pátek 29. ledna 2016

miniMládě/10měsíc

Vůbec bych se nezlobila, kdyby ten další zub byl už konečně venku! Těch pár kol naší nové hry "nespí celá rodina" mě totiž fakt nepobavilo...Dost zásadně se to projevovalo na mém dalším fungování. Snažím se vydržet :-)

MiniMládě má za sebou své první Vánoce i svůj první svátek a Silvestr. Vzpomínala jsem, jak už jsem před rokem nemohla své těžké břicho unést, málem jsem přepadávala dopředu a těšila se na chvíli, až ten první svátek konečně oslavíme. Najednou mi přišlo neskutečný, že už.
Nevím, jestli to má od Mláděte, který mluví od rána do večera(soustavně už tak tři roky), ale rozšiřuje svou slovní zásobu mimo klasické "mama, tata". Sice to nejsou žádné extra výkony, ale stejně-vypráví.

Na preventivní kontrole mu bylo naváženo 10 kg a naměřeno 74 cm...uf :-)
Kde je to maličké miminko? Když jsem byla u Marketulle s klukama, přišlo mi, že jsou najednou tak strašně velcí proti mrňavému Daníkovi! 

Bohužel přišlo to, co jsem si myslela, že nás zdárně minulo. U Mláděte se začal projevovat sklon k žárlení, což se snažíme řešit. Je jasné, že to bude běh na dlouho trať, dokonce jsem uvažovala o samostatném postu později. Ale řešíme a i když to není žádná velká katastrofa, je to chvilkama velmi vyčerpávající. Jsme ovšem stateční rodiče a určitě to (nějak) zvládneme!:-)

Připravit se do školy, stihnout něco doma a věnovat se klukům je...no sakra těžký. Takže v tom mám aktuálně dost bordel, nevím ani kde mám penál(jsem si skoro téměř určitě jistá, že v hračkách!) a horkotěžko jsem dohledala alespoň pár základních podkladů. Chvilku jsem dokonce měla úplně nejčernější myšlenky, ale snad zažehnáno! A i když zimu a lyžování i sníh mám moc ráda, občas si zoufale povzdechnu, že bych už konečně zase léto. V létě je to s dětma vždycky o fous snazší. Minimálně v oblékání :-)


čtvrtek 28. ledna 2016

K tabuli půjde...

Pravdou je, že na naší nejnovější hračku padlo docela dost věcí. Třeba jsem musela vypreparovat mužovu botu, kterou mi na tenhle experiment(samozřejmě rád:-) daroval. Nebo jakési historické úchytky ke skříňkám, které tady už dávno nejsou, knoflíky nalezené na půdě v kombinaci se dvěma námořnickými z výtvarných potřeb. Kus koberce, pár zipů, menší nákup v Obi a další...

Dohromady to hodilo celkem zajímavou smyslovou tabuli, chcete-li sensory board. Pokukovala jsem po nich už nějaký čas a pořád jsem to ladila tak, aby vyhovovala oběma klukům dohromady. Vzniklo tedy tohle jednoduché, dřevěné "áčko" se spoustou záchytných bodů.

Zajímavým faktem je, že oba dva baví úplně všechno. Myslela jsem si, jak Mládě nebudou zajímat knoflíky a ono zrovna jo. A nebo, že miniMládě nechá trénink zavazování tkaniček úplně chladným. A zrovna ne :-) 
Takže i když jsem se snažila vybírat pro každého něco, stalo se nevídané. Oba je to baví opravdu komplet celé. Tabule už u nás funguje týden, stála nás jeden den práce a dětská radost z ní je absolutně neuvěřitelná. 
Takže pokud venku není počasí na procházky ani sáňkování, jako třeba teď, najdete nás u tabule:-)

















sobota 16. ledna 2016

ségry-mámy

Zažily jsme toho spolu strašně moc, ale kočárky...ty jsme spolu vezly úplně poprvé:-)
Moje ségra se koncem prosince stala mámou, já tetou malého Danečka a kluci mají nového bratrance do party. Jak je možné, že jsem tak rychle zapomněla, jak jsou čerstvá miminka mini, jak krásně voní a jsou nekonečně roztomilá?
Koukala jsem na něj a říkala si, že to snad ani není možné, jak je maličkej. Přitom Mládě byl po narození ještě o něco menší...
Přesně taková byla naše první společná návštěva u Marketulle a Danečka:-)
Jsem ráda, že jsme první procházku podnikli všichni společně, navíc po našem městě! Někdy se mi totiž hodně stýská...



