pondělí 5. prosince 2016

tipy/dárky pro kluky

Mých pár tipů na dárky pro zvídavé kluky, malé kutily a nebo nadšená batolata :-))
U nás vedou jednoznačně knihy. Ale kdybych jimi kluky zavalila, tak by je to asi úplně nanadchlo, snažím se tedy krotit. Knihy sice vedou, to je fakt, ale mám i pár dalších věcí k tomu. 

Mládě už ví, jak se na svět dostal, je to jedno z jeho oblíbených témat. Občas chce slyšet, jak se narodil on, nebo vyprávět jak se narodil bráška a sám navazuje na moje vyprávění "a pak jsem přišel já a brášku jsem poprvé viděl. A vozil ve vozíčku po chodbách"). Tohle téma ho prostě hodně zajímá a rád se jím probírá. Vybrala jsem tedy knihu, která se mu bude moc líbit. Cesta na svět. Příběhem čtenáře provází malý předškolák, který zjišťuje, jak přišel na svět on a jakým způsobem se brzy narodí i jeho očekávaný sourozenec. Chce vědět, co dělají miminka v bříšku, jak se tam vlastně dostala a proč jsou tam tak dlouho, kdy vylezou ven a proč i tatínkové nemohou mít děti a proč a jak to a ono… a máma s tátou trpělivě vysvětlují a kreslí… a malý Eda vypráví dětem, co už ví…Čtivě napsaná a bohatě ilustrovaná kniha, na jejímž obsahu se jako odborní garanti podílela také psycholožka a gynekoložka, je určena pro malé školáky i předškoláky. Zkrátka pro všechny děti, které se začnou ptát, jak přišly na svět.


Jakmile Hravouka vyšla v dotisku, hned jsme jí objednali a těšíme se. Tedy já a Atom, jak se bude tvářit Mládě, to je zatím ve hvězdách. Hodně jsem si nadávala, že jsem jí nekoupila hned v té první vlně. Myška žijící v podzemní noře je vypravěčkou, průzkumnicí lesa, sadu i rybníčka: obkresluje tvary pecek, ohryzává mrkve v zemi a přemýšlí jak rozdělit plody na ovoce a zeleninu, zkoumá stáří lesa podle letokruhů a loví živé brouky na kousek syrového masa. Všechno pak pečlivě zapisuje do svého sešitu a radí, jak si vyrobit herbář nebo udělat zahradní jezírko.


 Mládě chce být dřevorubec, kutil a vůbec chce řezat, sekat, kácet, měřit a tak dále. Všichni, kdo čtete, tak víte. Nejde to jinak. Pro podobně nadšené kluky je tenhle dřevěný kufřík s nářadím ideální. Všechno je ale opravdu funkční, takže je lepší pracovat pod dozorem některého z rodičů. A vhodné (alespoň za mě) je tohle nářadí pro děti starší 5 let.

Dárek pro oba dva. Nikdy bych to neřekla, že to kluky takhle chytne. Co víc, že to chytne i Mládě, který už je dost velký. Doma máme Sensory blocks(přečíst si o nich můžete TADY) a chceme je doplnit ještě o tuhle Rainbow sadu.
Stavíme většinou společně a baví to i mě, takže nebylo co řešit.


Lední medvědi odcházejí za štěstím. Jinotajné vyprávění o rodince ledních medvědů hledajících nový domov. Podaří se jim zapadnout a zároveň se nevzdat tuleního masa a lásky k polární záři? Text Jany Šrámkové je doplněný ilustracemi Terezy Šedivé. Mikropříběh s otevřeným koncem zaujme malé čtenáře medvědy ve svetrech a kulichách, ty velké svou naléhavostí. Vydáno v nakladatelství Běžíliška v edici Mikroliška+, která spojuje formát edice Mikroliška a leporelo: závažnější knihařské provedení nabízí menším dětem pohodlnější prohlížení, starším pak témata s přesahem pro každého, kdo ho bude chtít najít.
Doufám, že s MiniMládětem(nebo s oběma!) poroste a budou v ní nacházet pokaždé něco nového. 



