středa 29. června 2016

Když se sejde naše rodina

Je to vždycky velká akce. A tahle akce byla obzvlášť povedená, všichni si to maximálně užili a rodiče byli kolikrát unavenější než děti. Takový ten klasický úděl!
No ale na jihu je jednoduše nádherně!
Ti, kteří mě sledují na instagramu už ví, že jsme byli na Cepu a projeli jsme na kolech všechno možné kolem. Tedy samozřejmě v rámci možností.
Pro starší kluky jsme s Markétou připravily bojovku a po domě i zahradě jsme rozmístily několik dopisů od někoho, kdo se podepisoval "ten kdo žil v tomto domě před sto lety" a směrovaly jsme je k pokladu. Takové nadšení:-)) V dopisech byl navíc ještě večerníčkový/pohádkový kvíz a na pomoc jim občas přišel duch z půdy, který jim poradil, když něco nevěděli.
Myslím, že si to fakt užili i když Mládě už měl na závěrečné stezce trochu strach. 
Teď už se ptá, kdy pojedeme zase a jestli už brzy a že se mu tam nejvíc líbilo. Takových zážitků...vlastně se mu vůbec nedivím! 

A to ty pravé prázdniny jsou teprve před námi :-)

 My jsme přijeli jako úplně první, slunce pomaličku zapadalo a kluci si ještě chvilku jen tak pobíhali po zahradě a čekali jsme na Markétu s rodinou.

Jeli jsme s Mládětem i sami, zkoušela jsem ho vozit na tyči, protože jsem to nikoho nikdy nevozila. Překvapilo mě, jak moc snadné to vlastně je! Ale tohle byl krásný výlet ve dvou, on mi vyprávěl, já jsem si užívala klidu a lesů kolem, zastavili jsme pozdravit kravičky a Mládě mi řekl, že by mě bral do party klidně :-))) 

Celá rodina je na místě, všichni se připravují na kola a my s tátou se fotíme. Když jsme na tomhle místě byli takhle společně naposledy, nebylo to vůbec veselé období a pamatuji si jen to, jak se snažíme to alespoň trochu zahnat. No a dneska jsme tady, spokojení, šťastní, dávno vyrovnaní se spoustou věcí..! A je to moc hezký pocit. 

Společná fotka musí být. Chybí jen Mládě, který je někde úplně vepředu.

První zastávka. Pár členů výpravy na fotce sice chybí, ale i tak... 


Supersprávná dvojka! Aneb, když jsme si kdysi s mojí tetou slíbily, že budeme mít děti nastejno...tak jsme to prostě musely dodržet :-))) A kluci jsou spolu vážně super. Takových teorií, příběhů a vůbec všeho, jsem snad ještě neslyšela. Je s nima sranda, doufám, že to vydrží!


Koupání! Bylo vedro, kluci se rozhodli, že koupání je víc než nutné. Všichni ostatní přemýšlejí, zda do toho půjdou taky... 

Po návratu přišel první dopis a začala hra o poklad! Pokračovala celý náš pobyt a i ten poklad nakonec byl! 

Takže kluci hledali, lovili, zkoumali a snažili se na to všechno přijít. Mimochodem, když jsme je fotila, tak zrovna řešili tajemnou hmotu, která se ukrývá uvnitř...:-)) 

A buřty! Mimochodem, každý má svojí správnou techniku opékání, kterou  pečlivě prodiskutovali, než začali!

Důkaz, že nenosíme jen šaty a pruhovaná trika! :-))

"honem, honem! Musíme hledat další dopis..." A "ten kdo žil v tomto domě před sto lety" skutečně hned ráno napsal!


 Relax a klídek...Daneček v obležení babiček. Užívá si pozornost ze všech stran :-))

První rybaření a čekání na úlovek :-)) 

A dopisy byly fakt skoro všude!:-))


 Taky se rozdávaly medaile....


...a jednu dostal i MiniMládě(měl z ní obrovskou radost:-)) 


Náš tým, dobře ladíme :-))) Sedíme v Třeboni na náměstí a já piju fakt silný kafe. Ale i tak jsem ráda:-))

Cestou nás potkalo obrovské vedro, šílený déšť a nucená zastávka v hospodě, málem jsem se slušně vysekala(příště ano, helmu!), ale i tak to stálo za to :-))

A nejvíc šťastný byl miniMládě, protože máma se vrátila zpět! :-))

sobota 25. června 2016

Okurkové osvěžení

Přesně tohle jsem potřebovala!
Manufaktura přišla s novou limitovanou řadou, určenou právě pro ty horké dny, které u nás aktuálně panují. Okurka! Za mě absolutní bomba. Už několikrát jsem viděla ve výloze Manufaktury, ale vždycky jsem spěchala a nestihla jsem ani v rychlosti otestovat, jak voní a vůbec, jaká ta okurková řada vlastně je.
O to víc jsem byla potěšená, když jsem v jednom z narozeninových balíčků objevila právě ji!
Už mám otestováno a jsem spokojená. Okurky miluju k jídlu, na okurkovou limonádu nedám v létě dopustit a teď už je můžu doma mít i v téhle formě.




