pátek 2. prosince 2016

téma/čert a Mikuláš

"Mami? Víš co? Já vůbec nechci, aby bylo pondělí." řekl mi Mládě včera odpoledne. Chvilku jsem přemýšlela, než mi to došlo. V pondělí chodí Mikuláš a čert.

Setkávám se s tím přístupem docela často. Naštvané maminky často vykřiknou na své dítě "No počkej, všechno řeknu čertům!" Mnozí rodiče si v předvánočním čase takovéto hrozby jednoduše neodpustí. Když se dítě vzteká, když se hádá se svým sourozencem a tak dále a tak dále. Navenek mají výhrůžky většinou úspěch. Lotři zkrotnou. Nebudu lhát, sama jsem několikrát něco podobného měla na jazyku.
Jenže výchova, která je vybudovaná čistě na strachu, může mít nepříjemné následky. Výhrůžky Mikulášem nebo čertem mohou už i tak přítomný strach u dětí jen zesílit – často se špatným koncem. Úzkostlivé děti potom často trpí neklidným spánkem s nočními můrami, problémy s koncentrací, neustálým napětím a rychlou únavou – říkají dětští psychologové.

Jak je to tedy doopravdy? Je Mikuláš a jeho nadílka milá tradice nebo spíše traumatizující zážitek? Může trocha „zdravého strachu“ dětem ublížit?

Čert a Mikuláš jsou skvělé postavy, díky kterým rodiče své děti často manipulují. Chtějí dosáhnout toho, aby děti „ze strachu“, že si je odnese čert, byly poslušné a hodné. Místo toho, aby se děti na svátek těšily a užily si ho, tak se bojí a jsou vystresované.

"Jen ať se pořádně bojí." Nepochopitelná touha některých rodičů, případně i prarodičů. Všichni to přeci přežili, tak proč by to nemělo fungovat tentokrát? Toho příznivec opravdu nejsem.
Když k nám poprvé přišel Mikuláš a čert, Mládě měl obrovský strach. Plakal, bál se a křečovitě se mě držel kolem krku. O nějaké básničce, nebo písničce nemohla být řeč. Také si pamatuju situaci, když už bylo po všem a někdo schválně několikrát praštil zespodu do stolu, jakože "pozor, čerti vás stále vidí." Obrovská zábava ty malé, vyděšené děti. Mládě se pak bál jít i sám do koupelny. V té chvíli je mi jedno, že to všichni předtím zvládli, je mi jedno co si kdo myslí o tom, že se mé děti bojí, Budu to dělat jinak.



Letos jsem si pohrávala s myšlenkou, nechat klukům dárky za oknem a ukázat jim, že to nemusí být vždycky jen nutné zlo. A líbí se mi i verze mé spolužačky, kdy čert je sice vidět, ale je dostatečně daleko. Děti o něm ví a bohatě jim to stačí. Nakonec jsme zvolili dětské odpoledne/podvečer s kamarády a rodiči, kam Mikuláš a čert přijdou. Věřím v rozumnou domluvu a dám tomu šanci. Velikou výhodou bude i to, že tentokrát na to budeme všichni čtyři, Ještě loni totiž Atom dělal Mikuláše a Mládě se i proto cítil trochu nesvůj.

 Kontroverzní se tato tradice stává ve především ve chvíli, kdy se dospělí chovají hloupě a zneužívají své převahy a nadhledu. Byla by samozřejmě škoda děti ochudit o krásné vzpomínky, lehce adrenalinové napětí i obrovskou radost ze sladkostí, avšak buďme dětem v této zkoušce oporou, mluvte s nimi o tom, že se doba Mikuláše blíží a nenechte je napospas čertům. "Tak si ho vezměte do pytle, strašně zlobí.." v dětech může za nechat trauma, se kterým se ještě dlouho poté vyrovnávají.