Mámy a jejich děti. Je to vůbec možné? Když jsem byla v pubertě(v té nejtěžší, nejšílenější a v takové, že bych si sama za to dneska dala pohlavek!), tak jsem se za svou rodinu dokonce styděla!! a tvrdila jsem, že jakmile to půjde, tak se odstěhuju někam hodně daleko a budu si žít svůj život. Jenže...velmi rychle jsem pochopila, že mít rodinu je to nejdůležitější, vídat se a držet pohromadě, že je základ a že bez nich prostě fungovat neumím, nemůžu a hlavně nechci! 
Je mi jasné, že mě nejspíš čeká s mými vlastními dětmi něco podobného...a doufám, že jim to dojde stejně tak jako mně. Zatím si to ale společně prostě a jednoduše užíváme.





čtvrtek 7. ledna 2016

2015

Rok 2015 byl zásadní a důležitý! A i když už máme nový, s šestkou na konci, tak jsem se rozhodla sepsat malou rekapitulaci. Alespoň trochu zmapovat, jakých těch dvanáct měsíců vlastně bylo. Tedy krom toho, že to uteklo tak nějak rychleji, než obvykle...

Leden byl klidný. Jako jednodětní jsme měli trochu prostoru pro občasné opuštění domu jen ve dvou(+jeden pasažér v břiše). A protože jsme pod stromečkem našli vouchery na Grand Restaurant Festival od švagrové, tak jsme si udělali společný hezký večer se skvělým jídlem a pitím U Bílé krávy. Absolutně dokonalý večer:-)
Odkutálela jsem se(tehdy už skoro fakt jo!) na plurk kafe do AnonymouS Coffee, které jsem si s holkama moc užila.
Naposledy jsem vyrazila do školy 2v1. Vezl mě tam táta, který kvůli mě vstával hrozně brzy a připravoval mi ty nejlepší svačiny na světě!



Únor byl ve znamení hor, divadla a odpočítávání. Tehdy jsem si myslela, že už budu každou chvilku rodit. Naivně. Velmi naivně!
Navštívili jsme Divadlo Spejbla a Hurvínka. Pro Mládě zásadní životní událost. Odcházeli jsme s pláčem, protože chtěl ještě pohádku a prohlédnout si divadlo. A pak nám po cestě domů prozradil, že až bude velkej, bude Hurvínkem a budou se v tom divadle teda střídat.
Odjeli jsme na pár dnů na hory(měla jsem zjištěné všechny porodnice v okolí) a já jsem trávila skoro všechen čas popíjením čokolády a sledováním Mláděte na lyžích.
Narodil se Bertík, Mláděcí bratranec! Opravdu moc jsem to už taky chtěla mít za sebou, protože jsem si připadala jako velryba na souši, nic mi nešlo, všechno mě unavilo. A těšila jsem se na miniMládě:-)



Březen. Zásadní měsíc. Chodila jsem na procházky(rychlá chůze, zákusky s sebou, rychlá chůze domů), napouštěla si vanu a zkoušela všechno možné. Břicho bylo každý den o něco těžší a já čekala a čekala...A pak byl na světě. Ve 41 týdnu se narodil miniMládě a byl krásný. V tu chvilku, když mi ho dali na břicho jsem měla pocit, že je úplně jako Mládě kdysi. Vlasatý, úžasný! Jen ta váha byla o něco větší. Zatímco Mládě se narodil s 2690g, tak miniMládě měl 4080g.



Duben a já dvojnásobná máma. Mám dva syny a oba jsou úžasní a nádherní. Mládě miminko miluje, pusinkuje, chtěl by ho objímat a chodí se na něj každou chvilku dívat. Ráno mu chodí dávat pusu, než jde do školky a když přijde, tak mu vypráví co dělal.
MiniMládě většinu času ještě spí. V noci se budí na jídlo, ale dá se to zvládnout. Poprvé od porodu jedu do školy a podívat se na ségru tátu na Run tour a fandit! Marketulle běžela 2v1, což nikdo ještě netušil..


Slavím svátek matek, narozeniny a užívám si, že je venku krásně. Je květen a je mi celých třicet. Mám dva syny, rodinu a jsem šťastná. Od muže jsem dostala nádhernou kytici růží, od Marketulle nejdokonalejší mývalí dort. Já totiž obecně svoje narozeniny moc neslavím. (Ne z pózy, ale z takového podivně zažitého pocitu z dětství...možná o tom někdy v jiném postu). Moje třicetiny mi můj muž připravil absolutně parádní. Dokonale se trefil, komorní oslava, postupně přicházející/přijíždějící hosté. Super skvělé překvapení!



