čtvrtek 15. června 2017

Letní toulání

Protože cestování není nikdy dost. Kutnou Horu známe. Byli jsme tu už několikrát, prošli si město...V sobotu, cestou z Hulic se nám ještě úplně nechtělo domů. Bylo krásně, počasí přímo vyzývalo k nějakému podvečernímu toulání. A tak jsme si udělali zastávku tady. Takovou příjemnou, ani krátkou ani dlouhou, přesně podle nás. 

Netlačil nás čas a zároveň jsme si ten den chtěli užít se vším všudy. Hodně dlouho jsme posedávali u GASKu, kde si kluci hráli a blbnuli. Vůbec nás nepotřebovali, takže jsme mohli sledovat jejich hraní a já jsem si uvědomila, že jsou to konečně fakt kámoši. Mají prostě jeden druhého(i když se samozřejmě perou, tahají, provokují, strkají a často spolu "neka"). A pak jsme se, jen tak, procházeli, toulali letním městem, kolem chrámu sv. Barbory, podívali jsme se z vyhlídky na město, spousty, spousty času kluci trávili obyčejným sezení na zemi na mapě města. Hledali si vlastní cesty. A bylo nám úplně jednoduše hezky. 

Přesně na tohle jsem se těšila. Neplánovaná zástávka, pocit svobody, nehlídat nijak moc čas, slunce svítí. A samozřejmě jsme si sehnali kafe, abychom dobili energii. Klukům jsme to vynahradili výbornou zmrzlinou ze skvělé Zmrzlinárny. Ať žije léto...už to pomalu všechno začíná. Radosti z maličkostí jsou důležité. V posledních dnech zjišťuji, že mnohem důležitější, než jsem si kdy myslela. 










úterý 13. června 2017

na výletě II/Vodní dům

Další část našeho sobotního výletu se odehrávala o malý kousek dál. Stále v Hulicích, ale ve Vodním domě, který je asi o 1 km vzdálený od Včelího světa. Takže pro nás naprostý ideál. Vodní dům je moderní budova zasazená do přírody u vodní nádrže Švihov. Nadšení jsem u kluků tak nějak očekávala. Vodu milují oba, když můžou cachtají se v každé louži, kterou potkají, takže úspěch předem zaručen.

Už samotné atrium vodního domu je úžasné. Umělý vodopád, soustava různých čerpadel, mlýnků a dalších vodních prvků, které mohli vyzkoušet a samy pohánět vlastními silami. Různé cestičky, kterými se vesele brodili, stavěli přehradu a nebo jen tak blbnuli ve vodě. A protože bylo hezky, mohli si tam hrát na dvakrát. Před vstupem na samotnou výstavu i po tom, co jsme si všechno prohlédli a poslechli. Zůstali jsme tam opravdu  dlouho, skoro do úplného unavení(to s tím unavením jsme si mysleli my, naivní rodiče. Ve skutečnosti se po deseti minutách oklepali a měli zase oba energie na rozdávání). Co je ovšem zásadní-rozhodně zabalit oblečení s sebou. Rozhodně se vyplatí, protože děti si vodu užívají se vším všudy.






Vnitřní expozice je rozdělena do několika sekcí a každá z nich se týká jiné tváře vody.
První část je nazvaná Vodní mikrosvět. Mohli jsme tu vidět vodní organismy, které nejsou pozorovatelné pouhým okem. Umožňují to zvětšené modely, mikroskopy a makrofotografie.
Druhá část se jmenuje Podvodní makrosvět a představuje vodní rostliny a zvířata. V několika akváriích se zde budou prohání ryby i vodní hmyz. Ve sluchátkách jsme si poslechli třeba pořádnou bouřku, nebo příjemný déšť, odpočinuli si na velkých polštářích. MiniMládě mával všem rybičkám v akváriu, moc se mu to líbilo.

V části nazvané Mokřadní život jsme si prohlédli přírodní scenérii na břehu poslechli zvuky a hlasy ptáků a žab. 

V poslední části expozice, nazvané Pitná voda a koloběh, jsme se z přírody dostali do našeho světa. Protože ani my lidé se ale bez vody neobejdeme, naopak jí velmi potřebujeme. Klukům se moc líbilo pumpovat vodu a sledovat její koloběh. Povídali jsme si o tom, že většinu lidského těla tvoří voda a celkově to kluky moc zaujalo. Možná Mládě o něco více. 


