pondělí 27. února 2017

Diagnóza máma

Vrátili jsme se z hor, kde si vždycky odpočinu. Jasně, někdo by mohl říct, jak si můžu odpočinout s dvěma dětma. Jsem nenáročná. Stačí mi chvilku se dívat na kopce, dát si kafe, dýchat horský vzduch a jít si zalyžovat. Dát si večer s mužem víno a jen tak si chvilku povídat. 

Už strašně dlouho jsme s Atomem nelyžovali společně. Aktuálně to máme tak, že jeden z nás je na kopci s Mládětem a ten druhý se věnuje MiniMláděti. Oboje mi přijde super i když nepopírám, že už nás vidím, jak lyžujeme všichni čtyři společně. Mládě lyžování miluje. Není za tím žádný extra dril, jen zdravá motivace k pohybu, k tomu že sportovat je skvělé v létě nebo v zimě. Vidí nás, že to děláme taky, nestojíme pod kopcem a nehecujeme ho. A jemu se líbí, že to zažíváme společně.

MiniMládě má velkou motivaci v tom, že brácha lyžuje a on ho chce dohnat. Vyzkouší to(možná) až za rok a pak se uvidí. Pustit ho na kopec, bude ještě běh na dlouho trať. Stejně jako to bylo s Mládětem kdysi. I tak pro mě není lepší pocit, než ten, že jsem své kluky naučila něco nového. Aktuálně jsem především a v první řadě máma, což je taková nálepka, která se asi moc nenosí. Narážím na to teď z několika stran. Skoro by se pak člověk měl stydět za to, že se svým dětem věnuje, že s nimi nesedí doma na zadku, že se nepředhání, jak moc je nad věcí s tím celým rodičovstvím, nebo že je nenechá být celý den v pokoji, kam nainstaloval televizi a má pak ten svůj klid, který si přeci zaslouží. 

Tak třeba televizi kluci v pokojíčku mít nebudou ještě pěkných pár let. A řeknu vám proč. Zatím jí totiž vůbec nepotřebují. Ale pozor! Nebavíme se tu o tom, že je u nás tv tabu, že nesmí nikdy. Jasně, že se koukají na pohádky a jasně, že já někdy s nimi. Milují Potkali se u Kolína, Jáju a Páju, Zahradu nebo Krysáky. Pořád mám ale nějak pocit, že na soustavné povalování se doma, zašití u televize nebo notebooku mají čas do puberty. S tím jsem asi nějak smířená, každý to prožívá jinak a může se stát i tohle. I když si je tak zatím představit neumím ani z dálky. Mládě nesnáší jakoukoli nečinnost a možná se to s ním povleče právě do té puberty, těžko předjímat. 

Ve výchově jsem si dala trochu jiný cíl. Ukázat svým dětem, že cestování je skvělá věc, že v zimě lyžovat, bruslit, stavět sněhuláky a bobovat je nejlepší, že čtení jim rozšíří obzory. Že v létě se plave, jezdí na kole, běhá po zahradě, k svačině si můžou utrhnout jablko nebo angrešt a dobrodružství je jasná věc. Bereme je na kulturní akce, někdy koncerty. Oba. Ne všude a za každou cenu, ale když to jde, tak ano.

A až si budu jistá, že tohle je pro ně to zásadní, tak se budeme bavit o televizi v pokoji(a nebo je to taky třeba vůbec nenapadne!).
Moje spolužačka říká, že kdyby dětem rozdala tablety a nechala jim zapnutou tv, tak zvládne mít třeba šest dětí, ale s výchovou už to nemá nic společného. Ano, neřekla bych to líp. 

Za pár let už jim nebudu mít co ukazovat. Budou si hledat cestu sami, ale budou navazovat na základy, které jsme jim s Atomem dali. I když nás to stojí nervy, čas a jsme často strašně unavení. Jestli je to dobře, nebo špatně, si povíme. 
Důležité pro mě je, že o tom jen nepíšu a nedělá to za mě někdo jiný, ale že to takhle opravdu dělám(e). Jo a jako pochvala mi naprosto stačí, že jsem pro Mládě "hustá máma" :-)

P.S: Kluci mají v pokoji spousty knih a přehrávač na ipod, ze kterého Mládě večer poslouchá audiopohádky, když neusne u čtení a ráno si tam MiniMládě pouští hudbu a tančí po pokoji. Za mě, naprostý ideál.

6 komentářů:

  1. Velmi trefný a pravdivý článek Jani. Myslím si, že vaši kluci se v životě fakt neztratí :o)

    OdpovědětVymazat
  2. Vždycky jsem vás za tohle obdivovala. Někdy se mi zdá, že někteří rodiče rozhodí pro svou pohodu mezi děti tablety, playstation, zapnou televizi a v ruce nechají telefony. A pak si vzdechnou "co s nima máme dělat? Oni na ty knížky moc nejsou":D:D ještě se kolikrát tváří ukřivděně, že ty jiné děti na knihy jsou:D

    OdpovědětVymazat
  3. Jani, krásný článek, mluví mi z duše. Jsem moc ráda, že je nás hodně, kteří to tak máme, dává mi to jistou naději. Taky mám občas pocit, že být matkou a věnovat se svým dětem je skoro sprosté slovo.
    Nejvíc to asi vystihuje právě ten výrok tvé spolužačky :-)

    PS: Ještě se bojím toho, co s mými vychovávanými dětmi udělají ve škole ty, které jsou od malička na té televizi a tabletu. Snad to jejich základy ustojí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím si, že ustojí! Resp. společně to ustojíte určitě ;).

      Vymazat
  4. Jani, fakt krásně napsáno. A taky to tak mám. Díky za ten text!

    OdpovědětVymazat
  5. Nádherně napsaný článek! Moje slova..

    OdpovědětVymazat

Děkuji za milé komentáře;-)