Obecně mám ráda sprchové gely, které voní jako jídlo. Ale zase nemusí jako přeslazené žvýkačky. Takže si ráda vybírám čokoládové s pomerančem, marcipán a osvědčila se mi i okurka. Na osvěžení naprostá bomba, voní skvěle a vůně po sprchování vydrží opravdu dost dlouho. I když je to sprchový gel a šampon v jednom, tak na vlasy jsem ho nepoužila. Většinou mám zkušenosti, že mým vlasům 2v1 nedělá nijak moc dobře. 

Krémem na ruce se natírám každou chvilku a i když je vedro, tak se cítím alespoň lehce ochlazená. Na střídačku s mandlovou Weledou je to naprosto nejlepší.
Je o trochu hustší, což mi nevadí. Vstřebává se, alespoň podle mě velmi rychle a to mi vyhovuje. Celkově u nás totiž platí, že jakmile si namažu ruce, oba kluci akutně něco potřebují.

Docela ráda bych vyzkoušela ještě Hydratační micelární vodu a Pleťový krém&masku. Asi si konečně ten času najdu a zastavím se v Manufaktuře. Tahle limitovaná řada za to fakt stojí.



úterý 21. června 2016

Sestry v triku/část druhá

Aneb kafejízda pokračuje!
Do divadla Archa jsem vzala ségru na představení EKG. Kdo nezná, tak ve zkratce:Literární kardiogram Jaroslava Rudiše, Igora Malijevského a jejich hostů ať už hudebních, nebo literárních.
Každý díl je stylizován do jednoho tématu a tentokrát to byl sport. Jako host vystoupil například Jaromír 99 s kapelou a vyprávěl mimo jiné o knize Zátopek.
No...nebyla jsem tam několik let, takže jsem už úplně zapomněla co mám všechno čekat.
Mimochodem, na EKG jsem se seznámila s Atomem, takže doslova srdeční záležitost:-))


Markéta se tvářila, že jí to baví :-))




Takhle to dopadá, když se chceme vyfotit jakože selfie s kočárkama na procházce...ještě nám to nějak nejde. Zatím to je tak, že buď my, nebo kočárky. Je třeba to vypilovat :D


Další z relace "kluci spí a je čas to řádně oslavit" :-)) Kafe s výhledem na vodu a malá chvilka klidu. A když jsme si objednávaly, tak nám obsluha říkala "slečny"...jupí! :-)) 



Zmrzlinu jsem si nikdy moc nedávala, fakt ne! Spíš nanuky. Teď jsem začala navštěvovat Zmrzlinárnu a dost na tom frčím. Teda víc než dost...A všechna pracně sundané dekagramy z mé postavy budou nejspíš brzy zpět...Ale ta kávová a mangová, a MAKOVÁ!! (a tak dále, a tak dále...)

Markéta a její outfity. Na poměrně čerstvou mámu teda moc nevypadá, ale sekne jí to děsně vážně moc :-)


 Trénink na tři děti asi...
No, zkoušela jsem si to představit, neříkám že ne. Ale vůbec mi to nešlo! Takhle je to úplně v pořádku:-)


neděle 19. června 2016

Díky, tati!

Jsem ráda, že mě můj táta v pubertě nezabil(protože jestli moje děti budou dělat to, co jsem dělala já, tak nemám šanci to dát), že jsme to přežili ve zdraví, že jsme se časem uklidnili a i když jsem si ve dvaceti nic takového nemyslela, našli jsme se k sobě opravdu cestu. Taky to, že jsme přežili nejhorší chvíle, když odešla máma a najednou pro nás, malý holky, nebyla. 

