pátek 28. října 2016

DIY/u nás doma straší

Mládě má podzimní prázdniny a do školky nechodí, je s námi doma. A protože nechci aby se ani trochu nudil, vymýšlíme různé kreativní činnosti. Podzim je v tomhle vážně nekonečnou inspirací. Rozhodli jsme se, vzhledem k blížícím se svátkům, udělat zase něco strašidelného. Ono ho to stejně motivuje nejvíc. Takže během dvou dnů jsme udělali výstavku duchů a vyrobili společně kostru.



Co se týče duchů, tak jsme nepotřebovali víc než papír, tužku, pastelky/fixu, nůžky, lepidlo Herkules a provázek. Nechala jsem kluky aby si kreslili podle své fantazie. Mládě už nějak tušil, jak budou jeho duchové vypadat a MiniMládě si jen tak čmáral(v jeho roce a půl jsem vůbec šťastná, že se do toho s námi pustil). Jeho obrázkům jsme pak dodali "tvar" spojením pár čar a bylo vyřešeno. Nikdo přeci neví, jak takový duch vypadá :-) Všechny výtvory jsme pověsili na provázky a v obýváku máme, díky nim, strašidelnou výstavku.







Kostra byla práce o dost těžší. Potřebovali jsme obyčejné, vatové tyčinky(bílé), lepidlo a černou čtvrtku. Bylo důležité si na začátku říct a rozvrhnout, co taková kostra vlastně všechno má. Mládě s tím měl trochu problém, takže jsme si to museli nastudovat a pak už to šlo samo. Tahle práce se určitě neobejde bez pomoci dospělého, ale výsledek je vážně efektní. Dlouho jsme stříhali a porovnávali "kosti" a snažili se, aby to bylo co nejpodobnější. Ke konci už Mládě stříhal tyčinky úplně sám. Lepili jsme obyčejným lepidlem na papír, ale zpětně si myslím, že by asi nebyla špatná tavná pistole. S tou bych ale zase Mládě nenechala ještě pracovat samotného. Většina kostry tedy drží především za ty vatové kousky(ale ničemu to nevadí). Lebku jsme vystřihli z papíru a Mládě k hotovému výtvoru ještě žlutou pastelkou dokreslil hvězdy :-)







středa 26. října 2016

téma/komunikace s dětmi po rozvodu

Rozvod je, po smrti rodičů, druhou možnou nejkrizovější událostí v životě dítěte. A není pro ně snadný i proto, že se máma s tátou najednou chovají jinak. Velká většina rodičů opomíjí to nejzásadnější. Mluvit o tom, co se děje. Nechtějí a myslí si, že dítě má být ušetřeno nebo že ničemu nerozumí. Slovo rozvod ale chápou už děti v mateřské škole, pocit strachu a viny z rozchodu rodičů prožívají dokonce i dvouleté děti. Docela smutná bilance.

Mlčení a předstírání, že se vlastně nic neděje je tou největší chybou, kterou rodič(byť nejspíš s láskou ke svým dětem) dělá. Doporučuje se pravdivá a otevřená komunikace s dítětem. Samozřejmě přiměřená věku. Otevřená komunikace znamená, že se dítě bude moct zeptat na to, co ho zajímá, co mu vrtá hlavou.  Dítě je inteligentní tvor. Častokrát tuší, že se mezi rodiči něco děje.
S dětmi je ideální mluvit nejlépe ve dvou. Oba rodiče jsou stále stejně důležití. Dát možnost, aby se děti zeptaly na cokoliv, co je napadá. Dítě může mít různé myšlenky, může si věci, komentáře, které někde slyší, různě spojovat. Nedopusťte, aby si v hlavě vytvořilo nějakou mylnou myšlenku nebo něco, co nebude ve finále pravdivé. Stává se to!