Klasické leporelo. Všechno je to na zahradě. Už když jsem ho měla možnost prohlédnout si ho poprvé, bylo jasné, že do dětské knihovny musí patřit. Obrázky Filipa Pošivače: jsou laděné do matných zelenohnědožlutých barev, ve kterých o to více vyniknou jemně modré kosatce nebo výrazně červené náprsenky ledňáčků. Uprostřed toho všeho si hrají dvě malé holky, vesele promlouvající básničkami Petra Borkovce. Opět z nakladatelství Běžíliška.

Tenhle roloped jsme měly doma. Strašně moc dlouho. Ségra do těch plastových koleček naházela rozlámané špejle a při každém otočení kol to nesnesitelně rachtalo! :D Takže když jsem ho viděla v nabídce Hugo chodí bos, tak mi bylo jasné, že letos to vyjde. MiniMládě už určitě bude chtít jezdit. A já se budu nostalgicky dojímat. 

pátek 2. prosince 2016

téma/čert a Mikuláš

"Mami? Víš co? Já vůbec nechci, aby bylo pondělí." řekl mi Mládě včera odpoledne. Chvilku jsem přemýšlela, než mi to došlo. V pondělí chodí Mikuláš a čert.

Setkávám se s tím přístupem docela často. Naštvané maminky často vykřiknou na své dítě "No počkej, všechno řeknu čertům!" Mnozí rodiče si v předvánočním čase takovéto hrozby jednoduše neodpustí. Když se dítě vzteká, když se hádá se svým sourozencem a tak dále a tak dále. Navenek mají výhrůžky většinou úspěch. Lotři zkrotnou. Nebudu lhát, sama jsem několikrát něco podobného měla na jazyku.
Jenže výchova, která je vybudovaná čistě na strachu, může mít nepříjemné následky. Výhrůžky Mikulášem nebo čertem mohou už i tak přítomný strach u dětí jen zesílit – často se špatným koncem. Úzkostlivé děti potom často trpí neklidným spánkem s nočními můrami, problémy s koncentrací, neustálým napětím a rychlou únavou – říkají dětští psychologové.

Jak je to tedy doopravdy? Je Mikuláš a jeho nadílka milá tradice nebo spíše traumatizující zážitek? Může trocha „zdravého strachu“ dětem ublížit?

Čert a Mikuláš jsou skvělé postavy, díky kterým rodiče své děti často manipulují. Chtějí dosáhnout toho, aby děti „ze strachu“, že si je odnese čert, byly poslušné a hodné. Místo toho, aby se děti na svátek těšily a užily si ho, tak se bojí a jsou vystresované.

"Jen ať se pořádně bojí." Nepochopitelná touha některých rodičů, případně i prarodičů. Všichni to přeci přežili, tak proč by to nemělo fungovat tentokrát? Toho příznivec opravdu nejsem.
Když k nám poprvé přišel Mikuláš a čert, Mládě měl obrovský strach. Plakal, bál se a křečovitě se mě držel kolem krku. O nějaké básničce, nebo písničce nemohla být řeč. Také si pamatuju situaci, když už bylo po všem a někdo schválně několikrát praštil zespodu do stolu, jakože "pozor, čerti vás stále vidí." Obrovská zábava ty malé, vyděšené děti. Mládě se pak bál jít i sám do koupelny. V té chvíli je mi jedno, že to všichni předtím zvládli, je mi jedno co si kdo myslí o tom, že se mé děti bojí, Budu to dělat jinak.



Letos jsem si pohrávala s myšlenkou, nechat klukům dárky za oknem a ukázat jim, že to nemusí být vždycky jen nutné zlo. A líbí se mi i verze mé spolužačky, kdy čert je sice vidět, ale je dostatečně daleko. Děti o něm ví a bohatě jim to stačí. Nakonec jsme zvolili dětské odpoledne/podvečer s kamarády a rodiči, kam Mikuláš a čert přijdou. Věřím v rozumnou domluvu a dám tomu šanci. Velikou výhodou bude i to, že tentokrát na to budeme všichni čtyři, Ještě loni totiž Atom dělal Mikuláše a Mládě se i proto cítil trochu nesvůj.