 I když jsme si to se ségrou ani neuvědomovaly byl a je nám oporou. Mohly jsme se k němu vracet. Jednou, dvacetkrát, stokrát. Dneska už to, že se můžu vracet, nebo že mi pomáhá, jako samozřejmost neberu a važím si toho že to takhle je. 
Když jsem se rozhodla poměrně pozdě pro úplnou změnu školy, povolání a začala jsem dělat něco opravdu pro sebe. Když jsem pak jezdila s břichem do školy, vozil mě a zastavoval, abych to vůbec dojela. 
Když mi v životě bylo nejhůř, potřebovala jsem poradit, říct, že jsem se rozešla, nebo že mám strašnej průšvih.
Dneska už vím, že bez táty, který nás vychoval a dal nám do života všechno co jsme potřebovaly, bych byla v háji. I když mě strašně štval, tak stejně v závěru především tím, že měl pravdu.
Hodně věcí jsem pochopila až jako máma, za hodně věcí se dneska strašně stydím, spousty vět bych dnes neřekla. 

Jedno ale vím určitě

Moji kluci mají skvělého dědu a já tátu, na kterého se můžu spolehnout vždycky. 
A to je nejvíc, co jsem si mohla v životě přát. Oporu a tak skvělou rodinu!

Díky! Krásný den otců



pátek 17. června 2016

Sestry v triku/část první

Že u nás byla Markétulle, jsem už v jednom ze svých postů psala. Za tu dobu, co jsem se odstěhovala z Prahy tady u nás byla asi zatím nejdelší čas(nikdy dřív to prostě takhle nevyšlo). A i když to v počtu tři děti na tři dospělé bylo chvilkama těžší, než jsem si myslela, návštěvu hodnotím jako velmi, velmi povedenou. Mimochodem...moje ségra nepije kafe. Už jsem se nad tím pozastavovala na instagramu, že je to jedna z mála rodičů, kteří se nepotřebují dopovat kofeinem. 
A ačkoli nepije kafe, tak za dobu jejího pobytu u nás jsme byli každý den v nějaké kavárně. Z toho by šel úplně udělat kafepřehled :-))
Rozdělila jsem fotky do dvou postů a i tak jsem musela šíleně dlouho vybírat, aby jich nebylo moc!
Takže první část našeho společného týdne.

P.S:zpětně se divím, že Atomovi nepukla hlava...i když...on byl možná rád, že ho nenutím si pořád povídat :-D



Mámy to znají určitě všechny. Děti během procházky usnuly. Takže...kavárna? :-D

Mládě potřeboval vzít tetu k panu Hrabalovi, ukázat oblíbené místo. Absolutní nutnost!


Poděbrady, kam jsem konečně mohla ségru vzít. Pro mámy s kočárkem ideální procházka. I když...vedro teda zrovna nebylo. Doufám, že to zopakujeme v létě.


MiniMládě si vybral knihu, takže jsem místo pití kávy pročítala Kmeny. Umí si vybrat, kluk jeden malej...

Liberec. No, moc fotek nemáme, protože se hlavně mluvilo:-)) Ty z návštěvy má u sebe na blogu Markéta(TADY) a já přidávám náš kávovo/čajový dýchánek z náměstí. I když to vypadá nadějně, zase měla čaj! To i těhotná Míla si dala kávu:-))

Poprvé v životě jsem se ztratila v autě v Liberci! Ale úplně tak, že jsem dostala záchvat vzteku(ano, já!) a moje jindy mnohem víc cholerická sestra byla v pohodě, smála se a opakovala "nebuď hysterickeeej" a já šílela. A to všechno v závěru proto, že ulice kterou mi moje sestra asi stokrát přečetla jako Horská, byla Norská, tedy ta správná. Jo a navigace selhala úplně. Trocha adrenalinu do toho cestování. Ještěže se neprobudili spící kluci vzadu :D


Mládě s tetou velí kuchyni. A stálo to za to :-) Sice už byl v pyžamu a chystal se pomalu spát, ale připravovat večeři a ještě k tomu s tetou, to je veliká výzva!

čtvrtek 16. června 2016

Všichni námořníci, rychle sem!!/pozvánka

Víte že...
Správný námořník se plaví po oceánu, hledá ztracený pirátský poklad, překonává různá nebezpečí a někdy dokonce bojuje s příšerou, pořádá námořní bitvu, nebo zachraňuje mořskou pannu?

A víte, že tohle všechno můžete zažít už tuhle neděli?
K tomu všemu si můžete zkusit vázat námořnické uzly a napínat plachty, poznávat světové strany a vyrobit si vlastní kompas, zažít k tomu spoustu legrace při vodních hrátkách a námořnické hostině!

Všechno zásadní se odehraje v Rodinném centru Pískle tuto neděli od 10:00, program je vhodný pro děti od 3 do 10 let.

