pátek 21. dubna 2017

15/52

Mládě měl prázdniny, tak jsme hodně času trávili společně a bylo to prima. Původně jsme chtěli jet do Rokytnice, ale vzhledem k ne úplně příznivé předpovědi počasí jsme to posunuli na jindy. Místo toho jsme využili každou chvilky, kdy bylo hezky. Na kole jsme si dali novou trasu a vydali jsme se na společné výlety. Mládě si přál "jet na nějakou výstavu o Josefu Čapkovi", což jsem se mu snažila splnit, ale aktuálně žádná taková v rozumné vzdálenosti není. Vydali jsme se tedy na Čapkovu Strž. Byla jsem tam mnohokrát a byla jsem ráda, že tam můžu vzít i kluky. Mládě si nechal přečíst snad úplně všechno, rozhodl se, že teda probádá život Karla Čapka a jak řekl, tak udělal. Odcházel se spoustou nových informací, jen paní u pokladny trochu rozhodil, když se s ní loučil "výstava je moc krásná a je tu cítit ta dušička pana Čapka..". Nevím, jak ho to napadlo, ale paní byla velmi překvapená(já vlastně trochu taky). Stihli jsme i super rodinné setkání po návštěvě muzea a kluci se domů vraceli naprosto spokojeni. Máme teď tedy období Karla a Josefa Čapkových, před spaním se čte/poslouchá Dášeňka a neustále řešíme detaily, aby v těch knihách měl jasno :-)


MiniMládě je statečný cestovatel a zapadá skvěle do party. Občas usíná takhle za ruku(už jsem si docela zvykla a vydržím celkem dlouho). Absolutní nezbytností na cestě jsou leporela, kterými si krátí čas, nebo si prohlíží s bráchou. Hodně ho bavila výstava Trnkova Zahrada, kterou si konečně mohl užít. Naposledy, když jsme na ní byli, byl ještě úplně čerstvé miminko. Nevadí mu lézt do výšky, nemá žádný strach ani zábrany a já naopak trnu, protože ze školy znám tisíc a jeden příběh o úrazech, pádech, otřesech mozku, a tak dále. Držím se statečně, nechci mu nic zakazovat jen proto, že mám tak velký strach. Ale trpím u toho a jsem stále ve střehu. Po poměrně náročném nespacím období, se nejspíš trochu uklidnil a vypadá to, že bude zase spát ve své postýlce. Přes prázdniny si užíval, že brácha je doma a běžel ho probudit, zvládli spolu ležet pod peřinou a prohlíželi si knihy, z čehož jsem samozřejmě byla dojatá. Stihli jsme nasbírat i košík medvědího česneku, což ho bavilo hodně a ani jeden nechtěl z lesa domů. Zatím je pro ně stále větší trest, zůstat doma. Kéž by to tak bylo i za pár let.


čtvrtek 20. dubna 2017

Na návštěvě (nejen) u Dášeňky

Když Mládě přišel s tím, že by si přál jít na nějakou výstavu o Čapkovi, tak jsem byla sice trochu překvapená, ale pak jsem si řekla, proč ne. I když on by raději výstavu Josefa Čapka, protože jsme právě po několikáté přečetli Povídání o pejskovi a kočičce, dohodli jsme se na výletě na Čapkovu Strž. Tedy letní sídlo Karla Čapka a jeho ženy, ve kterém je už mnoho let muzeum a krásná výstava.

Když jsem tam byla úplně poprvé, byla jsem asi v sedmé třídě a neuvěřitelně mě to tam nadchlo. Líbilo se mi prostředí, dům, expozice a taky si moc dobře pamatuju, že jsem se tam zdržela o chvilku déle, než celá naše třídní skupina a všechno jsem si dočítala. Ostatní venku svačili. Dodnes jsem za to naší paní třídní vděčná, že mi to dovolila a nechala mě tam na vlastní zodpovědnost. Ve spoustě věcech mě pochopila víc, než kdokoli další(minimálně v tuhle dobu) a rozhodla se mou vášeň pro literaturu a knihy obecně, velmi podpořit. Trávila jsem s ní dlouhé hodiny v kabinetě a psala jsem. O všem, co mě tehdy napadlo a cítila jsem se tam skvěle. Ale o tom dnešní post není. 

Po letech jsem se totiž na Starou Huť vrátila a byla jsem vděčná za to, že tam můžu být se svou rodinou, s Mládětem, který měl v očích úplně to stejné, jako já kdysi a první co mi řekl, že by v tomhle domě chtěl bydlet. To mu bohužel nesplním, ale můžu mu slíbit, že jsme v Památníku Karla Čapka nebyli naposledy. I já se ráda vracím.


Prošli jsme všechno pečlivě, ale nejmilejší zastávka byla u Dášeňky a v expozici zaměřená na tvorbu pro děti. Mládě si nechal přečíst většinu popisků, ke spoustě fotografií, nebo obrázků jsme se vraceli a pracovnu zná skoro nazpaměť. MiniMládě se proběhl po zahradě, chvilku s námi procházel výstavu, ale vzali to s Atomem trochu rychleji než my s Mládětem. 