 Kontroverzní se tato tradice stává ve především ve chvíli, kdy se dospělí chovají hloupě a zneužívají své převahy a nadhledu. Byla by samozřejmě škoda děti ochudit o krásné vzpomínky, lehce adrenalinové napětí i obrovskou radost ze sladkostí, avšak buďme dětem v této zkoušce oporou, mluvte s nimi o tom, že se doba Mikuláše blíží a nenechte je napospas čertům. "Tak si ho vezměte do pytle, strašně zlobí.." v dětech může za nechat trauma, se kterým se ještě dlouho poté vyrovnávají.

Dětský psycholog Zdeněk Matějček k tomu říká „Myslím, že dnešní český Mikuláš není ani kulturní přežitek ani pekelná výrobna psychických traumat ohrožujících mladou českou generaci. Jen je třeba užívat ho s rozumem a v souladu s vývojem poznatků z dětské psychologie. A dodejme, že dětské psychice spíše hrozí otřesy s následky hlubokými a trvalými z krutých trestů, ponižování, vhánění do stresových neřešitelných situací a všeho toho zlého, co se děje doma za zavřenými dveřmi, a nikoli z toho, co přichází v pohádkovém hávu zvenčí v podobě Mikuláše s čertem.“

Mnoho z vás může namítnout, že jsem přecitlivělá máma a moc to řeším. Ne, nepřipadám si tak a pokud ano, je mi to vlastně docela jedno. Důležité je, aby moji kluci(a děti obecně) vnímaly tenhle svátek jako něco tajemného, zvláštního, ale ne traumatizujícího. A tentokrát mě opravdu hodně zajímá váš názor. Strašíte své děti? Chodí k vám čert s Mikulášem? Jak to všechno prožíváte a řešíte? 

středa 30. listopadu 2016

Můj vánoční wishlist

Protože se Vánoce blíží vážně neuvěřitelnou rychlostí a protože se mě pořád někdo ptá na nějaký nápad na dárky, rozhodla jsem se to letos sepsat. Pár věcí, které bych si k letošním Vánocům přála já. Možná to někoho zaujme a inspiruje se. Tak jdeme na to!

Přála bych si pod stromečkem najít jistotu, že rok 2017 začnu zase s Teribear diářem. Už nějaký ten rok ho používám a letošní se mi opravdu líbí. Navíc s pocitem, že část peněz půjde na dobrou věc. Není vůbec co řešit. 



Kdo sleduje můj instagram, tak určitě ví, že od představení nové kolekce, moc toužím po mikině od ICE ICE BABY. Tenhle oversized kousek mi prostě v šatníku výrazně chybí. Navíc ta zmrzlina...:-)
Úplně se v ní vidím(nejen) na procházkách s klukama!



Kabelka od Rosy Mitnik! Víte jak dlouho si slibuju, že už si nějakou konečně koupím? Od chvíle, co jsem Rosu poznala. Jenže já chci vždycky všechny a nejsem schopná si vybrat tu svou jedinou. Tak by to mohl udělat Ježíšek za mě. Mimochodem Rosa má i poukazy na nákup, což považuji také za naprosto skvělé(a neodolatelné!). A tahle aktuálně vede..možná...:-))



Pro lepší spánek. Moc se mi líbí soví maska na spaní z kolekce Lucky limit. To jsou takové moje bláznivé úchylky. Sbírat plédy, do kterých se celou dobu balím a není mi pak taková zima, chlupaté bačkory(ano, moje nohy prostě trpí v zimě), fllanelová pyžama a masky na spaní. A sovičky. Chci, potřebuji! :-)



A jsme u toho...mluvila jsem o chlupatých bačkorách, do kterých obuji své vymrzlé nohy po dlouhé procházce, zabalím se krbu do plédu a budu s hrnkem kakaa rozmrzat. Bez nich se nedá zima přežíít!
Tyhle jsou F&F.


Také nějaký čas okukuji šperky Pretty precious. Jsou to jemné, nadčasové kousky, které se dají nosit ke spoustě příležitostí. Zatím u mě vede stříbro, ale nabídka je opravdu pestrá. Navíc není problém si objednat šperk na míru(a to je výzva!)


