pátek 21. dubna 2017

15/52

Mládě měl prázdniny, tak jsme hodně času trávili společně a bylo to prima. Původně jsme chtěli jet do Rokytnice, ale vzhledem k ne úplně příznivé předpovědi počasí jsme to posunuli na jindy. Místo toho jsme využili každou chvilky, kdy bylo hezky. Na kole jsme si dali novou trasu a vydali jsme se na společné výlety. Mládě si přál "jet na nějakou výstavu o Josefu Čapkovi", což jsem se mu snažila splnit, ale aktuálně žádná taková v rozumné vzdálenosti není. Vydali jsme se tedy na Čapkovu Strž. Byla jsem tam mnohokrát a byla jsem ráda, že tam můžu vzít i kluky. Mládě si nechal přečíst snad úplně všechno, rozhodl se, že teda probádá život Karla Čapka a jak řekl, tak udělal. Odcházel se spoustou nových informací, jen paní u pokladny trochu rozhodil, když se s ní loučil "výstava je moc krásná a je tu cítit ta dušička pana Čapka..". Nevím, jak ho to napadlo, ale paní byla velmi překvapená(já vlastně trochu taky). Stihli jsme i super rodinné setkání po návštěvě muzea a kluci se domů vraceli naprosto spokojeni. Máme teď tedy období Karla a Josefa Čapkových, před spaním se čte/poslouchá Dášeňka a neustále řešíme detaily, aby v těch knihách měl jasno :-)


MiniMládě je statečný cestovatel a zapadá skvěle do party. Občas usíná takhle za ruku(už jsem si docela zvykla a vydržím celkem dlouho). Absolutní nezbytností na cestě jsou leporela, kterými si krátí čas, nebo si prohlíží s bráchou. Hodně ho bavila výstava Trnkova Zahrada, kterou si konečně mohl užít. Naposledy, když jsme na ní byli, byl ještě úplně čerstvé miminko. Nevadí mu lézt do výšky, nemá žádný strach ani zábrany a já naopak trnu, protože ze školy znám tisíc a jeden příběh o úrazech, pádech, otřesech mozku, a tak dále. Držím se statečně, nechci mu nic zakazovat jen proto, že mám tak velký strach. Ale trpím u toho a jsem stále ve střehu. Po poměrně náročném nespacím období, se nejspíš trochu uklidnil a vypadá to, že bude zase spát ve své postýlce. Přes prázdniny si užíval, že brácha je doma a běžel ho probudit, zvládli spolu ležet pod peřinou a prohlíželi si knihy, z čehož jsem samozřejmě byla dojatá. Stihli jsme nasbírat i košík medvědího česneku, což ho bavilo hodně a ani jeden nechtěl z lesa domů. Zatím je pro ně stále větší trest, zůstat doma. Kéž by to tak bylo i za pár let.


čtvrtek 20. dubna 2017

Na návštěvě (nejen) u Dášeňky

Když Mládě přišel s tím, že by si přál jít na nějakou výstavu o Čapkovi, tak jsem byla sice trochu překvapená, ale pak jsem si řekla, proč ne. I když on by raději výstavu Josefa Čapka, protože jsme právě po několikáté přečetli Povídání o pejskovi a kočičce, dohodli jsme se na výletě na Čapkovu Strž. Tedy letní sídlo Karla Čapka a jeho ženy, ve kterém je už mnoho let muzeum a krásná výstava.

Když jsem tam byla úplně poprvé, byla jsem asi v sedmé třídě a neuvěřitelně mě to tam nadchlo. Líbilo se mi prostředí, dům, expozice a taky si moc dobře pamatuju, že jsem se tam zdržela o chvilku déle, než celá naše třídní skupina a všechno jsem si dočítala. Ostatní venku svačili. Dodnes jsem za to naší paní třídní vděčná, že mi to dovolila a nechala mě tam na vlastní zodpovědnost. Ve spoustě věcech mě pochopila víc, než kdokoli další(minimálně v tuhle dobu) a rozhodla se mou vášeň pro literaturu a knihy obecně, velmi podpořit. Trávila jsem s ní dlouhé hodiny v kabinetě a psala jsem. O všem, co mě tehdy napadlo a cítila jsem se tam skvěle. Ale o tom dnešní post není. 

