středa 15. února 2017

My, mámy!

Na pondělí jsme si domluvily kafe. Holčičí kafe, trochu povídání...a k tomu čtyři děti! Seděly jsme uprostřed velké kavárny/herny a já jsem si najednou uvědomila, že my už vážně máme všechny děti!

Totiž-když se mi narodil Mládě, byla jsem ze svého okolí úplně první. Svou cestu rodičovskými povinnostmi a nejen jimi, jsem si musela hledat a udusat, naprosto sama. Ovlivněna pouze sama sebou, svým citem a intuicí. Taky tím, co jsem viděla jinde a říkala jsem si, že takhle to nechci. A bylo to takové trochu zvláštní, ale tehdy mi to nesmírně vyhovovalo. Věřím, že i Mládě to trochu formovalo.  Nevyžívala jsem se v chození do dětských heren, na společné pískoviště, kde si maminky, které se všechny znají z x dalších kroužků, cvičení, plavání, povídají a na děti občas houknou z lavičky(tohle nemá být jejich kritika, pro mě za mě, ať si své děti vychovává každý jak nejlíp umí!). Já tohle nějak neumím, ale zároveň si myslím, že to Mláděti konkrétně nijak neublížilo.

Skok o pár let a jednoho syna víc. Jsme tu. Tři kávy, které u sebe nemají jako samozřejmost víno, ale dudlík, plyšovou lišku a další hračky. Tři mámy! Naše děti si hrají kolem, občas jim pomáháme a to nejmenší se ještě spokojeně nechává chovat. Stíháme se u toho bavit o všem! A já jsem najednou vlastně docela ráda, že s někým můžu sdílet svoje radosti, zážitky, nebo problémy. Protože ne vždycky jsou věci tak růžové, jak by se mohlo zdát na instagramu ;-) Že se naše děti druží a hrají si...Přišlo to v pravou chvíli a jsem na to naprosto připravena.

Takových kafí, zažívám čím dál víc. Protože většina mých blízkých se stala rodiči. Někdy se dokážeme v klidu a dlouze pobavit. Pak jsou i kafe, kdy si děláme naděje a v závěru si neřekneme prakticky ani slovo. Ale víme :)
Neznamená to, že si celou dobu povídáme o plínách, znamená to něco úplně jiného. Něco, co bych s maminkama z cvíča prostě neuměla.
Káva se dá vypít kdekoli, když je dobrá společnost. Všem mámám, se kterýma se vídám, nebo jsem v kontaktu alespoň přes internet(zdravíme Evitu s Dorotkou, kteří jsou čerstvě doma z porodnice), velký dík. Před pár lety jsem si nic podobného neuměla představit!

P.S: Chodím i na "normální" schůzky a protože teď mám pár pracovních a ještě několik školních záležitostí, přijde mi, že je to v naprosto dokonalé rovnováze. Úplně všechno! :-)



1 komentář:

Děkuji za milé komentáře;-)