Kniha! Dobrá kniha mě totiž vždy potěší. Z těch, které si opravdu přeji(protože nevím, jestli stihnu sepsat top 10 mých vánočních knih) vybírám tuto. Letec Otto Hanzlíček. Příběh československého pilota 312. perutě R.A.F.  Kompletní přepis jeho válečného deníku poskytuje jedinečný pohled na historické události, než jak je známe. Vydalo nakladatelství Labyrint


A co vy? jaký je váš vánoční wishlist? Pište mi do komentářů, ráda se také nechám inspirovat.

čtvrtek 24. listopadu 2016

Mládě/lumberjack party

Téma letošní oslavy bylo dané už někdy v létě. Tehdy Mládě propadl své dřevorubecké vášni a zatím ho to drží. A asi jen tak nepustí. Vymysleli jsme tedy dřevorubecký dort-pařez, Atom vyrobil sekyrku ze dřeva, která se do dortu zasekla jako první z dárků pro Mládě a místo podnosů jsme mohli použít dřevěné kotouče(Mládě s Atomem na nic pracovali pěkných pár dnů společně). 
Před oslavou si Markéta, Radek a náš tatí odskočili zaběhnout poslední Run tour v Pardubicích-přečíst si o jejich dobrodruštví můžete TADY. A pak to všechno vypuklo.

Byla to prima party, na které se sešla veselá banda malých dřevorubců. 

Ještě večer před spaním Mládě vyprávěl, že si to moc užil, líbilo se mu úplně všechno a pak spokojeně usnul.

Děkujeme všem, kteří s námi šesté narozeniny Mláděte, přišli oslavit. Stálo to za to!















úterý 22. listopadu 2016

Šest

Moje milé Mládě, 
dnes je Ti šest let. Když jsem Tě poprvé držela v náručí, jako maličké miminko, nebyla jsem schopná tak daleko dohlédnout. Tvých šest let pro mě byla absolutní budoucnost, zahalená kdesi v mlze a najednou jsme tu. Rád mi říkáš, že mě budeš vždycky chránit a já jsem na Tebe pyšná. Umíš se zastat těch, kteří to potřebují a jsi velikým vzorem pro svého brášku. Naučil jsi mě, co je ta největší láska na světě a bez Tvého "mám Tě rád" před spaním už bych nedokázala žít. Zažíváme toho spolu tolik a ještě zažijeme! Slibuju! Krásné narozeniny

Máma

Naše první společné selfíčko! Už tehdy jsi si ze mě dělal obrovskou legraci :-))

pondělí 21. listopadu 2016

téma/měla jsem svého hatera

Měla a už nemám! Ale musela jsem se s tím hodně poprat.
Už před nějakým časem jsme se bavili s přáteli o různých anonymních komentářích, nenávistných výlevech, závisti a zlosti na blogu. Prostě o té odvrácené části blogerské práce, myslela jsem si, že to jde úplně mimo mě. Že já tohle řešit nemusím a nejspíš ani nikdy nebudu. Co by si taky kdo vzal na úplně obyčejné mámě, která se snaží vybalancovat mezi rodinou, školou a nezblázněním se z toho všeho. 

Jaký to je omyl, jsem zjistila poměrně záhy. Na mém blogu totiž přistál první nepříjemný vzkaz. A byl to přímý zásah do poměrně citlivého místa. Do něčeho, co nás doma trápí. Tehdy jsem si to přečetla, v šoku komentář hodila do spamu a pak ho nevěřícně ještě asi stokrát projela. Tohle má fakt někdo zapotřebí? 

Tehdy ještě jsem to brala jako náhodu. Přesvědčovala jsem sama sebe, že možná někdo šel okolo, pročetl si trochu blog a chtěl jen tak znepříjemnit den. Lidé jsou různí. 
Jenže od té chvíle jsem si přečetla spousty "milých" anonymních vzkazů na jediné téma. Proč nemá prostor i "ten nejstarší", tedy J. a proč si hrajeme na "rodiče roku" a nepříjemné narážky na to, že "rozbíjím rodinu" případně že "kradu nejstaršímu tátu" nebo že jsem "ukradla zázemí jiným". Libůstka za libůstkou. Samozřejmě, že jsem si říkala, že tohle může napsat jen skutečný blázen, ale koho by taková obvinění netrápila, že. Nic z toho nebyla pravda, ale všechno mě to vždy zasáhlo. Mnohem víc, než kdyby mi někdo zkritizoval vzhled, oblečení, blog. S tím počítám. Že si někdo dá práci s takovýmhle zlem, na to jsem připravená nebyla. 

