pondělí 6. února 2017

všechno pryč!

V posledních dnech vyhazuji. Ani nemůžu napsat, že nějak extrémně třídím, protože bych nepsala pravdu. Prostě se zbavuji. Vyhazuji všechno, co jsem měla uložené ze slušnosti, co mi leží na stole/skříni/polici a já vlastně nevím co s tím. Vyhazuji všechno co se nepoužívá a zabírá místo. Vyhazuji také poslední věci, které už tu dávno nemají co dělat. Nemám totiž nejmenší chuť narážet na minulost, byť v těch nejzapadlejších rozích domu. 

A přitom to začalo tak nenápadně, když jsem se klukům rozhodla třídit hračky. Mají doma neuvěřitelné, vážně neskutečné množství hraček. V závěru si hrají s dřevěnýma kostičkama, sensory blocks a Duplem. Taky ještě občas s vláčkama a Mládě nedá dopustit na svou kutilskou sadu. Nutno podotknout, že 90% hraček jsme jim ani nekoupili. Na to stačí jedny Vánoce. Domluvila jsem se tedy s Mládětem, že rozbité hračky vyhodíme, nerozbité, které už ani neví, že je mají v pokoji, dáme dětem, které je ještě využijí. Myslím si, že to docela hezky pochopil. Celkem jsem tím podpořila jeho plány na to "být tátou v dětském domově" už řešil, že by se hračky hodily právě tam. Fajn!

O pár dnů později jsem sama sobě musela přiznat, že i když mám asi 40 hrnků na čaj, tak ten čaj piju, když už, tak maximálně z jednoho. Tady už se to začalo rozjíždět na plné obrátky. Na co já sakra všechny tyhle věci mám? Následovalo soukromé přiznání, že máme v kuchyni úplně neskutečné a šílené věci. Věci, které pořád odsouvám a vím, že s nimi nikdy nebudu pracovat(elektrický nůž na pečivo). No a pak taky ty věci, které mě naštvou jen je vidím(zkumavky s přísavkou na kytky!), ale stejně je neumím vyhodit, protože co kdyby je ještě někdo někdy chtěl. Tak tentokrát jsem uměla. Uměla jsem si s tím vším asi vůbec poprvé radikálně poradit. Zbavila jsem se spousty vzpomínek, které jsem potřebovala vytěsnit a nevěděla jak. Balzám na duši a zároveň spousty osvobozující práce přede mnou.



Když jsem byla mladší, moc ráda jsem se obklopovala velkou spoustou věcí. Teď jsem se postupně dopracovala na "čím míň, tím líp". Nejspíš jsem se potřebovala dostat do určitého životního stadia, abych tohle (především sama sobě) dokázala. 
Jediné, co vážně nikdy nebudu, nechci a odmítám vyhazovat, jsou knihy. Sice je už pomalu nemáme kam dát, ale nevadí. Mám totiž v hlavě novou knihovnu a nemůžu jí odtud dostat. A tam se vejde knížek ještě mraky. I když....nebudem si lhát, já bych knihy kupovala i kdybych věděla, že budou bydlet nějaký čas položené na zemi :-)
Hodně kamarádek mi to říkalo, a já tomu moc nevěřila, ale zbavování se věcí je veskrze příjemná záležitost. A to, že mi to takhle prospěje po psychické stránce, to je vážně skvělý bonus. Potřebovala jsem to. Odhodlat se a začít. A vážně se cítím tak dobře, že tomu sama skoro nemůžu pochopit. Pár věcí pryč a radost až na kost. Jako kdyby mi odpadlo těžké závaží, které  jsem si s sebou nevědomky pořád tahala. Tak prý už je konec. 

Zajímá mě, jak to máte vy? Třídíte? Vyhazujete? Nebo sbíráte a pak nevíte co s tím vším? Nějaké rady a tipy?