Je také třeba, již po rozvodu, zachovávat podobný režim dnů a nocí tak, jak ho má dítě i u druhého rodiče – i tady stále platí-mluvit o tom. Pokud tedy u matky jde dítě spát mezi osmou a devátou hodinou, je špatně, pokud u táty jde spát pravidelně až kolem půlnoci a naopak. Někdy se to stát může, jsou to ale mimořádné věci a události. "Pokud by to dělal jeden rodič i schválně, aby se dítěti zalíbil a na protest druhému rodiči, považuji to za jeho „malost“ a nevyzrálost."(PhDr.Ilona Špaňhelová)

Projev dítěte je nesmírně důležitý. To, jak se má a o si zrovna prožívá. Jsou to velmi často i negativní projevy – zvýšený vzdor, odmlouvání. Přicházejí jako následek toho, že dítě prožívá něco, čemu nerozumí, z čeho má strach, co mu není příjemné, neví, jak dopadne. Na takové projevy je třeba reagovat!! Ovšem nikdy ne kritikou nebo nařízením (už vůbec ne fyzickým trestem). To by mohlo zatvrdit dítě v tom, že si pak nebude chtít povídat a svěřovat se. Ideální je, dané věci vysvětlit, komentovat. Ve většině případů sníží negativní projevy.

Dítě se umí velmi rychle zatvrdit. 
V mnoha případech si to ani neuvědomujeme. Pokud totiž rodič na dítě začne reagovat negativně,  bude ho kritizovat nebo mu zabraňovat v jeho projevech, může se stát, že se zatvrdí a tím pádem přestane komunikovat. To by rodič neměl dopustit. A to i kdyby se to mělo by to být pouze na přechodnou dobu. Pokud se rodič choval příliš odměřeně, je důležité shrnout celou situaci, případně se omluvit, probrat, co si myslíte, že to mezi vámi způsobilo, a začít znovu. Nikdy není pozdě.

A jaká je praxe?

Dětí z rozvedených rodin potkávám hodně. Mnohem víc, než bych chtěla, ale co se dá dělat? Sama jsem dítětem rozvedených rodičů a od patnácti let jsme byly se ségrou v péči táty. Do života mi předal, mimo jiné, velmi cenné modely chování. 
Ačkoli  musel cítit obrovskou křivdu a jsem přesvědčena, že to vůbec nebylo snadné a prožíval hrozné období života, NIKDY se nesnížil k tomu, aby řekl cokoli špatného o mámě.  Svůj názor na druhého "rodiče" jsem si dělala postupně, na základě svých vlastních zkušeností a prožitků. Pocítila jsem na samém konci sice obrovské zklamání, nejistotu a intriky, do kterých jsem byla zatahována. Ale vždycky jsem obdivovala tátu za to, že mi nikdy (ani v afektu) neřekl "vaše máma je ...a dělá...a nebav se s ní už nikdy, bude Ti líp...". Možná by mi ušetřil bolest, ale díky němu se dnes necítím v tomto směru absolutně manipulovaná. 

Takže jsem byla přesvědčena, že je to takhle správně. Že rodiče mají(až na výjimky) tuhle schopnost prostě v krvi. Myslet na děti v první řadě, neublížit vědomě, brát jako doživotní fakt, že s tím člověkem sice nežijí, ale mají krásné, zdravé dítě. Chtít z něj vychovat slušného člověka s všeobecným rozhledem, dát mu do života ten základ, který potřebuje!

Víte, že to není pravda? Já byla z reality docela v šoku! Rodiče dokáží strašné věci, klidně i deset let po rozvodu. Dítě jako rukojmí není žádná ojedinělá věc a věty typu "no to Ti nekoupím, ať Ti to zařídí otec..." jsou na denním pořádku, stejně jako sobecké "je mi jedno, že spolu máte špatný vztah, je to úplně vaše věc.  Řešit to nemusím" případně "stejně to pro Tebe nemá žádný přínos, být s tátou"(i toto mají některé maminky zapotřebí!!). Neumím se ani maličko vžít do zmatků dětí, které tohle musí prožívat, zatvrzují se proti okolí a jsou za ty špatné, divné, případně "v pubertě a to k tomu patří". 
Ale ne, tohle není puberta! Je to volání o pomoc, které často nikdo NECHCE poslouchat...
Myslíte si, že je to takhle správně? Já ne! 
Pevně doufám, že sama nikdy nebudu takovou situaci řešit. Kdybych ale musela...budu myslet především na své dva krásné kluky. Tím jsem si úplně a bezmezně jistá.