Po letech jsem se totiž na Starou Huť vrátila a byla jsem vděčná za to, že tam můžu být se svou rodinou, s Mládětem, který měl v očích úplně to stejné, jako já kdysi a první co mi řekl, že by v tomhle domě chtěl bydlet. To mu bohužel nesplním, ale můžu mu slíbit, že jsme v Památníku Karla Čapka nebyli naposledy. I já se ráda vracím.


Prošli jsme všechno pečlivě, ale nejmilejší zastávka byla u Dášeňky a v expozici zaměřená na tvorbu pro děti. Mládě si nechal přečíst většinu popisků, ke spoustě fotografií, nebo obrázků jsme se vraceli a pracovnu zná skoro nazpaměť. MiniMládě se proběhl po zahradě, chvilku s námi procházel výstavu, ale vzali to s Atomem trochu rychleji než my s Mládětem. 

Museli jsme prozkoumat knihy Karla, obrázky Josefa a podkrovní expozici věnovanou Olze Scheinpflugové a Ferdinandu Peroutkovi a vůbec se nám nechtělo odcházet z krásné zahrady. Mládě si odnesl spousty mouder a nových informací, rízítko s pejskem v turistickém deníčku a myslím, že je naprosto spokojený. Mimochodem, už čteme Dášeňku, dokonce jí už posloucháme i jako audioknihu a je to zábavné vrátit se zase na chvilku do dětství. 











středa 19. dubna 2017

14/52

Mládě má za sebou zápis a vlastně celkově takový poměrně pestrý týden. O zápisu jsem podrobněji psala TADY. Mimo zápis jsme stihli připravit kola na novou sezonu a rozhodli se vyzkoušet, kolik toho zvládneme. Tedy kolik toho ujede Mládě a kolik je ochoten toho s námi "najezdit" na sedačce MiniMládě. I když...i já budu mít možná problém, protože učení a psaní a sezení(a v neposlední řadě ujídání a sladké svačiny v pracovně) si vybírají svou daň v podobě několika(nevím kolika, protože jsem se neměla odvahu zatím zvážit) kil navíc. V neděli si vyzkoušel běžecký závod a byla to pro něj velká lekce, protože start se mu úplně nevyvedl a podle toho to pak vypadalo. Každopádně jsem mu od začátku říkala, že si to jde jen zkusit a že má být v klidu. Nervy ale zapracovaly dokonale a už na startovní čáře jsem tušila, že to nebude úplně ono. Ale i přes to, že medaili nezískal, jsem ráda, že si to šel zkusit. Teď ví, že bude muset zabrat. Řešil to se mnou celou cestu domů. Prý budeme chodit společně běhat. Tak jsem zvědavá :-)

MiniMládě vydržel během zápisu bez nás. Další krok v jeho samostatnosti. Sice trochu brečel, ale jinak to zvládl hezky. Ani neházel vyčítavé pohledy, když jsme se vrátili:-) Na kole se mu docela líbí, nijak neprotestuje a v pauzách si rád zkouší bráchovo kolo. Už se těším, až pojedeme všichni společně. Za odměnu dostal zmrzlinu a užil si jí velmi a zvládl jí ujídat bez pomoci(tyhle malé rodičovské radosti). Celkově se zvládne poměrně hezky sám najíst, nemá žádný problém s vidličkou, ovšem otázka je, jestli se mu zrovna trefíme s jídlem do nálady. Někdy se nevezme ani sousto i když to umí. Opakuje úplně všechno, co dělá jeho brácha. Dokonale ho dokáže kopírovat a napodobit, hodně často se spolu objímají a pusinkují. Mládě mi říkal, že už je to brácha-kámoš, ale že ještě čeká, až začne doopravdy mluvit. Obávám se, že potom to posviští šílenou rychlostí. Už teď je sotva stíhám :-)