Museli jsme prozkoumat knihy Karla, obrázky Josefa a podkrovní expozici věnovanou Olze Scheinpflugové a Ferdinandu Peroutkovi a vůbec se nám nechtělo odcházet z krásné zahrady. Mládě si odnesl spousty mouder a nových informací, rízítko s pejskem v turistickém deníčku a myslím, že je naprosto spokojený. Mimochodem, už čteme Dášeňku, dokonce jí už posloucháme i jako audioknihu a je to zábavné vrátit se zase na chvilku do dětství. 











středa 19. dubna 2017

14/52

Mládě má za sebou zápis a vlastně celkově takový poměrně pestrý týden. O zápisu jsem podrobněji psala TADY. Mimo zápis jsme stihli připravit kola na novou sezonu a rozhodli se vyzkoušet, kolik toho zvládneme. Tedy kolik toho ujede Mládě a kolik je ochoten toho s námi "najezdit" na sedačce MiniMládě. I když...i já budu mít možná problém, protože učení a psaní a sezení(a v neposlední řadě ujídání a sladké svačiny v pracovně) si vybírají svou daň v podobě několika(nevím kolika, protože jsem se neměla odvahu zatím zvážit) kil navíc. V neděli si vyzkoušel běžecký závod a byla to pro něj velká lekce, protože start se mu úplně nevyvedl a podle toho to pak vypadalo. Každopádně jsem mu od začátku říkala, že si to jde jen zkusit a že má být v klidu. Nervy ale zapracovaly dokonale a už na startovní čáře jsem tušila, že to nebude úplně ono. Ale i přes to, že medaili nezískal, jsem ráda, že si to šel zkusit. Teď ví, že bude muset zabrat. Řešil to se mnou celou cestu domů. Prý budeme chodit společně běhat. Tak jsem zvědavá :-)

MiniMládě vydržel během zápisu bez nás. Další krok v jeho samostatnosti. Sice trochu brečel, ale jinak to zvládl hezky. Ani neházel vyčítavé pohledy, když jsme se vrátili:-) Na kole se mu docela líbí, nijak neprotestuje a v pauzách si rád zkouší bráchovo kolo. Už se těším, až pojedeme všichni společně. Za odměnu dostal zmrzlinu a užil si jí velmi a zvládl jí ujídat bez pomoci(tyhle malé rodičovské radosti). Celkově se zvládne poměrně hezky sám najíst, nemá žádný problém s vidličkou, ovšem otázka je, jestli se mu zrovna trefíme s jídlem do nálady. Někdy se nevezme ani sousto i když to umí. Opakuje úplně všechno, co dělá jeho brácha. Dokonale ho dokáže kopírovat a napodobit, hodně často se spolu objímají a pusinkují. Mládě mi říkal, že už je to brácha-kámoš, ale že ještě čeká, až začne doopravdy mluvit. Obávám se, že potom to posviští šílenou rychlostí. Už teď je sotva stíhám :-)


sobota 8. dubna 2017

MiniMládě/Dárky k narozeninám

MiniMládě ke svým druhým narozeninám dostal zajímavé a moc hezké dárky. Už je u nás jakýmsi zvykem, že převažují knihy. Tentokrát mám i pár opravdu dobrých ne-knížních tipů. Občas mi píšete, jestli nemám nějaký nápad na dárky pro kluky. Tak jo, pár svých tipů mám a ráda se o ně s vámi podělím. 


1)Akrobati od Vilac -12 dřevěných akorbatů, které lze stavět na sebe v různých kreacích. K Vánocům jsem klukům koupila první balanční hru(kdo sleduje můj instagram, tak ví. Kdo ne, ať selduje a dozví se :-) a Akrobati jsou pro nás další level. Ráda vybírám pro děti dřevěné hračky a ještě raději jim dávám něco, co jen tak nezapadne mezi mraky dalších hraček. Velké plus má u mě jakákoli hračka pro rozvoj motorických dovedností. Dá se s nimi navíc vymyslet hra na spousty způsobů, záleží na fantazii každého.

2)Noční lampička Cloud Blue - MiniMládě neusíná špatně, ale na horách jsem si všimla, že si rád bere do postýlky bráchovo noční světýlko. Na tyhle mráčky jsem už koukala několikrát, dokonce jsem nad nimi uvažovala i na Festivalu Mini, ale nakonec jsem to nechala být. Teď přišla ta správná příležitost. Odhladla jsem to dobře, MiniMládě si mráček velmi oblíbil a hned první noc s ním usnul v objetí. A v novém pokojíčku se bude vyjímat dokonale!

