pátek 27. února 2015

Týden/38

Tak si už říkám, že to možná(třeba, SNAD)jedna z posledních těhotenských rekapitulací, které píšu. Ale...uvidíme:-)
Energie trochu přibývá, což mi připomíná stav před narozením Mláděte, ale už jsem se naučila, že nic nefunguje dvakrát stejně(alespoň u mě) a proto si nedělám žádné obrovské iluze.

Ale...jsem na řadě! Všechny holky s termínem kolem mě už mají miminka. Mládě má nového bratrance Bertíka, Quanti Viktora, oba jsou krásní a já se nemůžu dočkat!
Malého Bertíka jsem si totiž už mohla i pochovat a najednou se mi vybavilo, jak miminka voní, jak jsou maličká a krásná. A dojalo mě to(protože, zcela upřímně-dojímá mě v posledních dnech naprosto všechno a slzím!). Jako kdyby mi najednou došlo, že za maličkou chvilku...
Mimochodem-čerstvé miminko s tak obřím těhotenským břichem jako mám já, se vážně blbě chová:-)) Taky jsem měla pocit, že jsem všechno zapomněla...člověku se skoro třesou ruce, když má před sebou něco tak maličkého.

Chybí mi pohyb! Strašně, strašně moc. Ob den myslím na to, jak mě bude zase bolet celé tělo z cvičení a jak mi z toho bude dobře. Návrat do původní kondice bude sice drsný, ale bude rozhodně stát za to. Zatím můžu přát Markétulli, že jela lyžovat a že to bylo super:-)

Mládě je smutný, protože by už chtěl mít brášku doma, sám pro sebe ideálně. Bertík se mu zalíbil a teď mě trochu nutí, abych už odjela a miminko se mi narodilo. Kéž by to bylo takhle snadné:-))
Připravila jsem alespoň kočárek, důkladně ho vyčistila, umyla, vnitřky jsou vyprané...a Mládě si do něj nastěhoval medvídka, kterého vozí. Trénuje se vším všudy:-)

A jako bonus na závěr: zjistila jsem, že v oblíbené restauraci, kam jsme šly s Terezou na oběd se téměř nevejdu za stůl. Ale i tak jsem ráda, že jsme se ještě před porodem stihly vidět:-)



čtvrtek 26. února 2015

Tátové čtou dětem!

O tom, jaký máme doma postoj ke knihám, knihovnám a čtení celkově, jsem se již zmiňovala mnohokrát. S mužem se střídáme pravidelně v ukládání Mláděte ke spánku a opravdu každý den mu věnujeme čas na čtení před spaním. Vždycky mi to přišlo naprosto normální a měla jsem nejspíš trochu naivní pocit, že to tak určitě dělá většina rodin/rodičů. Realita je ale, zdá se, trochu jinde...Jsem šťastná, že můj muž je z těch, kteří  dětem čtou a moc by mě potěšilo, kdyby takových tátů bylo kolem mnohem, mnohem víc.



Víte že:

-chlapci čtou výrazně méně než dívky a tento rozdíl se ještě s věkem dále zvyšuje? 
 V dospělosti čtou muži výrazně méně než ženy. A často místo knih berou do rukou pouze noviny  nebo časopisy. Chlapci nemají ve svých otcích dostatečný vzor, protože otcové sami nečtou. Přitom  výzkumy ukazují jasnou souvislost mezi čtením dětem a pokroky ve škole.

-denně čte dětem v 1.–3. třídě ZŠ kolem 22 % matek a pouze 9 % otců. Průměrná doba společného čtení rodičů s dětmi je zhruba 25 minut.

-rodiče mají zásadní vliv na výběr knih a pozdější čtení svých dětí

-doma čtou dětem hlavně maminky a více dětských čtenářů je tím pádem také mezi dívkami. Tatínkové by proto mohli být vzorem hlavně pro své syny. Z řady průzkumů vyplývá, že čeští tátové čtou daleko méně, než maminky. Dětem čte asi 60 % maminek, potom následují babičky a tatínků je jen 16 %. 

-podle průzkumu Národní knihovny v roce 2014 všeobecně většina rodičů považuje čtení za jeden z klíčových faktorů vzdělání svých dětí. Dětem však čtou především maminky.

