pondělí 16. května 2016

Noc literatury

Pořád jsme přemýšleli, jak to zvládnout. Dvě děti jsou přeci jen..dvě děti. Mládě se mnou chodil poslouchat ještě v břiše, je úplně odchovaný předčítáním a baví ho to. MiniMládě potřebuje o trochu víc svůj klid, ale my jsme si řekli, že to prostě riskneme. Domů přeci můžeme odejít kdykoli a když se to povede, bude to jedině dobře.
Museli jsme vybírat, kam půjdeme, určitě nejde zdolat úplně všechny místa, kde se čte, taky nejde, aby děti poslouchaly úplně všechny knihy bez výjimky.
Mládě nejvíc bavil starý autobus, protože mohl sedět a trochu poslouchat venku. Zároveň nemusel sedět úplně potichu a nenápadně se rýpat v hlíně klacíkem. Líbil se mu především ten koncept. Jdeme na zajímavé místo, něco si o tom místě povíme a pak se tam čte. A taky to, že tam čtou často herci. Dokonce řešil, proč něco podobného není pro děti. Prý by ho to hodně zajímalo:-) Když nešel na čtení, rozložil si svojí encyklopedii a prohlížel si. Když jsem ho pak doma ukládala k spánku, řekl mi, že to byl moc krásný den. Hlavně to čtení, že bylo super. Úplně první čtení bylo sice náročnější(snažil se do toho mluvit i když jsme si jasně vysvětlili, jak to má fungovat), ale pak se sebral a zvládali jsme dobře. A že to byl pro něj krásný den, je nejlepší pochvala.
MiniMládě usnul a probudil se až ke konci, zatím mu bylo nějaké čtení celkem fuk, ale určitě se do toho dostane. Tedy doufám. Mohla by z toho totiž být docela dobrá rodinná tradice(alespoň pro mě).








3 komentáře:

  1. Dáváte jim skvělý příklad a ještě lepší základ pro další život. Moc se mi váš přístup líbí, jen tak dál:)

    OdpovědětVymazat
  2. Jste úžasní rodiče, moc vás obdivuji v (nejen) v tomhle :o)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za milé komentáře;-)