sobota 16. ledna 2016

ségry-mámy

Zažily jsme toho spolu strašně moc, ale kočárky...ty jsme spolu vezly úplně poprvé:-)
Moje ségra se koncem prosince stala mámou, já tetou malého Danečka a kluci mají nového bratrance do party. Jak je možné, že jsem tak rychle zapomněla, jak jsou čerstvá miminka mini, jak krásně voní a jsou nekonečně roztomilá?
Koukala jsem na něj a říkala si, že to snad ani není možné, jak je maličkej. Přitom Mládě byl po narození ještě o něco menší...
Přesně taková byla naše první společná návštěva u Marketulle a Danečka:-)
Jsem ráda, že jsme první procházku podnikli všichni společně, navíc po našem městě! Někdy se mi totiž hodně stýská...



Mámy a jejich děti. Je to vůbec možné? Když jsem byla v pubertě(v té nejtěžší, nejšílenější a v takové, že bych si sama za to dneska dala pohlavek!), tak jsem se za svou rodinu dokonce styděla!! a tvrdila jsem, že jakmile to půjde, tak se odstěhuju někam hodně daleko a budu si žít svůj život. Jenže...velmi rychle jsem pochopila, že mít rodinu je to nejdůležitější, vídat se a držet pohromadě, že je základ a že bez nich prostě fungovat neumím, nemůžu a hlavně nechci! 
Je mi jasné, že mě nejspíš čeká s mými vlastními dětmi něco podobného...a doufám, že jim to dojde stejně tak jako mně. Zatím si to ale společně prostě a jednoduše užíváme.





1 komentář:

  1. Jani, krásně napsáno! Moc vám to se ségrou sluší! Že přeji hodně zdraví!

    OdpovědětVymazat

Děkuji za milé komentáře;-)