sobota 8. dubna 2017

MiniMládě/Dárky k narozeninám

MiniMládě ke svým druhým narozeninám dostal zajímavé a moc hezké dárky. Už je u nás jakýmsi zvykem, že převažují knihy. Tentokrát mám i pár opravdu dobrých ne-knížních tipů. Občas mi píšete, jestli nemám nějaký nápad na dárky pro kluky. Tak jo, pár svých tipů mám a ráda se o ně s vámi podělím. 


1)Akrobati od Vilac -12 dřevěných akorbatů, které lze stavět na sebe v různých kreacích. K Vánocům jsem klukům koupila první balanční hru(kdo sleduje můj instagram, tak ví. Kdo ne, ať selduje a dozví se :-) a Akrobati jsou pro nás další level. Ráda vybírám pro děti dřevěné hračky a ještě raději jim dávám něco, co jen tak nezapadne mezi mraky dalších hraček. Velké plus má u mě jakákoli hračka pro rozvoj motorických dovedností. Dá se s nimi navíc vymyslet hra na spousty způsobů, záleží na fantazii každého.

2)Noční lampička Cloud Blue - MiniMládě neusíná špatně, ale na horách jsem si všimla, že si rád bere do postýlky bráchovo noční světýlko. Na tyhle mráčky jsem už koukala několikrát, dokonce jsem nad nimi uvažovala i na Festivalu Mini, ale nakonec jsem to nechala být. Teď přišla ta správná příležitost. Odhladla jsem to dobře, MiniMládě si mráček velmi oblíbil a hned první noc s ním usnul v objetí. A v novém pokojíčku se bude vyjímat dokonale!

3)Miffy má lupu! - Další ze serie příběhů o slavné králičí holčičce Miffy, holandského ilustrátora a grafického designera Dicka Bruny. Barevné leporelo s výřezy a překrýváním obrázků jsou pro nejmenší čtenáře tím pravým objevováním. Děti naučí listovat v knížkách, pojmenovávat zvířata, hračky, tvary...A MiniMládě stejně většinu času běhá a kouká na nás skrz výřez "lupy" :-)) 

4)Lesní razítka - jsou opravdu úžasná! Sada obsahuje 28 kusů s obrázky zvířátek, jejich mláďátek, stopy a také čím se živí. Dá se s nimi tisknout  na papír, pomocí textilního inkoustového polštářky je ale možné tisknout i na textil a do keramických, nebo samotvrdnoucích hmot. Důležité info-inkoust z polštářku jde velmi dobře umýt z rukou a je vypratelný z oblečení.

5)Barvy - další dílo z dílny Aino-Maiji Metsoly. O Počítání jsem už psala TADY, Barvy jsou poměrně novinka a jsem moc ráda, že vyšla takhle pěkně k narozeninám. Barvy, obrázky, vyklápěcí okýnka, za kterými se skrývají hádanky a nová tajemství. 

6)Jezevec Chrujda točí film - co by to bylo za lesní party, kdyby na ní chyběl Jezevec? Tedy přesněji řečeno Jezevec Chrujda. Příběh z lesa Habřince, který vede malé čtenáře hravou formou k poznání, že to podstatné u lidí, stejně jako u zvířátek, nemají hledat na povrchu, ale v nitru. A že móda se rychle mění, kdežto opravdové přátelství zůstává stále. K tomu krásné ilustrace Lucie Dvořákové.

