sobota 23. prosince 2017

knihy/vánoční čtení II.

Pokračování o našich vánočních knihách. Už zítra se všichni budeme těšit z vánočního stromečku, dárků a společných chvil. I k tomu patří pár knihy o kterých bych ještě, ač v rychlosti, chtěla napsat. Možná bych už dávno měla dělat něco jiného, ale nemohu si to odpustit. Hned první kniha je totiž moje vzpomínka na dětství. 



Mickeyho vánoční koleda
Walt Disney
Jim Razzi
Egmont

Pohádku, která je ve skutečnosti Dickensovo Vánoční koleda, jsem našla jako malá holka pod stromečkem. Ještě během Štědrého večera, jsem si jí celou přečetla. Že jde o známou povídku, jsem pochopitelně zjistila, až za několik let. Ale to jsem už tuhle, možná trochu kýčovitou, ale pro mě krásnou knihu, měla pod kůží. I teď, když jsem dospělá, vidím ji nekritickýma, dětskýma očima. Při každém otevření a začtení se, mám pocit, že jsem se na malou chvilku vrátila do dětství.
Ebenezer je Skrblík, Jacob Marley v podání Goofyho a Mickey Mouse jako Bob Cratchit a samozřejmě několik dalších, "disneyovských" postaviček k tomu. Nechybí ani tři vánoční duchové, jako v pravé koledě. Vlastně jde o takové laskavé podání klasiky, dětem. Čteme pravidelně večer před Štědrým dnem, tuhle tradici jsme s Mládětem vymysleli už před několika lety a stále se drží. A já se stále vracím, alespoň na chvilku, do dětství. 






České Vánoce Josefa Lady
Michal Černík
Josef Lada
BMSS-Start

S touhle knihou prožíváme letos veliký zlom. Ještě loni to byla víc obrázková kniha pro oba kluky a bavilo je, prohlížet klasické, zimní ladovské obrázky. Letos už z ní Mládě poprvé četl. Kniha obsahuje jak krátké básničky s vánoční a zimní tematikou, tak delší vyprávění o tradicích. A právě s těmi krátkými koledami a básničkami, už slavil Mládě svůj čtenářský úspěch. Cukroví, kakao, za okny spousty sněhu a čtení si. Vánoce jsou v téhle knize staročeské a tak kouzelné jak jenom mohou být. Myslím si, že v dětské(i dospělácké knihovně) by neměla chybět. 






Zima-obrázkové příběhy
Rotraut Susanne Berner
Paseka-pro děti


Nejde o úplně typickou vánoční knihu, ale i tak jsem se jí rozhodla zařadit. Za zmínku rozhodně stojí.
Zimu jsem vybrala především pro MiniMládě. Moc nemluví. Tedy mluví, ale potřebuje neustálé podněty. Kniha Zima je beze slov. Nutí nás vyprávět a hledat příběhy na velkých dvoustranách. Na zadní stránce knihy jsou popsané postavy, které v knize můžeme potkat a je přidán i krátký popis. Rotraut Suzanne Bernerová na obrázcích vypráví své malé, vtipné příběhy předvánočního dne, které poutají a bystří pozornost a podněcují fantazii, ale hlavně baví malé i větší děti. Navíc předvánoční atmosféra je tu znát, ať jsme ve městě s ulicemi, doma, na tržišti, v obchodě, nebo parku a nedalekém statku. Zima je fajn, ale...napadlo mě, že se vlastně už teď trochu těším, až si za čas otevřeme Jaro a budeme číst a hledat také v něm.




čtvrtek 21. prosince 2017

tahle tradice mě baví/předvánoční víkend

Loňský nápad, odjet víkend před Štědrým dnem z města, se ukázal jako ta správná a naprosto dokonalá tradice. Většinou nás všechny ten víkend úplně semlel. Ten pocit, když si jdete pro něco k jídlu a v obchodem panuje absolutní šílenství. Nic, nic. Odjeli jsme tedy do Rokytnice, protože...kde jinde vítat zimu?

Taky trochu útěk, protože jestli mě něco uklidní, tak výhled do hor. Ten pocit, že jsem na chvilku od všech starostí tak daleko..Věc k nazeplacení, kterou si uvědomuji až posledních pár let. 
V pátek jsem měla cestu ještě trochu okořeněnou návštěvou školy a tratí Liberec-Kořenov. Když jsem slyšela, že to je krásná trať, tak jsem moc nevěřila. Ale je to pravda. Už se těším, až se tam projedu i s klukama. Vážně nádherná cesta. V Kořenově sraz s klukama a vyjeli jsme do Rokytnice.