Kampaň  Liga otevřených mužů by to ráda změnila a tatínky by ke čtení chtěla nalákat a proto ve spolupráci se Svazem knihovníků zahajují společnou kampaň Tátové čtou dětem, vycházející především z toho, že v rodinách vedou děti ke čtení spíše maminky. 
Probíhá již od ledna  v knihovnách, ale také na sociálních sítích. Jejím cílem je přiblížit dětem čtení a podpořit otce, aby byli v tomto směru pro své děti vzorem.


V knihovnách skip(svazu knihovníku a informačních pracovníků) se vyhlašuje soutěž o čtenáře Tátu. Táta čtenář by měl splnit následující kritéria:

-v roce hodnocení má nezletilé dítě/děti,
-v roce hodnocení je on i dítě/děti čtenářem knihovny,
-zúčastňuje se aktivit knihovny

V průběhu března, jakožto měsíce knihy, budou vyhodnoceni tátové čtenáři nejen jednotlivých knihoven, ale také všech krajů a celostátní vítěz bude slavnostně představen na předávání cen Magnesia Litera:-)

Čtěte svým dětem, jednou vám za to poděkují! :-)


středa 25. února 2015

Máme doma vodníka!

První karneval, na který se Mládě vypravuje. Je to pro něj veliká  a důležitá akce na kterou se moc těší:-) A protože téma zní "vodníci, hastrmani a víly" máme doma už pár dnů malého vodníčka. 
Trochu jsem se bála, aby se všechno stihlo včas(člověk nikdy neví, natož ve 38 týdnu těhotenství), ale zvládli jsme to všechno dokonce s předstihem. Takže tady je....
Vůbec první kostým, který jsem kdy dávala dohromady, což je možná občas někde vidět, ale to, že jsme si to s Mládětem užili je mnohem důležitější, než drobné nedostatky:-)
Mimochodem, pěkné dusno kvůli vodníkům bylo ve školce. Některým maminkám se do kostýmů nechtělo, moc složité, moc práce, moc času stráveného s dětmi(alespoň tak mi to připadalo). Ano, bylo by mnohem jednodušší zaběhnout do H&M a koupit tam overal Spidermana. Na to se u nás nehraje. Ať žijou vodníci!







úterý 24. února 2015

výbava pro miminko/do školky bez kočárku!

Druhé těhotenství má své nesporné výhody. Například už tak trochu tušíte o co jde, co opravdu potřebujete, hodně věcí už doma je a není třeba je shánět. Díky tomu můžu vybírat věci, které jsem s Mládětem buď nějakým způsobem propásla, nebo prostě a jednoduše nebyli.
Doplňuji výbavičku pro miminko. A protože mám evidentně ještě trochu času a na svět se nehrne, rozhodla jsem se postupně zveřejnit, co jsem vybrala nového a na co se už těšíme:-)


Je jasné, že dvě děti budou určitě mnohem náročnější, než jedno Mládě. A protože vím, že pro něj budu chodit do školky a také vím, že nechci s kočárkem zdolávat schody denně, přemýšlela jsem o různých alternativách, které se dají v mém případě využít. Ze začátku jsem trochu přemýšlela o šátku, ale nakonec mi naprosto učarovalo nosítko Lodger nosítko a fusak. Je totiž možné využít ho hned na několik způsobů. Jako baby vak pro novorozence (předpokladem je, že bude mít alespoň 3,5 kg), zároveň jako fusak do autosedačky pro nejmenší-má otvory na bezpečnostní pásy. Na dobu, kdy ho nejspíš začeneme využívat absolutně ideální. S Mládětem jsme měli do autosedačky "jen" zimní fusak. Jakmile dokáže sám sedět, lze ho nosit v sedě na boku(u tohoto je maximální nosnost 12kg).





Uvnitř nosítka je na dotek velmi příjemná bavlna, která by neměla dráždit dětskou pokožku, což mě moc potěšilo!




 Délku nosítka můžeme nastavit podle potřeby, aby bylo pro miminko, nebo starší dítko vždy        pohodlné. 



Sečteno, podtrženo-nemůžu se dočkat, až na blog přispěji první várkou fotek miminka ve vaku, nemůžu se dočkat, až spolu půjdeme pro Mládě do školky. Ještě prý ale pár dnů musím vydržet...:-)

pondělí 23. února 2015

Týden/37

První monitor za mnou. Všechno prý v pořádku, takže jsem o něco klidnější. Jen mě to tam začalo trochu uspávat po chvilce:-) Už bych se ale vůbec nebránila, kdyby se začalo něco dít...