P.S:jestli já to všechno nedělám proto, že bych se spíš měla učit otázky do psychologie a pedagogiky. Začíná mě to nenápadně strašit i ve snech :-))

12 komentářů:

  1. Ahoj Jani,super článek,já začala vloni knížkou od Marie Kondo-Zázračný úklid,ona je sice dost radikální ohledně knížek a podobnych věci, které taky neumím vyhodit ale šatník,nádobí,krámy ve sklepě,šuplíky plné věci co kdyby,jsem tridila podle ní a neskutečně se mi ulevilo s každým pytlem co jsme nesla do kontejneru,na charitu nebo rozdala :-D prodejem bordelu ze sklepa jsem si ke všemu vydělala na dovolenou a to teprve potěší ;-)

    OdpovědětVymazat
  2. Jo! I když toho času teď moc nemám, vzala jsem to taky z gruntu: hlavně tedy, co se šatníku týče :) Kosmetika je taky hodně osvobozující, když se k tomu člověk dokope... ještě tak vyhradit si čas na probraní veteší a různých relikvií z cest.

    OdpovědětVymazat
  3. Jani, velmi Ti rozumím. Tohle jsem se asi naučila díky stěhování. bylo jasné, že všechno do malého bytu nenacpu. Navíc věci a nepořádek z nich všude, mě nikdy neudělaly šťastnější. Velmi tleskám Tvému odhodlání. Jsi statečná, někdy to není lehké a jak píšeš. Člověk se k tomu musí dopracovat.

    OdpovědětVymazat
  4. Já od té doby co jsem přečetla knihu "Zázračný úklid" pořád jen vyhazuju :-D
    A to jsem se té knize původně smála, některé rady jsou tam totiž opravdu spíš vtipné než použitelné. Ale řídím se teď jejím pravidlem "co ti nedělá radost, vyhoď" a překvapilo mě kolika věcmi o kterých jsem si jen myslela že je potřebuju jsem byla obklopená. A jak píšeš, je to velmi osvobozující.
    Bohužel/Bohudík knihy taky vyházet nedokážu :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Jani, při vší úctě-zkumavky s přísavkou měly letěl už dávno:D

    OdpovědětVymazat
  6. Tak 2x do roka me popadne "uklizeci" a pak se dum na nejakou dobu vyprazdni. Dokonce i knizky probiram, protoze ne vsechny nove prichozi si zaslouzi misto v nasi knihovne. Ale ty nejdou do popelnice,ale do mistni knihovny, kde snad nekomu radost udelaji. Posledne jsem presvedcila Adu,ze hracky se kterymi si uz nehraje muze prodat a za utrzene penize si koupit vysnene Lego Star Wars.... melo to neskutecny uspech a tento tyden jdeme na nakup noveho Lega :)

    OdpovědětVymazat
  7. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  8. ahaha, to mi hodně připomnělo, že ani já jsem nikdy neměla kolem sebe větší pořádek než o zkouškovém :D my máme jednou ročně "feng shui" den - jak už tu padlo, je to neskutečně osvobozující. většinu věcí dávám na internet zdarma (doporučuju aplikaci letgo) a třeba loni si pro ně přijela samoživitelka 3 dětí, které vyhořel dům a znovu zařizovala domácnost - osud. další fáze je přenastavení myšlení, aby sis ty prázdný místa brzy zase nezaplnila ;)

    OdpovědětVymazat
  9. Dělám to průběžně. Od té doby, co jsem se stěhovala z prvního podnájmu do druhého a zjistila, kolik jsme za tu dobu společného žití nashromáždili věcí, a že se to nemá šanci vejít do menšího bytu, jsem se rozhodla, že do dalšího bydlení už půjdu jen s tím nejnutnějším. A tak jsem poprvé udělala velkou čistku před stěhováním se do vlastního bytu. A tak jednou za půl roku dělám čistku zase - zminimalizovala jsem i šatník na věci, které skutečně nosím, ne na ty, které bych třeba jednou mohla zase nosit. A jen knihy si omlouvám :) Zrovna včera jsem vylezla do takového "vejměnku", který doma máme a vyházela šest tašek zbytečností a bylo mi báječně :)

    OdpovědětVymazat
  10. Jsem moc rada, ze ses na to vrhla!

    OdpovědětVymazat
  11. Zapomněla jsem napsat že jsem minulý týden v záchvatu feng-suej odnesla ke kontejneru i žehlící prkno- takovou úlevu jsem ještě nezažila :-D

    OdpovědětVymazat

Děkuji za milé komentáře;-)