Místo stresu z nakupování, nebo uklízení, jsme raději sáňkovali, lyžovali a užívali si sněhových bitev. Všechno to, co si myslím, že je v tomhle čase opravdu podstatné. Být spolu, ne vedle sebe. 
S Mini jsme si dlouho prohlíželi knížky a vylezli jsme z postele strašně pozdě. Nezažila jsem nic podobného strašně, strašně dlouho. Mládě zase netrpělivě čekal, až bude moct jít na kopec lyžovat. Těšil se strašně moc. 

Všechno tohle, a nic víc. Těch pár, na první pohled nudných, věcí. To bylo náplní našich dnů. Být spolu, užívat si zimy, těšit se na Vánoce a vyprávět si o nich a po dlouhých sněhových bitvách, rozmrzat u kávy nebo kakaa při prvních Mláděcích pokusech, číst nám vánoční básničky z knížky. Já si ze svého dětství pamatuju Vánoce jako jeden velký, úklidový stres. Ježíšek byl totiž host, kvůli kterýmu se muselo lesknout úplně vše. I to, co nebylo vidět. Jinak by...se samozřejmě nestalo nic, ale prostě to muselo být. 

To pochopení, že se NIC nestane, to mi trvalo hrozně dlouho. A taky, že se nestane vůbec nic, když nebudeme nakupovat a bláznit.

Přeju si, aby si moji kluci pamatovali dětské Vánoce jinak.
Vlastně tak, jak jsem si to přála prožívat já sama, když jsem byla mladší. Snad se nám to podaří. 
Mějte krásný a klidný čas!













úterý 19. prosince 2017

We all live in a yellow submarine/Mládě 7 let

Sedmé narozeniny řádně oslaveny. Letos jsem se ani nemusela ptát, jaké téma své narozeninové oslavy, si Mládě přeje. Hudba a všechno kolem, totiž jednoznačně vede. Většinu léta hrál nám hrál na kytaru a moc si přál bicí, které ke svým sedmým narozeninám opravdu dostal. Oslava tedy byla hudební, Beatlesácká, s malým vystoupením a spoustou žlutých ponorek k tomu. A taky rodinné setkání se spoustou malých i větších dětí. Už je jich neskutečná parta a Mini od té doby stále chodí, ukazuje na dětskou deku a maličko se mě snaží dotlačit do toho, aby měl miminko. Na hraní. 

Mimochodem, moje ségra Markéta si pro sebe ukradla ve fotokoutku vlasy a brýle Johna Lennona a pořád se s nima fotila. Nikdo další moc neměl šanci. Ještě jsem nezkontrolovala, jestli si toho Johna nakonec neodvezla domů! (jen vtip, sorry ségra).

Všem díky za prima hudební kinder party, posluchačům koncertu za super podporu pro Mládě, byl z toho všeho tak nadšený, že zapomněl i na trému a když si šel večer lehnout, ani jsme nestihli číst. Příští rok, mám takový pocit, budeme mít v obýváku celou jeho kapelu. Plus ještě něco navíc. Jde to nějak rychle. S
















pondělí 11. prosince 2017

knihy/vánoční čtení

V mém vysněném světě existuje knihovna plná knih. Minimálně dvě police v této knihovně jsou jen knihy o vánocích. Znáte ten pocit? Já ho mám pořád. Naše knihovna už je přeplněná, knihy potřebují více místa a začíná to vypadat že projekt "obří knihovna do obývacího pokoje" bude brzy realita. Pro mě to bude znamenat, že si budu moct dokoupit zase další tisíc knih. Blížím se nenápadně i k těm dvěma policím s vánočními knihami. A protože teď, v čase adventním, jsou aktuální, rozhodla jsem se jich pár vybrat a napsat o nich. Příště Vám napíšu, jaká kniha tuto lásku odstartovala a jakou máme knižní tradici večer, před Štědrým dnem. 


Vánoce z celého světa
Karolína Medková
Mária Nerádová
Albatros

Vánoce z celého světa je ideální kniha pro starší, zvídavé děti. Sice je uvedeno, že pro děti od tří let, ale Mláděti se líbí i teď. Nevěnuje se totiž jen našim tradičním svátkům, ale rozšiřuje dětské obzory. Dozvídáme se z ní, jak se slaví Vánoce v Německu, Mexiku nebo Austrálii, z části je to hledací a hrací kniha. Mládě se před časem začal vyptávat, jestli se různé po světě slaví Vánoce jinak, nebo všude chodí Ježíšek a rozdáváme si dárky 24.12 večer. V tu chvíli bylo jasno. Tahle kniha je pro nás aktuální. Měli jsme jí sice přečtenou a prohlédnutou před spaním celou, ale líbí se mu moc. Hodně o tom teď přemýšlí i mluví s ostatními. Líbí se mi, že se učí uvažovat tak, že nejsme sami na světě a naprosto samozřejmě toleruje jiné svátky. Z toho mám obrovskou radost. Trochu mě mrzí, že samotného textu tam bylo méně, než jsem čekala. Ale jako základ rozhodně postačí.