Zbývá už opravdu jen malá chvilka a já jsem za to ráda. Nemůžu se totiž už unést. Jestliže to ještě před pár týdny byla taková fráze spíš z legrace, teď už je to realita. Nejsem zvyklá na takovou zátěž, mnohem častěji mě přepadá únava i bolest zad a nohou. Vyskočilo mi prostě jen břicho, ale v těch posledních týdnech vyloženě extrémně. 

Celé tak nějak půl na půl. Jeden den vstanu plná energie a ten další už jsem zase u konce svých sil. 
Co ale jiného čekat od pokročilého těhotenství? Začínám se těšit, až porodím. Na to, že se konečně vyspím bez bolesti na žebrech:-) A taky na miniMládě, ale to je pořád představa tak nějak neurčitá. S Mládětem jsem to měla stejně, neuměla jsem si představit, jaký bude, jaký z toho všeho budu mít pocit a pak to přišlo najednou a přirozeně. Patřil k nám, byl náš a od první vteřiny jsem měla pocit, že je to úplně normální. Teď to bude taky tak, věřím tomu:-)

Kompletuji, dokupuji(a pořád trochu nenápadně vybírám:-)věci pro miminko(o čemž chystám brzy samostatný post), doma se snažím mít pořád trochu uklizeno, protože co kdybych náhodou už opravdu musela jet a pokud to jde-spím. Podle muž úplně normálně "hnízdím" což je zajímavé. Poprvé jsem tyhle pocity vůbec neměla, vlastně jsem celým tím těhotenstvím tak jako příjemně proplula:-) 
Krom toho držím pravidlo pití maliníku dvakrát denně a alespoň hrstičku lněného semínka k tomu. Doufám, že mi mé tělo poděkuje, že se snažím:-))



čtvrtek 19. února 2015

s Mládětem v divadle!

Napadlo mě to minulý týden. My si vlastně pořád slibujeme, že vezmeme Mládě na loutkové divadlo a ještě pořád jsme to nezrealizovali.!! A hned vzápětí mi došlo, že už moc času nezbývá a pokud ho chceme doprovodit oba dva a v dohledné době, musíme opravdu rychle. 
Volba byla jasná, miluje přeci Hurvínka. Sehnali jsme lístky na představení "Jak pan Spejbl Prášil" (i když jsem se trochu bála, že by to vůbec nemuselo vyjít) a Valentýn, ač ho vlastně neslavíme, jsme strávili společně ve třech v divadle Spejbla a Hurvínka.
Mám pocit, že Mládě je představením a divadlem vůbec, ovlivněný na celý život. 
Celé to pro něj byla obrovská událost na kterou se připravoval i doma a celé sobotní dopoledne nás popoháněl, že už musíme honem do toho divadla:-)) Když jsme byli na místě, tak řešil, jestli může povídat nahlas, nebo už ne, jak má sedět, jak se jmenuje tohle a tohle, nezapomněl dělat oči na slečny uvaděčky(to by snad ani nebyl on, kdyby to nezkusil:-)) a bylo na něm vidět, že se na představení těší opravdu moc. 

Já jsem si připadala trochu jako velryba, což umocňovalo nesčetné množství nechápavých pohledů okolí. Copak těhotná nesmí jít se svým synem do divadla? To už mám vážně ležet doma a jenom čekat? Občas mi přijde, že pro někoho je těhotenství vyloženě společensky nepřijatelné...
Bylo to lepší, než jsem čekala. Nikdy jsem totiž nebyla na Hurvínkovi a neuměla jsem si představit jak téma Barona Prášila bude v tomhle případě pojato. A bylo to fajn, občas jsem jedním okem koukala na Mládě a vypadal, že je do děje zabraný a baví ho to. Představení je hodinové a s ohledem na děti je v polovině přestávka, takže naprostá paráda.

Na konci Mládě brečel. Protože představení končí, protože by chtěl být v divadle pořád a střídat se na představení s Hurvínkem a protože tam byl s námi. Přiznám se, že když tohle řekl, skoro jsem brečela s ním, protože mě opravdu dojal.
A od té doby doma neřešíme nic než Hurvínka:-)))
Mimochodem-trochu zklamání přinesla návštěva školky. Ráno si všechny děti vyprávějí co zažily o víkendu a Mládě mluví o divadle a Hurvínkovi a panu Spejblovi...a děti vůbec netuší o čem je řeč(on to totiž není Spiderman že...).