Mezi narozeninovými dárky byla také kniha Vlčátko, které odplavalo daleko do moře, na jejíž čtení se aktuálně chystáme, fotbalový míč, který už je hojně využíván(MiniMládě je takový malý sportovec:-) a autíčka, která už spí v garážích :-)


čtvrtek 6. dubna 2017

13/52

Mládě a jaro v plném proudu. Hned jak přijde ze školky, běží na zahradu a ideálně tam vydrží až do večera. Moc rád jezdí na koloběžce, trénuje triky a pak je předvádí. Baví ho opékat buřty, které pak nikdy skoro nesní. Vypuklo také období "motorové myši", jejíž domeček hledá s ostatníma dětma už od loňska. Ještě jí pořádně nikdo neviděl a oni se snaží jí objevit :-)) Zabaví je to na půl odpoledne a mají z toho dobrodružství na dlouhou dobu. Velmi aktivně pomáhal při jarních úpravách zahrady a začal vymýšlet novinky do dětského zahradního domečku. Proběhla i příprava na zápis, tak uvidíme, jak to dopadne. Ve školce nakreslil jako své budoucí povolání dřevorubce a vůbec jsem nebyla překvapená. Mezi deset princeznama a pěti fotbalistama byl celkem originální. Za sebou máme i první jarní oheň a opékání buřtů, hledání motorové myši a další věci. Užíváme si to! :-)


MiniMládě se zamiloval do zahradního domečku a tráví tam spousty času. Společně s bráchou sekají zahradu, užívá si houpačku, které se loni ještě trochu bál a šťourají do ohýnku, pokud nějaký zrovna je. Život na zahradě ho, po vzoru bráchy, baví moc. Období spokojených, utahaných a zaprášených dětí, po kterých zůstává večer ve vaně úplně černá voda, je tu. MiniMládě má za sebou pár nočníkových pokusů, ale zatím to zůstává v nulové fázi. Jsem ráda, že si alespoň občas sedne, ale myslím si, že stejně Mládě nočníkovou fázi přeskočí. Zatím ho do toho nijak nenutím. Poprvé vyjel do ulic na odrážedle a musím přiznat, že jsme se docela naběhali. Jede a to mu stačí. Kam a že by se mu mohlo něco stát, to vůbec neřeší. Ale určitě se nám to podaří do léta nějak vyladit. Doufám! :-)


středa 5. dubna 2017

Křičí křeček/Mládě u zápisu

Není to tak dlouho, co jsem v ruce měla formulář do porodnice a vypisovala jsem tam vybraná jména pro Mládě. Říkala jsem si, že se to asi vážně stane. Budu rodič, máma a budu mít navždycky zodpovědnost za to malé miminko, které každou chvilku přivedu na svět. Taková zvláštní směsice pocitů a emocí, ale vím že na strach jsem v tu chvilku už nebyl prostor. Prostě jsem věděla, že to musí dobře dopadnout, že moje dítě bude nejlepší a že všechno bude jak má být. Stalo se!

A je to pár dnů, co jsem vypisovala přihlášku ke vzdělávání na Základní škole. Jakože fakt už? No jasně! Mládě půjde do školy, čeká ho úplně nový svět a já zároveň vím, že zase o něco větší odpoutání od nás. Vím, že je to úplně normální proces, ale nečekala jsem, že mě při tom přepadne takový zvláštní pocit. Je to úplně jiné, než když jsme byli u "zápisu" do školky. To byla taková legrace, rozhlédl se po třídě, vybral si hračku.

Mládě odjakživa byl a asi vždycky bude velmi svůj. Nenechá si do ničeho výrazně mluvit a do všeho jde po hlavě a okamžitě. Ani jsem nebyla nijak překvapená, když mi řekl že paní učitelce přinese k zápisu ukázat knihu a že teda ví, jakou chce říct básničku. Takže jsme sbalili vyplněné papíry, knihu Povídání o pejskovi a kočičce a šli jsme.

Od začátku jsme věděli, že chceme jít s Mládětem k zápisu oba. Nějak si úplně nemyslím, že to nutně musí být úkol jen maminek a pokud to jde, tak proč ne? My jsme si to vážně moc přáli a Mládě byl i díky tomu úplně v pohodě. Taky nás měl(alespoň na chvilku) sám pro sebe, což si myslím, že by občas být mělo. A já jsem ráda, že mohl i zápis prožít s mámou i tátou. MiniMládě zůstal na chvilku u tety, kde si hrál se sestřenicí a bratrancem. Za tuhle společnou hodinu jsem byla moc vděčná.