3)Miffy má lupu! - Další ze serie příběhů o slavné králičí holčičce Miffy, holandského ilustrátora a grafického designera Dicka Bruny. Barevné leporelo s výřezy a překrýváním obrázků jsou pro nejmenší čtenáře tím pravým objevováním. Děti naučí listovat v knížkách, pojmenovávat zvířata, hračky, tvary...A MiniMládě stejně většinu času běhá a kouká na nás skrz výřez "lupy" :-)) 

4)Lesní razítka - jsou opravdu úžasná! Sada obsahuje 28 kusů s obrázky zvířátek, jejich mláďátek, stopy a také čím se živí. Dá se s nimi tisknout  na papír, pomocí textilního inkoustového polštářky je ale možné tisknout i na textil a do keramických, nebo samotvrdnoucích hmot. Důležité info-inkoust z polštářku jde velmi dobře umýt z rukou a je vypratelný z oblečení.

5)Barvy - další dílo z dílny Aino-Maiji Metsoly. O Počítání jsem už psala TADY, Barvy jsou poměrně novinka a jsem moc ráda, že vyšla takhle pěkně k narozeninám. Barvy, obrázky, vyklápěcí okýnka, za kterými se skrývají hádanky a nová tajemství. 

6)Jezevec Chrujda točí film - co by to bylo za lesní party, kdyby na ní chyběl Jezevec? Tedy přesněji řečeno Jezevec Chrujda. Příběh z lesa Habřince, který vede malé čtenáře hravou formou k poznání, že to podstatné u lidí, stejně jako u zvířátek, nemají hledat na povrchu, ale v nitru. A že móda se rychle mění, kdežto opravdové přátelství zůstává stále. K tomu krásné ilustrace Lucie Dvořákové.

Mezi narozeninovými dárky byla také kniha Vlčátko, které odplavalo daleko do moře, na jejíž čtení se aktuálně chystáme, fotbalový míč, který už je hojně využíván(MiniMládě je takový malý sportovec:-) a autíčka, která už spí v garážích :-)


čtvrtek 6. dubna 2017

13/52

Mládě a jaro v plném proudu. Hned jak přijde ze školky, běží na zahradu a ideálně tam vydrží až do večera. Moc rád jezdí na koloběžce, trénuje triky a pak je předvádí. Baví ho opékat buřty, které pak nikdy skoro nesní. Vypuklo také období "motorové myši", jejíž domeček hledá s ostatníma dětma už od loňska. Ještě jí pořádně nikdo neviděl a oni se snaží jí objevit :-)) Zabaví je to na půl odpoledne a mají z toho dobrodružství na dlouhou dobu. Velmi aktivně pomáhal při jarních úpravách zahrady a začal vymýšlet novinky do dětského zahradního domečku. Proběhla i příprava na zápis, tak uvidíme, jak to dopadne. Ve školce nakreslil jako své budoucí povolání dřevorubce a vůbec jsem nebyla překvapená. Mezi deset princeznama a pěti fotbalistama byl celkem originální. Za sebou máme i první jarní oheň a opékání buřtů, hledání motorové myši a další věci. Užíváme si to! :-)


MiniMládě se zamiloval do zahradního domečku a tráví tam spousty času. Společně s bráchou sekají zahradu, užívá si houpačku, které se loni ještě trochu bál a šťourají do ohýnku, pokud nějaký zrovna je. Život na zahradě ho, po vzoru bráchy, baví moc. Období spokojených, utahaných a zaprášených dětí, po kterých zůstává večer ve vaně úplně černá voda, je tu. MiniMládě má za sebou pár nočníkových pokusů, ale zatím to zůstává v nulové fázi. Jsem ráda, že si alespoň občas sedne, ale myslím si, že stejně Mládě nočníkovou fázi přeskočí. Zatím ho do toho nijak nenutím. Poprvé vyjel do ulic na odrážedle a musím přiznat, že jsme se docela naběhali. Jede a to mu stačí. Kam a že by se mu mohlo něco stát, to vůbec neřeší. Ale určitě se nám to podaří do léta nějak vyladit. Doufám! :-)


středa 5. dubna 2017

Křičí křeček/Mládě u zápisu

Není to tak dlouho, co jsem v ruce měla formulář do porodnice a vypisovala jsem tam vybraná jména pro Mládě. Říkala jsem si, že se to asi vážně stane. Budu rodič, máma a budu mít navždycky zodpovědnost za to malé miminko, které každou chvilku přivedu na svět. Taková zvláštní směsice pocitů a emocí, ale vím že na strach jsem v tu chvilku už nebyl prostor. Prostě jsem věděla, že to musí dobře dopadnout, že moje dítě bude nejlepší a že všechno bude jak má být. Stalo se!

A je to pár dnů, co jsem vypisovala přihlášku ke vzdělávání na Základní škole. Jakože fakt už? No jasně! Mládě půjde do školy, čeká ho úplně nový svět a já zároveň vím, že zase o něco větší odpoutání od nás. Vím, že je to úplně normální proces, ale nečekala jsem, že mě při tom přepadne takový zvláštní pocit. Je to úplně jiné, než když jsme byli u "zápisu" do školky. To byla taková legrace, rozhlédl se po třídě, vybral si hračku.