Vánoční knížka
Tereza Říčanová
nakladatelství Baobab

Něco vám prozradím. Tahle kniha s námi v autě, procestovala celé léto. Vážně. Vánoční knihu měli kluci v kapsičce auta během celého našeho prázdninového putování. Dokonce až k moři s námi dojela. A přitom je vážně čistě vánoční. Teď "v sezoně" už jsme si jí přinesli zpět domů, do knihovny. 
Takové milé čtení na dobrou noc. Kniha zachycuje pojetí vánočních svátků u nás, dětskýma očima. Stručně provází adventními, vánočními i povánočními zvyky - vše mile a jednoduše. S minimem textu a maximem ilustrací. Vlastně-musím se přiznat, že stránky s čerty trochu přeskakuji. 
Kluci totiž pořád věří na čerty i Mikuláše a zatím jím to nechci kazit. Za rok už si to ale přečte Mládě nejspíš sám a pak už přeskakování nebude možné.






Zvířátka ve vánočním lese
Suzy Senior
James Newman Grey
Karmelitánské nakladatelství

Zvířátka ve vánočním lese byla vybrána primárně pro MiniMládě. Jak už to u našich kluků bývá, stejně si je nakonec půjčují, nebo prohlížejí společně. Spojení lesa, zvířátek a Vánoc, to je naprostý ideál. Moje srdce pro tuhle knihu zahořelo hlavně proto, že mi připomněla Lesní majáles. Před časem jsme majáles i jeho pokračování, měli půjčené z knihovny. Psala jsem o nich TADY. Abych byla ještě přesnější. Je to takový mix Lesního majálesu a Jezevce Chrujdy s vánočními příběhy. Krátké příběhy ideální pro malé posluchače. Teď, když všichni odpočítávají dny do Vánoc se vážně skvěle hodí.




úterý 5. prosince 2017

Vánoce/První dárky

Musela jsme se trochu vzpamatovat. Nějak jsem se zasekla v podzimním čase a nedocházelo mi, jak moc se blíží adventní čas. Všechny školní a další problémy mi zabírají spousty času. Jasně, někde v podvědomí tu informaci, že Vánoce se blíží, samozřejmě mám. Jenže...den za den...a najednou jsou tady. Nerada nechávám dárky na poslední chvíli. A jsem moc ráda, že k výbírání těch úplně prvních mě namotivovali PRO DĚTI a jejich vánoční kampaň

Vybrala jsem tam první dva super kousky pro moje malé kluky, byli totiž v dopise pro Ježíška. Píšete s dětmi dopisy? Já jsem to jako malá měla nejraději. A zůstalo mi to až do puberty. Poslední dopis jsem napsala v patnácti letech. Tuhle tradici jsem milovala a i když jsem se snažila přistihnout rodiče "při činu" nikdy jsem je neviděla brát ten dopis za oknem. Takže...můžeme diskutovat o tom, jak to vlastně celé je :-))

MiniMládě miluje Duplo. Hraje si s ním moc rád, stavíme autíčka, zdi, občas postaví nějaké fiktivní zvíře, kterým se mě potom snaží v rámci hry zakousnout. A taky se zbláznil do autíček a vláčků. Od Mláděte tohle vůbec neznám, mám pocit že období Dupla přeskočil a rovnou si šel hrát na kytaru. Takže všechny stavěcí a autíčkové mánie zažívám vlastně teď úplně poprvé. 
Pod stromečkem najde První náklaďák s osmi kostičkami s motivem jídla. Naprostý ideál.

Mládě už je ovlivněn kamarády ve škole a taky už má věk i nárok na úplně jiné zájmy. Chtěl "něco" ze Star Wars. Prostě tématickou hračku. A letos jsme se shodli na tom, že je čas. Místo hraní na kytary a bicí si bude chvilku stavět. Dostane velitele Stormtrooperů. Myslím, že i když je od sedmi let, budeme mu s tím trochu pomáhat. Zároveň ale vím, že radost bude obrovská.

No a já jsem ráda, že jsem se odhodlala a díky téhle vánoční kampani, začala Vánoce řešit. Teď už mám spousty dárků doma a čekají jen na zabalení a následné rozbalení pod stromečkem. Mimochodem, jako dítě jsem to moc nechápala, ale dnes se ze všeho nejvíc těším z toho, když vyberu dárek o kterém vím, že se bude hodně líbit a těším se na to nadšení po rozbalení. Těším mě to stokrát víc, než když rozbaluji já sama. Prostě rozdávat radost. 
Už se fakt těším! A co vy?