sobota 10. září 2016

Run tour/Plzeň

Konečně na Run tour! Tenhle výlet byl tak trochu neplánovaný a spontánní. Že poběžíme s Mládětem jsme totiž domluvily s Markétou čtyři dny před akcí, jako překvapení pro tátu. Pro mě to sice znamenalo hodně málo času na rozběh, ale věděla jsem, že tentokrát musím. Loni mi běh překazilo zraněné koleno, takže když padl návrh na Plzeň, bylo vyřešeno.

Tady jsme ještě před během, čekáme na ostatní(nedočkali jsme se) a na první závod. Ten jsem běžela společně s Mládětem. Kluci tu vypadají poněkud znaveně. Přitom to byl úplný začátek..

Běžíme! Konečně spolu. Vlastně my dva a ještě jeden malý chlapeček, který ze na pár chvilek ztratil v davu dětí mamince. Chytila jsem ho za ruku, kterou natahoval a kousek jsem uběhla dvojdětně. Kdybych to neudělala, nejspíš by se zastavil a rozplakal. Možná by měl pokažený celý závod a už by  nešel. Dělalo mi velikou radost dělat mu na tu krátkou chvilku "průvodce" :-)

Téměř v cíli. Nezastavil ani na chvilku a opravdu poctivě makal celou dobu. Jsem na něj ohromně pyšná. Vím, že v polovině měl velmi slabou chvilku, ale překonal sám sebe a dal to. Těším se, až budu běhat s oběma!

Našli jsme se! V cíli čekal děda a s ním celá rodina. Nejlepší, nejpyšnější a nejkrásnější chvilky. 

MiniMládě si to zatím pečlivě všechno obhlédl a brzy taky vyrazí. Zatím nás jen podporoval na startu!



A taky v cíli, kam jsem zničená, utahaná, v obličeji úplně růžová doběhla. Z dálky jsem slyšela křičet Mládě "mami do toho" a v tu chvilku nebylo nic jiného. 

Medaile je prostě ta nejlepší hračka :-)) A já jsem trochu v mlze, mám doběhnuto, Markéta a táta do mě nalili spousty vody, nacpali ovoce a já žiju! A dokonce zvládnu poponést vlastního syna :-)

Máma pořád nemůže uvěřit, že to má za sebou. MiniMládě si hraje s dětma a je mu to úplně volný :-))

Mládě už to se mnou prožíval o trochu víc a já jsem ráda, že mě nezná jako mámu co polehává na gauči, co jí nic nebaví, kterou musí vybízet k jakékoli aktivitě. Za to, že nás táta nutil hýbat se, sportovat a vždycky něco dělat, mu budu vděčná. Lepší základ mi do života nemohl dát. A já se budu snažit předat to svým klukům.

Rodina. Bez nich by toho spousty nešlo!

Absolutně nejlepší podpora! Díky, že jste tam byli. Jsem pyšná, že jsem mohla běžet závod s tátou, ještě víc pyšnější, že jsem to dala. Příště snad už i se ségrou, aby to bylo komplet.


4 komentáře:

  1. Vždycky překvapíte a vždycky mile <33 Jste báječným vzorem pro děti i některé dospělé;-)

    OdpovědětVymazat
  2. Jani, moc Ti fandím. Vím, že jsi to neměla v životě nejlehčí. Jsi skvělý člověk a děláš mnohem víc, než by jeden čekal. Mám pocit, že se snažíte se sestrou odčinit všechny hříchy vaší mámy. Daří se vám to;-) Hluboce Tě obdivuji, protože Tě znám už moc dlouho. Já bych se nezvedla!

    OdpovědětVymazat
  3. Jani, jste skvělá rodina. Podporujete se navzájem a máte se rádi. Tak to má být:)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za milé komentáře;-)