neděle 4. ledna 2015

vánočka

Na Štědrý den snídáme vánočku, což je pro mě vlastně docela "nová" věc. Vlastně spíš převzatá od muže, protože doma jsme vánočku nikdy nepekli. Možná si na ní jen nikdo netroufl, vlastně ani já jsem se do ní nikdy nechtěla moc pouštět,měla jsem nějak nenápadně zafixovanou informaci o tom, jak děsně moc je to těžká věc. Jsem ráda, že mám muže, který mi ukázal, že to vlastně vůbec není taková věda!:-)



A protože samotná vánočka mi letos nestačí, má snídaně vypadala během svátků vypadala takhle nějak(a do dvaceti minut jsem měla zase hlad:-))




500 g prosáté polohrubé mouky
120 g krystalového cukru
100 g rozpuštěného másla
1 lžíci rozpuštěného sádla
1 kostku droždí (42 g)
1 vejce + 1 žloutek navíc
250 ml mléka
1/4 lžičky soli
hrst hrozinek naložených v rumu
hrst mandlí na posypání
2 dřevěné špejle  a 1 rozšlehané vejce na potření

Všechny suroviny by měly mít pokojovou teplotu.


Droždí rozdrobte do velké mísy a se lžící cukru rozmíchejte do tekutého stavu. Přilijte trochu mléka, potom i vejce a žloutek. Promíchejte, postupně přidejte máslo, sádlo, sůl, mouku, zbytek cukru a teprve pak i zbylé mléko.
Hmotu propracujte nejprve vařečkou. Pak vyklopte na vál a hněťte rukama asi 10 minut. Chvíli trvá, než mouka absorbuje vše tak, jak má.
Vytvarujte bochánek, vraťte do mísy a přikryjte utěrkou. Nechte kynout na ne příliš teplém nevětraném místě 3–4 hodiny. Vyjměte a znovu prohněťte. Zároveň zapracujte ořechy a hrozinky (ty ale velmi jemně – naložené plody mají tendenci se rozpadat).
Těsto rozdělte nožem na 9 stejně velkých bochánků(4 + 3 + 2).
Začněte plést vždycky od středu směrem ke koncům – prameny se jinak vytahují a mění délku. Konce zahněte dospod. Přeneste na plech a hřbetem ruky splácněte svrchu po celé délce. Tak vytvoříte plochu, která ponese další patro. Upleťte, položte a opět lehce zploštěte. Konce posledního pletence nezahýbejte pod sebe, ale pod samý spodek vánočky. Na závěr zapíchněte do vánočky špejle šikmo proti sobě, tím  pletence definitivně zpevníte. Unikající vzduch při pečení pak nepůsobí neplechu.
Troubu předehřejte na 220 °C. Vánočka bude ještě 30 minut kynout na plechu. Těsně předtím, než půjde do trouby, ji potřete rozšlehaným vejcem a posypte mandlemi. Pečte celkem hodinu: prvních 5–10 minut na 220 °C, na dalších 25 minut stáhněte teplotu na 150 °C a po zbytek času pečte už jen při 100 °C. Po upečení nechte vánočku úplně vychladnout.