Ve třídě mluvil Mládě s paní učitelkou o knize, kterou si přinesl, ukázal že umí počítat, kreslit a rozeznat barvy. Já jsem se zuby nehty držela, abych mu neměla sebemenší tendenci napovídat a radit. Musí si to zvládnout sám a já jsem věděla, že všechno, co by předškolák měl umět, umí. Vždycky jsem mu kývla, že je všechno v pořádku, když mě v pauze mezi povídáním vyhledal očima. 
Všechny moje nervy byly zbytečné, zvládl to krásně. Vypadá to, že ho opravdu od září čeká škola. 

Bude chodit do krásné školy, máme vybranou i školní tašku.Věděli jste, že to fakt není legrace vybrat nějakou aktovku do školy, která je alespoň trochu hezká? Půl roku jsme procházeli weby, obchody, zkoumali batohy, aktovky, tašky...Všude jsou pro kluky dinosauři, auta, superhrdinové, kteří u nás doma moc neletí, ale nic u čeho bychom hned věděli, že to je ono. Pro holky je to spousty sovích aktovek(v jednu chvilku bych dala cokoli za modrou soví aktovku, ale fakt jsou všude jen růžové), puntíky taky najdete v hojném počtu. V tomhle to mají kluci maličko těžší, ale nakonec se podařilo i nám vybrat aktovku, která má hlavu a patu. A Mláděti se líbí, takže nebylo co řešit :) 

A kdyby někoho zajímalo, co si vybral jakou "básničku" a vypálil jí tam před překvapenou paní učitelkou, tak to bylo "Křičí křeček na křečka, řekni třikrát vařečka" 







neděle 2. dubna 2017

12/52

Mládě je konečně zase krátkovlasý. Před časem jsme museli vynechat jedno stříhání a od té doby mu to neskutečně narostlo. Už zase vypadá jako velký kluk. jsem ráda, že jsme to stihli před oslavou MiniMláděcích narozenin a všem malým klukům to tam moc slušelo. Shodou okolností, Markéta nechala totiž poprvé stříhat i Danka. Upírské období pokačuje v plném proudu, řešíme spolu netopýry, Draculu, upíry, upírské zuby a podobné věci. Docela se divím, že se v noci nebojí, ještě nikdy nepřišel. Já už bych byla dávno vyděšená. On pomalu vymýšlí, jak toho Draculu najít. Často mě teď posílá z pokoje pryč ještě před usnutím a "tajně" si prohlíží strašidelnou knížku. Ve školce moc nejí, což je jeho nejhorší vlastnost, kterou opět zdědil po mně. Ani já jsem nejedla, s obědy jsem bojovala(a s masem taky!) a chodilo na mě spousty stížností. Doufám, že tohle období přejde rychle.



MiniMládě byl na stříhání ve Funny Sassy úplně poprvé. Trochu jsem se bála, jak to bude zvládat, je na některé věci o trochu citlivější než Mládě. Ale zvládl to báječně, řídil autíčko a nechal se bez větších problémů ostříhat. O oslavě jsem už psala, byla prima a myslím, že si jí užil se vším všudy. Spousty krásných dárků, dort a rodina. Zamiloval se do Evitiny Dorotky, každé ráno ho musím chvilku nechat koukat na fotku miminka a ideálně ho bych ho u toho neměla vůbec rušit. Je na oplátku velmi trpělivý a občas mě nechá i trochu pracovat. Většinu času se ale snažím věnovat klukům. Na chvilku mi teď odpadl stres ze školy, tak si to chci užít, než vypukne další stres. V hezkém počasí jde všechno lépe a protože venku je jaro, je všechno mnohem snazší. Alespoň na první pohled, nebo pocitově. Takže teď si to mnohem víc užíváme.