A není to jen o dětech! 
Cílem akce je, aby rodiče a děti zažili skvělý den plný her společně. Aktivity programu tak plní rodiče i děti, všichni se baví a učí od sebe navzájem. Pískle využívá metod zážitkového učení hrou a daltonského plánu. Akce se koná v kreativním prostoru Rybalka(Rybalkova 55) a v přilehlých Havlíčkových sadech.

Co si pod pojmem interaktivní program představit?

Jde o soubor za sebou jdoucích zábavných aktivit jako jsou písničky, tanečky, malování, kreslení, sportovní aktivity, různé hry, hry v přírodě, výuka cizího jazyka, které dohromady společně spojuje jedno téma. Tentokrát tedy námořnické.
Aktivitami i celým dnem provází děti i jejich rodiče učitel, v případě RC dvě učitelky. 
Ty seznamují děti a rodiče s aktivitami, vysvětlují pravidla her, pomáhají úkoly plnit, navozují atmosféru tématu a v neposlední řadě udělují odměny. 

Já si tedy myslím, že to určitě stojí za to!

Více info, přihlášky na akci a tak dále najdete na FB ZDE - doporučuji sledovat, ať vám neunikne nic důležitého a nebo na stránkách RC Pískle TADY.

Ahoooooj!

úterý 14. června 2016

ahoj léto/náš portrét

Když bylo po focení říkala jsem si, co z toho asi  tentokrát bude. Přišlo mi, že vlastně většinu času jen lovíme děti, které zakopávají, utíkají, chtějí skákat do vody(Mládě) a podobně. 
Nakonec mám tyhle fotky asi úplně nejraději ze všech.
Kluci strašně rychle rostou, Mládě už mluví o tom, že za rok půjde k zápisu. MiniMládě pomalu začíná mluvit.
 Jak se to stalo? A kdy?
Jsem ráda, že v tom věčném nestíhání a zmatku jsme dokázali zvládnout i tyhle (téměř) letní snímky. 


Před časem jsme si povídali s Mládětem a on jen tak z ničeho nic pronesl "my jsme taková dobrá parta doma"...no...pokud to vidí takhle, tak je to jedině dobře :-)



pondělí 13. června 2016

když se sejdou kreativní mámy s dětmi

Kdo mě zná, nebo čte delší dobu určitě ví, že se s dětmi snažím kreslit, tvořit a vůbec, že je vedu k těmto činnostem docela aktivně. Mládě s tím má problém, k tomu aby si vzal pastelku jsem ho musela ještě před časem dost přemlouvat. Někdo mu ve školce řekl, že jeho obrázek je čmáranice a on byl naprosto demotivovaný, prostě nechtěl.
MiniMládě si kreslí snad od narození. Kdyby mohl, tak s pastelkama i usíná. Máme počmáranou podlahu, židle, zdi, stůl...Opět se potvrzuje, že ač bráchové, některé věci mají každý jinak.

Když nás ze Stabilo pozvali, abychom se seznámili s jejich novinkami, tak bylo jasné že musíme!
Mládě odjel na školku v přírodě, ale MiniMládě si to užil za něj na jedničku. A já jsem si jako jednodětný rodič stihla dát i Aperol, popovídat si s ostatními a užít si pohodové odpoledne v milé společnosti.


Easy colours jsou (jako téměř všechny výrobky) ergonomicky tvarované pro praváky a leváky, což je mi hodně sympatické. Tyhle pastelky jsou pro předškoláky, což se nás tentokrát zrovna netýkalo, ale i tak se mi tahle řada moc líbí. Navíc to, že jsou trojhranné a ještě mají speciální prohlubně, zajišťuje správné držení pastelky. Když se podíváte pozorněji, tak konce pastelek jsou buď žluté(pro leváky) nebo červené(pro praváky).






Jako doma...pokreslený byl Atom, já, MiniMládě a dokonce i okno...



Když něco vyzkoušet, tak na vlastní kůži. Takhle vypadal MiniMládě po používání tužky Woody. Jsou to vlastně tři v jednom. Pastelka, vodovka a voskovka. Protože je hodně silná, držela se mu úplně nejlíp. Kreslit se s ní dá i na sklo, plast i kov.
A z obličeje to šlo dolů nečekaně dobře.

Blížila se bouřka, děti si kreslily, klídek a já jsem si užívala svůj soukromý aperol dýchánek. Bylo to moc fajn, užili jsme si to i s MiniMládětem, až jsem měla trochu pochybnosti, jak se toho zhostí. Dal to skvěle!