úterý 7. března 2017

Deset let EKG

Osm let zpátky. Začíná podzim a moje tehdejší spolubydlící mi (absolutně nadšená!!) volá s tím, že cestou domů koupila lístky do Archy. Na EKG "víš ten Rudiš". Tak samozřejmě, jsem přeci knihovnice. Zrovna se to jmenovalo EKG O lásce a vlasech(!!) , které jsem tehdy měla asi do půlky zad. Pamatuju si, jak jsem jí psala ještě naštvanou zprávu, že nejdu v žádným případě, co když mě tam v rámci nějaký blbý performance třeba OSTŘÍHAJ a svoje vlasy nedám ani kvůli nějakým šáhlým spisovatelům(strašně se teď samozřejmě omlouvám a tak dál!:-)) 
A taky jsem tam přesně s tímhle pocitem šla. Protože jsem měla zrovna naprosto skeptický období, nic mi nebylo dost dobrý, na všechno jsem měla jen a jen kritiku(i kdyby nic, tak trochu by se tam vymáčknout dalo). Taky jsem měla období "teď budu chvilku sama", protože jsem se děsně motala ve vztazích, vůbec jsem netušila kam bych chtěla směřovat. Takže jsem si poprvé, upřímně slíbila, že nikam nebudu chodit za účelem seznámení se, že chci být úplně sama. Do té doby jsem to občas řekla, ale nikdy jsem to nemyslela zase tak vážně.

Což znamená, že kdyby mi někdo řekl, když jsem se vlekla po schodech do Archy, že

-si tam najdu kluka
-že se vdám
-budu mít dvě děti
-že se poprvé v životě uklidím
-že se mi změní všechno

tak se směju a směju, pak si poklepu na čelo a jdu pryč. Jenže ono se to fakt stalo. Začnu tím, že Literární kabaret byl vtipnej. Prostě jsem se smála jako blázen i když jsem si chtěla držet tu image furt naštvaný holky. Takže jsem pak měla rozmazaný oči od smíchu. Lístky na další EKG už byly v mojí vlastní režii. Odcházela jsem odtud v lehce podnapilém stavu, pitomě se chichotající se, Vánoce, Vánoce přicházejí.... 
EKG je tu furt. Už deset let. A protože mi tam Atom zachránil zuby, když jsem málem upadla ze schodu, pak mě dokonce jednou pozval na víno a PAK SI MĚ VZAL, tak jsme spolu nemohli na oslavě těch deseti let chybět. Tak si říkám, že ten život je někdy fakt zvláštní, jak to naservíruje, když už všechno vzdáme. Stalo se. Doufám, že za deset let bude zas aspikovej dort a nebo ještě nějakej větší bizár. 
Alles gutte EKG!







Kdo by se o pořad EKG nějak více zajímal, tak TADY nejdete základní info. 



6 komentářů:

  1. Co když mě ostříhají :D:D Hezky napsané, měla bych jít taky už:)

    OdpovědětVymazat
  2. Takhle to bývá. Člověk se smíří se svou situací a stane se něco zásadního, co mu ten život obrátí naruby:-) Hezké vzpomínkové okénko:-)

    OdpovědětVymazat
  3. Úžasný článek...to je osud. Moc zajímavé. To smíření se bývá osudové;-)

    OdpovědětVymazat
  4. Úžasný článek...to je osud. Moc zajímavé. To smíření se bývá osudové;-)

    OdpovědětVymazat
  5. To je tak pěkný <3 Vy k sobě fakt patříte!

    OdpovědětVymazat
  6. 1-strašně Ti to sluší, 2-skvělý článek, 3-aspik je vážně moc:D, 4-osud je prostě osud:) A na ekg bych měla zas jít, je to zábavný.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za milé komentáře;-)