Dětský psycholog Zdeněk Matějček k tomu říká „Myslím, že dnešní český Mikuláš není ani kulturní přežitek ani pekelná výrobna psychických traumat ohrožujících mladou českou generaci. Jen je třeba užívat ho s rozumem a v souladu s vývojem poznatků z dětské psychologie. A dodejme, že dětské psychice spíše hrozí otřesy s následky hlubokými a trvalými z krutých trestů, ponižování, vhánění do stresových neřešitelných situací a všeho toho zlého, co se děje doma za zavřenými dveřmi, a nikoli z toho, co přichází v pohádkovém hávu zvenčí v podobě Mikuláše s čertem.“

Mnoho z vás může namítnout, že jsem přecitlivělá máma a moc to řeším. Ne, nepřipadám si tak a pokud ano, je mi to vlastně docela jedno. Důležité je, aby moji kluci(a děti obecně) vnímaly tenhle svátek jako něco tajemného, zvláštního, ale ne traumatizujícího. A tentokrát mě opravdu hodně zajímá váš názor. Strašíte své děti? Chodí k vám čert s Mikulášem? Jak to všechno prožíváte a řešíte? 

7 komentářů:

  1. U nás je to jednoduchý, jelikož se čertů bojím ještě dneska, tak děti od začátku vědí, že jsou to převlečený lidi a nikdy mě ani nenapadlo, jim čertem vyhrožovat. Čerty k nám zveme, ale nesmějí nám do baráku a stojeji opodál, než dítko vysype nějakou básničku, on i ten Mikuláš je pro ně náročnej.. hrozně mě bavěji rodiče, co táhnou malý děcka na Krampus show, z toho bych nespala ani já..
    btw. z něčeho jiného než googlu komentovat taky nelze? šikl by se mi wordpress :-)

    OdpovědětVymazat
  2. V roce 2013 a 2014 jsme měli Mikuláše s čertem a andělem pozvané ke kamarádce. Předloni se Emma tak strašně bála, že ze sebe vůbec nic nevykoktala a pak asi tam týden měla noční můry atd. Takže jsem řekla, že takto teda ne. Minulý rok jsme proto byli na Mikulášské besídce v rodinném centru, protože jsem je nechtěla připravit o tento zážitek. Vyráběly se svíčky, andílci, zpívaly koledy a pak také přišel Mikuláš s čertem a andělem. Tadeáš byl naprosto v pohodě, Emma se trochu bála, ale tak nějak normálně. Celý podvečer jsme si moc užili. Letos jsem to chtěla také tak, ale Tadeáš má od pátku antibiotika, tak uvidím, zda budu mít hlídání a vyrazím alespoň s Emmou.

    OdpovědětVymazat
  3. My teda budeme mít letos čerta i Mikuláše, ale vlastně to chci stejně jako ty. Čerta jen někde vzadu, maximálně trochu zatřást řetězem, ale žádný blbý komentáře. A přiznám se, že z toho důvodu ani nechci, aby tu byly babičky a dědečkové, protože z nich nějaký komentář vyletí tak rychle, že to člověk nepodchytí

    OdpovědětVymazat
  4. Jsem zastáncem takové střední cesty, jakou popisuješ Ty ve svém článku. Pamatuji si na tu směsici strachu a těšení se. Vždycky jsem někde uvnitř cítila, že mě rodiče nedají a strach mít nemusím. Rodiče, kteří navedou čerty, aby to dětem osolili...Bez komentáře(ale jsou).

    OdpovědětVymazat
  5. Našemu Toníčkovi je teprve rok, takže jsem to zatím řešila jen na teoretické úrovni. Ale myslím, že zrovna já jsem to úzkostlivé dítě, které - ač jinak docela hodné - mělo z čertů ohromný strach. Nemohla jsem pak usínat potmě, na zdech se mi zjevovaly strašidelné masky, moje fantazie zdivočela. Navíc svým dítětem nechci manipulovat, nikdy a nijak. Tak přemýšlím, že bych mu na rovinu vysvětlila, že čerti neexistují, ale ještě popřemýšlím, jestli bych ho tím o něco neokradla - mám na to minimálně další rok ;)

    OdpovědětVymazat
  6. Ahoj jani. Ja si dodnes pamatuju svuj strach z certu a detem jsem to nechtěla zpusobit. Takze my na mikulase neverime a kdyz na to prijde řeč, rikame ze jsou to jen prevleceny lidi. Ja totiz svym detem lhat neumim a ani nechci. Snad je svou pravdou o nic neochudim ale takhle to s mužem citime. Jana

    OdpovědětVymazat

Děkuji za milé komentáře;-)