Mládě odjakživa byl a asi vždycky bude velmi svůj. Nenechá si do ničeho výrazně mluvit a do všeho jde po hlavě a okamžitě. Ani jsem nebyla nijak překvapená, když mi řekl že paní učitelce přinese k zápisu ukázat knihu a že teda ví, jakou chce říct básničku. Takže jsme sbalili vyplněné papíry, knihu Povídání o pejskovi a kočičce a šli jsme.

Od začátku jsme věděli, že chceme jít s Mládětem k zápisu oba. Nějak si úplně nemyslím, že to nutně musí být úkol jen maminek a pokud to jde, tak proč ne? My jsme si to vážně moc přáli a Mládě byl i díky tomu úplně v pohodě. Taky nás měl(alespoň na chvilku) sám pro sebe, což si myslím, že by občas být mělo. A já jsem ráda, že mohl i zápis prožít s mámou i tátou. MiniMládě zůstal na chvilku u tety, kde si hrál se sestřenicí a bratrancem. Za tuhle společnou hodinu jsem byla moc vděčná.

Ve třídě mluvil Mládě s paní učitelkou o knize, kterou si přinesl, ukázal že umí počítat, kreslit a rozeznat barvy. Já jsem se zuby nehty držela, abych mu neměla sebemenší tendenci napovídat a radit. Musí si to zvládnout sám a já jsem věděla, že všechno, co by předškolák měl umět, umí. Vždycky jsem mu kývla, že je všechno v pořádku, když mě v pauze mezi povídáním vyhledal očima. 
Všechny moje nervy byly zbytečné, zvládl to krásně. Vypadá to, že ho opravdu od září čeká škola. 

Bude chodit do krásné školy, máme vybranou i školní tašku.Věděli jste, že to fakt není legrace vybrat nějakou aktovku do školy, která je alespoň trochu hezká? Půl roku jsme procházeli weby, obchody, zkoumali batohy, aktovky, tašky...Všude jsou pro kluky dinosauři, auta, superhrdinové, kteří u nás doma moc neletí, ale nic u čeho bychom hned věděli, že to je ono. Pro holky je to spousty sovích aktovek(v jednu chvilku bych dala cokoli za modrou soví aktovku, ale fakt jsou všude jen růžové), puntíky taky najdete v hojném počtu. V tomhle to mají kluci maličko těžší, ale nakonec se podařilo i nám vybrat aktovku, která má hlavu a patu. A Mláděti se líbí, takže nebylo co řešit :) 

A kdyby někoho zajímalo, co si vybral jakou "básničku" a vypálil jí tam před překvapenou paní učitelkou, tak to bylo "Křičí křeček na křečka, řekni třikrát vařečka" 







neděle 2. dubna 2017

12/52

Mládě je konečně zase krátkovlasý. Před časem jsme museli vynechat jedno stříhání a od té doby mu to neskutečně narostlo. Už zase vypadá jako velký kluk. jsem ráda, že jsme to stihli před oslavou MiniMláděcích narozenin a všem malým klukům to tam moc slušelo. Shodou okolností, Markéta nechala totiž poprvé stříhat i Danka. Upírské období pokačuje v plném proudu, řešíme spolu netopýry, Draculu, upíry, upírské zuby a podobné věci. Docela se divím, že se v noci nebojí, ještě nikdy nepřišel. Já už bych byla dávno vyděšená. On pomalu vymýšlí, jak toho Draculu najít. Často mě teď posílá z pokoje pryč ještě před usnutím a "tajně" si prohlíží strašidelnou knížku. Ve školce moc nejí, což je jeho nejhorší vlastnost, kterou opět zdědil po mně. Ani já jsem nejedla, s obědy jsem bojovala(a s masem taky!) a chodilo na mě spousty stížností. Doufám, že tohle období přejde rychle.



MiniMládě byl na stříhání ve Funny Sassy úplně poprvé. Trochu jsem se bála, jak to bude zvládat, je na některé věci o trochu citlivější než Mládě. Ale zvládl to báječně, řídil autíčko a nechal se bez větších problémů ostříhat. O oslavě jsem už psala, byla prima a myslím, že si jí užil se vším všudy. Spousty krásných dárků, dort a rodina. Zamiloval se do Evitiny Dorotky, každé ráno ho musím chvilku nechat koukat na fotku miminka a ideálně ho bych ho u toho neměla vůbec rušit. Je na oplátku velmi trpělivý a občas mě nechá i trochu pracovat. Většinu času se ale snažím věnovat klukům. Na chvilku mi teď odpadl stres ze školy, tak si to chci užít, než vypukne další stres. V hezkém počasí jde všechno lépe a protože venku je jaro, je všechno mnohem snazší. Alespoň na první pohled, nebo pocitově. Takže teď si to mnohem víc užíváme.


