středa 15. března 2017

hrát si, vychovávat, učit se

Když jsem se rozhodla, že si k vychovávání dětí přidám na seznam aktivit ještě školu, bylo mi úplně jasné, že to nebude žádná velká sranda. Spíš jedno z těch těžších období. Ale chtěla jsem a šla jsem do toho i přes to všechno. 

V tom, abych to všechno přežila mi pomáhají kluci, kteří dokáží bez problémů zůstat doma sami. Nepotřebují k tomu ani mě, ani žádný manuál na přežití, nebo navařeno na ,tři dny dopředu. Můžu naprosto v klidu odjet do školy a vrátit se za dva dny. A často se tomu někdo diví, takže si říkám, že je to vlastně docela dobrý námět na článek. Teď o ale tom psát nechci, chci psát o něčem úplně jiném.  O tom, jak to mám já, když se snažím učit a zároveň mám u sebe děti. 

Přesně si pamatuju období před rokem, kdy jsem měla v kuchyni otevřené poznámky, učila jsem se nahlas a vařila u toho polévku, zatímco miniMládě spokojeně spal. Všechno jde, když se trochu chce. Když se připravuji do školy, tak ovšem není pravidlem, že stihnu vařit, už vůbec není pravidlem, že trávíme společně odpoledne. Během mých příprav tahle úloha padne na Atoma a já jsem zavřená v pracovně. A píšu, učím se, nebo dělám i deset věcí dohromady. 

Dost dlouho mi taky trvá, než přepnu z "postavíme hrad z kostek" na "předškolní pedagogika", většinou tak půl hrnku kafe a chvilku zírání do zdi.
Taky v tu dobu není doma nikdy uklizeno. Dobrý, nebudeme si lhát, s dětma u nás uklizeno není fakt prakticky nikdy(a kdo to umí na 100%, tak všechna čest), ale když se učím, je to skoro tragedie šílených rozměrů. Nestihnu dát nádobí do myčky, protože píšu. Nezvládnu uklidit hračky, protože se učím. A tak dále...

MiniMládě mě většinou v takových dnech potěší něčím nečekaným! Tím myslím vysypaný cukr všude, logr vytažený z koše(ano, fakt se to stalo!!) a naposledy také mléko vytažené z lednice a zatímco vystresovaná matka telefonuje o školní práci, tak spokojené MiniMládě odšroubuje mléko otočí dnem vzhůru a proběhne se takhle po celé kuchyni. Hrdě mi pak přijde předvést mokré kalhoty. Například :) Děti jsou radost. A škola taky. Všechno dohromady je to někdy pekelně vyčerpávající. 

Aktuálně úplně poprvé cítím, že mi vlastně docházejí síly. Že mě neskutečně moc trápí, že čas, který jsem věnovala(leckdy zbytečným esejím a pracem), jsem mohla trávit jinak. S klukama. 
Co když si budou pamatovat jen to, že jsem se učila a učila? A nebo to bude tak, jak nám říká naše psycholožka při výkladu, že děti studující rodiče vnímají kladně a berou si z nich příklad? Netuším! Možná jsem si měla síly šetřit právě na teď, když to nejvíc potřebuju, možná jsem se úplně přecenila. 
A třeba nic z toho nevyjde a všechno jsem riskla zbytečně. Nějak to na mě dolehlo. Únava, stres, strach. Vybrala jsem si to ale přeci jen sama!

Vypila jsem za tu dobu neskutečné množství kafe, podobně hrozné množství coca-coly, pěkných pár litrů moštu. Abych vydržela, snědla jsem mraky sladkého, ne úplně zdravého jídla. Dnes jsem dopsala svou práci na téma "Rozvoj předčtenářské gramotnosti"  a mám dost. Dva poslední večery moji kluci byli neuvěřitelně hodní. Vždycky jsem si našla čas, abych je alespoň večer uspala. Když jsem uspávala Mládě, tak chtěl abych u něj ležela a poslouchali jsme spolu naší oblíbenou pohádku. Držel mě za ruku a já jsem nějak cítila, že mi v tu chvíli strašně rozumí. MiniMládě mě včera strašně silně objal. Ještě nikdy to neudělal, ale vypadala jsem tak strašně a tak moc mi to v tu chvíli pomohlo! 

Třeba už zase budu fungovat jako člověk, rodič, partner, úplně naplno. Vždycky je naděje :-)

P.S: Dnes jsem byla s klukama venku, po třech dnech v pracovně, a mám pocit, že jsem se propsala do jara. Takže dobrý!


3 komentáře:

  1. Ooo, tak dneska mě teda kluci trochu dojali :) Hlavně ale gratuluju k dopsání práce! A z jara teď určitě načerpáš potřebnou energii - zítra u vás má být 15°C a odpoledne uplně jasno, to je lepší jak drogy na učení! (pro jistotu: to je z Červenýho trpaslíka) ;)

    OdpovědětVymazat
  2. Úplně To rozumím, nastupují do práce o půl roku dřív, než bylo v plánu, sice mi vyjdou hodně vstříc, co se týká mladšího syna, ale stejne obavy mám taky... do toho reakce okolí... ale pak si řeknu, ze pokud budu šťastná já, budou i oni ;)

    OdpovědětVymazat
  3. Velmi vám fandím! Skvělá aktivní máma :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za milé komentáře;-)