Návštěva Vodního domu je vhodná pro všechny věkové kategorie.  Expozice je navržena tak, aby učila prostřednictvím neobvyklých zážitků a zajímavých pozorování a významnou roli lidské smysly. Myslím, že spojení Včelího světa a Vodního domu, můžeme s klidem doporučit. Byl to prima výlet.

pondělí 12. června 2017

na výlete/Včelí svět

Slibovala jsem dětem a taky sama sobě, že hned jak budu mít prázdniny, pojedeme na výlet. Co na výlet, budeme jezdit na výlety pořád, budeme si hrát, objevovat, zkoušet a poznávat nová místa i věci. A protože držím své slovo a měli jsme první opravdu "svobodný" víkend jen pro nás. Doma jsme se tím pádem moc neohřáli. V pátek jsme nabrali sílu u bazénu a v sobotu jsme byli od rána na cestách. Naším cílem se staly Hulice, malá vesnice kousek od Žďáru nad Sázavou a jako první jsme tady navštívili interaktivní výstavu s názvem Včelí svět. 
Já totiž miluji med. Opravdu moc, jako malá jsem dokonce nejraději u babičky sedávala s lžičkou a sklenicí medu. To už dneska nedělám, ale i tak ho mám pořád moc ráda. A jestli vy taky, tak mi věřte, že po návštěvě téhle výstavy si budete chtít dát minimálně chleba s medem. Nebo medový perníček. Ten už si na rozdíl od toho chleba, můžete koupit dole v obchodě s "medovým zbožím".

Expozice vznikla ve zrekonstruované budově bývalé obecní školy. Nás jako první nás zaujal "hmyzí hotel" na zahradě, která bývalou školu obklopuje. Hmyzí hotel je vlastně takový příbytek pro včelky samotářky, případně i další hmyz. Moc se mi tenhle nápad líbí a uvažovala jsem, že si pořídíme na zahradu něco podobného. Zatím je to ovšem ve fázi rozmýšlení. 
Samotná výstava je rozdělená na několik částí. Ve spodním patře dozvěděli, na kterém kontinentu žije který druh včel, jak to vypadá v úlu, nebo jak vznikají plástve. Všechno o včelí královně, včelách dělnicích či trubcích a jakou mají úlohu ve včelstvu. Kluci si mohli poslechnout zvuky včel, nebo si pohrát. My jsme si zatím mohli přečíst, co musí včelař udělat, aby získal med a jak se musí o včely starat, aby přežily zimu.
Expozice ovšem nespoléhá jen na ten vizuální dojem. Využívá i dalších smyslů včetně čichu (různé druhy pylu), sluchu (rozdíl mezi včelami v úlech a těmi divokými) i hmatu.




V patře je největším lákadlem nazvětšovaná napodobenina pláství, kde si děti (i dospělí) budou připadat skoro jako uvnitř včelího úlu. Tady jsme strávili mnoho času. Oba kluky tohle nové prostředí bavilo nejvíc. Mnohokrát proběhli "úlem" tam a zpět, mnohokrát zkusili, jestli se jim do plástve vejde hlava, že to tam krásně voní. MiniMládě se pokusil odnést vystavené včelí vosky:-))






Mládě s Atomem se pak šli podívat na krátké filmy do vedlejší místnosti a my jsme s MiniMládětem zkoušeli, co všechno se musí udělat, abychom med získali. Ovšem na filmy jsme se došli podívat samozřejmě potom taky. "To si nemůžeš mami nechat ujít!" hlásil Mládě a bylo jasno. Takže jsme chvilku koukali společně, pak proběhla výměna dětí a já zbytek výstavy prošla s Mládětem, zatímco kluci počkali na zahradě.  





Celkově jsme tam byli asi hodinu, možná o maličko víc, protože MiniMládě se rád vrací a okukuje všechno na desetkrát:-) A myslím si, že s klidným svědomím, můžeme výstavu doporučit. Bylo to super, poučné a zároveň zábavné. Kluci se nenudili, neprocházeli jsme kolem vitrínek na které se nesmí ani sáhnout, naopak. Smutná jsem byla jen z toho, že v obchodě neměli Medovou čokoládu. Na tu jsem se těšila a zrovna nebyla. Ale máme doma jiné medové dobroty, takže je všechno v pořádku. Čokoláda snad jindy.

pátek 9. června 2017

Bi-oil pomáha!

Letos na jaře proběhl již druhý ročník charitativní akce Bi-Oil pomáhá. O co konkrétně šlo? V období od 22. února do 21. března 2017 putovalo 20 Kč z každého zakoupeného Bi-Oilu Dermatologickému univerzitnímu nadačnímu fondu, který se věnuje výzkumu rakoviny kůže. Jsem moc ráda, že termín vyšel skvěle a já se tak mohla zúčastnit předávání šeku v restauraci Nola. Uznávám, je to již pár týdnů zpět, ale až teď vám o tom můžu napsat(s čistým svědomím, protože učit se už nemusím!)

Loňský výtěžek byl použit na nákup laboratorního materiálu pro stanovení hladin markerů na povrchu cirkulujících melanomových buněk u pacientů léčených pro metastazující maligní melanom. Letošní výtěžek bude využit velmi podobně. Šek s krásnou částkou 87 520 korun byl během tohoto slavnostního večera předán do rukou pana profesora Petra Arenbergera.


Byla jsem sice trochu(dost) unavená po Noci literatury, které jsem se aktivně účasnila den před předáváním, ale držela jsem se statečně. Navíc s Pájou z blogu Oh my beautiful life to šlo skoro úplně samo. Fajn večer, povídání s holkama z Mark Distri a samozřejmě nezbytná káva a dortík. A to celé s pocitem, že se vybralo dost peněz na dobrou věc. Doufám, že další ročníky budou stejně úspěšné, nebo dokonce úspěšnější.