Můj hater mě navštěvoval téměř rok. Vždy si našel něco, čím mi připomněl, že nikdy nebudu ta důležitá v životě mého muže, naprosto zcestné připomínky u mých soutěží o tom, že je sponzoruje právě můj muž(velmi vtipné), nebo že kdyby mi nenosil kafe, měl by čas na ty důležité věci, že na J. kašleme, nic mu nedopřejeme, nikam ho nevezmeme, nic pro něj neděláme, neměříme děti stejným metrem(uvádím tu jen ty mírnější komentáře).



Já sama jsem si prošla v téhle aféře několika fázemi

1)Naprostý šok-protože přeci nejsem ta, které se dějí tyhle věci. Tak proč já?

2)Pocit strašné trapnosti za toho člověka-jen idiot může napsat k fotce, kde sedí dítě v kadeřnictví v dětském autíčku "na toho nejstaršího jste se znovu vykašlali?On nepotřebuje ostříhat?". Ano, narvat tam poměrně vzrostlého puberťáka, to je totiž to pravé čím mu dokážu, že ho mám ráda. V podobném duchu jsem jich dostala jsem mraky...

3)Zoufalství, že tohle si někdo třeba skutečně myslí. Nic jsem přeci sakra neudělala, nikomu neubližuju a žádnou rodinu nerozbíjím a ani jsem nerozbila. V této fázi jsem chodila za Atomem a pořád mu říkala, že tohle se přeci nikdy nestalo, nebo jo? Že nevím, co si o tom všem mám myslet? Co když tohle fakt někde koluje ve formě nějaké obrovské pomluvy na kterou se nabalují další a další věci? Mimochodem, chtěla bych mít víc mužskou povahu a zachovat tak chladnou hlavu. A ano, celou dobu jsem přemýšlela, kdo to může psát? Koho může bavit takhle systematické psaní a trápení.

4)Smíření se s celou situací. To přišlo ve chvíli, kdy zjistila, kdo za tím vším je. Od té chvilky na mém blogu nelze přidávat anonymní komentáře. Omlouvám se všem, kteří mi psali milé a povzbuzující vzkazy anonymně, ale nešlo to jinak. Zničila bych se. Už takhle jsem byla nešťastná a u každého článku čekala podvědomě "co zase bude". Od chvíle, kdy jsem pochopila o co jde, cítím obrovskou úlevu, ale i lítost. Je mi líto člověka, který neměl pravděpodobně nic důležitějšího na práci a v závěru se vlastně sám prozradil. Jak moc musí taková osoba být zoufalá a závistivá, aby tohle zvládla? Nejspíš tak, že si to sama neumím představit.

Kdysi někdo říkal, že takové ty nejvíc nenávistné věci píšou často a překvapivě lidé z poměrně blízkého okolí. A já to, bohužel, mohu jedině potvrdit. Teď už je konec. Zavírám tuhle anonymní etapu a veškerou energii budu směřovat jinam. A pevně doufám, že to bude znát i tady!
Přeji krásné pondělí všem mým čtenářům a díky za přízeň!

úterý 15. listopadu 2016

čteme/Pohádkový svět Františka Nepila

Naše knihovna má nový přírůstek. A není to jen tak nějaký přírůstek. Máme totiž doma Pohádkový svět!
Přiznávám, že jsem pohádky a příběhy Františka Nepila, vlastně vůbec neznala. Trochu jsme se celé mé dětství míjeli a cestu jsme k sobě našli až teď, když jsem vybírala nové knihy pro kluky. Takže to byl spíš takový risk, netušila jsem do čeho jdeme. Když jsme tedy s Mládětem začali číst tuhle knihu, bylo to pro nás oba bylo seznamování se s něčím úplně novým. A byla to rozhodně dobrá volba.