A ještě jeden drobný poznatek. Doma jsme si s Mládětem vyprávěli i o tom, že v divadle(v sále) se nesmí jíst, jsou na to přeci speciální místa/bary atd. A pak přišla realita: do sálu i přes zákazy nakráčí rodiče, držíc v ruce párek v rohlíku(a další rodiče rozbalují svačiny, sušenky a dávají svým dětem opravdu skvělý příklad). Člověk si někdy připadá jako rodič z jiné planety...



pondělí 16. února 2015

Týden/36

Železo jíst musím! Dostala jsem instrukce jak tedy-původní znění lékárníka totiž bylo "hlavně na lačno" a toho jsem schopná nebyla ani náhodou. Tak tedy během jídla, alespoň prý něco. Doufám, že to k něčemu opravdu bude,
A taky jsem byla na testu tolerance glukózy. Teprve teď, protože díky mému pobytu v nemocnici se na to tak trochu zapomnělo. Nechtělo se mi vůbec, ani trochu. Představa prázdného žaludku během půl dopoledne...nic moc. Naštěstí jsem to zvládla dobře a zase mi ten roztok nepřišel odpornej. Jsem možná jediná na světě, ale jediný co mi dělalo problém bylo těch pět minut během kterých jsem to do sebe musela nalít, jinak mi to chutnalo :-)))
Hned druhý den jsem už věděla, že všechno dopadlo dobře a cukrovkou netrpím. Tak fajn:-)
A že "tenhle týden určitě neporodíte", příští úterý další kontrola, tentokrát už s monitorem, takže knížku s sebou:-)

Tělo se připravuje velice důkladně, téměř každý večer Braxton-Hicksovy kontrakce, někdy už opravdu nepříjemné, ale jinak se nic dalšího neděje, pravidelnost taky žádná, ale pro jistotu to hlídám.
Říkám si, že mi třeba pak ten porod půjde o něco líp. Všechno je teď tak nějak podle příručky, tak doufám...prostě doufám, že bude všechno v pořádku i dál...

Začala jsem už vařit čaj z maliníku. Pila jsem ho i s Mládětem, kdy mi byl doporučen a zkouším to zase. Poprvé měl totiž úspěch, stejně jako lněné semínko. To občas jím jen tak, někdy namleté a 
úplně nejlepší je udělat fresh juice a nasypat semínko ho do něj. Oboje se dá v pohodě vypít i sníst, nedělá mi to žádné problémy naštěstí. 
Železo trochu jo, jsem po něm podivně utlumená, mám těžké nohy a celkově bych ho klidně oželela, kdyby to nebylo tak důležité. Ale tu "chvilku" bych už snad měla vydržet. Jen odhaduji, že ještě tak 14 dnů a začnu opravdu přepadávat :-D

Teď už mě čekají kontroly každý týden. S Mládětem jsem na monitoru byla jen jednou, takže jsem docela zvědavá, jaké skóre bude mít brácha:-))



pátek 13. února 2015

taška do porodnice ✓

Komplet sbaleno! Po zkušenostech s Mládětem, kterému se na svět chtělo poměrně brzy, jsem se rozhodla dát dohromady tašku jak mou, tak pro miniMládě do porodnice.
Takže teď, protože to všechno mám tak nějak hezky komplet, budu určitě ještě další +/- 4 týdny čekat a čekat:-))
Ale zase jsem nějak celkově klidnější, že už není co řešit...


Dětské věci jsem sbalila do tašky Minene Layla. Je úžasně prostorná, vejde se do ní vážně všechno co do porodnice miminko bude potřeboval. Jinak je to samozřejmě taška na kočár, která se dá nosit na několik způsobů a uvnitř skrývá příslušenství jako přebalovací podložku, nebo thermo obal na lahvičku. A dá se nosit nejen přes rameno, na kočárku ale i jako batoh:-))


Malá miminka toho v porodnici nepotřebují příliš mnoho. Co se nejmenších kousků týče, vybrala jsem tři body kousky s krátkým a tři s dlouhým rukávem, dva overaly(jeden pro jistotu o něco větší, přeci jen odhadnout tu správnou velikost není jen tak), dvě trička-samozřejmě proužky:-)) Jedny polodupačky, dva páry rukaviček, ponožky a na cestu domů maličkou čepičku a ušatou kombinézu.
Z kosmetiky jen Bepanthen, vlhčené ubrousky a newborn Pampers.
Sbalila jsem i pár látkových plen+dětskou osušku.