čtvrtek 30. března 2017

Oslava/Dva roky MiniMláděte

Oslava druhých narozenin MiniMláděte, je za námi. Myslím, že si svůj velký den dokonale užil a my s ním. Byla to milá dětská "lesní" party se vším všudy. Všechno do sebe hezky zapadlo i přes to, že jsem tentokrát neměla zdaleka tolik času, jako minulý rok. Ale věděla jsem, že kdybych to odbyla, bylo by mi to pak líto a vyčítala bych si to. Takže jsme to společně zvládli. Všichni.

Mládě brášku celý den pusinkoval a různě mu dával najevo, že ho má rád, připravili jsme ovocný dort, Markéta z Pochoutky přivezla pořádné lesní cupcakes a mohlo se začít.
MiniMládě se na oslavě nejvíc kamarádil s Dankem, dokonce si na chvilku udělali svou soukromou party ve dvou a nikoho dalšího nepotřebovali.

Unavenější jsem ho ještě asi neviděla. Vynechal odpolední spánek, takže večer spal sotva si lehl na polštár. Doufám, že se mu zdál nejkrásnější sen o lesních zvířátkách a oslavě :-)

Díky všem, kteří s námi byli v tenhle krásný den. Bylo to fajn!

Jen si pořád nemůžu zvyknout, že už to není miminko...

















sobota 25. března 2017

11/52


Mládě s naprostou spokojeností uvítal jaro. Konečně může pracovat na zahradě, rýpat se v hlíně, lézt po stromech a upravovat si domeček. První nenápadné "výlety" na zahradu už tedy máme za sebou a začíná to být zase trochu jednodušší. Tedy určitě v tom, že venku se děti skvěle zabaví, rychle unaví a vůbec, slunce a spousty jarní energie. Paráda :) Už jsem to určitě psala někdy minulý rok, ale vždycky když přijde tohle období, mám pocit, že těch dětí ještě pár zvládneme. Většinou se pak stane něco, co mi zase otevře oči a mám jasno. Dva jsou (zatím) úplně akorát. Neuvěřitelnou rychlostí se blíží zápis, už máme vybranou aktovku a jsem zvědavá, jak to celé dopadne. Ale Mládě je šikovný a určitě si s tím poradí. Trochu se bojím, co na tu jeho výřečnost řekne paní učitelka :-)) Krom toho všeho si stále hledá chvilku, aby si mohl prohlédnout knihu. Teď to byla kniha "To je Praha" :-))



MiniMládě se mnou za velkých nervů finišoval práci, fandil mi u tisku a radoval se z výsledku, protože jsem se radovala i já. Měl druhé narozeniny, což mi stále přijde jako naprosto neskutečná věc. Uteklo to nějak rychleji, než s Mládětem. Po příjezdu ze školy mě vítal víc než obvykle a celé odpoledne se se mnou objímal a vyhledával mou společnost. Vypadá to, že období nabručenosti se pomalu vzdaluje, což je velmi příjemné. Rád si hraje s míčem, kope do něj, běhá za ním a poměrně přesně hází. Až mě to samotnou překvapilo co všechno zvládne. Už zkoušel i házet na koš. Často jen tak jde a obejme bráchu. Za to jsem úplně nejšťastnější. Můžou se celý den pošťuchovat, ale před spaním si vždycky dají pusu a mají se moc rádi. Nejlepší!


sobota 18. března 2017

Dva roky

Moje milé MiniMládě,
před dvěma lety jsi se rozhoupal a rozhodl jsi se, že teď je ta správná chvíle a Ty se podíváš na svět. Moc jsem se na Tebe těšila a zároveň se trochu bála, protože do porodnice jsme odjížděli velmi narychlo s nejistým pocitem. Mě i Tebe tehdy vyprovázel i Tvůj bráška, protože nebyl čas. Ten strach o Tebe mám (a budu mít) pořád, jsi můj malý/velký kluk. Dva roky, za které jsme toho stihli vážně hodně. Byl jsi se mnou ve škole, když to bylo nutné, připravil mi i pár krušných chvilek a pochopila jsem, že co se týče hudby, mám dalšího parťáka na poslouchání a tancování.
Mám ráda chvilky, kdy si se mnou chceš prohlížet knížky, nebo mi něco “vyprávíš” a divoce u toho gestikuluješ. Vážím si každé pusy a každého objetí, které mi přijdeš sám od sebe dát. Je to pro mě moc důležité. Máme za sebou dva roky prima dobrodružství a jedeme dál. Neuměla jsem si tuhle dobu vůbec představit a...jsme tu! Jsi skvělý kluk a jsem na Tebe pyšná. Všechno nejlepší! Mám Tě moc mám ráda.
Máma