Kniha se věnuje tvorbě Františka Nepila pro dětské čtenáře a jedná se o ochutnávku z mnoha knih věnovaných právě této skupině jeho příznivců.
45 příběhů je tematicky rozděleno do sedmi bloků, které jsou nazvány: Strachonoši a strachonošky, Kocouři, brejlovci a malá divoká prasátka, Králové, řezníci a jiní neobyčejní lidé, Z polí, lesů a luk, Haf, haf, haf!, Vánoce jsou za dveřmi a O slunci, měsíci a hvězdách.


My jsme vynechali Strachonožce, tedy přesněji řečeno všechny pohádky, kde jsou čerti. Mládě je nemá rád a před spaním jsem ho tím vůbec nezatěžovala. Mnohem víc jsme si užili "Vánoce jsou za dveřmi", což je aktuálně velmi důležité téma. 
Kapitoly nejsou ani přehnaně dlouhé, ani kraťoučké, krásný střed. Většinou jsme před spaním stihli dvě(a půl) a bylo to akorát do spokojeného oddychování Mláděte v peřinách. 
Za zmínku stojí rozhodně i krásné ilustrace Adolfa Borna, dlouholetého kamaráda Františka Nepila. Jejich spolupráce byla skvělá!


čtvrtek 10. listopadu 2016

Berlín

Náš podzimní víkend v Berlíně, kam jsme jeli za našimi kamarády. Zpětně si říkám, že byli docela odvážní, protože naši dva mini lotři to umí pořádně roztočit už po šesté ráno a nezastaví se do večera! Každopádně nás čekalo prima bydlení, skvělé jídlo a zábavných pár dnů. Kluci cestu zvládli celkem dobře. Jediný nepříliš příznivý faktor delších tras je, že spokojeně usnou a večer se jim naopak spát nechce(taková ta rodičovská klasika). Ale dali jsme to. Dokonce se zastávkou na proběhnutí/hřiště. A já jsem velmi ráda zase na chvilku změnila prostředí.

Můj doping po příjezdu. Jestli jsem něco potřebovala, tak přesně tohle! Kafe a trochu vína vždycky pomůže. Na všechno. Skoro.

Tvůrčí chvilka našich chlapečků.


Konečně jsme měli čas a vypravili jsme se do Technického muzea. 
Jedná se o největší muzeum techniky na světě a má rozlohu až 50.000 m². Je rozděleno do sedmnácti sektorů, ve kterých můžete spatřit výstavu lokomotiv, letadel a lodí, nebo zjistit, jak se vyrábí různé šperky či papír. Nebylo v našich silách projít úplně všechno, je to opravdu obrovský prostor. Ale rozhodně můžeme doporučit!





Navíc je odtud opravdu pěkný výhled na město!

Skvělá večeře - wiener schnitzel. Co víc si po náročném dni přát! Danke!

Moje Batman pyžamo a snídaně. Kluci ráno chodili pro čerstvé pečivo, Mládě si chtěl povídat německy, vyprávěl mi, co cestou viděli a byl ze všeho nadšený. Mimochodem, v poslední době snídám pořád jen sladké(abych se rychleji probudila). Měla bych se nad sebou zamyslet. Velmi. 

Blešák. Mám vždycky chuť si koupit a odvézt nereálné věci jako židle, nebo obrovský stůl. Ale jednou, jednou se to podaří :-)) Mládě byl chvilkama otrávený, ale když našel starou pilu...svět byl zase v rovnováze(na chvilku). Vzhledem k tomu, že chce být dřevorubec...


Existují věci, které mě vždycky, fakt vždycky, potěší!:-)) 

Naši unavení kluci :-))

Dokonalý podzim, krásný den přesně stvořený pro procházku, běhání v listí a blbnutí. Dokonce bylo i nádherně teplo, takže jsme toho museli využít. Mládě si cestou vyhlédl školku, kam by ideálně chtěl začít ihned chodit. Po návratu opět skvělý, pozdní oběd na zahřátí. A to světlo za okny...





Fotil Mládě :-)