P.S: Všechna čest rodičům, kteří dovedou prožít rozvod přátelsky, ohleduplně a jejich děti nenesou nejmenší následky.

pondělí 24. října 2016

výstava/Byl jednou jeden král

Od soboty 22.10 je v pražské galerii GUD otevřena nová výstava s názvem "Byl jednou jeden král Karel IV". Určena je spíše pro menší děti(cca 2-7let) a my jsme se na ní hned v neděli zašli podívat. Těšila jsem se a byla jsem zvědavá, jak bude výstava pojata a zklamaná jsem rozhodně nebyla. Děti se tu jednoduchou a zábavnou formou seznamují s osobností Karla IV. 

Průvodcem celé výstavy je postavička šaška Karlíka, který představí hlavní fakta spojená s osobou českého krále. Děti tu mají možnost se převléknout do dobových kostýmů, poznat cesty Karla IV. na interaktivní mapě, ale také například hlavní stavitelské počiny doby. Poznali jsme Karla jako učence, hvězdáře, rytíře...
MiniMládě měl slabší chvilky, takže jsme závěr s Mládětem prošli a vyzkoušeli ve dvou, ale i tak super. Můžeme doporučit pro podzimní, sychravé odpoledne!

Výstava trvá do 18.12 a je doprovázena ilustracemi Marty Hricové.


Mládě si zkoušel poskládat vlastní vitrážové okno.



Nebo náročný boj s mečem, do kterého jsem se s ní pustila i já.

 Zkoušel psát/kreslit brkem. Odnesl si především krásně fialové ruce :-))


Oba kluci se pokoušeli procestovat Evropu. 

Stavěli jsme most!

 Posouvali se po České zemi!

MiniMládě nejvíc zaujala hvězdářská sekce i přes tmu. Neustále se tam vracel a nebál se vůbec ničeho. A také rytíři, jak se ukázalo, mu nedají spát.

Jako Karel IV co to má tak trochu na háku. Verze Mládě! :-))

pátek 14. října 2016

DIY/podzimní náhrdelníky

Tohle sychravé a nepříjemné počasí je pro nás asi nejinspirativnějších období. Dobře, tak hlavně pro mě a kluky do toho nenápadně popostrkuji. Dokud se ale nechají a líbí se jim to, tak toho jen tak nenechám. Dnes tedy zase diy pátek a naše podzimní náhrdelníky. Při nedávné návštěvě hřiště jsem si jich pár nasbírala s tím, že z toho určitě něco bude. A už na ně došlo.

Co potřebujeme:
Nasbírané žaludy, akrylové barvy, štětec, obyčejný černý popisovač a lepidlo/tavnou pistoli. A velkou jehlu na propíchnutí/vrtáček.


Žaludy jsme museli na chvilku zbavit jejich kloboučků, do kterých jsem udělala dvě malé dírky na provlečení provázku. A byla jsem ráda, že jsem měla nějaké záložní. Pár mi jich u toho prasklo a trochu jsem se vztekala. Když jsem dělala poslední, tak přišel Atom a zeptal se, proč proboha nepoužiju vrtáček. Takže asi tak :-)

"Tělíčka" jsme s Mládětem různobarevně natřel a nechali chvilku schnout. Chtělo to víc než jednu vrstvu, ale nevadilo nám to. Docela jsme si u toho popovídali.

Během schnutí jsme začali provlékat provázky do kloboučků. A pak jsme je už je lepili zpátky k žaludu. Ideální je použít tavnou pistoli(já to poprvé zkoušela s Herkulesem a bylo to na dlouho). A postupně jsme domalovali všem obličeje.

Takhle vypadá celá naše barevná parta v samém závěru. Podzimní náhrdelníky jsou na světě.

úterý 11. října 2016

běháme/Run Tour 2016 Ladronka

Konečně jsem se proběhla tam, kde jsem to loni kvůli kolenu nezvládla. Na pražský běh nám vyšlo dokonale letní počasí, všude panovala dokonalá atmosféra a jako vždy se sešla většina naší rodiny. Chyběla jen Markéta, která odpadla s angínou a raději doma odpočívala. Mladší kluci běželi nejspíš naposledy 500m, příští rok už prý 1km, na což jsem moc zvědavá. A MiniMládě prý převezme štafetu 500m!