pátek 17. března 2017

10/52

Mládě se moc těšil do školky a byl spokojený, že už konečně! Chyběl mu kolektiv, děti, doma už se začínal pekelně nudit. Školka byla tentokrát docela vysvobozením pro všechny. Začala mu sezona, takže už se pomalu stěhuje se svou dětskou motorovou pilou na zahradu, tvrdě tam dře a je z něj zase, po dlouhé zimě, správný dřevorubec. V praxi to znamená, že přijde ze školky, převleče se do pracovního a do večera bych ho neviděla, pokud by nedostal hlad. Z toho mám radost. Ne, že ho nevidím, ale že bere zahradu a chození ven, jako něco super. Ne, že je to trest a teď musí chvilku dýchat čerstvý vzduch, aby se mohl povalovat. Je to prostě takové malé zahradní dítě. Už si chystá předzahrádku u svého domečku a vymýšlíme různé úpravy. Všude si bere knihy. Na výlet se školkou, když jdeme pro potvrzení k lékaři, když nás čeká delší trasa autem. A brácha ho stále velmi aktivně napodobuje. Velmi dobře!




MiniMládě se vystřídal s bráchou a zůstal nastydlý zase on. Takový klasický kolotoč, když máte dvě děti. Naštěstí se dal rychle dohromady a po několika dnech nekonečné nudy, kdy už měl plné zuby mě, která se snaží ho zabavit a mizerné nálady(co mizerné! Měl prostě několik velmi protivných dnů po sobě jdoucích). Jediným světlým okamžikem se pro něj stával příchod Mláděte ze školky a jeho kašpařiny, kterýma bráchu bavil. Viděli jsme spolu spousty pohádek, snažila jsem se ho udržet, aby ležel a odpočíval, ale byl to jeden z těch těžších úkolů. Samozřejmě nechtěl. Nuda. Ke konci týdne už mohl na kratší(zkušební) procházku a pak jsme si dali v neděli výlet na Ještěd. To ho velmi nadchlo, když tedy nepočítám jeho utíkání pryč z restaurace. Venku je samozřejmě všechno lepší, zajímavější. A cestu lanovkou zvládl krásně, trochu jsem se bála jak zareaguje, ale bylo to dobrodružství. Jako všechno.


středa 15. března 2017

hrát si, vychovávat, učit se

Když jsem se rozhodla, že si k vychovávání dětí přidám na seznam aktivit ještě školu, bylo mi úplně jasné, že to nebude žádná velká sranda. Spíš jedno z těch těžších období. Ale chtěla jsem a šla jsem do toho i přes to všechno. 

V tom, abych to všechno přežila mi pomáhají kluci, kteří dokáží bez problémů zůstat doma sami. Nepotřebují k tomu ani mě, ani žádný manuál na přežití, nebo navařeno na ,tři dny dopředu. Můžu naprosto v klidu odjet do školy a vrátit se za dva dny. A často se tomu někdo diví, takže si říkám, že je to vlastně docela dobrý námět na článek. Teď o ale tom psát nechci, chci psát o něčem úplně jiném.  O tom, jak to mám já, když se snažím učit a zároveň mám u sebe děti. 

Přesně si pamatuju období před rokem, kdy jsem měla v kuchyni otevřené poznámky, učila jsem se nahlas a vařila u toho polévku, zatímco miniMládě spokojeně spal. Všechno jde, když se trochu chce. Když se připravuji do školy, tak ovšem není pravidlem, že stihnu vařit, už vůbec není pravidlem, že trávíme společně odpoledne. Během mých příprav tahle úloha padne na Atoma a já jsem zavřená v pracovně. A píšu, učím se, nebo dělám i deset věcí dohromady. 

Dost dlouho mi taky trvá, než přepnu z "postavíme hrad z kostek" na "předškolní pedagogika", většinou tak půl hrnku kafe a chvilku zírání do zdi.
Taky v tu dobu není doma nikdy uklizeno. Dobrý, nebudeme si lhát, s dětma u nás uklizeno není fakt prakticky nikdy(a kdo to umí na 100%, tak všechna čest), ale když se učím, je to skoro tragedie šílených rozměrů. Nestihnu dát nádobí do myčky, protože píšu. Nezvládnu uklidit hračky, protože se učím. A tak dále...

MiniMládě mě většinou v takových dnech potěší něčím nečekaným! Tím myslím vysypaný cukr všude, logr vytažený z koše(ano, fakt se to stalo!!) a naposledy také mléko vytažené z lednice a zatímco vystresovaná matka telefonuje o školní práci, tak spokojené MiniMládě odšroubuje mléko otočí dnem vzhůru a proběhne se takhle po celé kuchyni. Hrdě mi pak přijde předvést mokré kalhoty. Například :) Děti jsou radost. A škola taky. Všechno dohromady je to někdy pekelně vyčerpávající. 