V červnu má Mládě vystoupení ve školce a hraje Cipíska. Slzím dojetím(nikdy jsem si nemyslela, že budu tyhle věci takhle moc prožívat, ale tomu se nelze ubránit. Jsem hrdá máma!:-)
Protože je opravdu teplo, tak jsme většinu času venku na dece. MiniMládě ještě není tolik pohyblivý, takže si můžu chvilkama i číst. Jedeme na rock for people ve čtyřech, sedím s Mládětem na zemi posloucháme hudbu a on je nadšený. Tleská a skanduje, baví ho to a užívá si to. MiniMládě část prospí, ale i přes "hluchátka" toho trochu slyší. (mimochodem, hudbu miluje úplně stejně jako Mládě :-)



Prázdniny jsme přivítali piknikem se skvělou partou lidí a dětí! Stálo to za to.
Mládě odjel v červenci na prázdniny na jih k dědovi a babičce a my jsme měli doma týden ve třech. MiniMládě byl celý ten čas(i jindy samozřejmě), nejhodnější miminko, takže jsme zvládli trochu si odpočinout, navštívit pár kaváren a mít trochu času na sebe. Takové dlouhé rande s kočárkem.
Začínají vedra, všichni se koupeme a odpočíváme u vody. Děti to báječně unaví a já mám někdy malou chvilku na přečtení pár stran z knihy, nebo na úplně obyčejné několikaminutové nicnedělání.



Srpen. S Mládětem se pouštíme do vyrábění kávovaru z kartonu, hrozně ho to baví a od té doby máme kavárnu U velryby. 
Pro děti pořádáme přespávání na zahradě a stezku odvahy. Spíme ve stanu. Všichni! 
Trojdětní se vydáváme do Berlína, což je náročnější, než jsme čekali, ale nakonec všechno zvládneme poměrně obstojně. Berlín je prostě skvělý! 
Vymýšlíme výlety po okolí, plujeme po Labi, navštěvujeme zoo, chodíme se koupat. Nejlepší prázdniny! Sice nejsme s mužem prakticky nikdy sami, ale stojí to za to. Děti nám za to stojí :-)



V září se mi zakulatila ségra. A moc jí to s Danečkem v břiše slušelo. Nejkrásnější máma na světě!
Běhám a divím se, že to ještě není nejhorší. Zraněné koleno mi ale nedovolí nic vážnějšího. A nakonec skončím na ortopedii a s ortézou.
Na Bepanthen party se potkávám s holkama blogerkama a užíváme si společné odpoledne. Některé vidím poprvé a jsem moc ráda, že už se známe i jinak než přes naše blogy. A taky zjišťujeme, že svět je malej:-)) MiniMládě slaví svůj první půlrok života.



Říjen. Běží se Run tour v Praze, kde jsem jako divák s ortézou. Mládě běží svůj první závod s dědou za ruku a má z toho nejen medaili, ale super zážitek. Celkově je z toho moc hezké rodinné odpoledne, za které jsem ráda. A jsem pyšná na tátu, že běžel!
Marketulle má narozeniny a my se rozhodneme jí potěšit a připravíme jí oslavu se vším všudy. S dortem i překvapením:-) MiniMládě se začíná rozkoukávat a začíná se čím dál rychleji plazit, takže ho všude možně chytáme a lovíme.
Dlabeme dýně, děti to moc baví i když vyřezávají především rodiče, kdežto děti se plácají v tom, co se vytahá zevnitř. Ale úspěch to má!:-)



Mláděti je v listopadu pět let! Z malého mininka, které jsem ještě nedávno vozila v kočárku, je velký kluk. Ráno se probudil a volal "je mi pěět, odteď bude všechno jinýýý"...v tu chvilku mi připomínal mě samotnou:-))
Navštěvujeme před porodem tetu Terezku, která o pár dnů později přivede na svět krásného chlapečka a zvládneme krásnou procházku po Sázavě se spoustou fotek.
Ve školce se koná podzimní přehlídka draků. Rodiče s dětmi tvoří společně. Mládě vymyslel příběh o liščím drakovi a protože se mi ten nápad líbí, tak nakonec do školky neseme zakletou lišku-draka. 



Důležitý životní zlom přichází v prosinci, protože se stávám tetou! Marketulle má syna! Maličkého, roztomilého, krásného Danečka. Malé zlato. Dokonce na mě v porodnici asi na vteřinu otevřel jedno oko, jinak jsem mu jako teta zatím byla docela fuk. Ale jsem z něj nadšená. porod jsem se ségrou prožívala strašně moc, bála se o ní a v duchu jí skoro pomáhala. Jsem na ně oba pyšná!
Chystáme adventní kalendáře, tentokrát tři, pro všechny kluky. Velké překvapení a hodně práce.
Mám pocit, že nic nestíhám a najednou je 23 večer, zdobím stromek s kávou v ruce, dojímám se u Země odkud přicházím a těším se, co řeknou ráno kluci. Slavíme Vánoce, postupně se všemi, které máme rádi. Závěr roku oslavíme jako opravdu unavení rodiče sledováním Black books:-))




Jako obvykle si nebudu letos dávat žádná předsevzetí. 
Jen si přeji...
zdraví pro rodinu a blízké
co nejvíc dobrodružství s dětmi
jeden volný víkend ve dvou
zvládnout školu
rodinu stále tak pohromadě, jako doteď

Všem čtenářům přeji krásný a úspěšný rok 2016!