Takže vypadalo naše rozcvičování. Každý z nás to pojal jinak.


Já jsem si dala rozcvičku s batoletem v rukou. Nestěžoval si :-))

Loni běžel Mládě s dědou, což byl velký zážitek a hodně na to vzpomínal. Plzeň si dal se mnou a na Prahu si vyžádal tátu. A dali to spolu úžasně!



Doběhli! 



Pauzu po dětském běhu jsme vyplnili třeba zkoušením jaké to je, nic nevidět. Mládě si zkusil nejen jít poslepu, ale také vést mě. A mám pocit, že bylo trochu těžší vést. Neustále mi dával pokyny ve stylu "teď pojď sem a nohu dej tam", ale snažil se hodně. Jsem ráda, že si to mohl vyzkoušet!

Před během. Všichni dobře naladěni!

 Mládě na mě čekal podél trasy, aby si mohl plácnout. Bylo to nejlepší :-)

 Skoro v cíli. A takhle je to celý život. Vždycky, když skoro nemůžu, tak se někde objeví táta, aby mě podpořil a nebo mi podal vodu. Jako tady!

V cíli! Nemůžu věřit, že fakt jo.
Mimochodem, děti focení opět velmi pobavilo...měli v plánu úplně jiné věci a my je brzdili(už to začíná!:-))

Mládě je mámouš. A miluje moje medaile, protože nic není zajímavější hračka :-))

Všechno se povedlo, doběhla jsem i přes veškerou bolest a čekala nás rodinná sešlost. Euforie:-))
Mimochodem o dva dny později jsem nakráčela na fyzioterapii a divím se sama sobě, že jsem to vůbec přežila, ale to už je zase jiný příběh.


pondělí 10. října 2016

Výherkyně soutěže s Faber Castell


Je to tu! 
Výherkyně barevné soutěže s Faber Castell jsou vylosované a já vám tedy mohu oznámit, že:

Balíček číslo 1 - sadu deseti voskovek a set deseti fixů získává Mirka Škampová
Balíček číslo 2 - sadu třiceti barevných fixů získává Quanti
Balíček číslo 3 - sadu padesáti fixů v kyblíčku získává evulineek





Moc gratulujeme!

Chtěla bych všem moc poděkovat za účast a slibuji, že soutěž o podobné ceny rozhodně nebyla naposledy! Máte se na co těšit :-)


pátek 7. října 2016

DIY/Už se bojíme!

Podzim je čas, který rádi trávíme doma u hořícího krbu, pijeme kakao a tvoříme. A taky je to období, kdy se věnujeme všemu co je strašidelné, netopýří a tak dále. Společnými silami jsme se rozhodli udělat další ze serie "strašidelných domečků", tentokrát jeden s otevíracími okny(o našich prvních domečcích si můžete přečíst TADY). 
K celé práci jsme potřebovali jednu černou a jednu bílou čtvrtku, žlutý papír, tužku, černou fixu, nůžky a lepidlo. A zábava na sychravé odpoledne je na světě.


Jako první jsem vystřihla domeček(inspirace na pinterestu) a postupně vykrájela okna. Tuhle práci jsem Mláděti nechávat nechtěla, trochu jsem se bála, aby se nepořezal a věděla jsem, že bude mít nejvíc starostí především se "zdobením". Efektu rozsvícených oken jsme získali žlutým papírem, kterým jsme vystřižený domeček podlepili.


Již podlepený domeček nalepil Mládě na bílou čtvrtku a ze zbytku žlutého papíru vystřihl měsíc v úplňku.
  Pak si už předkreslil tužkou a následně různě obtáhl pastelkou nebo fixou, obrázky kolem domečku i v okýnkách. Něco jsem přikreslila já, s něčím(hlavně s lepením), pomohl i MiniMládě. A teď už můžeme klidně vymýšlet strašidelné příběhy o tom, kdo v domečku bydlí, kdo tam straší a kolik duchů lítá kolem. Přesně to, na co je Mládě odborník.

Tvůrčí tým v akci :-))