Aktuálně úplně poprvé cítím, že mi vlastně docházejí síly. Že mě neskutečně moc trápí, že čas, který jsem věnovala(leckdy zbytečným esejím a pracem), jsem mohla trávit jinak. S klukama. 
Co když si budou pamatovat jen to, že jsem se učila a učila? A nebo to bude tak, jak nám říká naše psycholožka při výkladu, že děti studující rodiče vnímají kladně a berou si z nich příklad? Netuším! Možná jsem si měla síly šetřit právě na teď, když to nejvíc potřebuju, možná jsem se úplně přecenila. 
A třeba nic z toho nevyjde a všechno jsem riskla zbytečně. Nějak to na mě dolehlo. Únava, stres, strach. Vybrala jsem si to ale přeci jen sama!

Vypila jsem za tu dobu neskutečné množství kafe, podobně hrozné množství coca-coly, pěkných pár litrů moštu. Abych vydržela, snědla jsem mraky sladkého, ne úplně zdravého jídla. Dnes jsem dopsala svou práci na téma "Rozvoj předčtenářské gramotnosti"  a mám dost. Dva poslední večery moji kluci byli neuvěřitelně hodní. Vždycky jsem si našla čas, abych je alespoň večer uspala. Když jsem uspávala Mládě, tak chtěl abych u něj ležela a poslouchali jsme spolu naší oblíbenou pohádku. Držel mě za ruku a já jsem nějak cítila, že mi v tu chvíli strašně rozumí. MiniMládě mě včera strašně silně objal. Ještě nikdy to neudělal, ale vypadala jsem tak strašně a tak moc mi to v tu chvíli pomohlo! 

Třeba už zase budu fungovat jako člověk, rodič, partner, úplně naplno. Vždycky je naděje :-)

P.S: Dnes jsem byla s klukama venku, po třech dnech v pracovně, a mám pocit, že jsem se propsala do jara. Takže dobrý!


čtvrtek 9. března 2017

9/52

Mládě zůstal doma, školka vůbec nepřicházela v úvahu, protože k teplotě se přidal šílený kašel a celková únava. Takže domácí polehávání u pohádek a filmů. Viděl Jak vytrhnout velrybě stoličku, taky Jak dostat tatínka do polepšovny, Prázdniny pro psa, Za trnkovým keřem(jeho oblíbený dětský hrdina je aktuálně Tomáš Holý). V polovině týdne se mu značně ulevilo a všechno byla nuda. Gauč byl nuda, pohádky nuda, odpočívání nuda...."Už musím mazat do školky" oznámil mi jedno ráno v naději, že to projde. Ale měl naordinovaný komplet týdenní odpočinek, takže i když už vypadal dobře, nikam našel. Vlastně až v pátek popřát Elilíně k jejím krásným narozeninám(kdo sleduje můj instagram, tak ví:-). Chybí mu děti. S bráchou si sice hrají, ale ještě to někdy(a někdy hodně) skřípe a musím je na chvilku rozdělit. Ven, tak si s sebou vzal skateboard a zkoušel jezdit na něm. Zatím jsou to jen první pokusy a sžívání, ale myslím, že brzy to vyladí. Už si vymýšlí svoje vlastní triky:-)



MiniMládě se snažil o bráchu starat. Když mu nebylo úplně dobře, tak ho chodil hladit po vlasech, dokonce jsme mu společně uvařili silný vývar, aby se rychle uzdravil a mohl si zase hrát. Čím dál častěji se stává, že si spolu jdou hrát nahoru do pokojíčku a pak zase sami přijdou dolů a nepotřebují naší stálou asistenci. Zjistila jsem, že si v pokoji dělají hudební party, poslouchají hudbu a blbnou u toho. Někdy má chvilku, že potřebuje být jen se mnou. To si vlezeme společně na gauč, přikryjeme se dekou a on se přitulí, pusinkuje a objímá, říká "mama" a užívá si chvilku se mnou. Objímání je teď oblíbené i s Mládětem. Už jsem jen několikrát viděla jak se, sami od sebe, objímají a dávají si pusu. Co se mluvení týče, tak je to pořád trochu lenoch. Když něco chce, tak mě vezme za ruku a odvede na místo. Je to pro něj pohodlnější. Ale rozumí skvěle, takže doufám, že se to brzy zlomí.


úterý 7. března 2017

Deset let EKG

Osm let zpátky. Začíná podzim a moje tehdejší spolubydlící mi (absolutně nadšená!!) volá s tím, že cestou domů koupila lístky do Archy. Na EKG "víš ten Rudiš". Tak samozřejmě, jsem přeci knihovnice. Zrovna se to jmenovalo EKG O lásce a vlasech(!!) , které jsem tehdy měla asi do půlky zad. Pamatuju si, jak jsem jí psala ještě naštvanou zprávu, že nejdu v žádným případě, co když mě tam v rámci nějaký blbý performance třeba OSTŘÍHAJ a svoje vlasy nedám ani kvůli nějakým šáhlým spisovatelům(strašně se teď samozřejmě omlouvám a tak dál!:-)) 
A taky jsem tam přesně s tímhle pocitem šla. Protože jsem měla zrovna naprosto skeptický období, nic mi nebylo dost dobrý, na všechno jsem měla jen a jen kritiku(i kdyby nic, tak trochu by se tam vymáčknout dalo). Taky jsem měla období "teď budu chvilku sama", protože jsem se děsně motala ve vztazích, vůbec jsem netušila kam bych chtěla směřovat. Takže jsem si poprvé, upřímně slíbila, že nikam nebudu chodit za účelem seznámení se, že chci být úplně sama. Do té doby jsem to občas řekla, ale nikdy jsem to nemyslela zase tak vážně.