Pro sebe jsem si pořídila tašku Reisenthel Allrounder. Taška, se kterou jsem byla v porodnici poprvé už dosloužila a já jsem hledala nějakou hezkou alternativu. Puntíky to vyhrávají na celé čáře:-)) Jsem z ní nadšená-vejde se do ní i můj poměrně velký župan. Předpokládám, že se mi osvědčí nejen teď, ale i na běžné cestování :-))



Pro sebe jsem sbalila kosmetickou tašku, kam jsem kromě základních věcí jako kartáček, pasta, šampon, kondicioner, sprchový gel a Lactacyd, přibalila Jasmine&Bergamot L´Occitane tělový krém.
A protože nevím co mě čeká, mám s sebou pro jistotu i dubovou kůru, která napomáhá hojení a už jednou se mi velmi osvědčila. I pro sebe jsem sbalila krom klasického toaletního papíru i jedny vlhčené ubrousky. Z dalších důležitých poporodních věcí, které mám s sebou:vložky do podprsenky, jednorázové kalhotky a porodnické vložky(všechny věci se dají bez problému koupit v lékárně a co se kalhotek týče, tak se mi velmi osvědčila "síťované"). Sbalený mám i rybí tuk, který jsem pravidelně užívala před i během celého těhotenství, vitamíny Mamavit a krém na břicho "Mamastrie". Po prvním porodu jsem měla kůži na břiše hodně suchou, tak chci být připravená i na tohle:-) Ručník, žínka a župan jsou jasná věc. Hřeben a cestovní fén taky(bez fénu mi vlasy schnou půl dne). Košile jsem si sbalila dvě. A bylo to teda drama, několik dnů jsem se prohrabávala internetem a hledala něco na čem nebude infantilní králíček, beruška nebo koťátko a co se mi bude alespoň trochu líbit. No a nakonec díky quanti zase jedu v puntících a ještě se značkou Janina. Děkuji za doporučení:-)) Druhá košile je z mých vlastních zásob, spíš taková pro jistotu. 
Spodní prádlo je taky celkem jasné. 
Bez čeho ale nelze porodit je stopadesát dokumentů, které v porodnici musíte předožit, takže Těhotenská průkazka, případně papíry z vyšetření, oddací/rodný list, brzy přibude i formulář s vyplněným jménem.
Pro sebe, kdyby se náhodou stalo, že budu mít nějakou dlouhou chvíli ještě Kindle. Uznávám, že se mi velice zalíbilo, že nemusím řešit jakou knihu s sebou, ale prostě uvidím na co budu mít náladu:-)
A nabíječku, jak jinak:-))
Vlastně jedna docela zásadní věc mi v tašce ještě chybí-jídlo. Jasně, v porodnicích fungují snídaně a obědy i večeře, ale...já jím pořád a minule se mi osvědčilo mít s sebou vlastní jídlo, ovoce nebo prostě něco dobrého:-)




čtvrtek 12. února 2015

S Mládětem



Procházky jsou už sice o dost pomalejší, ale pořád se celkem držím. A Mládě mi velkoryse odpouští, že už s ním nikam nemůžu nikam jen tak utíkat:-) Z té naší poslední delší vzniklo pár fotek, které mám ráda a brzy už nebudou pravda. Čím větší břicho mám, tím víc se Mládě chodí mazlit a povídat si. A já jsem za to ráda. Konečně  zase začal chodit do školky, absence dětského kolektivu už na něm začínala být dost znát. Někdy už smutně kňoural, že se mu stýská po dětech, takže teď už je znovu ve svém živlu:-) A doufám, že nás dlouho nepotká žádná chřipka, ani nic podobného...




středa 11. února 2015

Týden/35

Částečně strávený na horách, kam se mi ze začátku vůbec nechtělo. Tušila jsem, že to bude velice náročné. Už jen představa cesty...A taky jsem měla docela obavy, abych tam třeba neporodila, což se naštěstí nestalo. Ještě jsem celá. Nakonec mi ten sníh a trocha pohybu docela prospěla. I když nijak závratně, na svůj pokročilý stav jsem se celkem rozhýbala.
Mládě byl rád, že jsem ho viděla lyžovat. Vždycky, když mu skončila lekce, tak se ptal, jestli jsem se dívala. Přesně ta chvíle, kdy mi došlo, že i když nemůžu lyžovat, je důležité být s ním a podpořit ho alespoň trochu.

Poslední dny jsem měla docela klídek od namoženého břicha(maximální úleva), ale znovu se to vrátilo, dokonce bych řekla, že je to chvilkama ještě horší než dřív. Prý by to už mělo přejít. Když ne...tak těch "pár týdnů" snad už nějak vydržím. Taška čeká zabalená v ložnici a připravená jsem na všechno(tedy na variantu, že budu muset do porodnice nečekaně už teď:-)
Na kontrole se zjistilo, že mám trpím nedostatkem železa. Dostala jsem tedy nějaké na předpis a nejsem moc schopna ho do sebe nacpat:-( Je mi jasné, že musím, ale...FUJ. Takhle špatně jako po té první tabletce mi nebylo během žádného těhotenství. 

Co mě pořád ještě dokáže překvapit je fakt, že mé tělo má limit úplně někde jinde než dřív. Na horách jsem cestu, která běžně trvá krásných deset minut, šla pomalým krokem skoro 20, protože jinak mi to nešlo. 
A jako bonus na závěr: během tohoto týdne jsem vypila spousty horké čokolády se šlehačkou:-)))


úterý 10. února 2015

Na cestě za krásou

Není to tak dlouho, co jsem tu psala o svých problémech s pletí během těhotenství. A protože je to se mnou pořád tak nějak "na houpačce", uvítala jsem nabídku kamarádky Terezy, která píše blog Na cestě za krásou na sepsání základních otázek týkajících se kosmetiky a péče o tělo během těhotenství. Mimo jiné jsem se ptala i na obávané strie a jak se proti nim účinně bránit, nebo čeho by se měla těhotná žena opravdu vyvarovat a co se naopak doporučuje:-) Paní Janě ze Salonu Korunka děkuji za zodpovězení otázek a kompletní článek si můžete přečíst tady :-)



pondělí 9. února 2015

námořník do party!

čekáme chlapečka!! :-)

Většina lidí nám sice předpovídala holku...ale já jsem tušila(už při Mláděti), že jednou budu mít samé kluky. A přesně tak se i brzy stane a bude tu bude s námi. 
Náš další syn a Mláděte maličký bráška:-)


Připravujeme, vybíráme a balíme. Mládě pomáhá a nechce mi věřit, že tohle měl někdy na sobě.
"to není mojeee, to mělo nějaký mimino, takhle malej jsem totiž nikdy určitě nebyl" :-))


čtvrtek 5. února 2015

na sněhu s břichem


Je tady nádherně! Snažím ze slunce načerpat co nejvíc energie, poměrně dost se hýbu(tedy alespoň na to, že jsem už docela pokročile těhotná) a říkám si, kam ještě mi to břicho poroste?:-))
Mládě si užívá lyže čím dál víc, ze slečny instruktorky je (samozřejmě) nadšený a já jsem ráda, že u toho můžu být alespoň takhle.  




středa 4. února 2015

na horách

Zdravím z hor, kde jsme asi úplně naposledy před mým porodem. Aktuálně jsme v Rokytnici nad Jizerou, kde je nádherné počasí a já jsem trochu smutná, že tu letos nejsem jako lyžařka, ale jako "pozorovatel". Mládě měl dopoledne první lekci lyžování s novou slečnou instruktorkou. Poprvé nejezdil v ohrádce, ale na velkém svahu i s mužem a byl to pro něj rozhodně obrovský zážitek. A taky únavný, ke konci už byl opravdu úplně vyždímaný. 
Máme skvělý výhled z terasy, pod okny šumí potok, všude je spousty sněhu...až si říkám, až bych z toho čerstvého vzduchu doopravdy neporodila. Ale snad nic nehrozí-tašku jsem si totiž pro všechny případy vzala s sebou a o nejbližší nemocnici mám info. 
Mimochodem-vždycky když jsem někde na horách, mám chuť na palačinky s ovocem a obrovským kopcem zmrzliny. Takže...následující plány jsou celkem jasné :-))))