Což znamená, že kdyby mi někdo řekl, když jsem se vlekla po schodech do Archy, že

-si tam najdu kluka
-že se vdám
-budu mít dvě děti
-že se poprvé v životě uklidím
-že se mi změní všechno

tak se směju a směju, pak si poklepu na čelo a jdu pryč. Jenže ono se to fakt stalo. Začnu tím, že Literární kabaret byl vtipnej. Prostě jsem se smála jako blázen i když jsem si chtěla držet tu image furt naštvaný holky. Takže jsem pak měla rozmazaný oči od smíchu. Lístky na další EKG už byly v mojí vlastní režii. Odcházela jsem odtud v lehce podnapilém stavu, pitomě se chichotající se, Vánoce, Vánoce přicházejí.... 
EKG je tu furt. Už deset let. A protože mi tam Atom zachránil zuby, když jsem málem upadla ze schodu, pak mě dokonce jednou pozval na víno a PAK SI MĚ VZAL, tak jsme spolu nemohli na oslavě těch deseti let chybět. Tak si říkám, že ten život je někdy fakt zvláštní, jak to naservíruje, když už všechno vzdáme. Stalo se. Doufám, že za deset let bude zas aspikovej dort a nebo ještě nějakej větší bizár. 
Alles gutte EKG!







Kdo by se o pořad EKG nějak více zajímal, tak TADY nejdete základní info. 



neděle 5. března 2017

8/52

Mládě lyžoval jako blázen. Ničeho se nebál a se mnou i Atomem si to užíval. A my s ním. Lyžoval skvěle a jsem na něj moc pyšná. Těsně před odjezdem na hory jsme si  ještě lastřihli zápis nanečisto. Byla to taková příprava na zápis a na všechno, co by ho mohlo ve škole při téhle akci potkat. Myslím, že to zvládl hezky(když vynechám divočení s kamarádem ve volné chvilce :-) 
Hory jsme měli tentokrát trochu hektičtější než obvykle. Ve středu nás čekal návrat domů, večer divadlo a čtvrtek ráno cesta zpět. Ale nevadilo to. Úplně poprvé u nás zůstala hlídací teta Šárka a my jsme mohli být jeden celý večer ve dvou. Naprostý ideál! Bylo to všechno naplánováno úplně přesně a já jsem se bála, aby to vyšlo jak má. A ono se to fakt povedlo. Mládě naprosto bez problémů, vždycky byl takový samostatnější a vítal každou novou tvář, se kterou si může povídat, nebo hrát pexeso. Druhý den vyprávěl, že ho to doma bez nás moc bavilo a ze Šárky je nadšený velmi :-)))
Po příjezdu zpět na hory, už z lyží neslezl až do konce pobytu. Jezdil pořád a pořád, prý musí trénovat. Bohužel neděle už byla ve znamení odpočinku doma, protože bylo jasné, že si na horách uhnal kašel a teplotu. 




MiniMládě spal poprvé ve velké posteli. Zatím tedy jen na horách, kde jsme si řekli, že to prostě riskneme. Balit cestovní postýlku už se nám moc nechtělo, navíc se uvolnilo trochu místa v autě(které jsem ihned zaplnila dekama, protože bez nic nemůžu jet na hory:-). Takže jsme zjistili, že ve velké posteli to zvládá dobře. Navíc s bráchou, velké dobrodružství. Což mě přivádí k tomu, že už je chceme postupně sestěhovat do dětského pokoje. Myslím, že to oba ocení. My ostatně taky. Takže už se mi v hlavě rodí plán na nový pokoj. 
Druhá věc je ta, že poprvé zůstal s někým doma a my jsme odešli. Dřív jsme ho většinou ještě stihli uspat, ale tentokrát to časově nevycházelo a Šárka se toho statečně ujala. I to zvládl podle všeho dobře a já jsem ráda, že už je to velký kluk. Je trochu uzavřenější, než brácha, ale mám pocit, že v posledních dnech se to všechno dokonale mění. Na horách ho fascinovala, mimo bráchovo lyže, rolba a vlek. Na tyhle dvě věci by mohl koukat a zkoumat je, pořád. Taky ho bavilo sedět na sluníčku na terase a vyhřívat se. S knížkou, nebo i bez, hezky bylo.